14 C 261/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 14 601,37 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně částku ve výši 12 801,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 801,37 Kč ode dne 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 1 800 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 031,94 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 29. 1. 2021 do 9. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 696,66 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 601,37 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 031,94 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z této částky ve výši 10 % ročně od 29. 1. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 29. 7. 2011 mimo jiné smlouvu [anonymizována tři slova], dle níž žalovanému poskytla [anonymizováno] rámec ve výši 9 000 Kč, který žalovaný přečerpal, a proto právní předchůdkyně žalobkyně částku 12 801,37 Kč ke dni 1. 10. 2019 převedla na [anonymizováno] účet a ke dni 4. 2. 2020 ji zesplatnila celou. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: [anonymizováno] předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 29. 7. 2011 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného zřídila [anonymizováno] účet č. [bankovní účet], k tomuto účtu byl dodatkem ke dni 26. 1. 2015 ujednán [anonymizováno] úvěr s úvěrovým rámcem 9 000 Kč (smlouvou, produktovými podmínkami, sazebníkem, dispozicemi ke smlouvě, parametry [anonymizováno], všeobecnými produktovými podmínkami). Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal nepřečerpat poskytnutý úvěrový rámec a úvěr pravidelně splácet, tuto povinnost však porušil a úvěrový rámec přečerpal, o čemž ho právní předchůdkyně žalobkyně informovala dopisem (dopisem ze dne 11. 9. 2019). Zůstatek účtu žalovaného ke dni 1. 10. 2019 činil 12 801,37 Kč (výpisem z bankovního účtu žalovaného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 společnost [právnická osoba] převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 2. 2. 2021, podaným k poštovní přepravě dne 4. 2. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky, podací arch). Dne 24. 2. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě částky celkem 20 571,42 Kč (výzvou, podacím archem).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení žalované částky netvrdil. <b>Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:</b> 6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 1. 2015 smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 1820 o. z. Dle § [číslo] se smlouvou [anonymizována dvě slova] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 uvedeného zákona 8. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Soud se tak zprvu zaměřil na to, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet.

10. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdil, že při posuzování úvěryschopnosti vycházela z údajů uvedených žalovaným, který deklaroval příjem 29 000 Kč měsíčně, celkový příjem domácnosti 42 000 Kč měsíčně, dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky vůči předchůdkyni žalobkyně s celkovou měsíční splátkou 8 182,82 Kč a další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 9 405 Kč. Za situace, kdy žalovaný měsíčně hradil splátky úvěrů částkou 17 587.82 Kč při deklarovaném příjmu 29 000 Kč (který si žalobkyně ničím neověřila), vyvstávají pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pokud jde o deklarovaný příjem domácnosti, tak z něj nelze vycházet, neboť si jej žalobkyně jednak ničím neověřila a jednak ani nezjišťovala zadlužení dalších členů domácnosti žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného a úvěr žalovanému poskytla v rozporu s požadavky § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřené smlouva je tedy neplatná (§ 588 o. z.).

11. Uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace].

12. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

13. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 12 801,37 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 12 801,37 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný jakoukoliv částku žalobkyni uhradil. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu k plnění ([anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy ze dne 2. 2. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 4. 2. 2021. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena s ohledem na zákonnou domněnku dojití dle § 573 o. z. 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 9. 2. 2021, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala doručením. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 800 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 031,94 Kč, s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 29. 1. 2021 do 9. 2. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 801,37 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení výrokem II. zamítl.

15. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o změně v osobě věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 696,66 Kč, přičemž tato částka představuje 75,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 601,37 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů řízení za úkony podání z dní 8. 11. 2021 a 1. 3. 2022 nebyla žalobkyni přiznána, neboť jím došlo pouze k odstranění vad předchozích podání.

17. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.