14 C 71/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 187 595,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 402 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 402 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 168 193,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 168 193,81 Kč od 11. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 238 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 187 595,81 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalaný dne 29. 6. 2021 pod [číslo] písemně s ověřeným podpisem uznal dluh vůči žalobkyni ve výši 190 595,81 Kč vzniklý ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 20. 2. 2020 a tento se zavázal žalobkyni uhradit v 63 pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč a poslední 64. splátce ve výši 1 595,81 Kč, splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje 21. 6. 2021, a to pod ztrátou výhody splátek.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, uvedl, že s žalobkyní dálkovým způsobem uzavřel postupně celkem 3 smlouvy o úvěru, a to dne 22. 5. 2019 smlouvu o úvěru ve výši 15 000 Kč, dle níž mu žalobkyně vyplatila částku 12 000 Kč a 3 000 Kč činil poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru, dne 4. 6. 2019 požádal žalovaný o navýšení úvěru, čemuž žalobkyně vyhověla a dne 5. 6. 2019 mu zaslala částku 8 361 Kč a následně dne 21. 2. 2020 mu bylo vyplaceno dalších 14 851 Kč. Obě navýšení byla uzavřena pod [číslo] Celkem mu tak byla ze strany žalobkyně poskytnuta částka 32 212 Kč, žalobkyně nyní požaduje zaplacení částky 187 595,81 Kč. Žalovaný namítl, že smlouvy uzavřené s žalobkyní jsou neplatné, neboť jednak nesou znaky lichevního jednání a jednak žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smluv řádně prověřit úvěryschopnost žalovaného. V době uzavření smluv již měl žalovaný celou řadu závazků u různých nebankovních subjektů, což bylo patrné z výpisu z účtu žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici. Úvěryschopnost žalovaného tak žalobkyně posoudila pouze formálně a na základě nedostatečných a nepřiměřených informací.

3. Z jednání nařízeného na dne 7. 9. 2022 se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 20. 2. 2020 za užití prostředků komunikace na dálku (podpis nahrazen [anonymizována dvě slova], resp. platbou z účtu žalovaného částky 10 Kč ve prospěch žalobkyně s poznámkou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo] viz detail platby ze dne 20. 2. 2020) žalovaný podepsal smlouvu, kterou se žalobkyně jako poskytovatel zavázala žalovanému jako spotřebiteli poskytnout neúčelový hotovostní úvěr ve výši 55 000 Kč, který měl být žalovaným poskytnut ve splátkách (viz čl. [anonymizováno] bod [anonymizováno] smlouvy), a to v částce 29 399 Kč ve prospěch věřitele za účelem úhrady předchozího závazku spotřebitele ze smlouvy [číslo] ze dne 4. 6. 2019, v částce 14 851 Kč vyplacen na účet spotřebitele č. [bankovní účet] a částka 10 750 Kč měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. smlouvy, a to náklady na zaslání smlouvy ve výši 360 Kč, náklady na lustrum v evidenci exekucí 60 Kč, náklady na lustrum v ins. rejstříku 30 Kč, náklady na lustrum v evidenci odcizených dokladů ve výši 70 Kč, náklady na lustru v registrech 50 Kč, náklady na lustrum v nebankovním registru 80 Kč, odměna za sjednání smlouvy ve výši 4 % z výše poskytovaného úvěru, tj. 2 200 Kč a ostatní administrativní náklady ve výši 10 020 Kč. Takto poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 1 415 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci s tím, že celková částka spotřebitelského úvěru je splatná ke dni 15. 2. 2026. Úroková sazba byla sjednání ve výši 23 % ročně, [anonymizováno] je ve smlouvě uvedena ve výši 38,35 % ročně ([číslo listu], bod [anonymizováno] a [anonymizováno]). Součástí smlouvy byly také přílohy, a to vzorec pro výpočet [anonymizováno] (příloha [číslo]), formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (příloha [číslo]), tabulka umořování (příloha [číslo]), smlouva o inkasní službě (příloha [číslo]), dotazník k posouzení úvěryschopnosti spotřebitele (příloha [číslo]), smlouva o zřízení doplňkové služby podpora (příloha [číslo]), souhlas se zpracováním osobních údajů (příloha [číslo]).

6. Dle smlouvy o inkasní služby (příloha [číslo] smlouvy o úvěru) si účastníci v souvislosti s uzavřenou smlouvou o spotřebitelském úvěru sjednali inkasní službu, tj. uvedenou smlouvou žalovaný souhlasí s tím, že splátky bude hradit žalobkyni inkasem ze svého účtu zde uvedeného, a to za poplatek 227 Kč měsíčně. Žalovaný se tímto zavázal ve lhůtě 10 kalendářních dnů od účinnosti smlouvy zřídit inkaso ke svému účtu na částku 7 137 Kč měsíčně, splatné ve prospěch poskytovatele vždy nejdéle k 15. dni v měsíci.

7. Dle dotazníku k posouzení bonity spotřebitele (příloha [číslo] smlouvy) žalobkyně při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr vycházela z údajů, že žalovaný je svobodný, bezdětný, má maturitu, je zaměstnán jako administrativní pracovník od [číslo] na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjmem 37 371 Kč, nevlastní nemovitost, jeho měsíční náklady činí 6 800 Kč, náklady na bydlení činí 0 Kč, a má závazky vůči [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 1 572 Kč, [právnická osoba] ve výši 2 100 Kč, sportovní sázky ve výši 124 Kč, [anonymizována tři slova] s.r ve výši 1 500 Kč, nemá záznam v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí, v nebankovním registru vychází [anonymizována dvě slova] – úvěrovatelný, v rejstříku [anonymizováno] bez záznamu (viz přiložené výpisy o provedených lustracích a obsah dotazníku).

8. Dle smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v souvislosti s poskytnutým úvěrem doplňkové služby, za něž se žalovaný zavázal zaplatit částku celkem 53 064 Kč, splatnou v měsíčních splátkách po 737 Kč, služba zahrnuje možnost využití tří služeb spotřebitelem, a to možnost odkladu tří splátek úvěru ročně, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě úrazu, závažného [anonymizováno] a [anonymizováno] a v případě ztráty zaměstnání.

9. Dne 21. 2. 2021 zaslala žalobkyně (její zástupce) žalovanému dopis, ve kterém jej informuje o zesplatnění úvěru ze smlouvy [číslo] to z důvodu neuhrazení splátky splatné dne 15. 1. 2021. Z dopisu vyplývá, že žalovaný na uvedený úvěr uhradil 3 splátky v celkové výši 7 137 Kč. Žalobkyně žalovanému vyčíslila celkovou dlužnou částku ve výši 191 103.38 Kč a vyzvala jej k úhradě této částky do 3. 4. 2021. Dlužná částka se dle vyčíslení žalobkyně skládala z jistiny 53 897,32 Kč, úroků 43 721,88 Kč, poplatku za inkasní službu 15 663 Kč, poplatku za doplňkovou službu [anonymizováno] – odklad ve výši 11 523 Kč, poplatku za doplňkovou službu [anonymizováno] – [anonymizováno] ve výši 19 665 Kč, poplatku za doplňkovou službu [anonymizováno] – práce ve výši 19 665 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 17,22 Kč, smluvních úroků za prodlení inkasní služby ve výši 1,82 Kč a smluvní pokuty ve výši 26 948,66 Kč (zesplatněním úvěru ze dne 21. 2. 2022, podacím archem s datem podání 21. 2. 2021).

10. Z listiny označené jako„ Uznání dluhu [číslo] dohoda o splátkovém kalendáři“ soud zjistil, že žalovaný dne 29. 4. 2021 jako dlužník vůči žalobkyni jako věřiteli prohlásil, že mu byl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 2. 2020 uzavřené s věřitelem vyplacen spotřebitelský úvěr a jako dlužník uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výš 190 595,81 Kč a tento se zavazuje věřiteli uhradit nejpozději do 25. 8. 2026 v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí uznání dluhu je dohoda o splátkovém kalendáři, dle se žalovaný dluh zavázal uhradit pravidelných měsíčních splátkách, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje 25. 5. 2021, a to v 63 splátkách po 3 000 Kč a poslední 64. splátce ve výši 1 595,81 Kč, a to pod ztrátou výhody splátek. Podpis žalovaného je opatřen doložkou pro legalizaci podpisu.

11. Před podáním žaloby žalobkyně dne 30. 9. 2021 odeslala žalovanému předžalobní upomínku ze dne 30. 9. 2021 s výzvou k úhradě celkem částky 187 595,81 Kč, a to do 10 dnů od data vystavení výzvy (upomínkou, podacím archem).

12. Z emailové komunikace mezi žalovaným [email]) a operátorkou zákaznické linky žalobkyně z období od 5. 5. 2019 do 22. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný žalobkyni požádal o poskytnutí úvěru, žalobkyní mu byl nabídnut úvěr ve výši 15 000 Kč s možností následného navýšení, žalovaný žalobkyni zaslal řadu dokladů, včetně výpisů z bankovního účtu a byla mu zaslána smluvní dokumentace, a to smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka 12 000 Kč bude vyplacena na žalovanému na účet a částku 3 000 Kč žalobkyně započte na náklady poskytovatele uvedené v čl. 4 smlouvy (náklady na zaslání smlouvy 360 Kč, odměna zprostředkovateli 900 Kč, náklady na lustrum v ins. rejstříku 30 Kč, lustrum v registrech dokladů 70 Kč, registrech spojených s [anonymizováno] 50 Kč a nebankovním registru 50 Kč a ostatní administrativní náklady 1 450 Kč), úvěr se žalovaný zavázal splatit včetně úroku 23 % ročně, tj. zaplatit celkem částku 27 781 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 15. 5. 2025 Součástí smlouvy byla mimo jiné příloha č 4 – smlouva o inkasní službě za poplatek 62 Kč měsíčně a příloha [číslo] – smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] za poplatek 201 Kč měsíčně (obsahem shodně jako ve smlouvě o úvěru [číslo]). Dle přílohy [číslo] smlouvy žalobkyně při posouzení úvěryschopnosti žalovaného vycházela z údajů sdělených žalovaným, a to že žalovaný je svobodný a bez vyživovací povinnosti, je zaměstnán na pozici administrativní pracovník od [číslo] na dobu neurčitou s průměrným měsíčním příjem 20 668 Kč a náklady 3 800 Kč měsíčně, s pravidelným závazkem 1 628 Kč měsíčně. Žalovaný se zněním smlouvy výslovně souhlasil.

13. Z emailové komunikace mezi žalovaným [email]) a úvěrovým specialistou žalobkyně z období od 3. 6. 2019 do 4. 6. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o navýšení úvěru, zaslal žalobkyni výplatnici za leden až duben 2019 s tím, že úvěr mu byl navýšen na částku 30 000 Kč, z toho poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru činil 6 000 Kč, na předchozí závazek mělo být vyplaceno 15 639 Kč, na účet žalovaného pak 8 361 Kč, úrok 23 % ročně, splatnost 72 měsíců, splátka 1 298 Kč měsíčně, z toho jistina a úrok 772 Kč, inkasní služba 123 Kč, možnost odkladu splátek 91 Kč, možnost přerušení – nemoc 156 Kč a možnost přerušení – ztráta zaměstnání 156 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 61 717 Kč.

14. Z emailové komunikace mezi žalovaným [email]) a úvěrovým specialistou žalobkyně z období 19. 2. 2020 až 20. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému smluvní dokumentaci k úvěru [číslo] v souvislosti s navýšením úvěru.

15. Dle výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od březen až květen 2019 a listopad až prosinec 2019 žalovaný čerpal peněžní prostředky od celé řady poskytovatelů drobných úvěrů, jako [právnická osoba] [anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] portal, Creamfinance, [anonymizována dvě slova], [webová adresa], zaplo, což jsou, jak je obecně známo poskytovatelé krátkodobých úvěrů, také se na výpisem z účtu žalovaného často objevují platby s poznámkou prodloužení splatnosti. Pokud jde o příjmy žalovaného ze zaměstnání, tak v období březen až květen 2019 činily průměrně 21 675 Kč.

16. Dle výpisu z účtu z prosince 2019 žalovaný uhradil žalobkyni dne 12. 12. 2019 částku 1 298 Kč dle výpisu z účtu z ledna 2020 dne 14. 1. 2020 částku 1 298 Kč.

17. Dle výplatní pásky žalovaného za 1/ 2020 činil čistý příjem žalovaného z pracovního poměru částku 37 341 Kč.

18. Dle detailu platby vystaveného [příjmení] [příjmení] dne 20. 3. 2022 bylo na účet žalovaného žalobkyní vyplaceno dne 23. 5. 2019 částka 12 000 Kč s poznámkou„ [anonymizováno] úvěr“ s variabilním symbolem [číslo], dne 5. 6. 2019 částka 8 361 Kč s poznámkou„ [anonymizováno] doplatek úvěru“ s variabilním symbolem [číslo] a dne 21. 2. 2020 částka 14 851 Kč s poznámkou„ [anonymizováno] doplatek úvěru“ a variabilním symbolem [číslo].

19. Pokud jde o žalobkyní předloženou listinu označenou jako Znalecký posudek [číslo] posouzení podmínek [anonymizováno] při poskytování úvěrů, právní rozbor [anonymizováno] aplikovaného práva z.s. a metodiku a vysvětlivky k vyhodnocení úvěryschopnosti klienta, pak posouzení podmínek poskytování úvěrů je věcí právního posouzení, které přísluší jen soudu a tedy z těchto dokumentů soud nezjistil pro věc ničeho.

20. Pokud žalobkyně odkazovala na emailovou komunikaci s žalovaným po podání žaloby, ve které žalovaný souhlasí se splátkovým kalendářem a vyslovuje zájem o úhradu dluhu, tak je zřejmé, že tato komunikace pochází z doby, kdy se žalovaný dosud neseznámil s obsahem žaloby, když tuto si převzal až 24. 2. 2022, jak je zřejmé z doručenky. Pro posouzení věci pak toto vyjádření žalovaného nemá žádnou relevanci.

21. Z jednotlivých skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný za využití prostředků komunikace na dálku (emailová komunikace) požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru, takto s žalobkyní uzavřel smlouvu nadepsanou jako„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“ kterou se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a to tak, že částka 12 000 Kč byla žalovanému vyplacena na účet a částku 3 000 Kč žalobkyně započetla na náklady poskytovatele uvedené v čl. 4 smlouvy (náklady na zaslání smlouvy 360 Kč, odměna zprostředkovateli 900 Kč, náklady na lustrum v ins. rejstříku 30 Kč, lustrum v registrech dokladů 70 Kč, registrech spojených s [anonymizováno] 50 Kč a nebankovním registru 50 Kč a ostatní administrativní náklady 1 450 Kč), úvěr se žalovaný zavázal splatit včetně úroku 23 % ročně, tj. zaplatit celkem částku 27 781 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách s poslední splátkou splatnou dne 15. 5. 2025. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěryschopnost žalovaného tak, že žalovaného vylustrovala ve výše zmíněných registrech a ověřila si jeho příjmy dle výpisů z účtu za dobu březen až duben 2019 (v podrobnostech viz bod 12 odůvodnění). V červnu 2019 žalovaný požádal o navýšený úvěru a tento mu byl navýšen smlouvou [číslo] na částku 30 000 Kč, z toho poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru činil 6 000 Kč, na předchozí závazek mělo být vyplaceno 15 639 Kč, na účet žalovaného pak bylo vyplaceno 8 361 Kč Smluvní dokumentace byla žalovanému zasílána emailem. Dále dne 20. 2. 2020 rovněž za užití prostředků komunikace na dálku žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu označenou jako„ smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]“ (podpis žalovaného nahrazen [anonymizováno] kódem, resp. platbou z účtu žalovaného částky 10 Kč ve prospěch žalobkyně s poznámkou„ Tímto souhlasím s návrhem smlouvy [číslo] viz detail platby ze dne 20. 2. 2020, smlouva byla žalovanému zaslána emailem) dle níž žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 55 000 Kč, z toho částku 29 399 Kč žalobkyně započetla na závazek žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne 4. 6. 2019, v částce 14 851 Kč vyplacen na účet žalovaného. Při třetí smlouvě žalobkyně měla k dispozici také výplatní pásku žalovaného za leden 2020 s čistým příjmem 37 341 Kč a výpis z účtu žalovaného. Dne 21. 2. 2021 zaslala žalobkyně (její zástupce) žalovanému dopis, ve kterém jej informuje o zesplatnění úvěru ze smlouvy [číslo] to z důvodu neuhrazení splátky splatné dne 15. 1. 2021 a vyzvala jej k úhradě částky celkem 191 103.38 Kč do 3. 4. 2021. Dne 29. 4. 2021 žalovaný podepsal s ověřeným podpisem listinu nadepsanou jakou„ Uznání dluhu [číslo] dohoda o splátkovém kalendáři“, v němž uznává svůj dluh vůči žalobkyni co do důvodu a výše 190 595,81 Kč a tento se zavazuje věřiteli uhradit nejpozději do 25. 8. 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného pak jsou patrné 2 úhrady ve prospěch žalobkyně, a to dne 12. 12. 2019 a 14. 1. 2019 po 1 298 Kč (viz bod 16).

22. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

23. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

24. Podle § 433 odst. 1 a 2 o. z. platí, že kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

25. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (odst. 1). K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.

27. Podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou částkou, kterou má spotřebitel zaplatit, součet celkové výše spotřebitelského úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

31. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

32. Vztaženo na posuzovaný případ, uzná-li dlužník písemně dluh co do důvodu a výše, dle § 2053 o. z. se má za to, že dluh v okamžiku uznání existoval. Uznání dluhu však není novým samostatným právním titulem (srovnej např. rozsudek [anonymizována dvě slova] [spisová značka]), ale jedná se o právo akcesorické, což mimo jiné znamená, že nárok žalobkyně nelze opřít pouze o samotné uznání dluhu, neboť dohoda o uznání dluhu je platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (srovnej rozsudek [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Bylo tedy na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala právní důvod vzniku dluhu, který je uznáním utvrzen.

33. Mezi žalobkyní a žalovaným byly za užití prostředků komunikace na dálku uzavřeny postupně celkem tři smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). Z emailové komunikace žalovaného a operátorky žalobkyně je zřejmé, že smlouvy byly žalovanému zaslány emailem, s jejich zněním žalovaný vyslovil souhlas rovněž emailem a nastavením inkasa dle pokynů žalobkyně, v případě 3. smlouvy pak zasláním částky 10 Kč s poznámkou o souhlasu na účet žalobkyně.

34. Uvedené smlouvy jsou zároveň spotřebitelskými smlouvami ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Zároveň se jednalo o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, neboť její základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran (žalobkyní), aniž by slabší smluvní strana, tj. žalovaný, měla skutečně příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit.

35. S ohledem na uvedené, bylo povinností žalobkyně coby poskytovatele úvěru před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet. Tato povinnost chrání nejen samotného spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, a zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd.

36. Pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostojí, smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný námitku neplatnosti uplatnil, sic ve vztahu k první a druhé smlouvě po uplynutí lhůty uvedené v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález], rozhodnutí [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], dále rozhodnutí [anonymizováno] dvora [anonymizováno] ve věci C [číslo], [příjmení], C - [číslo], [anonymizováno] a zejména C - [číslo], [anonymizováno], vztahujícímu se přímo k zákonu č. 257/2016 Sb.) se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda se poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy zabýval tzv. bonitou spotřebitele.

37. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených„ čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

38. Co se týče příjmové stránky žalovaného, žalobkyně v souladu se shora citovanými premisami ověřila výši příjmu žalovaného ze zaměstnání prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného za dobu březen až květen 2019, následně z výpisu z účtu za leden 2020 a výplatní pásky za leden 2021, kdy tedy je zřejmé, že žalovaný dosahoval v období leden až březen 2019 měl příjem ze zaměstnání průměrně 21 675 Kč, přitom obrat na jeho účtu byl kolem 60 tisíc [anonymizováno], za leden 2020 měl žalovaný příjem 37 341 Kč, přitom obrat na účtu činil cca 90 tisíc [anonymizováno], zůstatky přitom činily řádově jednotky tisíc [anonymizováno]. Z výpisů z účtu žalovaného tak muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný žalovaný není schopen ze svého příjmu pokrýt své výdaje a často čerpá jiné úvěry ke zvládnutí své finanční situace.

39. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k jeho výdajové stránce, když nezohlednila reálný stav na účtu žalovaného, obrat zcela zjevně neodpovídající příjmům žalovaného ze zaměstnání a dalších úvěrů od jiných nebankovních věřitelů. Z tohoto výpisu z účtu je patrné, že žalovaný své jednotlivé výdaje hradil z části sjednáním dalších spotřebitelských úvěrů. Soud má za to, že prostředky získané ze smluv o úvěru či zápůjčce nelze považovat za ukazatel mající vliv na„ vylepšení“ majetkové situace spotřebitele. Jedná se totiž o závazek, který musí spotřebitel jednak celý postupně vrátit a jednak jej„ splatit“ sjednanými úroky, poplatky, cenami za služby apod., pročež následující období bude„ rozpočet“ spotřebitele zákonitě zatížen splátkami jednotlivých závazků. Žalobkyně nijak neověřovala skutečné výdaje žalovaného, kdy vycházel z částek životního a existenčního minima, nijak nezjišťovala ani náklady žalovaného na bydlení. Shora uvedené skutečnosti podle soudu měly v žalobkyni vzbudit objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet a o tom, že má dostatečné množství finanční rezervy pro splacení dalšího úvěru. Nelze vyloučit, že se u žalovaného mohlo jednat o výjimečnou situaci, kdy v jiné měsíce hospodařil s jinými částkami, nesjednával další spotřebitelské úvěry a neměl takové vysoké výdaje, to však neplatí pro období výše uvedené před poskytnutím prvního úvěru žalobkyně, jakož i dalšího navýšení. Ostatně to, že se nacházel v dluhové spirále, potvrdil i sám žalovaný a jednoznačně to z jeho výpisů z účtu je potvrzováno.

40. Soud má tedy s ohledem na vše uvedené za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí dostatečně náležitě posoudit schopnost žalovaného dostát svým závazkům. Jí tvrzené posouzení je třeba považovat za formální s cílem vykázat údaje, které měly při zběžném pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána byla. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.

41. Předmětné uzavřené smlouvy o úvěru tak soud považuje za absolutně neplatné a po jejich přezkoumání tak (s odkazem na výše citovanou judikaturu) dospěl k závěru, že nelze vycházet z uznání závazku učiněného žalovaným. Další důvod neplatnosti uznání závazku pak soud spatřuje v tom, že částka, která byla žalovaným uznána, ve vztahu k uzavřeným smlouvám a k výši plnění, které žalovaný od žalobkyně skutečně obdržel, kdy fakticky byla žalovanému vyplacená částka 32 212 Kč a uznáním dluhu se zavázal zaplatit žalobkyni částku 190 595,81 Kč, zcela zjevně odporuje dobrým mravům ve smyslu obecných zásad soukromého práva uvedených v hlavě I, díl 1 občanského zákoníku.

42. Jelikož jsou smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným neplatné, je žalovaný povinen vrátit žalobkyni pouze prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se bezdůvodně obohatil (§ 2291 o. z.). Soud poukazuje, že v řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozhodnutí [název soudu] ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. [spisová značka]).

43. Pokud jde o první smlouvu o úvěru [číslo] pak bylo sjednáno poskytnutí jistiny v částce 15 000 Kč, žalovanému bylo vyplaceno pouze 12 000 Kč, kdy část jistiny ve výši 3 000 Kč byla rovnou při sjednání smlouvy započtena na náklady žalobkyně související s poskytnutím úvěru, u navýšení smlouvy z května 2019 bylo sjednáno poskytnutí jistiny ve výši 30 000 Kč, z toho bylo žalovanému vyplaceno 8 361 Kč, na úhradu předchozího závazku z úvěru [číslo] bylo vyplaceno 15 639 Kč a částka 6 000 Kč byla započtena na náklady spojené s vyřízením úvěru. Ve třetí smlouva o úvěru [číslo] bylo sjednáno poskytnutí jistiny ve výši 55 000 Kč, z toho částka 14 851 Kč byla vyplacena žalovanému, částka 29 399 Kč byla započtena žalobkyní na úhradu předchozího dluhu (smlouvy o úvěru z května 2019) a částka 10 750 Kč byla započtena na náklady spojené s vyřízením úvěru. Jelikož soud smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné, jsou neplatná i ujednání, týkající se poplatků za administrativní činnost a o úhradě předchozích závazků.

44. Nad rámec uvedené soud podotýká, že za jistinu úvěru je možné považovat pouze takové finanční prostředky, které byly spotřebiteli skutečně poskytnuty a se kterými mohl reálně nakládat (k tomu srovnej výklad pojmu„ celková výše úvěru“ ve smyslu čl. 3 písm. l) a čl. 10 odst. 2 [ustanovení právního předpisu EU] o smlouvách o spotřebitelském úvěru, kterým se zabýval [anonymizována tři slova] v rozhodnutí C [číslo] ze dne 21. 4. 2016)

45. Žalovaný od žalobkyně reálně obdržel částku 35 212 Kč. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni uhradil celkem 24 998 Kč, z tvrzení žalobkyně v žalobě má soud za prokázané, že žalovaný uhradil dne 21. 6. 2021 částku 3 000 Kč, z výpisů z účtu žalovaného pak soud zjistil, že od poskytnutí prvního úvěru dne 23. 5. 2019 dne 12. 12. 2019 uhradil 1 298 Kč, a dne 14. 1. 2020 částku 1 298 Kč. Další platby žalobkyni žalovaný soudu nedoložil, přesto, že ho k tomu soud vyzval písemně výzvou ze dne 18. 7. 2022 pod č.j. [číslo jednací], která byla žalovanému doručena dne 29. 7. 2022, tím, že se nedostavil bez omluvy k nařízenému jednání, připravil se o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř.

46. Soud tak vycházel z prokázaných skutečností, tedy že žalovaný obdržel od žalobkyně částku celkem 24 998 Kč, z toho žalobkyni prokazatelně uhradil částku 5 596 Kč, tedy soud žalovanému uložil, aby žalobkyni vydal, oč se bezdůvodně obohatil, tj. částku 19 402 Kč. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, pak platí, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Prodlení žalovaného nastalo na základě oznámení o zesplatnění pohledávky obsahujícího výzvu k úhradě pohledávek, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (de facto k vydání bezdůvodného obohacení) do 3. 4. 2021 (viz zesplatnění ze dne 21. 2. 2021). Ode dne následujícího, tj. od 4. 4. 2021, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky 19 402 Kč, žalobkyně však požadovala zaplacení úroku z prodlení až od 11. 10. 2021, tedy byl soud ohledně počátku prodlení vázán návrhem žalobkyně.

47. Co do částky 168 193,81 Kč s úrokem z prodlení soud žalobu shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl, jak je uvedeno ve výroku II.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 238 Kč, přičemž tato částka představuje 79,32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,66 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 10,34 %). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, kdy takto soud přiznal žalovanému náhradu za vyjádření k žalobě.