12 C 5/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 15 580 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 580 Kč, se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným v částce 17 973,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 15 580 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 15 580 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 580 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 20. 8. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 15 580 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 21. 1. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 410 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 10. 2006. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 28. 1. 2006 a žalovaná tak od uzavření smlouvy uhradila celkem částku 410 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021 a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 15 580 Kč, za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požadovala po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 580 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 743,59 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 5 836,41 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 17 973,39 Kč a úroků z prodlení z celkové dlužné částky 15 580 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručována dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. a následně byla dne 25. 3. 2022 vyvěšena na úřední desce soudu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 21. 1. 2006 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalované bezhotovostně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala předchůdkyni žalobkyně vrátit v 39 pravidelných splátkách po 410 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (smlouvou, smluvními podmínkami). Žalovaná se zároveň zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 5 990 Kč. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných splátek ve sjednané výši, porušila však své závazky, když byla opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou s účinností ke dni 5. 1. 2021, kdy postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamem pohledávek, oznámením ze dne 5. 1. 2021). Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 15 580 Kč, a před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena (předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2021, podacím lístkem).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“).

7. Podle ust. § 497 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jako„ obch. zák.“) smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 502 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.

9. Podle ust. § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

10. Podle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle § 502.

11. Podle ust. § 1879 odst. 1 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupiteli).

12. Dle ust. § 1887 o.z. lze postoupit i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen; zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téže právního důvodu.

13. Na základě shora uvedeného skutkového závěru s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k následujícímu právnímu závěru: Mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 a násl. obch. zák. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr, jež žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala tyto čerpané prostředky splatit v 39 pravidelných týdenních splátkách po 410 Kč, nejpozději do 21. 10. 2006, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a sjednaných poplatků, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnila, když splátky hradila nepravidelně. Proto původní věřitel využil svého práva a odstoupil od smlouvy o úvěru (tj. úvěr tzv.„ zesplatnil“) a po žalované nadále požadoval okamžité vrácení dosud nesplacené jistiny najednou, včetně úroků a dlužného poplatku. V souladu s ustanovením § 351 odst. 2 obch. zák. tak žalované vznikla povinnost vrátit poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru.

14. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaná byla o změně v osobě věřitele řádně informována.

15. Soud žalobě vyhověl, neboť z předložených důkazů vzal za prokázané, že žalobkyně peněžní prostředky žalované poskytla, avšak žalovaná poskytnutý úvěr zcela žalobkyni neuhradila. Soud zároveň přiznal žalobkyni smluvený poplatek a úroky. Ohledně výše úroků z prodlení postupoval soud v souladu s ustanovením § 369 odst. 1 obchodního zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 311 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

17. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.