15 C 137/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 300 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou ze dne datum domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplacení částky částka se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z této částky od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že uzavřel dne datum se Anonymizováno žalované, jméno FO Anonymizováno, r. č. RČ, Anonymizováno dne datum, naposledy bytem adresa, smlouvu o zápůjčce finančních prostředků (dále jen „smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce žalobce přenechal panu jméno FO v hotovosti částku ve výši částka s tím, že pan jméno FO tuto částku vrátí žalobci nejpozději dne datum. Pro případ prodlení s vrácením finančních prostředků strany sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně, jdoucí z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od datum, do zaplacení. jméno FO žalobci zapůjčené finanční prostředky nevrátil. Dne datum zemřel. Žalobce proto přihlásil svou pohledávku do Anonymizováno Anonymizováno. Podle přípisu tituly před jménem jméno FO, Anonymizováno v Anonymizováno, který byl pověřen vyřízením Anonymizováno po panu jméno FO pod sp. zn. spisová značka, bylo řízení o pozůstalosti usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum pravomocně skončeno. Dědičkami se staly pozůstalá manželka, jíž je žalovaná, a dcera jméno FO, narozená datum s tím, že obě uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti. Pohledávka žalobce nebyla Anonymizováno uznána co do důvodu a výše. Podle žalobce tak odpovídají obě Anonymizováno společně a nerozdílně do výše nabytého Anonymizováno. Žaloba nicméně směřuje pouze proti žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, které se podle § 101 odst. 3 o.s.ř. konalo v nepřítomnosti žalované, neboť ta se jednání bez omluvy neúčastnila ani nežádala jeho odročení.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobce jako zapůjčitel a zesnulý manžel žalované jméno FO jako vydlužitel uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce před podpisem smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku částka, což vydlužitel stvrdil svým podpisem. Vlastnoruční podpis vydlužitele byl úředně ověřen. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Splatnost vrácení zapůjčené částky bylo sjednáno do datum s možností předčasného splacení. K zajištění dluhu nebylo ve smlouvě nic jiného sjednáno. Smluvní strany pouze pro případ nevrácení zapůjčené částky řádně a včas sjednaly smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny (smlouva o zápůjčce finančních prostředků v hotovosti ze dne datum).

6. Anonymizováno žalované, jméno FO, zemřel dne datum. V pozůstalostním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, jehož provedením byl jako soudní komisař pověřen tituly před jménem jméno FO, se právními nástupkyněmi po Anonymizováno staly žalovaná jako Anonymizováno jméno FO. Obě uplatnily výhradu soupisu pozůstalosti a pohledávku žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce neuznaly co do důvodu ani výše (sdělení soudního komisaře ze dne datum sp. zn. spisová značka).

7. Usnesením Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, které nabylo právní moci dne datum, soud schválil dohodu o rozdělení Anonymizováno, podle které žalovaná nabyla veškerý majetek, který byl součástí pozůstalosti a pozůstalá Anonymizováno jméno FO z pozůstalosti ničeho nenabyla. Soudní komisař stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a jeho Anonymizováno (žalované) částkou částka. Určil, že do pozůstalostního jmění patří pohledávka pozůstalé Anonymizováno (žalované) z důvodu vypořádání společného jmění Anonymizováno v obvyklé ceně částka, určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou Anonymizováno určil výši pasiv pozůstalosti částkou částka. adresa hodnota pozůstalosti byla určena částkou částka. Soudní komisař potvrdil nabytí dědictví podle uvedené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti (usnesení Obvodního soudu pro adresa č. j. spisová značka s datem nabytí právní moci dne datum).

8. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení částky částka s příslušenstvím (předžalobní upomínka ze dne datum adresovaná žalované s podacím lístkem z datum, vrácená obálka).

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a zesnulým Anonymizováno žalované, jméno FO Anonymizováno jako vydlužitelem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce. Podle této smlouvy žalobce před podpisem smlouvy předal vydlužiteli v hotovosti částku částka, kterou měl vydlužitel žalobci vrátit do datum, jinak byl povinen hradit smluvní úrok z prodlení 0,2 % denně z dlužné částky. Vydlužitel zápůjčku žalobci nevrátil. Dluh ze smlouvy o zápůjčce přešel na právní nástupce vydlužitele, tj. jeho Anonymizováno (žalovanou a Anonymizováno jméno FO, které uplatnily výhradu soupisu. adresa hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena v částce částka.

10. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

13. Podle § 1706 o. z. uplatnil-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. To platí i v případě, že soupis pozůstalosti nařídil soud v zájmu osoby pod zvláštní ochranou.

14. Podle § 1707 o. z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivšímu si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu.

15. Podle § 1708 o. z. postih mezi spoludědici se řídí podle obecných ustanovení o společných dluzích.

16. Podle § 173 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních pasiva pozůstalosti soud objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu pasiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

17. Soud se zabýval otázkou, zda má žalobce nárok na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce vůči žalované jakožto dědičce po zůstaviteli, panu jméno FO, který byl jejím Anonymizováno a zároveň vydlužitelem ze smlouvy o zápůjčce. Soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení řádně tvrdil a prokázal, že má jako zapůjčitel nárok na vrácení předmětu zápůjčky, tj. hotovosti ve výši částka, kterou vydlužiteli řádně odevzdal, což bylo stvrzeno vlastnoručním podpisem vydlužitele ve smlouvě. Žalobce dále v řízení tvrdil, že mu vydlužitel zapůjčenou částku řádně a včas nevrátil, jak bylo sjednáno. K tomu soud v obecné rovině poznamenává, že chce-li se vydlužitel úspěšně bránit, musí sám tvrdit a především prokázat, že peněžitou částku již vrátil, případně namítat jiný způsob zániku jeho dluhu. V projednávané věci zůstala žalovaná zcela pasivní, vrácení předmětu zápůjčky ani nenamítala, natož aby označila k takovému tvrzení jakékoliv důkazy. Konstatuje se proto, že stran existence dluhu z titulu smlouvy o zápůjčce ve vztahu k zesnulému manželovi žalované žalobce důkazní břemeno unesl.

18. Soud se dále zabýval tím, zda smlouva není (jako celek, či zčásti) neplatná z nějakého důvodu, ke kterému je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

19. Zápůjčka byla sjednána jako bezúročná s datem vrácení do datum a s možností předčasného splacení. Dluh nebyl ve smlouvě nijak utvrzen. Mezi stranami byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny. Soud neměl žádný důvod o skutečnostech uvedených v této smlouvě pochybovat. Podpis vydlužitele byl úředně ověřen a žalobce při soudním jednání soudu předložil originál smlouvy. Na tomto základě má soud za prokázáno, že smlouva o zápůjčce byla mezi žalobcem (jako zapůjčitelem) a jméno FO Anonymizováno (jako vydlužitelem) uzavřena a že na základě této smlouvy předal žalobce vydlužiteli finanční prostředky v hotovosti ve výši částka. K tomu soud odkazuje na závěry judikatury, podle které ani provedení nadlimitní platby v hotovosti ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb. nezakládá důvod neplatnosti takového právního jednání, na základě kterého byla tato platba provedena. Důvodem je odlišný účel uvedeného zákona (např. omezení daňových úniků, racionalizace toku hotovostního oběhu, zvýšení bezpečnosti) oproti soukromoprávním předpisům. Nadlimitní platba proto může zakládat důvod pro uložení veřejnoprávní sankce, z hlediska soukromého práva však prostor pro sankcionování samotného právního jednání (svobodné vůle účastníků) není (srov. rozhodnutí spisová značka).

20. Soud se dále zabýval otázkou souladnosti sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny ve vztahu k právním předpisům, resp. z hlediska dobrých mravů. Tato otázka byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případě výše úroků z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud přitom zdůraznil, že důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, je třeba hodnotit ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Teprve v případě, kdy smluvená sazba s přihlédnutím k individuálním poměrům dané věci již nesměřuje k plnění (legitimních) funkcí úroku z prodlení, tj. funkce sankčně-motivační a reparační (kompenzační), nýbrž se stává neodůvodněnou sankcí, která má vůči druhému smluvnímu partnerovi již jen šikanózní charakter, je namístě prolomit smluvní svobodu stran, zásadu autonomie vůle a zásadu pacta sunt servanda (tedy jinak velmi silně se prosadivší se zásady smluvního závazkového práva) konstatováním neplatnosti takového ujednání pro rozpor s dobrými mravy.

21. V posuzované věci soud uzavřel, že smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z dlužné jistiny v rozporu s dobrými mravy není, resp. v řízení nevyšly najevo žádné okolnosti, které vedly k ujednání takové výše úroku z prodlení, které by na tento rozpor poukazovaly. Ze samotné skutečnosti, že zesnulému manželu žalované byla poskytnuta v hotovosti relativně vysoká částka, již se zavázal jednorázově splatit po třech měsících, ačkoliv byl poměrně vysokého věku, samo o sobě o ničem nesvědčí. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že zesnulý manžel žalované v daném období uzavíral vícero obdobných smluv. Stranou pozornosti soudu nezůstalo ani to, že ve smlouvě o zápůjčce nebyl mezi stranami ujednán žádný smluvní úrok z úvěru a nebyla sjednána ani jiná sankce spojená s prodlením, resp. dluh manžela žalované nebyl nijak utvrzen (např. zástavním právem apod.). Smluvní úrok z prodlení tak zůstal jediným sankčně-motivačním nástrojem a nelze jej bez dalšího považovat za způsob sloužící toliko k šikaně dlužníka. Z konstantní judikatury se dále podává, že ve světle individuálních poměrů daných věcí (tedy bez ambice tyto případy jakkoliv zobecňovat), obstál úrok z prodlení dokonce i vyšší (0,5 % denně z dlužné částky, např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Soud proto dospěl k závěru, že sjednaná sazba úroku z prodlení není v rozporu s dobrými mravy.

22. Dále bylo třeba posoudit otázku přechodu dluhu ze smlouvy o zápůjčce na žalovanou jako právní nástupkyni vydlužitele, tedy rozsah její odpovědnosti jako dědičky za dluhy zůstavitele, včetně příslušenství. Podle § 1701 odst. 1 o. z. dluhy zůstavitele na dědice zásadně přecházejí, ledaže zákon stanoví jinak. V případě dluhu ze smlouvy o zápůjčce zákon jinak nestanoví a dluh proto přešel na žalovanou jako dědičku a právní nástupkyni zůstavitele. Ačkoliv žalovaná uplatnila výhradu soupisu, má povinnost hradit dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o. z.), přičemž čistá hodnota pozůstalosti byla soudním komisařem určena na částka. Žalobci navíc nezbylo než nárok uplatnit žalobou po skončení pozůstalostního řízení, neboť dědičky dluh ze smlouvy o zápůjčce v rámci dědického řízení neuznaly.

23. Jelikož byl v řízení o této žalobě prokázán nárok žalobce z titulu smlouvy o zápůjčce a nárok byl uplatněn proti osobě odpovídající za dluhy zůstavitele, přičemž cena nabytého dědictví převyšuje nárok uplatněný touto žalobou, je třeba uzavřít, že žalovaná za dluh uplatněný žalobou včetně příslušenství odpovídá a soud proto žalobě vůči žalované vyhověl (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzetí a příprava, 2. žaloba) a z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění a. t. účinném do datum a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání u soudu) včetně paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění a. t. účinném od datum a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

25. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.