15 C 159/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o vyklizení nemovitosti

I. Žalovaná je povinna vyklidit a žalobkyni předat , hodnota, o velikosti , Anonymizováno, , který se nachází ve , Anonymizováno, . , Anonymizováno, v budově č. p. , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, , k. ú. , adresa, , obec , adresa, , to vše zapsané na LV č. , hodnota, , a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost , Anonymizováno, č. , hodnota, , o velikosti , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. , Anonymizováno, vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku. Uvedla, že se žalovanou sjednala k bytu nájem na dobu určitou, a to nájemní smlouvou ze dne , datum, . Podle této nájemní smlouvy byla žalovaná oprávněna byt užívat do , datum, . Dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, byla nájemní smlouva prodloužena od , datum, do , datum, . Poté již smlouva prodloužena nebyla a nájemní vztah skončil k , datum, . Žalovaná přesto byt nevyklidila a byt neopustila. Žalobkyně ji k vyklizení bytu vyzývala dne , datum, , výzva však zůstala bez odezvy. Žalobkyni tak nezbylo než domáhat se vyklizení bytu soudní cestou.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že v předmětný , Anonymizováno, užívá se svými , Anonymizováno, . Jde o , Anonymizováno, bydlení, kam se nastěhovala z , Anonymizováno, . Od počátku nájemního vztahu měla konflikty se správkyní domu, které , Anonymizováno, z , Anonymizováno, směřované vůči žalované. Správkyně domu měla žalované dlouhodobě znepříjemňovat život. Z tohoto důvodu se obrátila i na žalobkyni, avšak bez odezvy. Poukázala i na to, že přestože jde o , Anonymizováno, , byty obývají také lidé, kteří zde bydlí dlouhou dobu. Zdůraznila, že je ve velmi špatné finanční situaci a byl jí přiznán status , Anonymizováno, . Vystěhování z bytu proto zásadním způsobem ovlivní její schopnost splácet již vzniklé dluhy. Poukázala rovněž na to, že z důvodu péče o , Anonymizováno, nemůže nastoupit do práce na plný úvazek a získat tak dostatek prostředků na vlastní živobytí.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den , datum, . Žalobkyně trvala na žalobě tak jak byla podána, a to včetně lhůty pro vyklizení bytu. Poukazovala na celkovou dobu, po kterou žalovaná byt po skončení nájmu užívá bez právního důvodu. Žalovaná na jednání zopakovala své tíživé poměry. Uvedla, že možnost jiného bydlení nemá, neboť její rodiče na adrese, kde si přebírá poštu, obývají velmi , Anonymizováno, . Svou nepříznivou finanční situaci řeší, je v oddlužení, pracuje na částečný úvazek. Navrhovala, aby, pokud soud dospěje k závěru, že je třeba byt vyklidit, jí soud poskytl delší lhůtu pro vystěhování s tím, že by jí pro řešení osobních nesnází pomohla doba jednoho roku.

4. Z provedených důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , adresa , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , vedeném , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, město , adresa, . , právnická osoba, ve vlastnictví města byla pověřena žalobkyně (zjištěno z výstupu dálkového nahlížení do katastru nemovitostí).

6. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, nájemní smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě níž přenechala žalované k užívání byt č. , hodnota, , který se nachází ve , Anonymizováno, budovy sociálního domu č. p. , adresa, v , Anonymizováno, . Smlouva byla sjednána na dobu určitou od , datum, do , datum, s možností dalšího prodloužení, maximálně však do , datum, . Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že důvodem pro neprodloužení nájemní smlouvy je například prodlení s platbami nájemného, nebo porušování domovního řádu a práv dalších uživatelů (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne , datum, ).

7. Žalobkyně s žalovanou prodloužily platnost nájemní smlouvy na období od , datum, do , datum, (zjištěno z dodatku č. , hodnota, k nájemní smlouvě ze dne , datum, ).

8. Výzvou ze dne , datum, odeslanou dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu s odkazem na skončení nájemní smlouvy ke dni , datum, (předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně podacího lístku ze dne , datum, ).

9. Rada , Anonymizováno, , adresa, vydala dne , datum, souhlas podání žaloby na vyklizení, a to na základě ukončení nájemní smlouvy č. , Anonymizováno, týkající se bytu č. , hodnota, v č. p. , adresa, (zjištěno z usnesení rady přijatého dne , datum, pod číslem , Anonymizováno, ).

10. Z dalšího provedeného důkazu e-mailovou zprávou ze dne , datum, soud nezjistil pro věc nic podstatného.

11. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobkyni byla vlastníkem nemovitosti svěřena správa budovy č. p. , adresa, . Jedná se o dům sociálního bydlení. Žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu k bytu č. , hodnota, ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Původně sjednaný nájem na dobu určitou do , datum, byl prodloužen do , datum, . Následně již nájem nebyl prodloužen. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení bytu, neboť , Anonymizováno, s tímto postupem vyslovila souhlas, a to z důvodu ukončení nájemního vztahu. Žalovaná tak však neučinila ani na výzvu, ale ani do rozhodnutí soudu. Žalovaná nerozporovala užívání předmětného bytu do současné doby, ani nezpochybňovala to, že jí užívací titul k bytu zanikl spolu s uplynutím sjednané doby trvání nájmu.

12. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

13. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

14. Podle § 2204 odst. 1 o. z. neujednají-li strany dobu trvání nebo den skončení nájmu, platí, že se jedná o nájem na dobu neurčitou.

15. Podle § 2235 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

16. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

17. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

18. Soud má na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl nájem na dobu určitou. Původní časové vymezení nájemního vztahu bylo před jeho skončením nahrazeno ujednáním (dodatkem ke smlouvě), podle kterého nájem skončil k , datum, . Smluvní strany takto ve smlouvě výslovně dobu trvání nájmu sjednaly a omezily. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že žalobkyně písemně vyzvala žalovanou k opuštění bytu dříve, než uplynuly tři měsíce od doby skončení nájmu, neboť smlouva skončila , datum, a žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu spojenou s výzvou k vyklizení dne , datum, . Není sice známo, kdy byla výzva žalované doručena, podle domněnky doby dojití (§ 573 o. z.) se tak však stalo nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, . Nenastal proto následek předvídaný v § 2285 o. z., tedy fikce prodloužení doby nájmu o původně sjednanou dobu, nejvýše však o sobu dvou let. Vzhledem k tomu, že žalovaná byt i nadále užívá, což v řízení nijak nesporovala, činí tak bez jakéhokoliv právního důvodu a žalobkyně je oprávněna domáhat se vyklizení, kterým se rozumí odevzdání bytu za podmínek podle § 2292 o. z. Užíváním předmětu nájmu je i jeho nevyklizení po skončení doby nájmu (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudek sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, ). Vyklizení bytu v sobě zahrnuje též odevzdání věci majiteli tak, aby k ní měl volný přístup a mohl s ní dále disponovat - např. odevzdáním klíčů - nestačí ji pouze opustit (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Odevzdání bytu pronajímateli upravuje § 2292 věta druhá a třetí o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); nájemce má pronajímateli odevzdat klíče, přičemž věta třetí stanoví vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustil způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by mu odevzdal klíče). V den, kdy nájem skončil, žalovaná byt nevyklidila, žalobkyni nepředala a ani byt neopustila takovým způsobem, že žalobkyni muselo být bez jakýchkoli pochybností zřejmé, že v něm již nebydlí (a uplatnila by se tak domněnka odevzdání bytu stanovená v § 2292 věta třetí o. z.). Z těchto důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

19. Konstatuje se, že námitky žalované směřující toliko do důvodů, proč žalované nebylo umožněno prodloužení nájemního vztahu dalším dodatkem, jsou zcela irelevantní. Namítala sice, že byla dlouhodobě šikanována správkyní domu, která jí užívání bytu měla znepříjemňovat, v čemž zřejmě spatřovala důvod, proč jí nájem nebyl před skončením prodloužen. Dále poukazovala na jiné nájemce, kteří byty údajně obávají dlouhou dobu, čímž patrně chtěla doložit, že jiným nájemcům žalobkyně vyšla vstříc. Je však třeba konstatovat, že smluvní vztah s žalobkyní byl od počátku sjednán na dobu určitou a bez ohledu na to, že se účelem jedná o bydlení , Anonymizováno, ), neexistoval žádný právní nárok na prodloužení původně sjednané doby. Pokud obě smluvní strany dodatkem nesjednaly prodloužení nájmu, resp. neměla-li žalobkyně na tom zjevně zájem, je osobní názor žalované o důvodech, proč se tak nestalo, z právního hlediska zcela nerozhodný.

20. Soud se zabýval i otázkou lhůty pro vyklizení bytu, která v § 160 o. s. ř. v případě vyklizení bytu obecně stanovena na patnáct dnů od právní moci rozhodnutí. Žalovaná namítala nepříznivou situaci, neboť je samoživitelkou dvou dětí a nemůže pracovat na plný úvazek, nadto je v oddlužení a komerční nájem je pro ni nedosažitelný. Soud, aniž by nesnáze žalované jakkoliv bagatelizoval, dospěl k závěru, že uložení delší lhůty k vyklizení není v poměrech projednávané věci namístě. Důvodem je především fakt, že žalovaná již od , datum, , kdy jí byl nájem dodatkem č. , hodnota, prodloužen, věděla, že nejpozději k , datum, bude vystavena nutnosti svou bytovou otázku řešit. I po skončení nájmu do doby nynějšího rozhodování soudu (tj. po dobu 8 měsíců) měla dostatečný časový prostor pro uspořádání záležitostí. Soud neodhlédl ani od toho, že žalovaná je podle svých tvrzení kromě , Anonymizováno, a který se na zlepšení ekonomické situace vlastní , Anonymizováno, může významnou měrou podílet. Očekávání žalované, že by jí mohla být stanovena lhůta pro vyklizení bytu v délce jednoho roku je zcela nepřiměřené.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, vyjádření k podání žalované, účast na jednání).

22. Soud ohledně přiznaného nároku na náhradu nákladů řízení žalobkyni vycházel především z nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, pod sp. zn. , Anonymizováno, , podle něhož „Přiznáním náhrady nákladů právního zastoupení statutárnímu městu jako nákladů účelně vynaložených soud „prolamuje“ pravidlo a uplatňuje z něj výjimku; má tak za vyvrácenou judikatorně dovozenou právní domněnku, že statutární město je dostatečně personálně a materiálně vybaveno k tomu, aby bylo schopno kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by muselo využívat právní pomoci advokátů. Není vyloučeno, že pro průběh konkrétního (složitého) řízení může být zastoupení advokátem žádoucí – o to přesvědčivější však musí být odůvodnění rozhodnutí soudu, který výjimku uplatní, vyhodnotí náklady právního zastoupení jako účelně vynaložené a přizná jejich náhradu. Z rozhodnutí musí být zřetelně patrno, v čem spočívá jedinečnost, unikátnost, složitost případu, a proč konkrétní statutární město není schopno výkon svých účastnických práv zajistit vlastními silami a z vlastních zdrojů. V opačném případě soud nedodrží ústavní požadavek náležitého odůvodnění plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“.

23. Po zhodnocení konkrétní okolností soud dospěl k závěru, že případ nebyl skutkově ani právně natolik složitý, aby byla žalobkyně nucena najmout si externího právního zástupce. Jednalo se o spor skutkově nekomplikovaný, ani po právní stránce se nejednalo o věc složitou, neboť šlo o užívání bytu po skončení nájmu na dobu určitou, což třeba odlišit např. od situace posouzení platnosti výpovědi z nájmu apod. Žalovaná navíc v řízení nepřednášela zásadní argumentaci, která by průběh skutkového děje zpochybňovala, její obrana se omezila toliko na důvody pro zvážení delší pariční lhůty. S ohledem k výše uvedenému proto soud přiznal žalobkyni pouze náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř., které vypočetl podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

24. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl i k relevantním rozhodnutím Městského soudu v Praze, konkrétně k rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a k rozsudku ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , na něž poukazovala žalobkyně. V těchto rozhodnutích totiž odvolací soud naopak změnil nákladový výrok přiznávající náklady ve výši jako u nezastoupeného účastníka a žalobkyni (v nynějším řízení) v nich přiznal náhradu nákladů právního zastoupení advokátem. Odvolací soud v těchto rozhodnutích vycházel z toho, že soudem prvního stupně citovaná judikatura Ústavního soudu (sp. zn. III. , Anonymizováno, ) týkající se obecně neúčelnosti externího právního zastoupení městských částí připouští důkaz opaku, přičemž v konkrétně přezkoumávaných řízeních žalobkyně (Městská část , adresa, ) prokázala, že nedisponuje odborným a právním aparátem ani zaměstnancem s právnickým vzděláním. Odvolací soud v těchto konkrétních věcech vyšel ze zjištění, že úřad městské části , adresa, neměl v rozhodném období (tj. na počátku roku , Anonymizováno, ) zřízen právní odbor a veškerou agendu spojenou s byty ve správě vyřizovala , tituly před jménem, , jméno FO, , tj. osoba bez právního vzdělání, což vyplývalo i ze sdělení starosty datovaného dnem , datum, . Soud po zvážení výše uvedeného dospěl k závěru, že nemůže bez dalšího ze zjištění a závěrů odvolacího soudu vyjít jednak z důvodu, že ve shora uvedených věcech se jednalo o dvě skutkově související řízení řešící primárně určení neplatnosti výpovědi z nájmu a následné vyklizení bytu užívaného , Anonymizováno, , Anonymizováno, , což bylo nepochybně řízení mnohem složitější vyžadující kvalifikované právní zastoupení. V daných věcech bylo prováděno rozsáhlejší dokazování zahrnující i místní šetření a svědecké výpovědi. I právní otázky, na rozdíl o nyní souzené věci, odůvodňovaly profesionální zastoupení, což ale neznamená, že je to automaticky důvod tento závěr učinit v nynější věci. Kromě toho soud zohlednil i časový odstup od zjištění odvolacího soudu v roce , Anonymizováno, , neboť nahlédnutím na webové stránky úřadu , Anonymizováno, , adresa, soud zjistil, že sice úřad stále nemá zřízen samostatný právní odbor, zaměstnankyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jejíž nedostatečnou kvalifikaci vést řízení žalobkyně prokazovala prohlášením , Anonymizováno, , však již pověřenou zaměstnankyní odboru správy majetku není a funkci vedoucího odboru nyní zastává , tituly před jménem, , jméno FO, , , Anonymizováno, Soud proto nemohl vyjít z původních zjištění odvolacího soudu o tom, že úřad není dostatečně personálně vybaven, přičemž jakékoliv dokazování v tomto směru se vymykalo účelu řízení před soudem v této věci.

25. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.