12 C 68/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 60,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stala odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, čímž se stal rovněž poplatníkem televizního poplatku ze zákona, neboť neoznámil žalobkyni skutečnosti svědčící o opaku. Následně žalovaný nedostála své zákonné poplatkové povinnosti dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil televizní poplatky v celkové výši 675 Kč za období od září 2019 do ledna 2020 po 135 Kč za měsíc. Ačkoliv žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky písemně vyzvala, žalovaný ani v dodatečné lhůtě ničeho nezaplatil. Vedle dlužného televizního poplatku ve výši 675 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného v částce 60,29 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalovanému tak bylo doručeno dne [datum].

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému coby odběrateli elektřiny připojenému k distribuční soustavě nepřihlášenému v evidenci poplatníků televizního poplatku písemnou výzvu, ať zašle žalobkyni čestné prohlášení, že není držitelem televizního přijímače, jinak bude ze zákona zařazen do evidence poplatníků. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto jej žalobkyně dne [datum] zařadila do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní písemně informován. Žalovaný však neuhradil dlužné televizní poplatky za období od září 2019 do ledna 2020, celková dlužná částka tak činí 675 Kč (5 měsíců x 135 Kč) a žalovaný ji neuhradil ani přes opakované výzvy žalobkyně, včetně předžalobní výzvy.

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Soud věc posoudil po právní stránce dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon“), z něhož plyne, že poplatníkem televizního poplatku je fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem televizního přijímače. Podle § 3 odst. 4 zákona jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] (dále jen„ provozovatel vysílání ze zákona“) po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 6 zákona činila výše poplatku v žalovaném období částku 135 Kč měsíčně. Televizní poplatek, jemuž podléhá fyzická osoba, je splatný do 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se stala fyzická osoba poplatníkem. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem (§ 7 odst. 2 zákona). Nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které je stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského (§ 10 zákona). Žalovaný se dne [datum] stal poplatníkem televizního poplatku, kdy jej žalobkyně na základě jeho nečinnosti v souladu se zákonem zaevidovala jako poplatníka televizního poplatku do příslušné evidence, byl tedy povinen platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně dle § 6 zákona od září 2019. Za období od září 2019 do ledna 2020 příslušný poplatek nezaplatil (celkem 5 měsíců), žalobkyni tak vzniklo právo vymáhat dlužnou částku za příslušné období u soudu.

7. Žalovaný přes výzvu žalobkyně televizní poplatek neuhradil, tudíž se dostal dle ust. § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario).

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.