14 C 13/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Holečkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 419 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8. 25 % ročně z částky 9 999 Kč od 10. 11. 2020 do 22. 11. 2020 kapitalizovaného částkou 29,38 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 999 Kč od 23. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 420 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 104,84 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 420 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 712 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 419 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 21. 1. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru, a to prostřednictvím webového portálu [webová adresa], na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit do 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Žalovaná částka se dále skládá s poplatku za korunový odklad úvěru ve výši 990 Kč a poplatku za upomínky k úhradě ve výši 100 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, a to ani před předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila soudu smlouvu, která měla být uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou dne 21. 1. 2020 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]). Totožnost žalované při uzavření smlouvy byla ověřena tak, že žalovaná zaslala žalobkyni fotografii občanského průkazu a snímek z internetového bankovnictví k bankovnímu účtu č. [bankovní účet], na němž je jako majitel účtu uvedena žalovaná (smlouvou, kopií OP žalované, výpisem z internetového bankovnictví), žalovanou jako majitele a disponenta předmětného účtu potvrzuje také sdělení [právnická osoba] (sdělením [právnická osoba] ze dne 24. 6. 2021). Žalovaná předmětnou smlouvu podepsala zadáním SMS kódu, který jí žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené žalovanou ve smlouvě (prinscreenem ze systému žalobkyně o odeslání SMS kódu). Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr žalobkyni uhradit ve lhůtě splatnosti 30 dnů, tj. do 20. 2. 2020 a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána pro žalovanou možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru o 30 dnů zaplacením 1 Kč nejpozději 15 dnů po splatnosti úvěru (ve smlouvě označeno jako„ korunový odklad“), přičemž za využití tohoto odkladu žalobkyně dle smlouvy účtuje poplatek 990 Kč (smlouvou, sazebníkem poplatků). Žalobkyně dne 21. 1. 2020 poukázala částku 10 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. [bankovní účet] (opisem výpisu proplacení smlouvy, potvrzením o provedené platně ze dne 21. 1. 2020), což vyplývá také z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Ve výpisu čerpání, splátek a úhrad je také evidováno, že žalovaná dne 17. 2. 2020 uhradila žalobkyni 1 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu dluhu, další platba žalované evidována není. Úvěr se stal splatný ke dni 23. 3. 2020. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení jistiny 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 330 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti 990 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč (výpisem čerpání), dále zákonný úrok z prodlení za dobu od 1.11. 2020 do 22. 12. 2020 kapitalizovaný částkou 134,22 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ričně z částky 11 419 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně dne 12. 10. 2020 zaslala žalované předžalobní výzvu (předžalobní výzvou, podacím archem).

5. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované (viz dále) zjistil soud z předložených důkazů, že žalobkyně zkoumala, zda má žalovaná u jiných společností další úvěry a závazky a zda tyto splácí prostřednictvím lustrace žalované v registru [anonymizována dvě slova], [příjmení], v [anonymizováno] evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku (výpisem o provedené lustraci).

6. Žalobkyní předložené důkazy soud považuje za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně s tím spíše za situace, kdy žalovaná zůstala pasivní, žádné důkazy nepředložila a žalobou uplatněný nárok nesporovala. Z provedeného dokazování pak soud učinil závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, bylo prokázáno, že žalobkyně vyplatila žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná se dle uvedené smlouvy tuto poskytnutou částku včetně poplatku 330 Kč vrátit žalobkyni do 30 dnů, následně žalovaná zasláním 1 Kč žalobkyni prodloužila splatnost svého závazku o 30 dnů a zároveň dle smlouvy měla žalobkyni navíc uhradit poplatek 990 Kč. Žalovaná vyjma uvedené 1 Kč neuhradila žalobkyni ničeho.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaná jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalované daný úvěr splácet.

8. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, [anonymizováno] [spisová značka], rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 18. 12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] a rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], [anonymizováno] – [anonymizováno] v . GK).

10. V tomto konkrétním případě žalobkyně ani přes výzvu soudu ze dne 29. 7. 2021 dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, kdy soudu doložila pouze záznamy o provedené lustraci žalované v registrech [příjmení], [anonymizována tři slova] evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a v databázi žalobkyně, vůbec se však nezabývala příjmy a výdaji žalované. Zástupce žalobkyně se nedostavil k ústnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán, čímž se sám připravil o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] z 27. 10. 2020, [anonymizováno] [ústavní nález] a rozhodnutí [název soudu] z 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

11. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

12. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru poskytla žalované částku 10 000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 9 999 Kč, když žalovaná žalobkyni z neplatné smlouvy plnila úhradou ve výši 1 Kč, přičemž o zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení soud rozhodl bez návrhu účastníků, neboť ze soudní praxe se při zúčtování vzájemného bezdůvodného obohacení nevyžaduje (nepředpokládá) projev směřující k započtení (srov. rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka]). Dle výše uvedeného tak soud žalobě co do částky 9 999 Kč vyhověl a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaná dostala první výzvou k peněžitému plnění (srov. rozhodnutí [název soudu] [anonymizováno] [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010). Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně, tj. v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 9. 10. 2020 (k níž žalobkyně doložila její odeslání žalované), ve které žalobkyně stanovila žalované lhůtu k plnění v délce 30 dnů ode dne sepsání upomínky, tj. splatnost nastala dne 9. 11. 2020, žalovaná se tak ode dne 10. 11. 2020 ocitla v prodlení.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud shledal žalobu nedůvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku 330 Kč, poplatku za prodloužení úvěru 990 Kč, paušálních nákladů na upomínání ve výši 100 Kč, kapitalizovaného úroku co do částky 104,84 Kč a části úroku z prodlení a výrokem II ji v této části zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zčásti úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 712 Kč, přičemž tato částka představuje 76 % jejich celkové výši (rozdíl úspěchu v rozsahu 88 % a neúspěch v rozsahu 12 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 419 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Žalobkyně je v řízení zastoupena advokátem, povinnost žalované nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se tak opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.

15. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.