15 C 192/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 43 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku , částka, s úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnila tím, že vozidlo žalovaného tov. zn. , Anonymizováno, RZ , SPZ, (dále jen „vozidlo žalovaného“) u ní bylo pojištěno na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalovaným. Jednalo se o povinné pojištění podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). Žalovaný jako řidič se shora uvedeným vozidlem způsobil dne , datum, , Anonymizováno, , když se v , Anonymizováno, na silnici první třídy č. , hodnota, na , Anonymizováno, km v katastru obce , adresa, ve směru na , Anonymizováno, , Anonymizováno, RZ , SPZ, , které řídila , jméno FO, (dále jen „poškozená“). K nehodě došlo bezprostředně poté, co žalovaný porušil , Anonymizováno, . Žalovaný podle žalobkyně po střetu , Anonymizováno, , aniž by jako účastník dopravní nehody splnil své zákonné povinnosti, například podrobit se zkoušce na přítomnost alkoholu a jiných psychotropních látek v krvi. Za toto jednání byl i uznán vinným ze spáchání přestupku. Žalobkyně jako pojistitel vyplatila z titulu pojistné smlouvy za žalovaného náhradu škody způsobené nehodou poškozené, a to v částce , částka, odpovídající nákladům na opravu jejího poškozeného vozidla. Žalobkyně se proto na žalovaném domáhala zaplacení toho, co za něj v souvislosti s dopravní nehodou plnila, neboť v jeho jednání, kdy bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody, shledala důvod, pro který zákon umožňuje požadovat náhradu vyplaceného pojistného plnění (zákonný regres). Žalovaný však náhradu pojistného plnění žalobkyni nezaplatil, ač byl k tomu před podáním žaloby vyzván.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Nesporoval, že dopravní nehodu svou , Anonymizováno, , Anonymizováno, a že mu v souvislosti s ní byla uložena pokuta ve správním řízení, popíral však, že by z , Anonymizováno, , Anonymizováno, Namítal, že okamžité zastavení na , Anonymizováno, nebylo kvůli provozu možné. Domníval se navíc, že se s , Anonymizováno, na straně řidiče, tedy že se jednalo o škodu do , částka, a policii volat nemusel. Zastavil až v okamžiku, kdy to situace umožnila, asi o , Anonymizováno, dále, a to poté, kdy na něj svědci nehody v za ním jedoucím vozidle blikali. Svědkům předal registrační značku svého vozidla a telefonní číslo. Svědci se pak se svým vozidlem otočili do protisměru a jeli zpět na místo dopravní nehody. Žalovaný nicméně vyhodnotil, že vrátit se na místo nehody již nebylo možné kvůli , Anonymizováno, . Manévr svědků mu připadal riskantní a nechtěl se na místo nehody vracet. Nadto žalovaný namítal, že měl v , Anonymizováno, . Rozhodl se proto, že dojede dále do první , Anonymizováno, , aby našel čerpací stanici. Tam si za asistence spolujedoucí , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Za těchto okolností, kdy považoval za příliš nebezpečné se na , Anonymizováno, a kdy spoléhal na to, že své kontaktní údaje již předal svědkům a věc je tím vyřízena, se vydal do místa svého bydliště v , Anonymizováno, . Popíral, že by nehodu nenahlásil, neboť ještě téhož večera komunikoval s policií, která ho pak v místě jeho bydliště navštívila druhý den ráno a sepsala s ním protokol. Uplatnění nároku žalobkyní považoval žalovaný za nespravedlivé, neboť právě pro tyto případy se povinné ručení platí. K vyšetření nehody poskytl veškerou nutnou součinnost, neboť předal svou registrační značku svědkům a policie ho následně ztotožnila. Taktéž zaplatil uloženou pokutu.

3. Žalobkyně v reakci na argumentaci žalovaného zdůraznila, že sám žalovaný uvádí, že zastavil na místě asi , Anonymizováno, m vzdáleném od nehody. Z toho tedy vyplývá, že zastavení a vyčkání hlídky policie bylo možné a stejně tak bylo možné, aby se spojil i s žalovanou a poskytl jí veškerou součinnost k sepsání záznamu.

4. Z provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků soud učinil následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně byla ke dni , datum, pojistitelem žalovaného jako pojistníka, a to pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla žalovaného (prokázáno návrhem pojistné smlouvy Autopojištění combi plus IV č. , hodnota, ze dne , datum, , shodnými tvrzeními účastníků).

6. Žalovaný dne , datum, v , Anonymizováno, hodin způsobil svým vozidlem nehodu na , Anonymizováno, č. , hodnota, na , Anonymizováno, , když neodhadl vzdálenost potřebnou pro předjetí před ním jedoucích vozidel a v důsledku toho se , Anonymizováno, . Následně pokračoval v jízdě v uvedeném směru, kdy z místa , Anonymizováno, aniž by situaci jakkoliv řešil. Vliv alkoholu vzhledem k tomu u žalovaného nebyl nezjišťován, u poškozené byl vyloučen. Poškozené vznikla na vozidle škoda , částka, , měla , Anonymizováno, , fotodokumentací pro pojišťovnu opatřenou Policií ČR dne , datum, na místě nehody). Vozidlo žalovaného nebylo z důvodu odjezdu z místa nehody bezprostředně po , Anonymizováno, , nebylo možné zjistit rozsah jeho poškození a odhadnout jemu vzniklou škodu (prokázáno potvrzením účasti o dopravní nehodě ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, ).

7. Žalovaný sepsal s policií protokol až druhého dne, tedy , datum, v , Anonymizováno, . Vypověděl, že po střetu zastavil na , Anonymizováno, v následující obci, jejíž název si nepamatuje. , Anonymizováno, výplň , Anonymizováno, . Tento muž sdělil žalovanému, že má , Anonymizováno, nebo nafocenou a předá údaje poškozené, nebo policii. Dále žalovaného vyzval, aby se vrátil na místo. Ve výpovědi však žalovaný popřel, že by si na něj svědek bral nějaké další údaje a telefon. Poté svědek odjel zpět pravděpodobně na místo nehody. Žalovaný vypověděl, že byl z , Anonymizováno, aby se ještě něco nestalo. Policii nevolal. Domníval se, že svědek má všechno na kameře i registrační značku a všechno předá poškozeným. Tak se rozhodl z místa odjet do místa bydliště. Při nehodě žádné zranění neutrpěl ani on, ani jeho , Anonymizováno, . Vozidlo žalovaného nebylo výrazněji poškozeno , Anonymizováno, (prokázáno protokolem ze dne , datum, a fotodokumentací).

8. Na vozidle poškozené bylo dne , datum, shledáno následující poškození: , Anonymizováno, , a nutnost provedení následujících oprav: , Anonymizováno, , Anonymizováno, (prokázáno zápisem o poškození vozidla ze dne , datum, a fotodokumentací), Anonymizováno9. Poškozená uplatnila v souvislosti s dopravní nehodou nárok z titulu povinného ručení (formulářem k uplatnění nároku na povinné ručení ze dne , datum, ). Žalobkyně dne , datum, ukončila šetření pojistné události odpovídající shora popsané dopravní nehodě a stanovila pojistné plnění v částce , částka, , které poškozené vyplatila na její bankovní účet dne , datum, (prokázáno sdělením ze dne , datum, o výši pojistného plnění a výpisem z interního systému žalobkyně o provedené výplatě pojistného plnění).

10. Žalovaný byl pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku, mimo jiné i podle § 47 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro porušení povinnosti neprodleně zastavit vozidlo a oznámit v případech stanovených zákonem nehodu policii, poskytnout zraněné osobě podle svých schopností první pomoc a přivolat ke zraněné osobě záchrannou službu (prokázáno sdělením , právnická osoba, v , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

11. Žalobkyně žalovaného v souvislosti s pojistnou událostí č. , hodnota, vyzvala k náhradě vyplaceného pojistného plnění ve výši , částka, , a to nejpozději do , datum, (výzvou žalobkyně ze dne , datum, ). Následně žalovaného vyzval rovněž právní zástupce žalobkyně výzvou, která byla žalovanému doručena dne , datum, (předžalobní výzvou ze dne , datum, a detailní informací k zásilce).

12. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaný dne , datum, způsobil svým vozidlem dopravní nehodu, při které bylo poškozeno vozidlo poškozené. Bezprostředně po nehodě se z místa , Anonymizováno, , poškozenou nekontaktoval, policii nevolal. Při nehodě nebyl zraněn, jeho vozidlo nebylo výrazně poškozeno. Poté zastavil na místě asi , Anonymizováno, vzdáleném, kde hovořil se svědky nehody. Ti se se svým vozidlem otočili do protisměru a k místu nehody se vrátili. Žalovaný následně v jízdě pokračoval do místa bydliště v, Anonymizováno, , Anonymizováno, . Na policii vypovídal druhý den. Pro případ odpovědnosti vzniklé při provozu vozidla byl žalovaný u žalobkyně pojištěn. Žalobkyně za žalovaného vyplatila poškozené částku , částka, jako náhradu za škodu způsobenou na jejím vozidle. Žalovaného pak žalobkyně vyzvala k náhradě této částky.

14. Po právní stránce soud věc posoudil podle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Podle přechodných ustanovení zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně podle § 94 odst. 1 platí, že práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Žalobkyně uplatnila proti žalovanému nárok na tzv. regres, tedy náhradu pojistného plnění, jež za něj z titulu pojištění plnila, vyplývající ze škodné události vzniklé provozem vozidla, která nastala dne , datum, , tedy za účinnosti zákona č. 168/1999 Sb. ve znění do , datum, . Pro právní posouzení jsou proto rozhodná ustanovení tohoto zákona.

17. Podle § 10 písm. b) zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.

18. Podle § 10 písm. c) zákona má pojistitel proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

19. Žalobkyně v řízení prokázala jednak to, že mezi ní a žalovaným vznikl pojistný vztah podle zákona, i to, že za žalovaného jako za pojištěného plnila v souvislosti s dopravní nehodou poškozené částku , částka, . Ohledně těchto skutečností nebylo ostatně ani mezi účastníky sporu a proti samotnému plnění ze strany žalobkyně poškozené, ani proti jeho výši žalovaný nic nenamítal.

20. Předmětem sporu se stalo výlučně hodnocení toho, zda nárok žalobkyně zakládá chování žalovaného bezprostředně po nehodě spočívající v tom, že přímo v místě , Anonymizováno, , zastavil podle vlastních tvrzení až o , Anonymizováno, m dále, odkud ale následně bez dalšího setrvání odjel do místa bydliště, aniž by s poškozenou sepsal záznam o nehodě, vyčkal případného příjezdu hlídky policie a poskytl jí či policii další součinnost související se škodnou událostí, tj. s jejím zdokumentováním, předáním kontaktů, provedení dechové zkoušky apod. V tom se náhled účastníků diametrálně odlišoval. Zatímco žalobkyně poukazovala na to, že aktivita žalovaného byla v tomto směru zcela nedostatečná, žalovaný setrval na přesvědčení, že udělal vše, co bylo za daných okolností možné, a to jak s ohledem na dopravní poměry v místě nehody, tak s ohledem na vlastní subjektivní možnosti a schopnosti.

21. Soud s ohledem na skutková zjištění, na která aplikoval shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

22. Smyslem a účelem ustanovení § 10 písm. c) zákona je sankcionování chování pojištěného, který zapříčinil dopravní nehodu a který bez objektivní příčiny opustil místo, kde k ní došlo. Neposuzuje se přitom to, zda se v důsledku opuštění místa nehody pojištěným skutečně znemožnily, či ztížily možnosti řádného šetření pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona, případně možnosti pojistitele uplatnit právo na náhradu pojistného plnění (regres) jako je tomu v případě ustanovení § 10 písm. b) zákona. Zákonné ustanovení § 10 písm. c) jde totiž ještě dále a je v tomto ohledu přísnější, neboť směřuje primárně k motivaci účastníků dopravních nehod poskytnout si základní součinnost za účelem ochrany zdraví a majetku a k posílení možností vzniklé škody následně řádně odčinit (základní zásada prevence a reparace škod). Je totiž nepochybné, že už jen tím, že účastník dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu místo nehody opustí, pak znemožní, aby byly skutečné příčiny dopravní nehody zjištěny, což kromě jiného zahrnuje i vyloučení vlivu alkoholu podrobením se dechové zkoušce, zhodnocení technického stavu vozidla, případně zhodnocení dalších okolností, které bez současné fyzické přítomnosti na místě bezprostředně po nehodě nelze ověřit. V tomto smyslu je pak nerozhodné, zda se jedná o škodu závažnou, či méně závažnou nevyžadující přivolání policie podle § 47 odst. 3 ve spojení s odst. 4 a 5 zákona č. 361/2000 Sb. ve znění účinném do , datum, , neboť i v druhém jmenovaném případě je třeba, aby si řidiči součinnost poskytli a vyplnili společné prohlášení, což není jen samoúčelnou formalitou. Nelze přitom ztrácet ze zřetele ani to, že bez současné fyzické přítomnosti obou vozidel nelze závěr o tom, který z případů nastal (nehoda vyžadující přivolání hlídky, či jen sepsání záznamu) vůbec učinit. Tím méně jej může učinit pojištěný, který se z místa , Anonymizováno, jako v případě žalovaného, který podle vlastních slov pouze spoléhal na vlastní dojem, že si s , Anonymizováno, . To, zda to tak skutečně bylo a zda například poškozená nebo případné další osoby s ní jedoucí při nehodě neutrpěly zranění, což už by i přes menší rozsah hmotné škody přivolání policie vyžadovalo, zda není třeba podniknout další kroky například k označení místa nehody instalací výstražného trojúhelníku, zamezení úniku provozních kapalin atd. žalovaný vůbec nevěděl. Stručně řečeno § 10 písm. c) směřuje ke splnění obecné prevenční povinnosti předcházet (v daném případě spíše již dalším větším) škodám a už samotné ujetí z místa nehody je považováno za nepřijatelné protiprávní chování. K uvedenému výkladu § 10 písm. c) zákona dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne , datum, sp. zn. 23 Cdo 2700/2023, v němž dané ustanovení podrobil pečlivému výkladu historickému, teleologickému i gramatickému a dospěl ke shora popsanému právnímu závěru, že již samotné opuštění místa nehody pojištěným bez zřetele hodného důvodu postačuje ke vzniku regresního nároku.

23. Namítal-li žalovaný, že považoval za dostačující, že svědkům předal svou registrační značku, a telefonní číslo , tel. číslo, už ho na místě nebylo potřeba, pak je toto tvrzení jednak v rozporu s protokolem pořízeným druhý den po nehodě, kdy vypověděl, že svědkům telefon na sebe nedával. Jednak k takovému vyhodnocení situace, že udělal vše, co bylo možné, nebyl žalovaný oprávněn a zákon se subjektivní úvahou pojištěného nepočítá, a navíc bylo toto jeho přesvědčení zcela zjevně chybné.

24. Ustanovení § 10 písm. c) zákona pak počítá i s možností, kdy setrvání v místě nehody pojištěnému brání jiné, v tu dobu závažnější okolnosti na jeho straně, které zákon vymezuje jako zřetele hodné důvody. Naplnění těchto důvodů bude v každém případě záviset na individuálních okolnostech případu. Jednalo by se například o závažný , podezřelý výraz, stav pojištěného či , Anonymizováno, zcela mimořádné okolnosti. V dané věci bylo na žalovaném, aby tyto okolnosti tvrdil a prokázal, což se ale nestalo. Odvolával-li se žalovaný na to, že v samotném místě dopravní nehody nemohl z důvodu hustého provozu a rychlé jízdy ostatních vozidel zastavit, pak ale sám připouští (z čehož soud vyšel, neboť žalující strana toto jeho tvrzení nesporovala), že bezprostředně po střetu zastavil na místě sice , Anonymizováno, m vzdáleném, ale stále teoreticky v dosahu tak, aby poškozené součinnost mohl poskytnout. Za povšimnutí stojí i to, že žalovaný připustil, že zastavil až na základě toho, že na něj svědci ze za ním jedoucího vozidla blikali a na nutnost zastavit jej upozornili. Za daných okolností by tak jeho další setrvání v tomto místě zřejmě mohlo být dostačující, neboť zde by jej poškozená například prostřednictvím svědků mohla kontaktovat, mohli společně sepsat záznam, případně mohli zhodnotit, zda je nutné přivolání policie. Obrana žalovaného spočívající v tom, že se přímo na místo nehody nemohl vrátit a že manévr , Anonymizováno, , který podnikli svědci, vyhodnotil jako nebezpečný, je proto bezpředmětná, neboť to se od něj za dané situace ani nevyžadovalo. S ohledem na náznak tvrzení, že by snad vzdálení se z místa nehody mohl vyžadovat stav žalovaného, spočívající v , podezřelý výraz, . To se ale ani přes poučení soudem nestalo. Žalovaný policii druhý den po nehodě vypověděl, že , Anonymizováno, . Nadto je zcela mimo pochybnost, že , Anonymizováno, , svědčí spíše pro to, aby žalovaný na místě , Anonymizováno, . Stejně tak zmínka o tom, že na rozdíl od svědků, kteří se do protisměru otočili a vrátili, on toto neučinil, protože byl po , Anonymizováno, , se nejeví jako věrohodná už jen proto, že i přes zmiňovaný psychický otřes byl žalovaný schopen dojet od místa nehody do bydliště v , Anonymizováno, a urazit bez problémů vzdálenost , Anonymizováno, kilometrů.

25. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že důvod pro vznik nároku žalobkyně na náhradu pojistného plnění je dán už podle § 10 písm. c) zákona.

26. Soud se proto již blíže nezabýval dalším možným důvodem pro vznik regresního nároku podle § 10 písm. b) zákona, který od pojistitele vyžaduje prokázání, že nesplnění povinnosti pořídit záznam o nehodě, nebo ohlásit nehodu policii zároveň ztížilo nebo znemožnilo řádné šetření samotným pojistitelem podle § 9 odst. 3 zákona a nestačí pouze teoretická a ničím nepodložená eventualita, že příčina dopravní nehody mohla spočívat v ovlivnění návykovými látkami, nebo technickém stavu vozidla (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3744/2016).

27. S ohledem na výše uvedené proto soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku , částka, představující pojistné plnění, které za něj poškozené zaplatila.

28. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně určení splatnosti žalované částky soud vycházel z toho, že v předžalobní výzvě doručené žalovanému dne , datum, žalobkyně žalovanému poskytla lhůtu k zaplacení do 7 dnů. Nejpozději splatným se proto dluh žalovaného stal dne , datum, a jelikož dluh nesplnil, má žalobkyně ode dne následujícího nárok na úrok z prodlení.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1. převzatí a příprava, 2. žaloba, 3. replika ze dne , datum, , 4. účast na jednání , datum, , 5. účast na jednání , datum, ) a z částky , částka, za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Soud jako účelný úkon právní služby neshledal podání ze dne , datum, , které bez výzvy soudu reaguje na stručné podání žalovaného, po obsahové stránce však toto podání žalobkyně nepřináší nová tvrzení, ani nebylo třeba se vypořádat s rozsáhlou argumentací žalovaného. Soud na okraj uvádí, že neshledal důvody pro aplikaci § 14b a. t., neboť se v dané věci nejednalo o řízení, které bylo zahájeno žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně v obdobných věcech, naopak se jednalo o skutkově specifický případ odlišující se od „rutinních“ žalob například na vymožení pojistného, kde se kromě osoby žalovaného mění pouze několik málo údajů.

30. Lhůta k plnění byla v obou případech stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovaného k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.