14 C 59/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 29. 4. 2016 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám anonymizováno žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 4. 2016 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 29. 3. 2016 uzavřela její předchůdkyně, právnická osoba anonymizováno srov.ro., IČO s žalovaným smlouvu o anonymizováno úvěru, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na účet žalovaného č. bankovní účet, žalovaný se zavázal poskytnutí úvěr navýšený o poplatek 1 400 Kč splatit do 28. 4. 2016, neuhradil však ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání podáním ze dne 15. 3. 2022 omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně soudu předložila smlouvu označenou jako„ smlouva o anonymizováno úvěru číslo“ bez vlastnoručního podpisu žalovaného s datem 29. 3. 2016, kdy v místě podpisu žalovaného je uvedeno, že klient smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti právnická osoba na internetových stránkách webová adresa. Ve smlouvě je společnosti právnická osoba označena jako věřitel a žalovaný jako dlužník, věřitel se zavazuje poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč a dlužník se zavazuje tuto částku a poplatek 1 400 Kč splatit do 28. 4. 2016 (smlouvou). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy žalobkyně ověřila z fotografie občanského průkazu žalovaného (kopií občanského průkazu). Dne 29. 3. 2016 byla na účet č. bankovní účet připsána platba 5 000 Kč od společnosti právnická osoba, přičemž majitelem daného účtu byla v uvedené době žalovaný, jak potvrzuje právnická osoba (potvrzením o provedené platbě, sdělením právnická osoba na č.l. 12). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 společnost společnost právnická osoba převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek). Žalobkyně dne 13. 4. 2020 odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k úhradě částky celkem 11 125 Kč, a to do tří dnů (oznámením, výzvou, podacím lístkem).

5. Pokud jde o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, pak žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích anonymizováno, příjmení, anonymizována dvě slova, k těmto tvrzením však neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy.

6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o anonymizováno úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splácet.

8. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek název soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, rozsudek anonymizována tři slova ze dne 18. 12.2014 ve věci C číslo, právnická osoba v . jméno příjmení a další, anonymizováno název soudu ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. ústavní nález a rozsudek anonymizována tři slova ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo, OPR – anonymizováno v . anonymizováno).

10. V tomto konkrétním případě žalobkyně dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když soudu tvrdila, že její předchůdkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného a žalovaný byl lustrován v databázích anonymizováno, příjmení, anonymizováno a anonymizováno, ze smlouvy o úvěru ani z jiných žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že tvrzené lustrace byly skutečně provedeny a s jakým výsledkem, rovněž z provedených důkazů nevyplývá, že by byly zjišťovány příjmy žalovaného či jinak šetřeny jeho majetkové poměry. Žalobkyně (ani její zástupce) se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byli řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení název soudu z 27. 10. 2020, sp. zn. ústavní nález a rozhodnutí název soudu z 24. 3. 2010, sp. zn. spisová značka).

11. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 5 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uvedenou částku vrátil. Dle výše uvedeného tak soud žalobě co do částky 5 000 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaný dostal první výzvou k peněžitému plnění (srov. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka, ze dne 7. 4. 2010). Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně ze dne 13. 4. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne, a doručenou dle fikce upravené v § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, ve které žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů, tj. splatnost nastala dne 19. 4. 2021, žalovaný se tak ode dne 20. 4. 2021 ocitl v prodlení, přičemž ohledně výše úroku z prodlení soud byl vázán návrhem žalobkyně, když nemohl přiznat úrok vyšší, než požadovaný žalobkyní.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud shledal žalobu nedůvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 29. 4. 2016 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení anonymizováno a výrokem II žalobu v této části zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

15. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

16. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.