14 C 27/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení 65 478 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 66,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou dne , datum, distančním způsobem uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) a dne , datum, poskytla žalované bezhotovostní úvěr v částce , částka, . Žalovaná se tento úvěr zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 66,28 % ročně, a to v 48 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje lednem 2024. V uvedené výši splátek je zahrnuto též pojištění schopnosti splácet v částce , částka, měsíčně. Žalovaná však sjednané splátky nehradila pravidelně a v plné výši, když uhradila 6 splátek a na další splátku toliko částku , částka, . Tato částečná a poslední úhrada byla žalovanou provedena dne , datum, . Vzhledem k nastalému prodlení žalované s úhradou splátek bylo žalobkyní ke dni , datum, přistoupeno ke zesplatnění úvěru. Žalovaná však ani na předžalobní výzvu neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z šetření soudu bylo zjištěno, že projednávaná věc má cizí prvek, neboť žalovaná je státním příslušníkem Ukrajiny s bydlištěm v České republice; soud se tedy nejprve zabýval otázkou pravomoci a rozhodného práva a dospěl k závěru, že pravomoc soudu je založena bydlištěm žalované v České republice podle čl. 48 odst. 5 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (sdělení MZV č. 123/2002 Sb. m. s.) a rozhodným právem je dle ujednání účastníků ve smlouvě o úvěru, jakož i s ohledem na místo uzavření smlouvy, právo české dle čl. 48 odst. 1 a 2 uvedené mezinárodní smlouvy.

4. První jednaní ve věci, nařízené na den , datum, , se v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uskutečnilo pouze za přítomnosti strany žalující, neboť žalovaná, jež byla o konání jednání řádně a včas vyrozuměna (doručení předvolání bylo vykázáno dnem , datum, ), se k jednání bez omluvy nedostavila.

5. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:

6. Mezi účastníky byla dne , datum, distančním způsobem uzavřena Smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v částce , částka, a žalovaná se naopak zavázala tento úvěr splatit v 48 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy k 22. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,28 % ročně. Žalovaná si dále sjednala pojištění schopnosti úvěr splácet s pojistným v částce , částka, měsíčně. Celkem se tedy žalovaná zavázala k úhradě částky , částka, (Smlouva; Příloha č. , hodnota, – Pojištění schopnosti splácet úvěr; Předsmluvní formulář; Přihláška do pojištění; Fotokopie povolení k pobytu; Oznámení o schválení úvěru).

7. Žalobkyně před uzavřením Smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů uvedených žalovanou a lustrací její osoby v registrech SOLUS a NRKI. V registru SOLUS žalovaná žádnž záznam ke dni , datum, neměla, nebankovní registru pak ukazuje již značné zadlužení žalované, kdy jsou evidovány aktivní žádosti u devíti institucí a zadlužení žalované ve vši , částka, Při porovnávání příjmů a výdajů žalované pak žalobkyně kalkulovala s čistým měsíčním příjmem žalované v částce , částka, a výdaji v částce , částka, , kdy žalovaná uvedla náklady na bydlení v částce , částka, s tím, že bydlení má vlastní, částku , částka, si žalobkyně dovodila z § 2 zákona č. 110/2006 Sb., zákona o životním a existenčním minimu. Žalovaná doložila žalobkyni příjem z podnikání daňovým přiznáním za rok 2022 z něhož vyplývá, že žalovaná měla příjmy , částka, , výdaje , částka, , po odečtení daně tak příjem žalované v roce 2022 vychází průměrně ve výši , částka, měsíčně (Hodnocení klienta; Výpis z NRKI; Výpis z registru SOLUS; Daňové přiznání žalované za rok 2022).

8. Žalované byla dne , datum, vyplacena částka , částka, (Doklad o vyplacení úvěru).

9. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, takto uhradila ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, celkem , hodnota, splátek po , částka, a dne , datum, uhradila částku , částka, , tj. celkem , částka, . Žalobkyně žalovanou o úhradu splátek opakovaně upomínala a následně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Po zesplatnění úvěru neuhradila žalovaná ničeho (Splátkový kalendář; Přehled uhrazených splátek; Výzva ze dne , datum, ; Výzva ze dne , datum, ; Výzva ze dne , datum, ; Výzva ze dne , datum, ; Zesplatnění úvěru ze dne , datum, ; Předžalobní výzva ze dne , datum, + Podací arch z téhož dne).

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 420 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele (odst. 1). Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (odst. 2).

16. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plit v důsledku prodlení věřitele.

22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Po stránce právní soud zjištěný skutkový stav posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

24. Ve smyslu § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované, a to „na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ Žalobkyně se v tomto případě při posuzování vycházela zejména z informací sdělených žalovanou, přičemž příjmy si řádně ověřila z daňového přiznání žalované za rok 2022, k výdajům deklarovaným žalovanou však žalobkyně žádné podklady neměla. Je přitom zřejmé, že žalovaná, která uvedla toliko náklady na bydlení , částka, měsíčně nemohla uvést pravdivé a kompletní informace, když vůbec nejsou v hodnocení klienta zahrnuty splátky dosavadních závazků žalované, kdy evidoval aktivní žádosti u devíti institucí a zadlužení žalované ve vši , částka, . Pokud tak žalobkyně na základě těchto informací hodnotila úvěruschopnost žalované kladně, nelze takového posouzení považovat za výsledek zjištěný na základě spolehlivých informací, jak dané zákonné ustanovení vyžaduje.

25. Soud je proto toho názoru, že za daných okolností byly dány důvodné pochybnosti o schopnostech žalované úvěr splácet a úvěr neměl být žalované poskytnut. Skutečnost, že úvěruschopnost žalované byla posouzena nedůsledně, se pak projevila v prodlení žalované již s úhradou první splátky; ta byla splatná dne , datum, , avšak žalovaná poprvé hradila až dne , datum, , a to dokonce až poté, co k tomu byla žalobkyní vyzvána. Soud má tedy za to, že žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by dostatečným způsobem ověřila její úvěruschopnost a tedy úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelskému, pročež soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

26. Soud má tedy za to, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by dostatečným způsobem ověřila jeho úvěruschopnost a tedy úvěr poskytla v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelskému, pročež soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou.

27. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok 66,28 % a RPSN 90,62 % mnohonásobně převyšují sazbu úroků z úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (prosinec 2023) činila podle statistiky České národní banky 9,29 % ročně (srov. rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 1484/2004 a 32 Cdo 242/2011). Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaná byla se sazbou úroků seznámena v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat smlouvu a jednotlivá její ujednání korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit zjevným nespravedlnostem, byť i dobrovolně sjednaným. Soud tak uzavřel, že smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná (§ 588 o. z.). Je-li neplatná smlouva, jsou neplatná i veškerá ujednání o úrocích a smluvních pokutách i o splatnosti jednotlivých splátek.

28. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok toliko na vydání toho, co žalované plnila, tj. na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila částku , částka, , přičemž žalovaná žalobkyni uhradila částku , částka, . Bezdůvodné obohacení žalované tak činí částku , částka, , kterou soud žalované uložil k úhradě žalobkyni. Pro úplnost pak soud dodává, že ačkoliv platby žalované směřovaly formálně na úhradu závazku ze smlouvy, je nutné je započíst na závazek žalované vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek z neplatné smlouvy neexistuje, a platby je tak nutné započíst na platný závazek žalované.

29. Pokud jde o splatnost bezdůvodného obohacení a nárok na zaplacení úroku z prodlení, pak zde soud vycházel z toho, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení se mohl stát splatným nejdříve uplynutím lhůty k plnění, stanovené v první výzvě k plnění, prokazatelně doručené žalované, kterou je v posuzované věci předžalobní výzva podaná k poštovní přepravě dne , datum, . Dle domněnky dojití (§ 573 o. z.) se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den od odeslání, lhůta byla žalované ve výzvě stanovena 15 dnů od data odeslání oznámení, tj. poslední den lhůty připadá na , datum, . Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. Ve zbytku, tj. co do uplatněné částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 66,28 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaným částkou , částka, a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , pak soud žalobu pro absolutní neplatnost Smlouvy zamítnul.

31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně měla ve věci méně než poloviční úspěch a žalované, která zůstala nečinná, žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.

32. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř.