14 C 33/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 400 Kč od 13. 8. 2017 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 380 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 12 400 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky ve výši 8,05 % ročně od 13. 8. 2017 do zaplacení s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 13. 7. 2017 smlouvu o úvěru, dle níž žalované poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit do 12. 8. 2017 a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč, neuhradila však ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně soudu předložila smlouvu bez podpisu stran s datem 13. 7. 2017 s označením [právnická osoba] jako věřitele a žalované jako klienta, kterou se věřitel zavazuje poskytnout klientovi úvěr ve výši 10 000 Kč a klient se zavazuje tento úvěr splatit do 7. 9. 2018 a zaplatit poplatek ve výši 2 400 Kč, přičemž sjednané RPSN činilo 1 270 % (smlouvou). Že při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně jednala s žalovanou má soud za prokázané jednak uvedením osobních údajů žalované při žádosti o úvěr, kdy tyto odpovídají datu narození, rodnému číslu a bydlišti žalované v centrální evidenci obyvatel, jednak uvedením čísla účtu ve smlouvě, k němuž bylo [anonymizováno] bankou potvrzeno, že se jedná o účet žalované (výpisem [anonymizována dvě slova] žalované, sdělení [právnická osoba] na č.l. 19). Dne 13. 7. 2017 společnost [právnická osoba] zaslala na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč, uvedená částka byla na účet připsána, přičemž jediným disponentem daného účtu byla v uvedené době žalovaná (potvrzením o provedené platbě, sdělením [právnická osoba] na č.l. 19). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 společnost [právnická osoba] převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovanou (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek). Předchůdkyně žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 13. 4. 2021 (oznámením o postoupení pohledávky). Téhož dne žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě částky celkem 27 856 Kč (výzvou, podacím lístkem).

5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila. <b>Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:</b> 6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem za užití prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s § 1820 o. z. Dle § [číslo] se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

7. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, aniž by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy v daném případě žalobkyně pouze tvrdila, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], k čemuž ale ničeho nedoložila. Příjmy žalované nezjišťovala vůbec.

8. Uvedený závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace].

9. Nadto je posuzovaná smlouva absolutně neplatná i z dalšího důvodu. V posuzovaném případě činila RPSN 1 270 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu s fixací do jednoho roku v době uzavření smlouvy (červenec 2017) činila 10,56 %. Ve smlouvě byla tedy více než 120násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Byť se projednávané věci jedná o specifický produkt, kdy jsou peněžní prostředky poskytovány na krátké časové období, a tedy nelze k porovnání RPSN přistupovat bez dalšího, takto významně vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srovnej judikatura [název soudu], podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]), nikoli 30násobkem.

10. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

11. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalované 10 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 10 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaná jakoukoliv částku žalobkyni uhradila. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu k plnění ([anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy ze dne 13. 4. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 13. 4. 2021. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o. z. 3. pracovní den po odeslání, tj. dne 16. 4. 2021, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala po uplynutí lhůty 3 dnů od doručení. Jelikož se žalovaná dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně.

12. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 400 Kč od 13. 8. 2017 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení výrokem II. zamítl.

13. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., o změně v osobě věřitele byla žalovaná řádně vyrozuměna.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 380 Kč, přičemž tato částka představuje 61,3 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,65 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

15. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.