14 C 355/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 16 316 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 878 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 438 Kč od 20. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 316 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně je pověřena správou anonymizována dvě slova číslo v budově adresa, zapsané na list vlastnictví pro katastrální uzemí, územní celek, u stát. instituce, stát. instituce, kterou dle dohody o užívání anonymizováno ze dne 9. 7. 1986 užívala žalovaná, přičemž nájem skončil výpovědí žalobkyně ke dni 30. 6. 2019, žalovaná však anonymizováno vyklidila až 3. 6. 2021. Žalovaná částka představuje dlužné nájemné za březen 2019 ve výši 2 878 Kč a bezdůvodné obohacení žalované, odpovídající nájemnému za měsíc březen 2020 ve výši 3 831 Kč, září 2020 ve výši 3 831 Kč, prosinec 2020 ve výši 4 756 Kč a květen 2021 ve výši 1 020Kč. Žalovaná tuto částku žalobkyni dobrovolně neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dle předložené dohody o užívání anonymizováno se žalobkyně zavázala přenechat žalované k užívání anonymizováno jednotku v anonymizováno adresa v kat. území obec, územní celek a žalovaná se zavázala hradit úhradu za užívání anonymizováno a zálohy za služby, a to měsíčně pozadu do 5. dne následujícího měsíce s tím, že výše úhrad se může měnit v závislosti na změnách cenových předpisů (smlouvou). Dopisem ze dne 28. 2. 2019 žalobkyně vypověděla nájemní smlouvu s tříměsíční výpovědní lhůtou z důvodu porušování povinností nájemce s tím, že nájemné končí k 30. 6. 2019 (výpovědí z nájmu). Úhrady za užívání anonymizováno byly stanoveny evidenčními listy vystavenými žalobkyní, takto byl pro období 3/ 2019 vystaven evidenční list na částku 3 831 Kč, s platností od 1. 12. 2020 evidenční list na částku 4 756 Kč, a za květen 2021 evidenční list na částku 1 687 Kč, kdy se jednalo pouze o poměrnou část nájemného (evidenčními listy). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 7. 10. 2021, která byla žalované zaslána dne 9. 11. 2021 (předžalobní upomínkou, dodejkou).

5. Zjištěný skutkový stav soud posoudil takto: Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena anonymizováno smlouva ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle níž žalobkyně přenechala žalované do užívání bytovou jednotku výše uvedenou a žalovaná se zavázala hradit žalobkyni nájemné, přičemž výše nájemného byla pro jednotlivá období stanovována evidenčními listy. Povinnost uhradit nájemné za měsíc březen 2019 žalovaná nesplnila, když na nájemné v předepsané výši 3 831 Kč uhradila pouze 953 Kč. Následně dostala žalovaná z nájmu výpověď s tříměsíční výpovědní dobou pro porušování povinností nájemce (§ číslo a násl.). Žalovaná ani po skončení nájmu anonymizováno pronajímateli neodevzdala a pokračovala v jeho užívání (§ 2292 o. z.), zároveň za výše uvedené období nehradila nájemné a platby spojené s užíváním bytu. Žalovaná tak byt užívala bez právního důvodu, tedy neprávem zasahovala do vlastnického práva žalobkyně (§ 1042 o. z.) a na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila (2991 o. z.). Protože žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení odpovídající výši nájemného a poplatku za služby dobrovolně, uložil jí tuto povinnost soud a žalobkyni přiznal žalovanou částku, včetně úroku z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a dále nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v částce 600 Kč (2 úkony po 300 Kč).

7. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

8. Pokud jde o přiznané náklady řízení, pak pro úplnost soud závěrem uvádí, že náklady řízení spočívající v nákladech vynaložených na zastoupení advokátem soud žalobkyni nepřiznal, neboť je nepovažuje za účelně vynaložené. název žalobkyně je veřejnoprávní korporace, která spravuje jí svěřený majetek ve veřejném zájmu. Z veřejných rozpočtů má proto k dispozici příjem pro finanční a personální zajištění realizace své agendy příslušnými organizačními složkami. K zajištění běžné agendy, která souvisí s žalobkyní spravovanou oblastí, má proto využívat své vlastní zaměstnance. Výjimku tvoří případy, kdy předmětem sporu je právní problematika, která přímo s oblastí spravovanou městskou částí nesouvisí, nebo kdy se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, resp. jazykové znalosti, apod. V takovýchto případech lze postup městské části, která zvolí pro své zastupování advokáta, jenž se na danou problematiku specializuje, považovat za adekvátní (viz rozhodnutí název soudu ze dne 23. 11. 2013, sp. zn. ústavní nález, ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. ústavní nález, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ústavní nález, a usnesení název soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. spisová značka, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. spisová značka, ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. spisová značka, a ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. spisová značka). To však není situace, která by nastala v projednávané věci, neboť předmětem tohoto řízení je dlužné nájemné, resp. bezdůvodné obohacení odpovídající dlužnému nájemnému. Obdobné spory tvoří běžnou agendu žalované, k jejímuž obstarávání je dostatečně personálně vybavena a v takto jednoduché právní věci byla žalobkyně jistě schopna zajistit si vyřešení případu vlastními prostředky. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.