15 C 223/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mazzolini ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , Anonymizováno . sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 105 973,60 Kč

I. Řízení se zastavuje co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou po její změně a s ohledem na částečné zpětvzetí (č. l. 25, č. l. 57) domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu , Anonymizováno, , které si musela sjednat s ohledem na následující skutkové okolnosti. Uvedla, že je občankou , Anonymizováno, a byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, uzavřené na dobu neurčitou na pozici pracovnice , Anonymizováno, . Stejného dne nastoupila do práce. Uvedla, že na území České republiky pobývá na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem , Anonymizováno, na území (dále jen „povolení k pobytu“). Doba platnosti jejího povolení k pobytu byla v pro věc rozhodném období (dále jen „rozhodné období“) do , datum, . Žalobkyně však již dne , datum, podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k pobytu, na základě čehož obdržela do cestovního pasu tzv. překlenovací štítek, a to od data , datum, do , datum, . Následně jí bylo povolení k pobytu na její žádost rozhodnutím , Anonymizováno, . V rozhodném období jí proto na území České republiky svědčilo pobytové oprávnění na základě tzv. fikce pobytu, neboť před uplynutím platnosti pobytu řádně zažádala o , Anonymizováno, . Žalovaná však vůči ní postupovala nanejvýš překvapivě, neboť ji ještě dne , datum, a , datum, nechala odpracovat naplánovanou směnu, další směnu dne , datum, ji však žalovaná odpracovat nenechala a zamezila jí ve vstupu na pracoviště s odůvodněním, že platnost jejího pobytového oprávnění skončila. Dne , datum, a , datum, žalobkyně doložila žalované žádost o prodloužení pobytového oprávnění a překlenovací štítek, žalovaná to však nepovažovala za dostačující. Dne , datum, žalobkyně bez odůvodnění obdržela od žalované potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) a potvrzení o délce zaměstnání. Žalobkyně se tak mohla jen domnívat, že žalovaná považovala pracovní poměr s ní za skončený s ohledem na § 48 odst. 3 písm. c) zákoníku práce. Nato žalobkyně požádala o další přidělování neodpracovaných směn naplánovaných za , Anonymizováno, a dne , datum, žalovanou kontaktovala s tím, že je přesvědčena, že její pracovní poměr trvá, avšak žalovaná jí přesto nepřiděluje práci. Následně žalobkyně dne , datum, podala tuto žalobu (původním zněním žaloby se domáhala uložení povinnosti žalované přidělovat jí práci). Žalovaná jí však práci začala přidělovat a umožnila první odpracování směny až dne , datum, , a to po předchozí výzvě ze dne , datum, , aby se dostavila na pracoviště, což žalobkyně bezodkladně splnila. Žalobkyně tento postup žalované považuje za protiprávní, neboť jí žalovaná v rozporu se základními pracovněprávními povinnosti v období od , datum, (včetně) do , datum, nepřidělovala práci, přestože žalobkyně o výkon práce nejen projevila zájem, ale výslovně o to i žádala. Požadovala proto zaplacení náhrady mzdy s tím, že žalovaná jí již poskytla kompenzaci (náhradu mzdy) za období od , datum, do , datum, (včetně). Domáhala se proto zaplacení náhrady mzdy za den , datum, a dále za období od , datum, do , datum, . Vedle toho se žalobkyně domáhala částky v celkové výši , částka, z titulu vynaložených nákladů na zdravotní pojištění, které si sama musela sjednat u , Anonymizováno, , a to nejprve za období od , datum, do , datum, a následně za období od , datum, do , datum2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznává. Uvedla, že žalobkyně neinformovala žalovanou o tom, že o prodloužení pobytu požádala, nebo že jí délka pobytu byla prodloužena a svědčilo jí tak pobytové oprávnění. Vycházela proto z toho, že ke dni , datum, pobytové oprávnění žalobkyně pozbylo platnosti a po tomto datu nebyla oprávněna vykonávat na území České republiky práci. Pracovní poměr žalobkyně proto ukončila ke dni , datum, . V důsledku chyby v komunikaci mezi odděleními žalované však nastala situace, že žalobkyně ještě odpracovala směnu dne , datum, . Žalobkyně teprve dne , datum, žalované doložila pobytové oprávnění (na základě žádosti) a vyšlo najevo, že žalovaná může žalobkyni i nadále zaměstnávat. Jelikož však žalovaná již učinila výstupní formality (např. odhlášení u , Anonymizováno, ), chtěla žalovaná s žalobkyní uzavřít nový pracovní poměr. Za tím účelem proto žalobkyni vyslala na pracovní prohlídku a vyplnila s ní vstupní dokumenty. Žalobkyně se sice dne , datum, podrobila vstupní , Anonymizováno, s výsledkem, že je , podezřelý výraz, , Anonymizováno, , následně však s žalovanou přestala komunikovat. Žalovaná se bránila tím, že žalobkyně již bezprostředně po absolvování , Anonymizováno, , tedy dne , datum, mohla do práce nastoupit. Odkazovala i na to, že žalobkyně s tímto postupem, který jí žalovaná nabídla, souhlasila. Pakliže žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu jejímž obsahem bylo i to, že trvá na dalším zaměstnávání, pak žalovaná je toho názoru, že bylo na žalobkyni, aby po absolvování , Anonymizováno, v práci u žalované. Žalobkyně však lékařský posudek nepředala a na pracoviště se nedostavila. , adresa, toho žalobkyně vyčkávala až na to, až ji žalovaná vyzve k návratu na pracoviště, což se stalo výzvou ze dne , datum, . Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně zcela rezignovala na princip ať si každý střeží svá práva. Nejprve včas žalovanou neinformovala o fikci pobytového oprávnění po , datum, . Přitom tím by zabránila celé situaci a její pracovní poměr mohl pokračovat bez přerušení. Celá situace proto vznikla jednáním žalobkyně a není spravedlivé, aby kvůli tomu žalovaná nesla negativní důsledky. I přes tyto komplikace však žalovaná žalobkyni přihlásila zpět na , Anonymizováno, a úřady, a to na vlastní náklady. V měsíci , Anonymizováno, jí pak poskytla i , Anonymizováno, za období od , datum, do , datum, . Nárok na , Anonymizováno, za den , datum, a za další období od , datum, však žalobkyni podle názoru žalované nesvědčí, neboť se svévolně na pracoviště nedostavila a nepostupovala tak, jak se racionálně nabízelo, pokud stačilo, aby donesla posudek o , Anonymizováno, . Vedle odmítnutí nároku na , Anonymizováno, pak žalovaná sporovala i vznesený nárok na zaplacení pojistného, neboť toto pojištění si žalobkyně sjednala čistě z vlastního rozhodnutí na dobu celého dalšího roku.

3. Soud vyšel z následujících shodných tvrzení účastnic: žalobkyně u žalované pracovala na pozici , Anonymizováno, na , Anonymizováno, pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou ze dne , datum, . Žalobkyně pracovala u žalované výlučně v , Anonymizováno, . Žalobkyně měla platné pobytové oprávnění do , datum, . Žalovaná nedovolila žalobkyni odpracovat směnu naplánovanou na den , datum, . Dne , datum, žalobkyně žalované doložila, že dne , datum, podala žádost o prodloužení platnosti povolení k pobytu. Dne , datum, žalobkyně odpracovala první směnu u žalované po této pauze. Žalovaná poskytla žalobkyni náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, .

4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění:

5. Pracovní doba žalobkyně byla , Anonymizováno, hodiny , Anonymizováno, a byla rozvržena nerovnoměrně na období každého kalendářního měsíce v rámci , Anonymizováno, . Mzda žalobkyně byla stanovena mzdovým výměrem (pracovní smlouvou ze dne , datum, ).

6. Podle mzdového výměru činila mzda žalobkyně od , datum, částku , částka, a dále žalobkyni náležel lokální příplatek ve výši , částka, (mzdovým výměrem ze dne , datum, ).

7. Dne , datum, žalobkyně podala žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů za účelem sloučení rodiny (dále jen „zákon o pobytu cizinců) (potvrzením , právnická osoba, ze dne , datum, ). Žalobkyně dostala do víza v pasu tzv. překlenovací štítek na období od , datum, do , datum, (kopií pasu).

8. Dne , datum, žalobkyně potvrdila rozpis směn na měsíc březen 2025 (rozpisem směn).

9. Ke dni , datum, (zpětně) žalovaná vystavila žalobkyni potvrzení o zaměstnání – zápočtový list s uvedením, že pracovní poměr trval od , datum, do , datum, (zápočtovým listem).

10. Žalobkyně se e-mailovou zprávou obrátila na , Anonymizováno, s dotazem, jak má postupovat, pokud jí zaměstnavatel zrušil všechny směny a jaké dokumenty mu má předložit kromě potvrzení , Anonymizováno, (e-mailovou zprávou žalobkyně). , Anonymizováno, žalobkyni dne , datum, odpověděl, že potvrzení , Anonymizováno, by mělo být dostačující (odpovědí na dotaz ze dne , datum, ), Anonymizováno11. Dne , datum, se žalobkyně obrátila e-mailem na , Anonymizováno, . Popsala vzniklou situaci i to, že jí zaměstnankyně žalované sdělila, že potvrzení ministerstva není dostačující. Citovala odpověď inspektorátu práce. Výslovně požádala, aby jí žalovaná vrátila možnost pracovat a proplatila jí všechny neodpracované směny, přičemž jejich počet do , datum, specifikovala (stížností ze dne , datum, ).

12. Dne , datum, žalobkyně absolvovala lékařskou prohlídku k posouzení zdravotní způsobilosti k práci (lékařským posudkem o zdravotní způsobilosti č. , hodnota, ).

13. Dne , datum, žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně oznámila, že považuje tvrzení žalované o skončení pracovního poměru za nesprávné a nepravdivé, je přesvědčena, že její pracovní poměr trvá. Trvá proto na dalším zaměstnávání u žalované (předžalobní výzvou ze dne , datum, vč. doručenky).

14. Žalobkyně následně obdržela prodloužení pobytového oprávnění do , datum, (průkazem povolení k pobytu).

15. Dne , datum, žalovaná vyzvala žalobkyni k nástupu do , Anonymizováno, . Žalovaná ve výzvě rekapitulovala skutkový stav. Argumentovala, že však již před doložením pobytového oprávnění učinila výstupní formality, a proto s žalobkyní chtěla uzavřít nový pracovní poměr. S tím žalobkyně souhlasila a na základě dohody si převzala dokumenty k , Anonymizováno, . Další zahájení práce proto bylo vázáno na absolvování vstupní , Anonymizováno, , kam byla dne , datum, žalobkyně objednána a kterou absolvovala , datum, . Jelikož se žalobkyně po , Anonymizováno, k žalované nedostavila, což trvá doposud (tedy v době výzvy), žalovaná se domnívala, že žalobkyně nemá o zaměstnání zájem. Ačkoliv právní zástupkyně žalobkyně avizovala, že žalobkyně na zaměstnání trvá, podle žalované v tom žalobkyni v návaznosti na předání , Anonymizováno, nic nebránilo a sama se mohla na pracoviště dostavit. Žalovaná proto žalobkyni vyzvala k okamžitému návratu na pracoviště. Strany učinily nesporným, že výzva byla žalobkyni doručena dne , datum, a vyplývá to i z doručenky. (výzvou k nástupu do práce vč. doručenky).

16. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, s argumentací žalované týkající se skončení původního pracovnímu poměru a nástupu do nového polemizovala. Uvedla, že absolvování veškerých vstupních formalit považovala za nadbytečné, pokud její pracovní poměr neskončil. Na její výzvu ze dne , datum, žalovaná nijak nereagovala. Uvedla dále, že se dne , datum, na pracoviště dostavila, ale neměla přidělené žádné směny a personalistka žalované po ní požadovala uzavření nové pracovní smlouvy. Žádala proto o jednoznačné instrukce i o přidělování práce v souladu se stávající pracovní smlouvou (dopisem ze dne , datum, ).

17. Žalovaná odpověděla dopisem ze dne , datum, , že žalobkyně se na pracoviště dostavila, avšak sdělila, že nenastoupí a počká na výsledek sporu. Vyjádřila ochotu poskytnout žalobkyni náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, (dopisem ze dne , datum, ).

18. Žalobkyně si u pojišťovny , právnická osoba, . sjednala komplexní zdravotní pojištění cizinců pro období od , datum, do , datum, v ceně pojistného , částka, (pojistnou smlouvou č. , hodnota, ).

19. Žalobkyně si u pojišťovny , právnická osoba, . sjednala komplexní zdravotní pojištění cizinců pro období od , datum, do , datum, v celkové ceně pojistného , částka, (pojistkou ke smlouvě č. , hodnota, ).

20. V , Anonymizováno, žalovaná žalobkyni ve výplatním termínu vyplatila náhradu mzdy za překážky na straně zaměstnavatele za , Anonymizováno, směn v částce , částka, hrubého (výplatním lístkem za , Anonymizováno, ).

21. Dne , datum, žalovaná u , Anonymizováno, stornovala odhlášku žalobkyně ke dni , datum, s uvedením, že bylo chybně odesláno a žalobkyně je stále zaměstnancem (oznámením a doručenkou datové zprávy obsahující storno oznámení ze dne , datum, ke jménu , jméno FO, ).

22. Dne , datum, žalovaná , Anonymizováno, , oblastní pracoviště , adresa, stornovala odhlášku žalobkyně ke dni , datum, s uvedením, že bylo chybně odesláno a žalobkyně je stále zaměstnancem (oznámením a doručenkou datové zprávou obsahující storno ukončení pracovního poměru ze dne , datum, ke jménu , jméno FO, ).

23. Dne , datum, žalovaná oznámila u , Anonymizováno, odhlášky ke dni , datum, ke jménu , jméno FO, (e-mailovou zprávou ze dne , datum, ).

24. Dne , datum, žalovaná vyhotovila rozpis směn žalobkyně na , Anonymizováno, , ve kterém je ve všech pracovních dnech uvedeno , Anonymizováno, směn s poznámkou „absence“.

25. Dne , datum, žalovaná vyhotovila pracovní list žalobkyně za , Anonymizováno, v němž jsou uvedeny odpracované směny do , datum, včetně. Od , datum, (včetně) je vyznačena náhrada překážek zaměstnavatele.

26. Dne , datum, žalovaná vyhotovila pracovní list žalobkyně za , Anonymizováno, , v němž jsou uvedeny do , datum, uvedeny náhrady překážek zaměstnavatele a od , datum, neomluvená absence.

27. Z výplatních lístků za období , Anonymizováno, vyplývá mzda žalobkyně (výplatními lístky).

28. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.

29. Soud hodnotí provedené listinné důkazy jako věrohodné, plně prokazující skutečnosti v nich uvedené. Ostatně mezi stranami nebylo sporu ohledně skutkových okolností, ale podstatou sporu bylo rozdílné hodnocení následků z nich vyplývajících z hlediska práva a základních pracovněprávních povinností účastnic.

30. Žalovaná původně navrhovala rovněž výslech své zaměstnankyně , jméno FO, (nyní , Anonymizováno, ). Tento svůj návrh však v průběhu řízení „vzala zpět“ (č. l. 69) s odůvodněním, že jej pro zjištění skutkového stavu již nepovažuje za nezbytný. Stejně tak žalobkyně původně požadovala svůj účastnický výslech, a to právě pro případ výslechu navržené svědkyně. Soud oba návrh zamítl (jelikož o.s.ř. neumožňuje zpětvzetí již navrženého důkazu), a to s odkazem na skutkový stav dostatečně zjištěný z listinných důkazů.

31. Na základě takto provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou jako , Anonymizováno, , které ke dni , datum, končila platnost pobytového oprávnění za , Anonymizováno, rodiny. Žalobkyně dne , datum, požádala o prodloužení platnosti a dostala do pasu překlenovací štítek. Žalovaná jí dne , datum, neumožnila odpracovat směnu, a ačkoliv jí dne , datum, žalobkyně doložila, že o prodloužení pobytu požádala, odhlásila ji od institucí na úseku zaměstnanosti a zaslala jí zápočtový list s datem ukončení pracovního poměru , datum, . Po upozornění pak žalovaná argumentovala, že je třeba učinit formálně opětovný nástup a podmiňovala další zařazení žalobkyně na směny absolvováním zdravotní prohlídky a především předložením posudku z ní. Žalobkyně se sice prohlídce dobrovolně podrobila, absolvování formálních nástupních procedur již nikoliv. Žalované však kontinuálně od , datum, dávala najevo, že o další zaměstnávání stojí. Žalovaná ji vyzvala k nástupu do práce až výzvou z , datum, , která byla žalobkyni doručena dne , datum, . Následně nastoupila na směnu přidělenou žalovanou dne , datum, . V návaznosti na to ji žalovaná přihlásila zpět na zdravotní pojišťovnu a další instituce. Žalobkyně si však již předtím sjednala komerční zdravotní pojištění.

32. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

33. Ve věci je s ohledem na státní příslušnost žalobkyně dán cizí prvek. Rozhodné právo soud posoudil tak, že státní příslušnost žalobkyně jako občanky , Anonymizováno, není pro určení rozhodného práva sama o sobě významná. Vzhledem k tomu, že místem výkonu práce byla Česká republika a žalobkyně zde práci pro žalovanou českou akciovou společnost vykonávala, řídí se pracovní poměr mezi nimi českým právem. Ani případná odlišná volba práva by nemohla zaměstnance zbavit ochrany poskytované kogentními ustanoveními českého pracovního práva.

34. Podle § 42a odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění do , datum, je žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny oprávněn podat cizinec, jde-li o sloučení rodiny s rodičem, nebo dítětem s povoleným pobytem na území.

35. Podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců ve stejném znění, pokud doba platnosti povolení pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o prodloužení doby, považuje se povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

36. Podle § 48 odst. 3 zákoníku práce ve znění do , datum, pracovní poměr cizince, nebo osoby bez státní příslušnosti, pokud k jeho skončení nedošlo již jiným způsobem, končí za c) uplynutím doby, na kterou bylo vydáni povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, nebo povolení k dlouhodobému pobytu za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci.

37. Podle § 102 odst. 2 a 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění k , datum, je zaměstnavatel povinen vést evidenci občanů Evropské unie, jejich rodinných příslušníků (§ 3 odst. 2) a rodinných příslušníků občana České republiky uvedených v § 3 odst. 3, a evidenci cizinců, které zaměstnává.

38. Podle § 38 zákoníku práce ve znění do , datum, je od vzniku pracovního poměru zaměstnavatel povinen přidělovat práci podle pracovní smlouvy.

39. Podle § 208 zákoníku práce ve stejném znění, nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky než jsou uvedeny v § 207 přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

40. Žaloba původně zněla na uložení povinnosti žalované přidělovat žalobkyni práci. S ohledem na skutkové okolnosti a procesní stav věci soud v průběhu řízení připustil změnu žaloby tak, že je předmětem řízení nyní peněžitý nárok na zaplacení částky, kterou žalobkyně vymezila jako náhradu mzdy za období, kdy jí nebyla v rozporu se zákonem přidělována práce, přestože její pracovní poměr trval, a dále za vzniklou majetkovou škodu s ohledem na to, že si musela sjednat zdravotní pojištění, protože nebyla v rozporu se svým faktickým postavením zaměstnance účastna systému veřejného pojištění.

41. Žalobkyně vzala žalobu na jednání dne , datum, co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení zpět. Žalovaná nesdělila žádné vážné důvody, proč s tímto částečným zpětvzetím nesouhlasí. Soud proto o tomto částečném zpětvzetí rozhodl tak, že řízení ve zpět vzaté části zastavil výrokem I tohoto rozsudku, a to podle § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.

42. Žalobu, pokud směřovala na náhradu mzdy, soud posoudil jako zcela důvodnou.

43. Soud vyšel z nesporných skutkových tvrzení, podle nichž byla žalobkyně na základě smlouvy ze dne , datum, zaměstnankyní žalované. Dále má soud za prokázané, že v době od , datum, žalobkyni bez ohledu na uplynutí doby povolení pobytu svědčila fikce pobytového oprávnění, neboť žalobkyně podala včas (tedy před uplynutím doby povolení k pobytu) žádost o prodloužení doby pobytu za účelem sloučení rodiny. Následně ministerstvo žádosti žalobkyně vyhovělo a pobyt jí prodloužilo do , datum, . Po celou dobu pro věc rozhodného skutkového stavu proto žalobkyni svědčilo platné pobytové oprávnění.

44. Soud dále zdůrazňuje, že především neshledal naplněnou hypotézu normy § 48 odst. 3 písm. c) ZP, neboť ta stanoví jako objektivní důvod pro skončení pracovního poměru (ex lege) ztrátu pobytového oprávnění s tím, že toto ale je vázáno na ztrátu pracovního povolení, nebo tzv. , Anonymizováno, (resp. obecnější , Anonymizováno, ) , Anonymizováno, . Ani při ztrátě tohoto pobytového oprávnění (resp. uplynutí doby jeho platnosti), by automaticky nenastalo ex lege skončení pracovního poměru předvídané v § 48 odst. 3 písm. c) ZP, ale toto by bylo případně vázáno až na pravomocné a vykonatelné rozhodnutí orgánů veřejné správy o správním vyhoštění.

45. V řízení přitom nebylo tvrzeno a ani z žádného dokazování nevyplynulo, že by pracovní poměr žalobkyně měl skončit z jiného důvodu. Žalovaná neměla žádný zákonný důvod žalobkyni zaslat potvrzení o zaměstnání s označením doby skončení pracovního poměru ke dni , datum, , ani skončení jejího pracovního poměru oznamovat institucím. Pracovní poměr žalobkyně neskončil.

46. Žádná zákonná norma nestanoví povinnost zaměstnance cizince informovat zaměstnavatele o tom, že podal žádost o prodloužení pobytového oprávnění. Naopak ale zákon o zaměstnanosti stanoví pro zaměstnavatele v souvislosti se zaměstnáváním cizinců povinnost vést evidenci a kontrolovat jejich pobytová oprávnění a splnění podmínek pro jejich zaměstnávání. Umožní-li výkon práce cizinci bez pobytového oprávnění, dopouští se přestupku na úseku zaměstnanosti cizinců. Na zaměstnavatele je kladena povinnost nejen vést evidenci, ale průběžně sledovat platnost pobytových oprávnění a jejich stav (např. i okolnosti, zda zaměstnanci svědčí fikce), aby mohl včas a účinně zabránit nelegální práci cizinců. Dlužno rovněž podotknout, že žalovaná je nadnárodní korporací s vysokým počtem zaměstnanců, a to především i z řad cizinců méně kvalifikovaných profesí a s dostatečným aparátem pro to, aby normy na úseku zákonného zaměstnávání cizinců dodržovala. Bylo tedy na ní, aby měla nastavené procedury, díky kterým by expiraci pobytového oprávnění žalobkyně řešila preventivně, nikoliv až ex post, jak se v posuzované věci dělo.

47. Ze zjištěného skutkového stavu má soud za prokázané, že ačkoliv žalobkyni měla platnost pobytového oprávnění skončit již , datum, , žalovaná bezprostředně na to reagovala až dne , datum, , kdy jí neumožnila odpracování naplánované směny. Co víc, přestože žalobkyně v reakci na to již dne , datum, doložila, že jí svědčí fikce pobytového oprávnění pro , Anonymizováno, a platný titul pro zaměstnání a že tedy splnila i všechny podmínky pro to, aby i nadále mohla fakticky vykonávat práci, žalovaná nejen, že jí práci nadále neumožnila vykonávat (nenaplánovala jí , Anonymizováno, , či neumožnila výkon směn již v únoru naplánovaných), ale naopak se fakticky chovala tak, jako by pracovní poměr žalobkyně bez dalšího skončil.

48. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni odhlásila, resp. oznámila skončení jejího zaměstnání u příslušného úřadu práce, pobočky , právnická osoba, a , Anonymizováno, Co víc, i podle vlastních tvrzení žalované, podmiňovala další přidělování práce po vyjasnění toho, že žalobkyni pobytové oprávnění i nadále svědčí absolvováním duplicitních vstupních formalit, včetně „založení nového“ poměru, a to i včetně zcela nadbytečné zdravotní prohlídky k posouzení způsobilosti k výkonu zaměstnání. Žalobkynin pracovní poměr u žalované však nikdy objektivně neskončil, zcela jistě ne ztrátou pobytového oprávnění podle § 48 zákoníku práce, podle čehož se žalovaná fakticky chovala, Anonymizováno49. Zdůrazňovala-li žalovaná, že další přidělování práce vázala na to, že se žalobkyně po dohodě se zaměstnankyní personálního oddělení dobrovolně podrobí , Anonymizováno, , pak toto nemůže na právě uvedeném nic změnit. K absolvování takové prohlídky nebyla žalobkyně povinna a tím spíše nebyla povinna ani dokládat žalované posudek z ní. Ani tím, že se nakonec dne , datum, vstupní , Anonymizováno, dobrovolně podrobila, nijak neaprobovala nezákonný postup žalované spočívající v požadavku opětovného „administrativního“ nástupu včetně všech formalit.

50. Jelikož pracovní poměr žalobkyně nikdy neskončil, byla žalovaná povinna žalobkyni přidělovat i nadále práci, což je základní povinností zaměstnavatele podle zákoníku práce. Neobstojí námitka žalované, že od žalobkyně očekávala předložení posudku, resp. okamžité dostavení se s ním na pracoviště, neboť to bylo ve vztahu k žalobkyni její legitimní očekávání vzhledem k tomu, že se podrobila , Anonymizováno, zcela nepochopitelně vyhodnotila jednání žalobkyně jako „odmlčení se“, které interpretovala jako nezájem o další zaměstnávání, a to však v době, kdy již bylo vyjasněno, že pracovní poměr žalobkyně trvá.

51. Soud však naopak vyšel ze zjištěného skutkového stavu, podle něhož žalobkyně od samého počátku dávala najevo, že o zaměstnání u žalované nejen stojí, ale že je i přesvědčena, že pracovní poměr trvá. Toto zcela jistě projevila již oslovením inspekce práce a e-mailovou komunikací s personálním oddělením. Dále dne , datum, prostřednictvím právní zástupkyně zaslala výzvu a ostatně v návaznosti na to podala i žalobu směřující na nepeněžité plnění směřující k přidělování práce.

52. Postup žalované, kdy po celou dobu až do oficiální výzvy k nástupu na směnu , datum, ponechala žalobkyni bez odezvy a bez toho, že by jí avizovala přidělení směn, není v souladu s právem. Soud potom nevedl žádné dokazování k údajné dohodě žalobkyně s žalovanou (personální pracovnicí) o tom, že jí práce bude přidělována v návaznosti na doložení posudku zdravotní způsobilosti, neboť pro takovou podmínku neshledal podporu v zákoníku práce. Jakékoliv takové případné (byť konkludentní) ujednání nemohlo vyloučit povinnost žalované práci za trvání pracovního poměru přidělovat prostřednictvím mezi nimi obvyklého způsobu, tedy přidělením směn. A kromě toho právě již minimálně předžalobní výzvou ze dne , datum, dala žalobkyně najevo, že na přidělování práce ze strany zaměstnavatele čeká.

53. Soud připomíná, že je to zaměstnavatel, kdo je povinen zaměstnanci přidělovat práci, udělovat mu pokyny, jeho práci kontrolovat a řídit. Bylo tedy věcí žalované, aby takto ve vztahu k žalobkyni z hlediska nadřízeného postavení postupovala, a naopak neměla to být žalobkyně, kdo se měl s připraveností k výkonu práce opakovaně připomínat (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 90/2001, 21 Cdo 3241/2006). Co víc, než podání žaloby dne , datum, již měla žalobkyně směrem k žalované učinit, pokud se tak nedělo.

54. Pro věc je dále nerozhodné, argumentovala-li žalovaná, že žalobkyně měla stanovené směny na , Anonymizováno, , kdy plán směn potvrdila a měla se tak podle nich chovat a pracovat po absolvování vstupní prohlídky podle nich. Ze zjištěného skutkového stavu a běhu událostí je zcela bez pochyb, že chovala-li se nejprve žalovaná tak, jako by pracovní poměr žalobkyně skončil a hodlala-li dokonce žalobkyni administrativně „založit nový“ pracovní poměr, tím méně asi byla sama připravena respektovat jí dříve stanovený plán směn, který předcházel celému sledu událostí.

55. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování potom vyplývá, že žalobkyně odpracovala první naplánovanou směnu až dne , datum, . Soud proto posoudil, že žalobkyni by svědčilo právo na poskytnutí náhrady mzdy z důvodu překážek na straně zaměstnavatele (neboť žalovaná nepřidělovala práci), za období od , datum, , kdy již neumožnila žalobkyni odpracovat směnu, až do , datum, . Jelikož však podle provedeného dokazování a shodných tvrzení stran žalovaná již částečně poskytla náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, , posoudil soud nárok žalobkyně na náhradu mzdy za důvodný tak jak jej po změnách žaloby požadovala, a to za den , datum, a dále od , datum, do , datum, .

56. Ohledně výše soud vycházel z kalkulace, kterou poskytla sama žalovaná disponující relevantními veličinami pro výpočet jako je průměrný, či pravděpodobný výdělek a počet směn, které by na dané období připadalo. Jelikož to byla sama žalovaná, kdo soudu předložil kalkulaci výpočtu náhrady mzdy za předchozí období, které dobrovolně poskytla a které žalobkyně akceptovala, provedl soud srovnání a neměl důvod se od takto předložené kalkulace odchylovat, neboť i žalobkyně v návaznosti na to redukovala předmět řízení. Soud má za to, že výpočet náhrady mzdy je početně i věcně správný.

57. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu , Anonymizováno, za shora uvedené období takto: Průměrný hodinový výdělek žalobkyně v , Anonymizováno, činil , částka, . Dne , datum, žalobkyně měla odpracovat směnu , Anonymizováno, hodin, což je , částka, (, částka, x , Anonymizováno, ). V období od , datum, do , datum, činil průměrný hodinový výdělek , částka, . Průměrný hodinový výdělek pro období od , datum, do , datum, činil , částka, . Za období od , datum, do , datum, měla žalobkyně podle žalované naplánováno , Anonymizováno, činí , částka, . Za , Anonymizováno, neměla žalobkyně naplánované žádné směny, žalovaná však spočítala, že při stanovené týdenní pracovní době při sjednaném kratším úvazku žalobkyně (, Anonymizováno, týdně) měla v , Anonymizováno, (, Anonymizováno, připadajících na , Anonymizováno, hodinový pracovní týden, avšak při úvazku žalobkyně je to dáno součinem , Anonymizováno, , neboť tento koeficient odpovídá poměru 37,5/40). Náhrada mzdy za , Anonymizováno, činí , částka, x , Anonymizováno, , což je , částka, . Za období od , datum, do , datum, neměla žalobkyně naplánované žádné směny, žalovaná však spočítala, že při stanovené týdenní pracovní době při sjednaném kratším úvazku žalobkyně (, Anonymizováno, týdně) měla v tomto období žalobkyně odpracovat 112,5 hodin (15 pracovních dnů x 8 hodin je 120 hodin připadajících na 40 hodinový pracovní týden, avšak při úvazku žalobkyně je to dáno součinem 120 x 0,9375, neboť tento koeficient odpovídá poměru 37,5/40). Náhrada mzdy za duben 2025 pak činí , částka, x 112,5, což je , částka, . Žalobkyni tak celkem svědčí nárok na náhradu mzdy ve výši , částka, odpovídající součtu , částka, + , částka, + , částka, + , částka, .

58. Soud posoudil nárok žalobkyně na náhradu nákladů, které musela vynaložit v souvislosti se sjednaným komerčním , podezřelý výraz, pojištěním jako částečně důvodný. Z prokázaného skutkového stavu vyplynulo, že žalovaná s ohledem na shora uvedené skutkové okolnosti žalobkyni odhlásila u , Anonymizováno, a opětovně ji přihlásila až , datum, . Po tuto dobu žalobkyni nesvědčilo zdravotní pojištění, ačkoliv byla stále zaměstnancem. Žalobkyně si proto sama musela sjednat komerční , Anonymizováno, , a to nejprve za období od , datum, do , datum, v ceně , částka, . V dalším navazujícím období od , datum, do , datum, pak soud vzal za důvodný nárok na poměrnou část zaplaceného pojistného, a to právě jen do , datum, , kdy žalovaná žalobkyni opětovně k pojištění přihlásila. Soud přepočetl poměrnou část za tuto dobu vynaloženého pojistného následovně: Žalobkyně sjednala pojištění na dobu , Anonymizováno, měsíců v ceně pojistného , částka, , tj. , částka, měsíčně. Žalobkyni pak přiznala nárok na částku , Anonymizováno, . až , datum, a poměrnou částku , Anonymizováno, dnům do , datum, , což je cca , částka, . Soud neshledal důvod přiznat žalobkyni pojistné za celé období až do , Anonymizováno, neboť to nepovažoval za přiměřené. Žalobkyně sice smlouvu na delší období uzavřela, snad aby získala výhodnější cenu pojistného, bez přiměřeného důvodu ve vztahu k žalované však nemohla spoléhat na to, že se situace s jejím zaměstnáním do této doby nevyjasní, či že sama pracovní poměr neukončí a nebude jí svědčit pojištění z jiného zaměstnání. Jinými slovy, nárok na zaplacení celého pojistného není podle soudu adekvátní. Celkem tak žalobkyni z pojištění u společnosti , právnická osoba, přiznal částku , částka, a z pojištění společnosti , Anonymizováno, přiznal částku , částka, (1 700 + , částka, ), což je dohromady v součtu , částka, . Přičemž z hlediska právního posouzení se jedná o skutečnou škodu způsobenou žalobkyni v příčinné souvislosti s protiprávním postupem žalované, která žalobkyni u zdravotní pojišťovny odhlásila, ačkoliv byla stále zaměstnána.

59. Žalobkyni proto soud výrokem II přiznal dohromady za oba nároky částku , částka, (součet , částka, za náhradu mzdy + , částka, jako náhradu za pojistné). Soud dále podle § 1970 o. z. žalobkyni přiznal i zákonný úrok z prodlení plynoucí od splatnosti na výzvu učiněnou žalobkyní v průběhu řízení směřující k peněžitému nároku.

60. Ve zbytku pak výrokem III žalobu zamítl v částce , částka, s úrokem z prodlení, přičemž zamítnutí tedy směřuje k nároku na vynaložené pojistné za období od , datum, do , datum, (rozdíl , částka, , kterou žalobkyně za pojistné požadovala, a částky , částka, , kterou soud v rámci výroku II přiznal) s úrokem z prodlení.

61. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl takto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Ve vztahu k částem řízení, v nichž byla žaloba vzata zpět, soud vycházel z § 146 odst. 2 o. s. ř., když nebylo tvrzeno ani prokázáno, že ke zpětvzetí došlo pro chování žalované.

62. Žalobkyně se původně domáhala uložení nepeněžité povinnosti spočívající v přidělování práce. V této fázi řízení učinila její zástupkyně úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a repliku k vyjádření žalované. Protože šlo o nepeněžitý nárok, soud vyšel z tarifní hodnoty , částka, podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od , datum, . Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon tak činí podle § 7 advokátního tarifu , částka, . Za tři úkony tedy náleží , částka, a na náhradě hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 3 × , částka, , tj. , částka, , celkem , částka, , což je 9 982,50 vč. DPH.

63. Následně žalobkyně změnila žalobu a domáhala se zaplacení částky , částka, . V této fázi řízení učinil její zástupce dva úkony právní služby, a to účast na jednání a písemné vyjádření. Tarifní hodnotou byla částka , částka, (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), přičemž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 7 advokátního tarifu , částka, . Za dva úkony tedy náleží , částka, a na náhradě hotových výdajů 2 × , částka, , tj. , částka, , celkem , částka, , tj. , částka, vč. DPH.

64. Poté žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a domáhala se již částky , částka, . V této fázi řízení učinil její zástupce další dva úkony právní služby, a to účast na dvou jednáních. Tarifní hodnotou byla částka , částka, (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon proto činí podle § 7 advokátního tarifu , částka, . Za dva úkony tedy náleží , částka, a na náhradě hotových výdajů 2 × , částka, , tj. , částka, , celkem , částka, , tj14 011,80 Kč vč. DPH.

65. Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí , částka, , tj. , částka, vč. DPH. K tomu je třeba připočíst žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši , částka, . Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně tedy činí , částka, vč. DPH.

66. Soud dále posoudil procesní úspěch žalobkyně. Žalobkyně po změně žaloby požadovala zaplacení částky , částka, . Pravomocně jí bylo přiznáno , částka, , zamítnuto bylo , částka, a ve zbývající části byla žaloba vzata zpět. Úspěch žalobkyně tak činí 86 198 / 111 499, tj. 77,31 %, její neúspěch 22,69 %. Čistý procesní úspěch žalobkyně tedy činí 54,62 %.

67. Žalobkyni proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 54,62 % z částky , částka, , tj. , částka, .

68. Lhůta k plnění soud stanovil v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.