15 C 257/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 10 371,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 371,51 Kč s úrokem z prodlení z částky 10 371,51 Kč od 26. 07. 2020 do zaplacení vy výši 8,25 % ročně, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 849,57 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 10. 2020 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 44 449,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou měla uzavřenou smlouvu o pronájmu prostor sloužících podnikání na dobu 5 let, a sice do 4. 1. 2022. Žalovaná částka představuje nájemné za měsíc červenec 2020, které žalovaná do dne splatnosti 25. 7. 2020 neuhradila. Výpověď z nájmu podanou žalovanou v dubnu 2020 z důvodu nutnosti omezit podnikání s ohledem na pandemii koronaviru považuje žalobkyně za nedůvodnou, restriktivní opatření v jarních měsících roku 2020 byla jen krátkého trvání a vláda přijala celou řadu opatření za účelem zmírnění dopadů pandemie. Současně považuje výpověď i za zdánlivou, neboť byla podána z důvodu, který si strany ve smlouvě nesjednaly, s výpovědní dobou, kterou smlouva nezná. Smlouva přitom obsahovala komplexní úpravu skončení nájemního poměru sjednaného na dobu určitou výpovědí, čímž bylo vyloučeno použití zákonných ustanovení. Ke zdánlivosti výpovědi přitom soud musí přihlédnout v jakémkoli řízení. Žalovaná podáním výpovědi jednala v rozporu s dobrými mravy a nepoctivě, ve snaze vyvázat se ze smlouvy v rozporu se zásadou pacta sunt servanda, z čehož těží neplacením nájemného.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nájemní smlouvu vypověděla dne 9. 4. 2020 výpovědí s 3měsíční výpovědní dobou, která byla žalobkyni doručena nejpozději 23. 4. 2020, pročež nájemní vztah zanikl nejpozději dne 23. 7. 2020. Žalovaná zdůraznila, že žalobkyně nepodala žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi žalované, přesto však odmítá předmětné prostory od žalované převzít a uznat platnost výpovědi. V tomto řízení již oprávněnost výpovědi přezkoumávat nelze. Žalovaná nesouhlasila s názorem žalobkyně, že by smlouva obsahovala komplexní úpravu skončení nájemního poměru; výpověď tedy byla podána ze zákonného důvodu a nejde o výpověď zdánlivou. Žalovaná dne 7. 10. 2020 uhradila žalobkyni poměrnou část nájemného za červenec 2020, tj. za období od 1. 7. 2020 do 23. 7. 2020, a odpovídající úrok z prodlení, čímž však neuznává zbytek dluhu.

3. Podáním ze dne 21. 12. 2020 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 34 077,84 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení. [anonymizováno] ze dne 18. 2. 2021, [anonymizováno] [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne 11. 3. 2021, soud řízení v uvedeném rozsahu zastavil a vrátil žalobkyni část soudního poplatku ve výši 223 Kč.

4. Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 1/ Žalobkyně byla ke dni podání žaloby zapsána v katastru nemovitostí coby vlastník [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] [obec], [územní celek], [anonymizováno] [list vlastnictví], jehož součástí je stavba – budova s [adresa] – jiná stavba (prokázáno informací o pozemku na [číslo listu]) 2/ Žalobkyně a žalovaná spolu dne 3. 1. 2018 podepsaly Smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání (dále též jen„ smlouva“). Smlouvou žalobkyně přenechala žalované do užívání nebytové prostory prodejny o výměře [výměra] blíže specifikované v situačním nákresu v příloze [číslo] smlouvy, nacházející se v 1. nadzemním podlaží objektu – jiné stavby [anonymizováno] A [anonymizováno 5 slov] na adrese ul. [ulice] [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. [anonymizována dvě slova] [obec], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ nebytové prostory“), a to za účelem podnikání žalované. V [anonymizována dvě slova] smlouvy byla sjednána úplata za užívání nebytových prostor ve výši 35 000 Kč měsíčně + DPH, kterou byla žalovaná [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] povinna platit nejpozději do 5. dne příslušného měsíce, za který se nájemné platí, a to na základě samostatného daňového dokladu vystaveného žalobkyní a řádně doručeného žalované. V [anonymizována dvě slova] smlouvy bylo ujednáno, že nájem vzniká 4. 1. 2018 a je sjednán na dobu určitou 5 let, tj. do 4. 1. 2022, s možností prodloužení ([anonymizována dvě slova]). V [anonymizována dvě slova] smlouvy bylo ujednáno, že nájem dle této smlouvy může nájemce (žalovaná) vypovědět v 1měsíční výpovědní době, ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu jsou nebytové prostory určeny, nebo přestanou-li být nebytové prostory z objektivních důvodů způsobilé k výkonu činnosti, k němuž byly určeny, a pronajímatel nezajistí nájemci neprodleně odpovídající náhradní nebytové prostory, nebo porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci či dohodu smluvních stran. V [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] a [anonymizováno] smlouvy bylo mezi stranami upraveno, kdy má právo podat výpověď pronajímatel (žalobkyně). V [anonymizována dvě slova] smlouvy si strany ujednaly, že výpovědní doby v odst. 3 a 4 tohoto článku počínají běžet od prvého dne měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. V [anonymizována dvě slova] smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že tuto smlouvu lze zrušit způsoby uvedenými v této smlouvě nebo vyplývajícími z právních předpisů. [anonymizována dvě slova] smlouvy stanovil, že pokud nebylo výše dohodnuto jinak, tato smlouva se řídí ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a dalšími obecně závaznými právními předpisy (prokázáno Smlouvou o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 3. 1. 2018 na č. l. 7). 3/ Dopisem ze dne 9. 4. 2020 označeným jako„ Výpověď smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání“ žalovaná sdělila žalobkyni, že pandemie koronaviru, jež je zcela mimořádnou a neočekávatelnou situací, zcela podstatně a nepředvídatelně změnila okolnosti, z nichž žalovaná při uzavření předmětné smlouvy vycházela. V důsledku vládních opatření byla žalovaná nucena všechny své prodejny, včetně té v nebytových prostorách žalobkyně, uzavřít, čímž došlo k prudkému poklesu obratu žalované, která tak musí přijmout řadu úsporných opatření. Po žalované tak nelze rozumně požadovat, aby v nájmu prostor nadále pokračovala. Žalovaná proto podle § 2287 o. z. ve spojení s § 2311 o. z. vypovídá smlouvu v 3měsíční výpovědní době, která začne běžet dnem doručení výpovědi žalobkyni (prokázáno Výpovědí smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 9. 4. 2020 na č. l. 29, jejíž doručení nebylo žalobkyní sporováno). 4/ Dopisem ze dne 23. 4. 2020 označeným jako„ Odpověď na výpověď Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 9. 4. 2020“ žalobkyně sdělila žalované, že obdržela její výpověď, považuje ji však za neoprávněnou, neboť není naplněna skutková podstata ustanovení § 2287 o. z. Obtíže popsané žalovanou nepředstavují dle žalobkyně dostatečně výraznou změnu okolností, navíc jsou jen přechodného rázu, přičemž vláda připravuje podpůrná opatření. Žalobkyně proto trvala na pokračování nájemního vztahu (prokázáno [anonymizováno] na výpověď Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 9. 4. 2020 na č. l. 28, jejíž doručení žalovaná nesporovala). Obsahově totožně stanovisko sdělil zástupce žalobkyně žalované dopisem ze dne 17. 6. 2020 (prokázáno [anonymizováno] na dopis ze dne 25. 5. 2020 na č. l. 57, jejíž doručení žalovaná nesporovala). 5/ Dne 3. 7. 2020 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 44 449,35 Kč představující nájemné za červenec roku 2020 a stanovila její splatnost na 25. 7. 2020 (prokázáno předmětnou fakturou na č. l. 14, jejíž doručení žalovanou nebylo sporováno). 6/ Dopisem ze dne 11. 9. 2020 vyzvala zástupkyně žalované žalobkyni k převzetí nebytových prostor a navrhla k tomu několik termínů. Výzva byla žalobkyni doručena elektronicky dne 11. 9. 2020 a poštou dne 15. 9. 2020 (prokázáno [anonymizováno] k převzetí pronajatých prostor na č. l. 30, včetně dodejky na č. l. 31, a e-mailovou komunikací na č. l. 34). 7/ E-mailem ze dne 14. 9. 2020 požádala žalovaná o opravný daňový doklad k faktuře [číslo] s tím, že žalobkyně nemá na nájemné za cely měsíc nárok (prokázáno e-mailem [jméno] [příjmení] adresovaným [jméno] [příjmení] na č. l. 26). 8/ Dopisem ze dne 15. 9. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky dlužného nájemného za červenec 2020 ve výši 44 449,35 Kč vyúčtovaného jí fakturou [číslo] ze dne 3. 7. 2020 do 25. 9. 2020. Dopis byl zaslán žalované coby předžalobní upomínka přílohou e-mailu zástupce žalobkyně ze dne 15. 9. 2020, v němž žalobkyně prostřednictvím svého zástupce současně žalované sdělila, že žádný z termínů navržených k převzetí prostor nevyužije, neboť považuje nájemní smlouvu za stále platnou (prokázáno„ upomínkou – pokusem o smír“ ze dne 15. 9. 2020 na č. l. 13, a e-mailovou komunikací zástupců stran na č. l. 34). 9/ Žalovaná uhradila žalobkyni na předmětnou fakturu dne 7. 10. 2020 částku 34 077,84 Kč s poznámkou, že částečnou úhradou nedochází k uznání zbytku dluhu, a částku 1 601,66 Kč coby smluvní úrok z prodlení (prokázáno potvrzeními o provedení transakcí na č. l. 24 a 25, knihou pohledávek žalobkyně na č. l. 39, historií transakcí na č. l. 40). 10/ Dne 11. 11. 2020 žalovaná opětovně vyzvala žalobkyni k převzetí nebytových prostor. Tuto výzvu odmítl prokurista žalobkyně [jméno] [příjmení] téhož dne převzít (prokázáno [anonymizováno] k převzetí pronajatých prostor ze dne 11. 11. 2020 na č. l. 33).

5. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dne 3. 1. 2018 si účastníci ujednali, že žalobkyně přenechává žalované do užívání předmětné nebytové prostory za účelem podnikání žalované a žalovaná se zavázala platit za to žalobkyni pravidelnou měsíční úplatu 35 000 Kč + DPH. Dopisem ze dne 9. 4. 2020 žalovaná žalobkyni sdělila, že s ohledem na to, jak byla postižena pandemií koronoviru, vypovídá předmětnou smlouvu. Tento dopis byl žalobkyni doručen nejpozději 23. 4. 2020, když tímto dnem žalobkyně datuje svou odpověď na dopis žalované. Jelikož žalobkyně měla výpověď žalované za neoprávněnou, vystavila žalované fakturu na nájemné za měsíc červenec 2020. Tuto fakturu žalovaná uhradila jen částečně, co do 34 077,84 Kč, a to až po podání žaloby, neboť má za to, že závazkový vztah mezi účastníky zanikl nejpozději 23. 7. 2020 její výpovědí. Žalobkyně následně opakovaně odmítla převzít nebytové prostory od žalované. <b>6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:</b> 7. Podle § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu (o nájmu prostoru sloužícího podnikání) se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle § 2308 o. z. nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen, b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

9. Podle § 2310 o. z. ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná (odst. 1). Výpovědní doba je tříměsíční (odst. 2).

10. Podle § 2311 o. z. ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.

11. Podle § 2314 o. z. vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu (odst. 1). Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne (odst. 2). Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi (odst. 3).

12. Podle § 2287 o. z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.

13. V projednávané věci žalobkyně coby pronajímatelka a žalovaná coby nájemkyně spolu uzavřely dne 3. 1. 2018 smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání ve smyslu § 2302 a násl. o. z., a to na dobu určitou 5 let, do 4. 1. 2022. Žalovaná se za nájem předmětných prostor zavázala platit měsíční nájemné 35 000 Kč + DPH na základě žalobkyní vystavovaných faktur.

14. Nejpozději dne 23. 4. 2020 byla žalobkyni doručena výpověď nájmu žalovanou, ve které žalovaná odkázala na § 2311 a § 2287 o. z. a konkrétní důvody výpovědi popsané v pododst. 3/ skutkových zjištění výše. Z [anonymizováno] [název soudu] ze dne 15. 1. 2019, [anonymizováno] [spisová značka], přitom plyne, že na základě § 2311 o. z. lze použít specifický výpovědní důvod uvedený v § 2287 o. z. i pro skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání sjednaného na dobu určitou vedle výpovědních důvodů stanovených zákonem či dohodnutých v nájemní smlouvě. Žalovaná tedy podala výpověď ze zákonného důvodu.

15. Oprávněnost výpovědi (její důvodnost, tedy, zda skutečně byl naplněn v ní deklarovaný výpovědní důvod), přitom lze zkoumat jen v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi podle § 2314 odst. 3 o. z., které lze zahájit v tam zakotvené prekluzivní lhůtě. Žalobkyně oprávněnost předmětné výpovědi u soudu nikdy nenapadla (ani netvrdila, že tak učinila). V tomto řízení tedy již oprávněnost výpovědi přezkoumávat nelze, což se týká i námitky, že skutečný důvod pro podání výpovědi žalovanou byl v rozporu s dobrými mravy.

16. Žalobkyně dále argumentovala tím, že výpověď žalované je zdánlivá, neboť byla podána z důvodu, který si strany ve smlouvě nesjednaly, s výpovědní dobou, kterou smlouva nezná. Smlouva přitom obsahovala komplexní úpravu skončení nájemního poměru sjednaného na dobu určitou výpovědí, čímž bylo vyloučeno použití zákonných ustanovení, tedy i ustanovení § 2311 a 2287 o. z. Ke zdánlivosti výpovědi přitom soud musí přihlédnout v jakémkoli řízení.

17. Je nutné přisvědčit názoru žalobkyně, že námitkou zdánlivosti výpovědi se soud může (a musí) zabývat i mimo řízení podle § 2314 odst. 3 o. z. Zároveň je právní úprava nájmu prostoru sloužícího podnikání úpravou dispozitivní, od níž se strany takové smlouvy mohou odchýlit, a mohou ji i vyloučit. Pokud by k tomu došlo v projednávané věci, výpověď žalované by byla zdánlivá a žaloba důvodná.

18. Soud však dospěl k závěru, že k vyloučení zákonné úpravy v posuzované nájemní smlouvě nedošlo. V [anonymizována dvě slova] smlouvy si strany ujednaly, že smlouvu lze zrušit způsoby uvedenými ve smlouvě nebo vyplývajícími z právních předpisů. [anonymizována dvě slova] smlouvy pak stanovil, že pokud nebylo výše dohodnuto jinak, tato smlouva se řídí ustanoveními občanského zákoníku a dalšími obecně závaznými právními předpisy. V [anonymizováno] smlouvy si strany sjednaly dílčí odlišnosti od zákonné úpravy (např. jinou délku výpovědní doby a počátek jejího běhu u sjednaných výpovědních důvodů), ve zbytku však zákonnou úpravu výslovným ujednáním nevyloučily. Současně nelze uzavřít, že by úprava ve smlouvě byla komplexní úpravou výpovědi, protože kupříkladu nemá vlastní úpravu námitek a soudního přezkumu výpovědi ani nestanoví, že se v tomto úprava v občanském zákoníku nepoužije.

19. Výpověď žalované tedy není zdánlivá, byla podána ze zákonného důvodu, jehož oprávněnost v tomto řízení nelze přezkoumávat, byla doručena žalobkyni nejpozději 23. 4. 2020, a výpovědní doba tak uplynula (dle obecných ustanovení o běhu lhůt a dob v § 605 a násl. o. z.; viz § 2310 odst. 2 o. z.) nejpozději k 23. 7. 2020 (otázku, zda k tomu došlo dřív, soud neřešil, protože žalovaná toto netvrdila a poměrnou část nájemného za období od 1. 7. 2020 do 23. 7. 2020 dobrovolně uhradila). Nájem tedy k uvedenému dni zanikl, pročež žalobkyně nemá na zaplacení zbývající části nájemného za červenec 2020 nárok.

20. Jelikož z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně nechtěla poskytnout a neposkytla žalované součinnost při předání prostor, žalovaná nebyla v prodlení s jejich vyklizením a žalobkyně nemůže požadovat žalovanou částku ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť k tomu nemá ve smyslu § 2991 a násl. o. z. spravedlivý důvod.

21. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), za situace, kdy žalobkyně byla co do částky 10 371,51 Kč v řízení neúspěšná, avšak ohledně části předmětu řízení ve výši 34 077,84 Kč bylo řízení zastaveno pro částečné zpětvzetí z důvodu chování žalované (úhrady dané částky po podání žaloby). Soud proto přiznal žalobkyni vůči žalované právo na náhradu 53,34 % nákladů řízení, jejichž plná výše činí 25 964,70 Kč Náklady žalobkyně sestávají z nevrácené části zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 44 449,35 Kč sestávající z částky 2 900 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba), z tarifní hodnoty ve výši 34 077,84 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (částečné zpětvzetí žaloby), z tarifní hodnoty ve výši 10 371,51 Kč sestávající z částky 1 540 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ve věci samé z 10. 6. 2021, vyjádření ve věci samé z 5. 11. 2021, účast u jednání dne 12. 1. 2022) včetně sedmi paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 920 Kč ve výši 3 763,20 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží náhrada za promeškaný čas na cestě do [obec] z [obec] a zpět o délce 4 hodin dle § 14 odst. 3 a. t., tj. 800 Kč, a cestovné dle § 13 odst. 1 a. t. vypočítané podle vyhlášky č. 511/2021 Sb. za cestu do sídla soudu na adrese [adresa], z advokátní kanceláře zástupce žalobkyně na adrese [adresa], a zpět v délce 2x 100 km (dle informací z webových stránek [webová adresa]), jež v celkové výši činí 1 481,50 Kč a sestává ze základní náhrady za použití vozidla ve výši 940 Kč (4,70 Kč x 200 km) dle § 1 písm. b) vyhlášky a z náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu (při průměrné spotřebě motorové nafty 7,5 litru na 100 km zjištěné z technického průkazu vozidla zástupce žalobkyně a průměrné ceně 1 litru motorové nafty 36,10 Kč) ve výši 541,50 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky.

23. Podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. se od úspěchu žalobkyně v rozsahu procesního zavinění zastavení řízení žalovanou 76,67 % odečítá úspěch žalované v rozsahu 23,33 % (vzájemné nároky na náhradu nákladů řízení soud započte). Žalobkyně tak má nárok na náhradu 53,34 % nákladů řízení, jež činí 13 849,57 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.