14 C 82/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Holečkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 168 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 168 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 132 000 Kč od 30. 4. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 400 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 400 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 7. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 8. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 9. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 11. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 1. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 2. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 3. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 400 Kč od 1. 7. 2019 do zaplacení, a to v šesti po sobě jdoucích splátkách ve výši 28 000 Kč s tím, že první splátka bude splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a další splátky vždy ke stejnému dni následujícího měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 59 134 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 168 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný jako dlužník dne 21. 6. 2013 písemně co do důvodu a výše uznal svůj dluh ve výši 168 000 Kč vůči [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], kdy se jednalo o dluh ze smlouvy [anonymizována dvě slova], a zavázal se tento dluh splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 400 Kč měsíčně počínaje 16. 9. 2013, neuhradil však ničeho. Žalobkyně se nabyvatelkou pohledávky za žalovaným stala usnesením [název soudu] ze dne 1. 11. 2017 [anonymizováno] [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1. 11. 2017. Dopisem ze dne 30. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky, žalovaný však neuhradil ničeho.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal ani zčásti s tím, že dohoda o uznání závazku a splátkový kalendář byly sepsány ještě před plánovaným předáním peněz, ke kterému pak již ale nedošlo, o peníze měl předchůdce žalobkyně připravit nějaký jeho příbuzný. Účelem půjčky mělo být podnikání žalovaného. Následně pak žalovaný uvedl, že předchůdce žalobkyně mu nemohl peněžní prostředky v žalované výši vůbec poskytnout, neboť takovou částkou nedisponoval. Žalovaný před rokem 2016 bydlel s předchůdcem žalobkyně, ten po něm za celou dobu žádné splátky nevymáhal.

3. Žalobkyně k tomu uvedla, že je pravdou, že žalovaný s předchůdcem žalobkyně v minulosti bydlel, a to je patrně důvodem toho, proč předchůdce žalobkyně po žalovaném splátky půjčky nevymáhal, později mu to už nedovoloval jeho [anonymizováno] stav.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Z dohody o uznání závazku soud zjistil, že tato byla opatřena datem 21. 6. 2013, stranami byli pan [jméno] [příjmení], [rodné číslo] jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Uvedenou dohodou žalovaný prohlásil, že dluží věřiteli ke dni sepsání dohody částku 168 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta jako půjčka na bydlení a tuto se zavazuje uhradit věřiteli v pravidelných měsíčních splátkách po 2 400 Kč, s první splátkou splatnou dne 16. 9. 2013, a to na účet [obec] [anonymizována dvě slova] [bankovní účet]. Součástí dohody byl také splátkový kalendář, kde byly rozepsány jednotlivé splátky, přičemž poslední splátka měla být uhrazena v únoru 2019. Žalovaný výslovně prohlásil, že uvedenou dohodu podepsal, nadto jsou podpisy na dohodě úředně ověřeny s datem ověření 21. 6. 2013.

6. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 11. 2017, které nabylo právní moci dne 1. 11. 2017, má soud za prokázané, že pohledávku za žalovaným nabyla v rámci dědického řízení žalobkyně.

7. Žalobkyně dne 30. 3. 2021 zaslala žalovanému výzvu k úhradě žalované částky, k čemuž mu stanovila lhůtu do 8. 4. 2021 (potvrzení o podání, předžalobní výzva).

8. Návrh na provedení důkazu výpisy z bankovního účtu předchůdce žalobkyně, kterými mělo být prokázáno, že předchůdce žalobkyně nedisponoval dostatečnými finančními prostředky k poskytnutí půjčky, soud zamítl, neboť těmito by nemohlo být tvrzení žalovaného prokázáno, když peněžní prostředky mohly být poskytnuty i v hotovosti a výpisy z účtu samy o sobě neprokazují, že předchůdce žalobkyně nemohl uvedeným obnosem disponovat, nadto toto považuje soud za účelové tvrzení, když počáteční obranou žalovaného bylo tvrzení, že skutečně s předchůdcem žalobkyně o poskytnutí půjčky jednal, nicméně o peněžní prostředky měl předchůdce žalobkyně připravit jeho příbuzný, kterého žalovaný nezná a proto k poskytnutí půjčky nedošlo.

9. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: [anonymizováno] 23. 6. 2013 žalovaný písemně uznal svůj dluh vůči předchůdci žalobkyně ve výši 168 000 Kč ze smlouvy [anonymizována dvě slova] a zavázal se tento dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 400 Kč s první splátkou splatnou dne 23. 9. 2013 a poslední splátkou splatnou v únoru 2019, za celou dobu však neuhradil ničeho, a to ani v návaznosti na upomínku žalobkyně. <i>10. Soud právní poměry účastníků posuzoval za účinnosti nové občanskoprávní úpravy, přičemž s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který stanoví, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na toto ustanovení a dobu vzniku právního poměru mezi účastníky tak soud věc posuzoval podle předpisů účinných do 31. 12. 2013, tj. zejména zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen obč. zák.).</i> <i>11. Podle § 558 obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> <i>12. Podle § 49a obč. zák. je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.</i> 13. Dle § 517 odst. 2 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

14. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, tak žalobkyně pohledávku za žalovaným nabyla z dědictví po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nabytí dědictví bylo potvrzeno pravomocným rozhodnutím soudu, který schválil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti (§ 1970 a násl. o. z.).

15. K platnému uznání dluhu je kromě obecných náležitostí (§ 34 a násl. obč. zák.) třeba, aby tento jednostranný právní úkon dlužník učinil písemnou formou, vyjádřil v něm příslib zaplacení dluhu a uvedl důvod dluhu a jeho výši (tedy uznal dluh co do důvodu a výše). Ve zde posuzovaném případě uznání dluhu žalovaným splňuje všechny tyto náležitosti, když uznání dluhu bylo učiněno písemně, důvod závazku je označen jako půjčka a výše závazku je vyčíslena částkou 168 000 Kč, nevznikly ani pochybnosti stran pravosti podpisů, když žalovaný výslovně prohlásil, že předmětnou dohodu podepsal, nadto jsou podpisy účastníků úředně ověřeny. Soud tedy uznání dluhu považuje za platné.

16. Uznáním dluhu podle § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazní povinnosti (důkazního břemene) z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou (srovnej např. 29 Cdi 1370/2014, 33 Cdo 4237/2011, 33 Cdo 3496/2011, 33 Cdo 3894/2010).

17. Za situace, kdy procesním důsledkem uznání dluhu bylo přesunutí důkazního břemene z věřitele (žalobkyně) na dlužníka (žalovaného), bylo na žalovaném, aby, chtěl-li být ve sporu úspěšný, prokázal, že dluh nevznikl, byl splněn nebo jinak zanikl. O tom byl žalovaný v řízení poučen při jednání dne 17. 9. 2021 a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů, aby soudu označil a předložil důkazy k prokázání svých tvrzení, že závazek nevznikl. Žalovaný však přes poučení soudu zůstal v tomto směru zcela nečinný. Žalovaný pak v řízení ani netvrdil, že by svůj závazek vůči žalobkyni (jejímu předchůdci) splnil či by tento zanikl jinak. Za uvedené situace, kdy tedy žalovaný nevyvrátil právní domněnku o existenci dluhu vůči žalobkyni z titulu půjčky v době uznání a neprokázal, že takovýto závazek vůbec nevznikl, ve své obraně se omezil toliko na tvrzení, jímž popíral, že by předchůdce žalobkyně žalovanému částku 168 000 Kč poskytl, kdy napřed tvrdil, že s předchůdcem sice o poskytnutí uvedených finančních prostředků jednal, ale k předání peněž nedošlo, neboť předchůdce žalobkyně měl o peníze připravit blíže nejmenovaný příbuzný předchůdce žalobkyně a následně, že předchůdce žalobkyně neměl dostatečné finanční prostředky k poskytnutí takové částky, žádné z těchto tvrzení ale neprokázal.

18. Za takové situace soud shledal nárok žalobkyně za důvodný a žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 obch. zák. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

19. Pro úplnost pak soud uvádí, že pokud jde o tvrzení žalovaného, že si nebyl vědom důsledků podpisu uznání dluhu, pak soud vychází z premisy, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností (§ 4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Vztaženo na tento případ si lze jen stěží představit, že by žalovaný podepsal dokument nadepsaný uznání dluhu, ve kterém je zcela jasně a srozumitelně napsáno, že potvrzuje, že od předchůdce žalobkyně obdržel půjčku 168 000 Kč a zavazuje se k její úhradě za situace, kdy by nebyl ničeho dlužen.

20. Lhůta k plnění byla stanovena ve splátkách, kdy takto soud rozhodl na návrh žalovaného a se souhlasem žalobkyně v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž splátky byly nastaveny tak, aby byl dluh uhrazen do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 59 134 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 720 Kč a nákladů zastoupení advokátem ve výši 48 720 Kč a cestovného ve výši 3 694 Kč Náklady zastoupení advokátem soud vyčíslil dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 168 000 Kč sestávající z částky 7 820 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, odeslání upomínky před podáním žaloby, podání ve věci samé, účast při jednání dne 17. 9. 2021 a dne 3. 12. 2021), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náhradu za cestovné soud vyčíslil dle § 13 odst. 1 a 5 a. t. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrady (dále jen vyhláška), a to [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno] [obec] a [anonymizováno], [anonymizována tři slova], kdy byl použit [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [registrační značka], když z technického průkazu k tomuto vozidlu soud zjistil průměrnou spotřebu paliva 4,5 l na 100 km a že vozidlo má používat palivo nafta. Při výpočtu cestovného soud vycházel ze sazby základní náhrady za užití silničních a motorových vozidel za 1 km dle § 1 písm. b) vyhlášky ve výši 4,40 Kč a průběrné ceny pohonných hmot dle § 4 písm. c) vyhlášky ve výši 27,20 Kč, cestovné za jednu cestu k soudu a zpět tak činí 1 147 Kč (204 km [číslo] km * 4,5 l * 27,20 Kč + 204 * 4,40 Kč), přičemž zástupce žalobkyně vykonal cesty dvě, tj. 2 294 Kč, dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s poskytnutím právní služby při úkonech prováděných v místě, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t., a to za 7 půlhodin po 100 Kč, tedy 700 Kč za každou cestu, tj. 1 400 Kč.

22. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.