15 C 286/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 64 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 64 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 64 000 Kč od 24. 04. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 501,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 64 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených prací dle smlouvy o dílo.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a uvedla, že nárok žalobce neuznává. Žalovaná nesporovala skutečnost, že žalobce pro žalovanou práce prováděl, sporovala však – toliko v obecné rovině bez bližší specifikace – správnost účtovaných částek, jež neměly odpovídat kvalitě a kvantitě provedených prací a dohodě účastníků, resp. rozsahu (počtu hodin) provedených prací.

3. Soud ve věci rozhodoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované. Ta byla k prvnímu jednání konanému dne 25. 8. 2021 řádně předvolána, avšak bez omluvy se nedostavila. Soud tak vycházel podle § 120 odst. 2 věty druhé o. s. ř. z listinných důkazů předložených žalobcem, které byly u jednání provedeny.

4. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobce na základě vzájemné dohody s žalovanou (objednávka [číslo]) poskytl žalované smluvené práce na akci [příjmení] [jméno] [příjmení], přičemž odměnu za provedené práce žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 9. 4. 2018, splatnou 23. 4. 2018, znějící na částku 64 000 Kč (prokázáno předmětnou fakturou, nesporná tvrzení účastníků). 2/ Žalovaná dne 12. 4. 2019 písemně uznala co do důvodu i výše dluh vyúčtovaný shora uvedenou fakturou, jenž dle jejího prohlášení vznikl na základě potvrzené nabídky ze dne 7. 12. 2017, přičemž objednané zboží a služby byly žalované řádně dodány v období od 25. 1. 2018 do 31. 3. 2018. Žalovaná se zavázala dluh ve výši 64 000 Kč uhradit žalobci nejpozději do 31. 10. 2019, a uznala také nárok žalobce na úrok z prodlení (prokázáno listinou„ uznání dluhu“ podepsanou oběma účastníky). 3/ Žalovaná žalobci dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní výzvu žalobce ze dne 27. 7. 2020, doručenou žalované do datové schránky dne 4. 8. 2020, v níž žalobce poskytl žalované dodatečnou lhůtu k plnění 7 dnů od obdržení výzvy (prokázáno předžalobní upomínkou a doručenkou datové zprávy; nadto sama žalovaná uhrazení dlužné částky netvrdila).

5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

6. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

7. Podle § 2586 o. z. se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

8. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

9. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Žalobce coby zhotovitel a žalovaná coby objednatelka uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z. Žalovaná však žalobci neuhradila cenu díla ve výši 64 000 Kč. Tento svůj dluh uznala co do důvodu i výše svým písemným prohlášením, podle § 2053 o. z. se proto má za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že tento dluh posléze uhradila. Jelikož podepsala uznání dluhu, přešlo na ni břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že žalobci nic nedluží. Jinak řečeno, žalobci postačilo předložit soudu uznání dluhu a veškerá další aktivita byla - s ohledem na zákonnou domněnku existence dluhu - na žalované. Pokud chtěla docílit zamítnutí žaloby, bylo na ní, aby tvrdila všechny rozhodné skutečnosti a označila důkazy k prokázání toho, že dluh neexistuje, např. proto, že nikdy nevznikl, nebo již zanikl (bylo na ní, aby vyvrátila vyvratitelnou domněnku existence dluhu založenou tím, že dluh písemně vůči žalobci uznala).

12. Žalovaná ve svém vyjádření toliko obecně uvedla, že sporuje výši žalované částky, jež neměla odpovídat kvalitě a kvantitě provedených prací a dohodě účastníků, resp. rozsahu (počtu hodin) provedených prací. Jako důkaz navrhla„ výslech účastníků, resp. jednatele žalované“, aniž by uvedla konkrétní osobu jednatele, jejíž výslech navrhuje k důkazu. Tvrzení žalované zůstala zcela nekonkrétní, neuvedla, jaký byl skutečný rozsah provedených prací, jejich kvantita a kvalita, co bylo mezi stranami sjednáno, jaká byla dle jejího názoru adekvátní cena za odvedenou práci žalobce. Zcela nekonkrétní tvrzení přitom nelze prokazovat; účastník řízení musí nejprve splnit svou povinnost tvrzení, tedy přednést soudu specifika své obrany, a teprve poté je možné tato tvrzení prokazovat.

13. Jelikož se žalovaná k prvnímu jednání bez omluvy nedostavila, sama se připravila o možnost obdržet od soudu procesní poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o riziku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud poskytuje pouze u jednání. V usnesení ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, Nejvyšší soud uzavřel, že„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ 14. Soud proto s ohledem na obecnost tvrzení žalované neprovedl důkaz výslechem jejího jednatele (nehledě na podružný, spíše doplňující charakter účastnického výslechu coby důkazního prostředku dle občanského soudního řádu).

15. Protože se s ohledem na uznání dluhu žalovanou má za to, že žalobou uplatněný dluh stále trvá, soud žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Soud přiznal žalobci i zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť je žalovaná s plněním své povinnosti v prodlení. Úrok z prodlení žalobci přiznal od 24. 4. 2020, tj. ode dne následujícího po datu splatnosti předmětné faktury. Dále žalobci přiznal i paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve smyslu § 513 o. z. ve výši stanovené v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že výrokem II. přiznal zcela úspěšnému žalobci vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17 501,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 560 Kč, dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 64 000 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 880 Kč ve výši 2 494,80 Kč Náklady řízení žalobce dále tvoří hotové výdaje žalobce, jenž se osobně zúčastnil jednání konaného 25. 8. 2021, tj. cestovné ve výši 2x 128 Kč (doloženo jízdenkou Českých drah) a náhrada ušlého výdělku ve výši 311 Kč (vypočtená podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ze základu daně z příjmů fyzických osob doloženého žalobcem vyděleného počtem pracovních hodin v kalendářním roce 2021, tj. 2016 hodinami, vynásobeno šesti hodinami ztraceného času, tj. přibližně od 10:00 do 16:00). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobce.

17. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.