12 C 71/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 560 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 280 Kč od 5. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 280 Kč od 19. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 24. 10. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 560 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná, coby provozovatel osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměla od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Nesplněním této zákonné povinnosti ze strany žalované vznikl žalobkyni, jakožto právnické osobě ze zákona oprávněné k příjmu příspěvku do garančního fondu, nárok na zaplacení příspěvku ve výši 12 560 Kč. Předmětná pohledávka žalobkyně se skládá z příspěvků, vypočtených ze zákonné denní sazby, vynásobené počtem dní, po niž bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem, tj. ve výši 11 960 Kč, zákonného úroku z prodlení a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč za každé vozidlo.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne 2. 5. 2022.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná, která je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], neměla od 1. 3. 2020 do 31. 5. 2020 a od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě příspěvků, avšak ta na výzvy nereagovala a ničeho neuhradila (výzvou k úhradě ze dne 18. 2. 2021, výzvou k úhradě ze dne 4. 3. 2021). Žalovaná částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě, a proto ji žalobkyně opětovně vyzvala k úhradě nedoplatků společně s úrokem z prodlení, avšak ani na tyto výzvy žalovaná neuhradila nic (upomínkami ze dne 26. 5. 2021 a ze dne 8. 6. 2021). Právní zástupkyní žalobkyně pak byly žalované zaslány 2 předžalobní upomínky, na které žalovaná také nereagovala (předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2021 a 1. 9. 2021, doručenkami datové zprávy).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů, navržených žalobkyní.

6. Podle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

7. Ačkoliv je žalovaná provozovatelem osobního vozidla, v období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020 neměla sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti k tomuto vozidlu. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na uhrazení příspěvku do garančního fondu ve výši zákonné denní sazby, stanovené v § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí České republiky, č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 147/2017 Sb., vynásobené počtem dní, za něž nebyla pojištění odpovědnosti hrazena. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999Sb., ve výši 300 Kč, stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., ve znění vyhlášky č. 417/2017 Sb.

8. Žalovaná příspěvky do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 560 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I. a II. v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.