14 C 59/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 29. 4. 2016 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení, zamítá

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobkyně.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 29. 4. 2016 do zaplacení, kterého se žalobkyně domáhala s odůvodněním, že dne 29. 3. 2016 uzavřela její předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizováno] srov.ro., [IČO] s žalovaným smlouvu o [anonymizováno] úvěru, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč, a to na účet žalovaného č. [bankovní účet], žalovaný se zavázal poskytnutí úvěr navýšený o poplatek 1 400 Kč splatit do 28. 4. 2016, neuhradil však ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání podáním ze dne 15. 3. 2022 omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně soudu předložila smlouvu označenou jako„ smlouva o [anonymizováno] úvěru [číslo]“ bez vlastnoručního podpisu žalovaného s datem 29. 3. 2016, kdy v místě podpisu žalovaného je uvedeno, že klient smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti [právnická osoba] na internetových stránkách [webová adresa]. Ve smlouvě je společnosti [právnická osoba] označena jako věřitel a žalovaný jako dlužník, věřitel se zavazuje poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč a dlužník se zavazuje tuto částku a poplatek 1 400 Kč splatit do 28. 4. 2016 (smlouvou). Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy žalobkyně ověřila z fotografie občanského průkazu žalovaného (kopií občanského průkazu). Dne 29. 3. 2016 byla na účet č. [bankovní účet] připsána platba 5 000 Kč od společnosti [právnická osoba], přičemž majitelem daného účtu byla v uvedené době žalovaný, jak potvrzuje [právnická osoba] (potvrzením o provedené platbě, sdělením [právnická osoba] na č.l. 12). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 společnost společnost [právnická osoba] převedla na žalobkyni soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek). Žalobkyně dne 13. 4. 2020 odeslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu k úhradě částky celkem 11 125 Kč, a to do tří dnů (oznámením, výzvou, podacím lístkem).

5. Pokud jde o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, pak žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného a provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizována dvě slova], k těmto tvrzením však neoznačila a nepředložila soudu žádné důkazy.

6. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaná soudu žádné důkazy nepředložila, žalobou uplatněný nárok nesporovala a uhrazení žalované částky netvrdila.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem v souladu s § 1824 násl. o. z. Jelikož žalovaný vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně jako podnikatel, na uzavřenou smlouvu pak soud aplikoval právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o [anonymizováno] úvěru), kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před jeho poskytnutím relevantním způsobem zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splácet.

8. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli úvěru před uzavřením smlouvy ukládá posoudit schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěryschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr má poskytovatel posoudit na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Zda poskytovatel úvěru dostatečně posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet soud zkoumá z úřední povinnosti, jak vyplývá z ustálených závěrů soudní praxe, přičemž dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srovnej například rozsudek [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 18. 12.2014 ve věci C [číslo], [právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další, [anonymizováno] [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] a rozsudek [anonymizována tři slova] ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], OPR – [anonymizováno] v . [anonymizováno]).

10. V tomto konkrétním případě žalobkyně dostatečným způsobem nedoložila, že před uzavřením smlouvy s vynaložením odborné péče zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, když soudu tvrdila, že její předchůdkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného a žalovaný byl lustrován v databázích [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], ze smlouvy o úvěru ani z jiných žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že tvrzené lustrace byly skutečně provedeny a s jakým výsledkem, rovněž z provedených důkazů nevyplývá, že by byly zjišťovány příjmy žalovaného či jinak šetřeny jeho majetkové poměry. Žalobkyně (ani její zástupce) se nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byli řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (srov. usnesení [název soudu] z 27. 10. 2020, sp. zn. [ústavní nález] a rozhodnutí [název soudu] z 24. 3. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

11. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.

12. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, plnila tak bez právního důvodu a vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 5 000 Kč, když nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni uvedenou částku vrátil. Dle výše uvedeného tak soud žalobě co do částky 5 000 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit, a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., do prodlení se přitom žalovaný dostal první výzvou k peněžitému plnění (srov. rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka], ze dne 7. 4. 2010). Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu žalobkyně ze dne 13. 4. 2021, odeslanou žalovanému téhož dne, a doručenou dle fikce upravené v § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání, ve které žalobkyně stanovila žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů, tj. splatnost nastala dne 19. 4. 2021, žalovaný se tak ode dne 20. 4. 2021 ocitl v prodlení, přičemž ohledně výše úroku z prodlení soud byl vázán návrhem žalobkyně, když nemohl přiznat úrok vyšší, než požadovaný žalobkyní.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud shledal žalobu nedůvodnou v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 400 Kč od 29. 4. 2016 do 19. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 400 Kč od 20. 4. 2021 do zaplacení [anonymizováno] a výrokem II žalobu v této části zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 837,41 Kč, přičemž tato částka představuje 56,24 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,12 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,88 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 400 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

15. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

16. Pro úplnost soud uvádí, že odůvodnění rozsudku bylo vypracováno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.