12 C 73/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 5 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 267 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 072 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 195 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 11. 11. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 267 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 2. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Leyland AEC, [registrační značka], rok výroby 1967. Žalovaná neuhradila žalobkyni sjednané pojistné za období od 2. 5. 2020 do 8. 9. 2020 řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Vedle dlužného pojistného ve výši 1 027 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 9. 9. 2020 do zaplacení. Zároveň žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 9. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky Volkswagen TRANSPORTER, [registrační značka], rok výroby 2006. Žalovaná neuhradila žalobkyni sjednané pojistné za období od 9. 5. 2020 do 22. 9. 2020 řádně a včas, a to ani přes výzvu žalobkyně. Vedle dlužného pojistného ve výši 4 195 Kč se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 23. 9. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo doručeno dne 2. 5. 2022.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne 2. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění ode dne 2. 5. 2019. Roční pojistné bylo stanoveno ve výši 4 197 Kč s roční splatností (pojistnou smlouvou). V důsledku nezaplacení pojistného, splatného dne 2. 5. 2020, však pojištění ke dni 8. 9. 2020 zaniklo. Žalobkyně vyčíslila pojistné za období od 2. 5. 2020 do 8. 9. 2020 částkou 1 072 Kč, žalovaná však na předmětnou částku ničeho neuhradila ani přes výzvu (bilancí pojistné smlouvy ze dne 4. 1. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 24. 2. 2021, doručenkou datové zprávy). Zároveň žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník uzavřely dne 9. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, s počátkem pojištění ode dne 9. 5. 2019. Roční pojistné bylo stanoveno ve výši 10 970 Kč s roční splatností (pojistnou smlouvou). V důsledku nezaplacení pojistného, splatného dne 9. 5. 2020, však pojištění ke dni 22. 9. 2020 zaniklo. Žalobkyně vyčíslila pojistné za období od 9. 5. 2020 do 22. 9. 2020 částkou 4 195 Kč, žalovaná však na předmětnou částku ničeho neuhradila ani přes výzvu (bilancí pojistné smlouvy ze dne 29. 1. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 16. 2. 2021, doručenkou datové zprávy).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaná jako pojistník mezi sebou uzavřely pojistné smlouvy dle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti vozidla, dále jen„ z. p. o. v.“). Těmito smlouvami se žalobkyně zavázala poskytnout žalované pojistné plnění v případě škodní události a žalovaná se zavázala platit žalobkyni sjednané pojistné. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila, kdy za období od 2. 5. 2020 do 22. 9. 2020 neuhradila žalobkyni ničeho, přestože žalobkyní byla plně kryta rizika z pojištění, porušila tak svou povinnost vyplývající z pojistné smlouvy a žalobkyně má právo za tuto dobu požadovat pojistné (§ 12 a § 13 z. p. o. v.).

7. Žalovaná pojistné nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

8. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč představující paušální náklady spojené s uplatněním pohledávky soud žalobkyni přiznal dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se v daném případě jednalo o závazek mezi podnikateli.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 267 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.