15 C 19/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované Anonymizováno o zaplacení 13 991,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně na její bankovní účet částku , částka, . Částka měla být žalovanou splacena nejpozději , datum, ve splátkách. Smluvní strany si sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a poplatek za volitelnou službu „, Anonymizováno, “, který činil , částka, . Kromě uvedeného byla žalovaná povinna zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tedy za období od , datum, do , datum, , jehož kapitalizovaná výše činí , částka, . Žalovaná nic nezaplatila, a to ani na výzvu žalobkyně. Žalobkyně proto nárokuje celkem částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne , datum, dokument s názvem smlouva o podnikatelském úvěru. Na základě toho žalobkyně poskytla žalované částku , částka, . Pro případ prodlení si strany sjednaly sankci v podobě úroku z prodlení, a to ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení a smluvní pokutu ve výši , částka, za porušení kterékoliv povinnosti žalované stanovené v čl. 7 odst. 7.1 až 7.4. všeobecných obchodních podmínek. Úvěr byl sjednán výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena údajem o místě podnikání s IČO , IČO žalované, . Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 30 dnů ode dne čerpání úvěru. Celkem měl být úvěr , částka, spolu s poplatkem , částka, splacen dne , datum, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 35 % z jistiny (smlouvou o podnikatelském úvěru ze dne , datum, ).

6. Žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet dne , datum, částku , částka, (prokázáno potvrzením o platbě ze dne , datum, ). Účet žalované je běžným účtem vedeným na fyzickou nepodnikající osobu (sdělením banky na č. l. 14).

7. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne , datum, k uhrazení dlužné částky, a to do 3 dnů (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, spolu s podacím lístkem).

8. Všechny výše uvedené v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle § 132 o. s. ř. a neměl důvod pochybovat o jejich pravosti a věrohodnosti a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla na bankovní účet vedený ve prospěch ní jako fyzické nepodnikající osoby částku , částka, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 35 % z jistiny, celkem , částka, . Pro případ prodlení si strany sjednaly sankci v podobě úroku z prodlení, a to ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, povinnost uhradit účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení a smluvní pokutu ve výši , částka, za porušení kterékoliv povinnosti žalované stanovené v čl. 7 odst. 7.1 až 7.4. všeobecných obchodních podmínek. Žalobkyně poskytla žalované na její účet sjednanou částku , částka, dne , datum, . Ta měla být společně s poplatkem splacena dne , datum, . Dne , datum, zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Jak žalobkyně, tak žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v postavení podnikatele. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku , částka, . Žalovaná se tuto částku zavázala splatit spolu s poplatkem zastírajícím úrok ve výši 35 % z částky úvěru. Soud se proto v řízení zabýval otázkou platnosti smlouvy z hlediska dobrých mravů s ohledem na sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru, který byl za dobu sjednané splatnosti vyčíslen částkou , částka, .

11. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 23 ICdo 56/2019 uvedl, že pokud jsou právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má podle Nejvyššího soudu za následek absolutní neplatnost právního jednání. Je však třeba respektovat, že případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů musí být vždy zásahem výjimečným a vždy odůvodněn mimořádnými okolnostmi daného případu. Podle Nejvyššího soudu korektiv dobrých mravů nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).

12. Soud při posouzení smlouvy dospěl k závěru, že poplatek za poskytnutí úvěru, který byl ve smlouvě sjednán procentní sazbou z jistiny úvěru, fakticky představuje smluvní úrok (cenu za půjčení peněz). Výše úroku z úvěru, byť v právním řádu nikde není explicitně uvedena nejvyšší přípustná výše, musí odpovídat zásadě dobrých mravů (resp. nesmí jí odporovat). Byť mohou být zásahy do svobodné vůle účastníků smluvních vztahů jen výjimečné, není možné, aby nepřiměřená výše úroku nepodléhala žádnému omezení. Obecně jako nepřiměřená, a tedy odporující dobrým mravům, je považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pro srovnání soud odkazuje na veřejně dostupnou databázi ČNB dle systému časových řad ARAD, kdy dle tabulky týkající se nových úvěrových obchodů s fixací sazby do jednoho roku, v době sjednání úvěru, činila obvyklá úroková sazba cca 4,5 % ročně. Je tedy zjevné, že sjednaná úroková sazba 35 % z jistiny tuto hranici řádově převyšuje.

13. V daném případě má proto soud za to, že vzhledem k výši sjednaného úroku a vzhledem k celkovému podnikatelskému záměru žalobkyně nastaly takové mimořádné okolnosti, za kterých je soud nucen zasáhnout do smluvní volnosti stran smlouvy o úvěru. Je nepochybné, že žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů drobným podnikatelům staví své podnikání na extrémně vysoké sazbě úroku z úvěru, kterou vyvažuje podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů. Klienti žalobkyně, kteří plní její podmínky a generují žalobkyni zisk, tak žalobkyni vyvažují ztráty z nesplacených rizikových úvěrů. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že ze strany žalobkyně dochází na trhu s úvěry ke zneužívání postavení odborníka a silnější strany ve vztahu k drobným podnikatelům ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. Solventní a racionální podnikatel by neměl důvod na tak nevýhodné úvěrové podmínky žalobkyně přistupovat. O nepoctivém záměru žalobkyně rovněž svědčí fakt, že sama žalobkyně v žalobě avizuje, že neshledá-li soud smlouvu platnou, pak pro tento případ žádá přiznání jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Zde je na místě poukázat na rozsudek Městského soudu ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , kde se uvádí, že „Neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru“.

14. Soud proto s přihlédnutím k úroku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, (který tedy za 30 dní splatnosti úvěru dosahoval více než 1/3 jistiny), jakož i k podnikatelskému záměru žalobkyně, dospěl k tomu názoru, že předmětná úvěrová smlouva je tak jako celek absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. Úrok ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky představuje zcela nepřiměřenou cenu úvěru.

15. Žalované tak soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku , částka, odpovídající jistině poskytnutého úvěru, která se stala bezdůvodným obohacením na straně žalované dle § 2991 o. z., neboť se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání, které nevrátila. Na základě výše uvedeného soud tedy žalobě vyhověl pouze co do částky uvedené ve výroku I. s tím, že uložil žalované povinnost zaplatit tuto částku v běžné pariční lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť okolnosti na straně žalované, které by odůvodňovaly delší lhůtu, soud neshledal a žalovaná v tomto ohledu ani nic netvrdila, ani nenavrhovala. Další žalobou uplatněné nároky žalobkyně pak soud výrokem II. jako nedůvodné zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch a neúspěch účastníků ve věci byl přibližně stejný.