14 C 41/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 8 500 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do , datum, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s odůvodněním, že žalovaný přislíbil žalobkyni zajištění právních služeb v souvislosti s vymáháním nároků otce žalobkyně v České republice, načež mu žalobkyně na účet zaslala dne , datum, zálohu ve výši , částka, a dne , datum, ve výši 3 500 EUR. K poskytnutí žádných služeb nedošlo a žalovaný žalobkyni tuto částku nevrátil.

2. Žalovaný s nárokem žalobkyně nesouhlasil a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Potvrdil, že částku , částka, od žalobkyně přijal a učinil tak důvodně, neboť se jednalo o úplatu za služby, které žalovaný poskytl otci žalobkyně. Konkrétně částka , částka, byla odměnou za založení anglické společnosti, kterou žalovaný následně převedl na otce žalobkyně a částka , částka, odměna za založení dvou českých společností, které dosud na otce žalobkyně převedeny nebyly, nicméně v jedné z nich otec žalobkyně figuruje jako společník. Otec žalobkyně pak žalobci neuhradil další náklady na provoz těchto společností, spočívající v nákladech za sídlo, účetnictví a podobně.

3. Šetřením soudu bylo zjištěno, že oba účastníci jsou státními příslušníky Ukrajiny. V řízení je tak dán cizí prvek a soud se nejprve zabýval otázkou pravomoci (mezinárodní příslušnosti) soudu a otázkou rozhodného práva. Ve vztahu k účastníkům řízení bylo dále zjištěno, že žalobkyně i žalovaný jsou evidováni k pobytu na území ČR, žalobkyně od , datum, , žalovaný od , datum, . Pro účely posouzení pravomoci soudu a určení rozhodného práva soud věc předběžně posoudil tak, že se jedná o nárok na plnění z bezdůvodného obohacení, který je vztahem závazkovým, otázku rozhodného práva si účastníci nijak neupravili. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských a obchodních věcech zveřejněná pod č. 123/2002 Sb. m. s. otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, aplikoval soud nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. V posuzované věci se nejedná o bezdůvodné obohacení úzce související se smluvním vztahem mezi stranami (když na základě předběžného posouzení soudu k uzavření smlouvy mezi účastníky nedošlo), kdy by žalobkyně měla na výběr danou příslušnost soudu dle čl. 7 odst. 1 písm. a) Nařízení, ani bezdůvodného obohacení, k němu došlo v souvislosti s deliktním či kvazideliktním jednáním žalovaného, u něhož by žalobkyně měla na výběr danou mezinárodní příslušnost soudu podle čl. 7 odst. 2 Nařízení, tedy se určení pravomoci řídí obecným pravidlem upraveným v čl. 4 odst. 1 Nařízení, dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovaný u soudů tohoto členského státu. Jelikož žalovaný má bydliště na území České republiky, je tím dle citovaného čl. 4 odst. 1 Nařízení založena pravomoc (příslušnost) českých soudů.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že z účtu vedeného na jméno žalobkyně žalobce obdržel na svůj účet dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (viz prohlášení žalovaného při jednání dne , datum, ). Uvedené vyplývá také z listinných důkazů, konkrétně z potvrzení o provedené platbě. V oddílu informace o platbě (Remittance Information) je uvedeno „, Anonymizováno, “ tj. , Anonymizováno, .

6. Mezi společností , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , zastoupenou žalovaném jako obstaravatelem a panem , jméno FO, , nar. , datum, , který je otcem žalobkyně, jako klientem byla dne , datum, podepsána smlouva, kterou se obstaravatel zavázal jednat jako zástupce klienta a jménem klienta provádět sám nebo prostřednictvím jiných osob pro klienta poradenskou činnost, a to zejména v oblasti právní, finanční, účetní, daňové a stavebně-technických či jiných oblastech, zejména v souvislosti s prováděním výstavby domů a jejím financování ze strany společnosti jako developera na pozemcích v kat. úz. , Anonymizováno, strany sjednaly právo obstaravatele na odměnu ve výši , částka, za hodinu, s tím, že do 10. dne daného měsíce klient uhradí paušální částku , částka, , která zahrnuje činnost obstaravatele v rozsahu 12 hodin s tím, že činnost nad rámec bude vyúčtována v následujícím měsíci. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do , datum, s možností automatického prodloužení.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, bylo zjištěno, že společnost vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku dne , datum, , jednatelem společnosti je společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , kterou při výkonu zastupuje žalovaný, společníky jsou společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, s podílem 25 % a pan , jméno FO, , nar. , datum, (otec žalobkyně) s podílem 75 %.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, bylo zjištěno, že společnost byla založena a zapsána do obchodního rejstříku dne , datum, , jednatelem společnosti je společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , kterou při výkonu zastupuje žalovaný, jediným společníkem je společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, .

9. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky bylo nesporné, že z účtu vedeného na jméno žalobkyně žalobce obdržel na svůj účet dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, a tyto peněžní prostředky si žalovaný ponechal. Mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné smlouvy, a to ani písemné, ani ústní. Mezi společností , Anonymizováno, , jednající žalovaným, jako obstaravatelem a panem , jméno FO, , nar. , datum, , který je otcem žalobkyně, jako klientem byla dne , datum, podepsána smlouva, kterou se obstaravatel zavázal jednat jako zástupce klienta a jménem klienta provádět sám nebo prostřednictvím jiných osob pro klienta poradenskou činnost. Za poskytování služeb byla sjednána jak paušální, tak hodinová odměna nad rámec paušálu. Zda a v jakém rozsahu došlo k poskytnutí služeb a jak tyto byly vyúčtovány, potažmo jak tato činnost měla souviset s projednávanou věcí, žalovaný před výzvu soudu nedotvrdil. Dne , datum, byly založeny a do obchodního rejstříku zapsány společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, a , právnická osoba, , IČO: , IČO, , které jsou vzájemně propojeny a v nichž figuruje žalovaný i otec žalobkyně.

10. Pokud jde určení rozhodného práva, pak soud dospěl k závěru, že rozhodné právo je právo české dle čl. 2 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007. Čl. 2 odst. 1 výslovně uvádí, že škodou se rozumí následky bezdůvodného obohacení, konkrétní pravidla pro určení rozhodného práva pak upravuje článek 10. Z článku 10 pak soud pravomoc českých soudů určil dle odstavce čtvrtého, který stanoví použití práva země, s níž je mimosmluvní závazkový vztah vzniklý z bezdůvodného obohacení úžeji spojen, když v posuzované věci měla být žalovaným vyvíjena činnost na území České republiky, kde žalovaný fakticky bydlí a je evidován k pobytu. Rozhodné právo nemohlo být určeno dle bodu 1 čl. 10, jelikož nebylo zjištěno, že by nárok z bezdůvodného obohacení souvisel s jiným existujícím vztahem mezi stranami, ani dle bodu 2 čl. 10, neboť účastníci neměli v okamžiku rozhodné skutečnosti (zaslání peněžních prostředků na účet žalovaného) bydliště ve stejné zemi (žalobkyně je evidována v ČR k pobytu až od , datum, ). Dle odst. 3 čl. 10, je rozhodným právem právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo, přičemž účet žalovaného, na který byly zaslány peněžní prostředky, je veden bankou se sídlem v Německu, přicházelo by tak v úvahu právo německé. Jelikož je však závazek úžeji spojen s Českou republikou, je namístě určit příslušnost dle bodu 4. čl. 10, který upravuje přednost práva země, s níž je závazkový vztah úžeji spojen, než je země určená dle předchozích odstavců.

11. Podle ustanovení 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení; považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. V projednávané věci se jedná o spor o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně tvrdila, že žalovaný přijal peněžité plnění z důvodu, který následně odpadl, kdy žalovanému poskytnuté peněžní prostředky měly představovat zálohu za poskytnutí služeb, přičemž k uzavření zamýšlené smlouvy mezi účastníky nakonec nedošlo a služby dle tvrzení žalobkyně poskytnuty nebyly. Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění – právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, resp. je plátci nevrátit, pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného (25 Cdo 246/2001, 32 Cdo 5215/20174).

17. V řízení byl přesun peněžních prostředků ve výši žalované částky ve prospěch žalovaného nepochybně prokázán, a to jednak potvrzením o provedené platbě (viz bod 4. odůvodnění) a jednak sám žalovaný výslovně učinil nesporným, že uvedenou částku od žalobkyně přijal. Žalobkyně tedy prokázala, že z bankovního účtu žalobkyně byla na bankovní účet žalovaného převedena ve dvou platbách dne , datum, a dne , datum, celkem částka , částka, a ten tuto částku přijal a ponechal si ji. Prokázáním poskytnutí peněžních prostředků žalovanému se důkazní břemeno přesunulo na žalovaného jako obohaceného a bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že k ponechání si těchto peněžních prostředků měl právní důvod. Žalovaný tvrdil, že se jednalo o úplatu, kterou mu prostřednictvím žalobkyně poskytl otec žalobkyně za poskytnuté služby související se založením tří obchodního společností, dvou v ČR a jedné ve , Anonymizováno, . K tomu doložil smlouvu ze dne , datum, mezi žalovaným jako obstaravatelem a otcem žalobkyně jako klientem. Z té však předmětný závazek žalovaného obstarat konkrétně založení a převedení obchodních společností na otce žalobkyně nevyplývá, jejím předmětem je provádění poradenské činnosti. V předložené smlouvě pak byla sjednána paušální odměna , částka, měsíčně za 12 hodin práce s tím, že práce nad rámec bude vyúčtována v následujícím měsíci a honorována odměnu , částka, za hodinu. Žádné takové vyúčtování však žalovaný soudu nepředložil, co více, ani netvrdil, že by existovalo. Nesedí ani časové souvislosti, když žalovaným zmíněné obchodní společnosti byly založeny a zapsány v obchodním rejstříku v , Anonymizováno, 2021, přičemž prostředky byly žalobkyní žalovanému zaslány až v , Anonymizováno, 2022.

18. Žalovaný byl soudem při jednání dne , datum, podrobně poučen o povinnosti tvrdit a prokázat právní důvod, který žalovanému svědčí k ponechání si uvedených prostředků, přičemž poučení soud přizpůsobil tomu, že žalovaný nebyl právně zastoupen. Žalovaný však ve lhůtě poskytnuté soudem tyto rozhodné skutečnosti nedotvrdil a důkazy k jejich prokázání neoznačil. K doplnění tvrzení a označení důkazů soud žalovanému stanovil lhůtu 30 dnů ode dne jednání, tj. do , datum, , další jednání bylo přitom nařízeno na , datum, . Žalovaný ve stanovené třicetidenní lhůtě zůstal nečinný, podání učinil až krátce před jednáním dne , datum, , a to emailem bez zaručeného podpisu, přičemž podání nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno. K jednání dne , datum, se pak žalovaný nedostavil. Podáním žalovaného se však soud přesto zabýval, když samotné vyjádření žalovaného ve věci samé bylo zasláno jako příloha tohoto emailu a bylo podepsáno, nejedná se o dispozici samotným řízením v užším smyslu a žalovaný není právně zastoupen, tedy nepřihlížet k podání a trvat na jeho doplnění v písemné podobě ve smyslu § 42 odst. 2 o.s.ř. by bylo přepjatým formalismem. V úvodu podání pak žalovaný uvádí, že se omlouvá za pozdní vyjádření, k čemuž byly důležité důvody, a to válka na Ukrajině, kdy pochází z místa Kramatorsk, kde byly rozbombardovány jejich byty. K tomu soudu uvádí, že uvedené podání posoudil podle jeho obsahu, a omluvu žalovaného za pozdní vyjádření vyhodnotil jako žádost o prodloužení lhůty k tomuto vyjádření. Lhůta stanovená soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. je lhůtou soudcovskou a soud ji není vázán a může ji prodloužit, a to i po jejím uplynutí, postup podle § 58 odst. 1 o.s.ř. – prominutí zmeškání lhůty však nelze použít (viz např. NSČR sp.zn. 23 Cdo 2954/2009). V posuzované věci však žalovaný nevylíčil žádné konkrétní skutečnosti, které by prodloužení lhůty odůvodňovaly. Odvolání se na válku na Ukrajině, která je domovským státem žalovaného, není samo o sobě dostačujícím tvrzením, s ohledem na délku trvání války, jakož i na skutečnost, že žalovaný má dle stavu zapsaném v informačním systému základních registru na území České republiky povolen pobyt již od , datum, , tedy od doby počátku války dávno předcházející. O žádosti žalovaného tak soud rozhodl při jednání dne , datum, tak, že se žádosti nevyhovuje, lhůta se žalovanému neprodlužuje a z tohoto důvodu k tvrzení a navrženým důkazům žalovaného v podání z , datum, nepřihlížel, neboť byla učiněna po uplynutí lhůty k tomuto žalovanému soudem poskytnuté, a tedy nastaly účinky koncentrace řízení ve smyslu § 114b o.s.ř. a k novým skutečnostem a důkazům nelze přihlížet, Anonymizováno19. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně prokázala poskytnutí částky , částka, žalovanému, kdy se mělo jednat o zálohu, právní důvod jejího poskytnutí však odpadl, neboť k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným nedošlo, a tedy se přijatá záloha stala bezdůvodným obohacením. Žalovaný neprokázal, že by byla mezi ním a žalobkyní potažmo třetí osobou uzavřena smlouva, na jejím základě by žalovaným bylo poskytnuto plnění touto zálohou kryté. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a soud mu uložil toto obohacení žalobkyni vydat.

20. Nad rámec uvedeného pak soud uvádí, že i pokud by bylo přihlíženo k podání žalovaného z , datum, , neobsahuje toto podání vylíčení rozhodných skutečností, zakládajících právní důvod přijetí plnění žalovaným a na závěrech soudu by se ničeho nezměnilo.

21. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně počátku prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, tedy ji posoudil dle obecné úpravy plnění obsažené v § 1958 o. z., kdy výzva k plnění byla žalovanému doručena spolu s žalobou soudem dne , datum, , žalobkyni tak byl přiznán úrok z prodlení ode dne následujícího, tj. od , datum, .

22. S ohledem na uvedené, kdy splatnost dluhu nastala až doručením žaloby žalovanému dne , datum, a prodlení žalovaného nastalo až ode dne , datum, , soud žalobu co do uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od podání žaloby , datum, do doručení žaloby žalovanému , datum, zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná jen ve zcela nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za 4 úkony právní služby po , částka, , a to převzetí zastoupení dne , datum, , podání žaloby dne , datum, a účast při jednání dne , datum, a dne , datum, , tarifní hodnota byla vypočtena z částky , částka, dle kurzu ČNB k příslušnému dni učinění úkonu (dne , datum, kurs , částka, , dne , datum, kurs , částka, , dne , datum, kurs , částka, a dne , datum, kurs , částka, ), náhrada hotových výdajů za uvedené čtyři úkony po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, . Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

24. Náklady řízení byly žalobkyni přiznány přesto, že před podáním žaloby nezaslala žalovanému předžalobní výzvu, jak žádá § 142a odst. 1 o.s.ř., když k tomuto postupu shledal naplnění zvláštních důvodu ve smyslu § 142a odst. 2 o.s.ř. Tyto spočívaly v tvrzení žalobkyně, že žalovaný je dlouhodobě nekontaktní a na výzvy nereaguje. To je zřejmé jednak z chování žalovaného v projednávané věci, kdy žalovaný nereagoval na výzvu soudu k vyjádření se k žalobě, respektive na tuto reagoval až , datum, , tj. 5 dní před nařízeným jednáním, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření byly doručeny dne , datum, , k jednání dne , Anonymizováno, se bez omluvy nedostavil, nadto se proti nároku žalobkyně bránil a žalovanou částku dobrovolně neuradil, tedy je zřejmé, že ani zaslání předžalobní výzvy by na jeho postoji ničeho nezměnilo. Rovněž toto podporují poznatky zjištěné z úřední činnosti soudu, když proti žalovanému je u zdejšího soudu vedena řada jiných řízení, v nichž rovněž je žalovaný pasivní a je zřejmé, že na předžalobní výzvy věřitelů ani na výzvy soudu nereaguje a k nařízeným soudním jednáním se bez omluvy nedostavuje. Z chování žalovaného je tedy zřejmé, že účelu předžalobní výzvy (tj. dobrovolného zaplacení pohledávky žalovaným bez nutnosti vést soudní řízení) by zjevně nebylo dosaženo (srovnej NSČR sp.zn. 29 Cdo 4388/2013).

25. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, Anonymizováno