15 C 232/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození anonymizováno adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození anonymizováno adresa žalobce anonymizována čtyři slova jméno příjmení anonymizováno adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o nahrazení projevu vůle

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků - parc. [číslo], - parc. [číslo], - parc. [číslo], - parc. [číslo] - parc. [číslo], - parc. [číslo] všech zapsaných na [list vlastnictví], pro k. ú. [část obce], obec Praha, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, do spoluvlastnictví žalobců, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 6. 2018 domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků vypočtených ve výroku I. tohoto rozsudku (mimo jiné – viz usnesení [anonymizováno] [číslo listu]) do spoluvlastnictví žalobců. Žalobu odůvodnili tím, že jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě (dále jen „zákon o půdě“ či„ zákon“), neboť jsou držiteli restitučního nároku týkajícího se v minulosti odňatých pozemků, které jim nebyly vydány (jako dědicům po jejich otci, [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], zemřelému dne 1. 12. 1995), o němž bylo v souladu se zákonem o půdě rozhodnuto: - 1) rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 9. 1. 1997, tak, že žalobci nejsou vlastníky (každý id. [číslo]) v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k. ú. [část obce] (dále jen„ PÚ [číslo]“); další id. [číslo] z pohledávky - nároku na vydání náhradních pozemků - každý z žalobců získal na základě bezúplatné smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2005 od své matky, paní [jméno] [příjmení]; každý z žalobců by tak měl mít nárok na id. [číslo] z pohledávky plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo]; - 2) rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 8. 6. 2000 tak, že žalobci nejsou vlastníky (každý id. 1/4) v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k. ú. [obec] (dále jen„ PÚ [číslo]“); - 3) rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 9. 6. 2000 tak, že žalobci nejsou vlastníky (každý id. 1/4) v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k. ú. [část obce] (dále jen„ PÚ [číslo]“); - 4) rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 14. 6. 2000 tak, že žalobci nejsou vlastníky (každý id. 1/4) v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k. ú. [část obce] (dále jen„ PÚ [číslo]“); - 5) rozhodnutím [anonymizováno] úřadu [stát. instituce], [číslo jednací], ze dne 11. 1. 2001 tak, že žalobci nejsou vlastníky (každý id. 1/4) v rozhodnutí uvedených nemovitostí v k. ú. [obec] (dále jen„ PÚ [číslo]“); - 6) dále bylo u [anonymizováno] úřadu [stát. instituce] vydáno i rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 15. 4. 2015 (dále jen„ PÚ [číslo]“), které však žalobci ke dni podání žaloby neměli dispozici, ale dle„ Přehledu nároků a plnění oprávněných osob“ by každému z žalobců měla dle tohoto rozhodnutí náležet náhrada ve výši 6 083 Kč. Restituční nárok plynoucí z výše uvedených rozhodnutí byl žalovanou vyčíslen v hodnotě 187 927,69 Kč pro každého z žalobců s tím, že dosud nevypořádaný a žalovanou ke dni podání žaloby evidovaný restituční nárok činí 60 905,75 Kč pro žalobkyni a) a 6 083 Kč pro žalobce b). Žalobci s takto stanovenou výší restitučního nároku nesouhlasili, neboť pozemky, které jim nebyly vydány, měly parametry stavebních pozemků. Žalobci proto činili kroky k prověření správnosti ocenění svého restitučního nároku.

2. Dle názoru žalobců se žalovaná při vypořádání jejich restitučního nároku dopustila svévole a liknavosti ve smyslu ustálené judikatury [název soudu] a [název soudu], pročež mají právo domáhat se vydání jimi vybraných náhradních pozemků prostřednictvím žaloby na nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu předmětných pozemků do vlastnictví žalobců. Ani po více než 25 letech (od roku 1992) nedošlo k uspokojení restitučního nároku žalobců, což samo o sobě svědčí o liknavosti žalované. Veřejné nabídky pozemků vyhlašované žalovanou za účelem uspokojení restitučních nároků oprávněných osob nesplňují kvalitativní a kvantitativní požadavky tak, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době co nejširšímu okruhu osob. Žalobci v roce 2005 doložili žalované v součinnosti s [anonymizováno] několik dokumentů, z nichž vyplýval stavební charakter nevydaných pozemků ke dni převodu na stát. Žalovaná posléze nechala vypracovat znalecké posudky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalovaná více než 5 let evidovala nárok žalobců ve zcela nesprávné výši a po doložení dokladů o stavebním charakteru pozemků trvalo žalované více než 21 měsíců, než si obstarala znalecké posudky na přecenění restitučního nároku žalobců. Již z těchto skutečností je dle žalobců zřejmé, že žalovaná postupovala při ocenění restitučního nároku žalobců liknavě, čímž žalobce značně poškodila na jejich právech. Žalovaná žalobce sama neseznámila se znaleckými posudky, kterými nechala ocenit jejich restituční nárok dle jednotlivých rozhodnutí PÚ. Žalobci se seznámili se zněním těchto posudků až při nahlédnutí do příslušného spisu u [anonymizováno].

3. Žalovaná nadále eviduje restituční nárok žalobců v nesprávné výši. Po zohlednění již přijatých peněžitých náhrad je výše nevypořádaných nároků žalobců ke dni podání žaloby následující: nárok žalobkyně a) 1 192 375,34 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]) + 112 571,25 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]) + 6 083 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]), tj. celkem 1 311 029,59 Kč; nárok žalobce b) 1 192 375,34 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]) + 57 748,50 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]) + 6 083 Kč (z rozhodnutí PÚ [číslo]), tj. celkem 1 256 206,84 Kč; v součtu tak mají žalobci nevypořádaný restituční nárok 2 567 236,43 Kč. Dle názoru žalobců navrhované náhradní pozemky je možné vydat, neboť zde není žádná překážka jejich převodu.

4. V replice ze dne 5. 11. 2018 na č. l. 111 žalobci doplnili, že žalovaná zřejmě nesprávně ocenila i jejich nároky plynoucí z PÚ [číslo], přičemž prověřují, zda existují podklady pro přecenění restitučního nároku plynoucího z tohoto rozhodnutí. Poukázali na vyšší výši restitučního nároku plynoucího z téhož rozhodnutí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], přiznané jmenované v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 481/2015. Namítali, že žalovaná na základě posudků znalce [příjmení] [příjmení] přecenila svévolně jen některé jejich nároky, ty, které měly dosahovat po přecenění řádu statisíců, přecenit odmítla (v rozporu se zjištěními ve znaleckých posudcích [číslo] a [číslo]). V doplnění žaloby ze dne 17. 12. 2018 na č. l. 146 zdůraznili, že žalovaná nesprávně oceňuje nárok žalobců z rozhodnutí PÚ [číslo]. Podáním ze dne 18. 7. 2019 žalobci sdělili soudu, že žalovaná v červnu 2019 přecenila jejich restituční nárok plynoucí z PÚ [číslo] tak, že každý z nich má z tohoto rozhodnutí nárok ve výši 420 375 Kč (oproti původním 6 083 Kč).

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že se vůči žalobcům nechovala liknavě, svévolně ani diskriminačně. Žalovaná zařazuje do veřejných nabídek náhradních pozemků dostatečné množství pozemků v rámci celé [země]. Oprávněné osoby tedy mohou žádat o převod pozemků v rámci vyhlášené veřejné nabídky pozemků v kterémkoli [katastrální uzemí] republiky. Žalovaná má za to, že její nabídka je dostatečná jak kvantitativně, tak kvalitativně. Žalovaná eviduje restituční nárok žalobců ve výši: žalobkyně a) 62 959,12 Kč, žalobce b) 8 136,37 Kč, s tím, že neshledala důvod pro změnu ocenění restitučního nároku. Zdůraznila, že jednou z podmínek úspěšnosti žalobci podaného typu žaloby je, že žalobci prokáží dlouhodobou aktivní, leč marnou snahu získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách, přičemž žalobci se zúčastnili jedné veřejné nabídky, a to těsně před podáním žaloby. Tuto žádost lze považovat, vzhledem k připravované žalobě, za formální, o čemž svědčí skutečnost, že žalobci navýšili základní cenu pozemku 1 573,59 Kč o pouhých 6,41 Kč. Samotná délka existence nevypořádaného nároku žalobců nemá žádnou vypovídací hodnotu ve vztahu k otázce liknavosti žalované. Dále se žalovaná vyjadřovala k vydatelnosti jednotlivých žalobci požadovaných náhradních pozemků.

6. Ve vyjádření ze dne 21. 12. 2018 na č. l. 159 žalovaná vznesla námitku promlčení nároku na přecenění restitučního nároku žalobců s tím, že na nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] byla žalobcům vyplacena peněžitá náhrada, jejím přijetím žalobci„ dluh uznali“ a nárok na přecenění je promlčen. Z rozhodnutí PÚ [číslo] měl každý z žalobců restituční nárok ve výši 56 626,50 Kč, přičemž nárok žalobce b) byl uspokojen dne 30. 5. 2011 a 17. 6. 2013 poskytnutím peněžité náhrady, nárok žalobkyně a) byl uspokojen zčásti co do 1 803 Kč poskytnutím peněžité náhrady. Přijetím peněžitých náhrad žalobci„ dluh uznali“ a nárok na přecenění je již promlčen.

7. Částečným rozsudkem ze dne 13. 11. 2019, č. j. [číslo jednací], nahradil soud projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], [územní celek], u [stát. instituce], [stát. instituce] [název soudu] rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], potvrdil částečný rozsudek soudu prvního stupně.

8. K dovolání žalované [název soudu] rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem, podle něhož – s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti projednávané věci - žalobci nemají právo na převod náhradních pozemků za pozemky odňaté jejich právním předchůdcům, na nichž jim rozhodnutími pozemkového úřadu nebyly pro zákonné překážky vydány ideální podíly, mimo zákonem o půdě v § 11a předvídaný postup, tj. prostřednictvím veřejných nabídek pozemků organizovaných [anonymizováno] pozemkovým úřadem.

9. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků dospěl soud – poté, co mu byla věc vrácena [název soudu] k dalšímu řízení - k následujícím skutkovým zjištěním: 1/ Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na základě rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], nebyly žalobcům vydány v minulosti odňaté pozemky a žalobcům tak vznikl nárok na peněžitou náhradu, resp. na vydání náhradních pozemků. Mezi účastníky bylo nesporné, že došlo k přecenění nároků žalobců dle rozhodnutí PÚ [číslo], kdy nárok každého ze žalobců představuje částku 420 375 Kč. Mezi účastníky však zůstala nadále sporná výše nároků vyplývající z rozhodnutí PÚ [číslo] a z rozhodnutí PÚ [číslo]. 2/ Žalobci požádali [anonymizováno] fond ČR o vydání náhradních pozemků dne 30. 12. 2001, 19. 2. 2005 a 10. 12. 2005 (prokázáno žádostmi na [číslo listu]). 3/ [anonymizováno] fond ČR sdělil dne 19. 9. 2005 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že výše restitučních nároků žalobců z rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo] a PÚ [číslo], činí 21 423,51 Kč u každého z nich (prokázáno dopisem na č. l. 39). 4/ Z dopisu ze dne 16. 3. 2006 na č. l. 40 soud zjistil, že [anonymizováno] fond ČR dal pokyn k přecenění restitučních nároků žalobců. Zástupkyně žalobců k tomuto u jednání konaného dne 3. 12. 2018 (viz [číslo listu] spisu) uvedla, že o toto přecenění nežádali žalobci, žalovaná si posudky nechala zpracovat sama. 5/ Ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 12. 2007 na [číslo listu] soud zjistil, že na základě objednávky žalované vypracoval [anonymizováno] [příjmení] znalecký posudek, ve kterém ocenil nevydané pozemky PK pč. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] dle rozhodnutí PÚ [číslo] jako pozemky stavební v době odnětí a pozemky ocenil celkem částkou 5 789 500 Kč. 6/ Ze znaleckého posudku [číslo] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 12. 2007 na č. l. 45 soud zjistil, že na základě objednávky žalované vypracoval [anonymizováno] [příjmení] znalecký posudek, ve kterém ocenil nevydané pozemky PK pč. 830, 831 dle rozhodnutí PÚ [číslo] jako pozemky stavební v době odnětí a pozemky ocenil celkem částkou 457 500 Kč. 7/ Žalobci dopisem ze dne 29. 12. 2017 na č. l. 57 vyzvali žalovanou k zaevidování správné výše restitučních nároků v souladu se znaleckým posudkem Ing. [příjmení] [číslo] ve výši 1 206 145,80 Kč pro každého ze žalobců s tím, že po zohlednění přijatých peněžitých náhrad činí nevypořádaný restituční nárok každého z žalobců z rozhodnutí PÚ [číslo] částku 1 192 375,34 Kč. Dále vyzvali žalovanou k zaevidování správné výše restitučních nároků v souladu se znaleckým posudkem [anonymizováno] [příjmení] [číslo] ve výši 114 375 Kč pro každého ze žalobců s tím, že po zohlednění přijatých peněžitých náhrad činí nevypořádaný restituční nárok žalobkyně a/ z rozhodnutí PÚ [číslo] částku 112 571,25 Kč a nárok žalobce b/ činí 57 748,50 Kč. Žalovaná v reakci na tuto výzvu dopisem ze dne 23. 1. 2018 odmítla přecenit restituční nároky žalobců tak, jak požadovali (prokázáno předmětným dopisy na [číslo listu] a [anonymizováno] a doručenkou dopisu z 23. 1. 2018 na [číslo listu] verte). 8/ Z přehledu [anonymizováno] vybraných oprávněných osob ze dne 27. 6. 2018 na č. l. 99 soud zjistil, že žalovaná k uvedenému dni v případě žalobkyně a) evidovala restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] v nulové výši, když dne 4. 7. 2011 byla žalobkyni vyplacena peněžitá náhrada ve výši 20 655,69 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když byla žalobkyni dne 4. 7. 2011 vyplacena peněžitá náhrada ve výši 90 750 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala ve výši 54 822,75 Kč, když byla žalobkyni na něj dne 4. 7. 2011 vyplacena náhrada 1 803,75 Kč, nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když na něj byla žalobkyni dne 4. 7. 2011 vyplacena peněžitá náhrada ve výši 8 750 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala ve výši 6 083 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když žalobkyni byla dne 4. 7. 2011 vyplacena náhrada ve výši 5 062,50 Kč, celkem tak žalovaná evidovala k 27. 6. 2018 zůstatek restitučního nároku žalobkyně a) z uvedených rozhodnutí ve výši 60 905,75 Kč. 9/ Z [anonymizováno] nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 ze dne 12. 6. 2019 na [číslo listu] soud zjistil, že žalovaná k uvedenému dni evidovala nárok žalobkyně a) plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] ve výši 420 375 Kč. K rozdílu ocenění dalších nároků žalobkyně oproti stavu k 27. 6. 2018 popsanému výše nedošlo. 10/ Z přehledu [anonymizováno] vybraných oprávněných osob ze dne 27. 6. 2018 na [číslo listu] soud zjistil, že žalovaná k uvedenému dni v případě žalobce b) evidovala restituční nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] v nulové výši, když dne 30. 5. 2011 byla žalobci vyplacena peněžitá náhrada ve výši 20 655,69 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když byla žalobci dne 30. 5. 2011 vyplacena peněžitá náhrada ve výši 90 750 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když byla na něj žalobci dne 30. 5. 2011 vyplacena náhrada 1 803,75 Kč a dne 17. 6. 2013 náhrada 54 822,75 Kč, nárok z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když na něj byla žalobci dne 30. 5. 2011 vyplacena peněžitá náhrada ve výši 8 750 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala ve výši 6 083 Kč, nárok plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] evidovala v nulové výši, když žalobci byla dne 30. 5. 2011 vyplacena náhrada ve výši 5 062,50 Kč, celkem tak žalovaná evidovala k 27. 6. 2018 zůstatek restitučního nároku žalobce b) z uvedených rozhodnutí ve výši 6 083 Kč. 11/ Z [anonymizováno] nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 ze dne 12. 6. 2019 na č. l. 271 verte soud zjistil, že žalovaná k uvedenému dni evidovala nárok žalobce b) plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] ve výši 420 375 Kč. K rozdílu ocenění dalších nároků žalobce oproti stavu k 27. 6. 2018 popsanému výše nedošlo. 12/ Z listiny„ Podací stvrzenka k [anonymizována tři slova]“ ze dne 1. 6. 2011 na [číslo listu], že byla každému z žalobců poukázána žalovanou částka 127 021 Kč (jež je rovna součtu peněžitých náhrad evidovaných žalovanou jako vyplacených žalobcům k 30. 5. 2011, resp. 4. 7. 2011, na nároky z rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo], PÚ [číslo] – viz pododst. 8/ a 10/ výše). Platnost poukázky adresované žalobkyni a) vypršela, proto byla uvedená částka poukázána žalobkyni a) opětovně dne 30. 9. 2011 (prokázáno [anonymizováno] vyúčtování nevyplacených [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] stvrzenkou k [anonymizována tři slova] k seznamu [číslo] [anonymizováno] [číslo listu] - viz i [číslo listu]). 13/ Z přehledů„ Žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí“ na [číslo listu] a [anonymizováno] soud zjistil, že se žalobci ke dni 27. 6. 2018 zúčastnili jedné veřejné nabídky, v níž si žádost podali 23. 4. 2018.

10. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro projednávanou věc. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

11. Žalobci se domáhali podanou žalobou vydání náhradních pozemků s tím, že mají dosud neuspokojený restituční nárok z rozhodnutí PÚ [číslo], PÚ [číslo] a PÚ [číslo]. Na nároky z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] byla žalobcům v minulosti vyplacena peněžitá náhrada, konkrétně: - žalobkyni a) dne 4. 7. 2011 na nárok z PÚ [číslo] částka 20 655,69 Kč a na nárok z PÚ [číslo] částka 1 803,75 Kč (zahrnuty ve výplatě peněžitých náhrad týkajících se i dalších rozhodnutí – viz pododst. 12/ skutkových zjištění); - žalobci b) dne 30. 5. 2011 na nárok z PÚ [číslo] částka 20 655,69 Kč a na nárok z PÚ [číslo] částka 1 803,75 Kč (zahrnuty ve výplatě peněžitých náhrad týkajících se i dalších rozhodnutí – viz pododst. 12/ skutkových zjištění), a následně dne 17. 6. 2013 na nárok z PÚ [číslo] částka 54 822,75 Kč. Žalobci požádali žalovanou o přecenění nároků z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] dopisem ze dne 29. 12. 2017, přičemž se ke dni 27. 6. 2018 zúčastnili jediné veřejné nabídky, v níž si žádost podali dne 23. 4. 2018. Nesouhlas s oceněním nároků z PÚ [číslo] (vydaného 15. 4. 2015) vyjádřili žalobci poprvé v replice ze dne 5. 11. 2018, přičemž žalovaná jejich nárok z tohoto rozhodnutí přecenila v červnu 2019.

12. Shora popsaný skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:

13. Podle § 4 odst. 1 zákona o půdě je oprávněnou osobou státní občan [obec] a [anonymizována tři slova], jehož půda, budovy, stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

14. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8; b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště; c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení; d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. 10. 1976; e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. 10. 1976; f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení, podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb. Podle odstavce 2 téhož ustanovení v případech uvedených v odstavci 1 může být oprávněné osobě na její žádost převeden lesní pozemek přiměřené výměry a kvality, to vše v cenách ke dni 24. 6. 1991 a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem.

15. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle odstavce 2 téhož ustanovení veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí chválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o [anonymizováno] pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

16. Podle § 16 odst. 1 zákona o půdě za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 9). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy a) oprávněné osobě nebo jejímu dědici, nebo b) osobě, na kterou se vztahuje lhůta pro převod jiného pozemku podle § 13 odst. 6 tohoto zákona; výzva této osoby musí být doručena pozemkovému úřadu nejpozději do 6 měsíců od uplynutí lhůty pro převod pozemku, jinak právo na peněžitou náhradu zanikne.

17. Z ustálené rozhodovací praxe [název soudu] plyne, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (jež je nástupkyní [anonymizováno] fondu ČR a jejíž práva a povinnosti vykonává [anonymizováno] pozemkový úřad) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby šlo vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující). K výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury [anonymizováno] i [název soudu] přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované ([anonymizováno]) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba ani přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka], i jeho usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. [spisová značka], ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka], a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. [spisová značka], nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. [ústavní nález], a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. [ústavní nález], bod 29).

18. Judikatura dovolacího soudu je dále ustálena v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce - [anonymizováno] fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. [spisová značka]), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách pozemků (srov. např. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. [spisová značka]).

19. Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup žalované (jejího předchůdce) lze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. [spisová značka]).

20. V projednávané věci se žalobci - vyjma podané žádosti do veřejné nabídky dne 23. 4. 2018, tj. necelé dva měsíce před podáním žaloby - neúčastnili veřejných nabídek pozemků a svůj nesouhlas s oceněním nároku plynoucího jim z rozhodnutí PÚ [číslo] projevili až v replice k vyjádření žalované ze dne 5. 11. 2018, přičemž žalovaná tento jejich restituční nárok následně v přiměřeném čase přecenila na částku 420 375 Kč pro každého ze žalobců. Nároky žalobců plynoucí z dalších rozhodnutí pozemkového úřadu byly vypořádány vyplacením peněžitých náhrad dle § 16 odst. 1 zákona o půdě v letech 2011 až 2013. Žalobci tedy - kromě oné jediné účasti ve veřejné nabídce dne 23. 4. 2018 - žádnou aktivitu při uspokojování svého nároku na převod náhradního pozemku (náhradních pozemků) plynoucího z rozhodnutí ze dne 15. 4. 2015, [číslo jednací], nevyvinuli, přičemž jejich nárok z tohoto rozhodnutí byl žalovanou přeceněn. Na nároky z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] pak přijali peněžité náhrady. [název soudu] ve svém kasačním rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] kategoricky uzavřel, že za této situace žalobci nemají právo na převod náhradních pozemků za pozemky odňaté jejich právním předchůdcům, na nichž jim rozhodnutími pozemkového úřadu nebyly pro zákonné překážky vydány ideální podíly, mimo zákonem o půdě v § 11a předvídaný postup, tj. prostřednictvím veřejných nabídek pozemků organizovaných [anonymizováno] pozemkovým úřadem.

21. Ve vztahu k nároku plynoucímu z PÚ [číslo] totiž nejde o tu výjimečnou situaci, kdy by se žalobci jako oprávněné osoby podle zákona o půdě nemohli ani přes své aktivní přičinění dlouhodobě domoci svých práv (účastnili se jediné veřejné nabídky, o přecenění požádali 5. 11. 2018 a žalovaná nárok přecenila nejpozději ke dni 12. 6. 2019). Na nároky plynoucí z rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] přijali žalobci v letech 2011 až 2013 peněžité náhrady, přičemž poskytnutí peněžitých náhrad oprávněným osobám dle § 16 odst. 1 zákona o půdě (resp. přecenění peněžitých náhrad), jakožto nároků majetkových, podléhalo promlčení v obecné tříleté promlčecí době dle občanského zákoníku, která běžela ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. v posuzované věci ode dne následujícího po dni, kdy žalobcům byla dle rozhodnutí PÚ [číslo] a PÚ [číslo] vyplacena (byť v případě žalobkyně a/ ve vztahu k PÚ [číslo] jen částečná) peněžitá náhrada (k tomu srov. § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a dále usnesení [název soudu] ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. [spisová značka]; ústavní stížnost proti němu podanou [název soudu] odmítl usnesením ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. [ústavní nález]).

22. Na uvedeném ničeho nemění ani judikatorní závěry, na něž žalobci poukázali ve svém podání z 30. 7. 2021 a u jednání konaného dne 4. 10. 2021. Byť je judikatura [název soudu] ustálena v závěru, že samotný požadavek na přecenění restitučního nároku nepodléhá promlčení, v projednávané věci posuzovaly soudy požadavek na přecenění již vyplacené peněžité náhrady. Žalovaná měla za to, že restituční nárok žalobců uspokojila poskytnutím peněžité náhrady, tuto však žalobci považovali s ohledem na stavební charakter odňatých pozemků za nedostačující a - namísto doplacení dle jejich názoru správné výše peněžité náhrady - požadovali vydání náhradních pozemků; přitom jim nic nebránilo v tom, namítat, že je peněžitá náhrada jim poskytnutá nedostačující, resp. požadovat po žalované vysvětlení, jak dospěla k výši vyplacené peněžité náhrady, již v roce 2011, resp. 2013, kdy jim byla náhrada poskytnuta. S ohledem na námitku promlčení vznesenou žalovanou je nutné uzavřít, že nárok žalobců na přecenění v letech 2011 až 2013 poskytnutých peněžitých náhrad byl ke dni podání žaloby 11. 6. 2018 (jakož i ke dni podání žádosti o přecenění dne 29. 12. 2017) již promlčen.

23. S ohledem na výše uvedené, jakož i na skutečnost, že je zdejší soud vázán právním názorem [název soudu] uvedeným ve zrušujícím rozsudku sp. zn. [spisová značka] vydaném v projednávané věci, soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), tak, že přiznal zcela úspěšné žalované vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení ve výši 5 400 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokátem nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 18 úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné podání ve věci samé z 30. 7. 2018, příprava účasti na jednání 3. 12. 2018, účast na jednání 3. 12. 2018, písemné podání ve věci samé z 21. 12. 2018, příprava účasti na jednání 10. 6. 2019, účast na jednání 10. 6. 2019, písemné podání ve věci samé z 28. 6. 2019, příprava účasti na jednání 25. 9. 2019, účast na jednání 25. 9. 2019, písemné podání ve věci samé z 23. 10. 2019, příprava účasti na jednání 13. 11. 2019, účast na jednání 13. 11. 2019, odvolání proti částečnému rozsudku, příprava účasti na jednání před odvolacím soudem 14. 10. 2020, účast na jednání před odvolacím soudem 14. 10. 2020, dovolání ve věci částečného rozsudku, příprava na jednání 4. 10. 2021, jednání 4. 10. 2021), po 300 Kč v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky, tj. celkem 5 400 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

25. O náhradě nákladů řízení státu (spočívajících ve znalečném [anonymizováno] [příjmení] ve výši 350 Kč) podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud nerozhodoval, neboť dle § 21a odst. 3 zákona o půdě nezbytné náklady spojené s oceněním věcí, identifikací parcel a vyměřením pozemků, které souvisejí s řízením o vydání pozemků do vlastnictví oprávněné osoby nebo poskytnutím náhrady podle tohoto zákona, hradí stát.