15 C 340/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno role v řízení anonymizována dvě slova jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 22 664,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 664,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 431,01 Kč od 1. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 4. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 233,10 Kč od 21. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 362,80 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice, na účet Obvodního soudu pro Prahu 10, náklady státu vynaložené na opatrovnici žalovaného, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 22 664,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 do zaplacení z titulu neuhrazeného nájemného za pronájem (níže specifikovaného) bytu, kdy sjednané nájemné činilo 23 000 Kč a měsíční zálohové platby 2 100 Kč. Účastníci uzavřeli dne 30. 11. 2018 dohodu o ukončení nájmu bytu a následně byla mezi účastníky uzavřena dne 6. 12. 2018 dohoda o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, ve kterém žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se dlužnou částku ve výši 29 233,10 Kč uhradit postupně měsíčními splátkami po 3 000 Kč. Žalovaný uhradil dne 20. 12. 2018 částku ve výši 1 500 Kč, dne 7. 1. 2019 částku ve výši 1 200 Kč, dne 2. 1. 2019 částku ve výši 3 300 Kč a dne 30. 4. 2019 provedla žalobkyně na svou pohledávku zápočet přeplatku na služby za rok 2018 ve výši 568,99 Kč. Žalovaný zbývající část svého dluhu ve výši 22 664,11 Kč neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně.

2. Žalovaný je [anonymizováno] příslušníkem [země], ve věci je tak dán [anonymizováno] prvek. Soud proto nejprve zkoumal svou pravomoc věc projednat a rozhodnout. Soud posuzoval pravomoc dle nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 24 odst. 1 citovaného nařízení je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť předmětem sporu je nájem nemovitostí, přičemž předmětná nemovitost se nachází v České republice. Rozhodným právem je právo české (čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení [anonymizováno] parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy).

3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 11. 2020, č. j. 15 C 340/2019-77, byla žalovanému ustanovena [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Usnesení nabylo právní moci dne 22. 12. 2020.

4. Opatrovnice uvedla, že nesouhlasí s uplatněným nárokem – zákonným úrokem z prodlení od 1. 4. 2019 z částky 22 664,11 Kč, neboť dle splátkového kalendáře nastala splatnost jednotlivých splátek postupně a u každé jednotlivé splátky běží zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po její splatnosti.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. V řízení byl listinnými důkazy prokázán následující skutkový stav: 1/ Žalobkyně a žalovaný podepsali dne 21. 9. 2018 [anonymizováno] smlouvu, jejímž předmětem byl na jedné straně závazek žalobkyně přenechat žalovanému k užívání [anonymizováno] byt [číslo] o celkové výměře 94 m2, v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] - [obec], nacházející se v [anonymizováno] a [anonymizováno] nadzemním podlaží výše uvedeného domu (dále jen„ byt“), a na druhé straně závazek žalovaného hradit žalobkyni za užívání bytu částku 23 000 Kč měsíčně a zálohové platby ve výši 2 100 Kč měsíčně. Žalovaný se taktéž zavázal složit kauci ve výši 23 000 Kč, která slouží k pokrytí případných nároků vyplývajících ze smlouvy. Smluvní strany si ujednaly pro případ prodlení nájemce s placením nájemného, záloh na služby či nedoplatků poplatek z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva byla vlastnoručně podepsána oběma smluvními stranami (prokázáno nájemní smlouvou na byt ze dne 21. 9. 2018, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně jakožto pronajímatele, kopií cestovního pasu žalovaného, výpisem z katastru nemovitostí, specifikací záloh na služby spojené s užíváním bytu, předávacím protokolem). 2/ Účastníci řízení dne 30. 11. 2018 podepsali dohodu o ukončení nájmu bytu [číslo] dle Nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2018, a to ke dni 30. 11. 2018. Žalovaný se zavázal uhradit veškeré dlužné nájemné, zálohy na služby a případný nedoplatek z vyúčtování a prohlásil, že má vůči žalobkyni závazky za období říjen a listopad 2018 ve výši 50 200 Kč a taktéž smluvní úrok z prodlení k datu 30. 11. 2018 ve výši 2 033,10 Kč Smluvní strany se dohodly, že složená kauce ve výši 23 000 Kč bude ke dni 30. 11. 2018 započtena na částečnou úhradu finančních nedoplatků žalovaného. Dohoda byla vlastnoručně podepsána oběma smluvními stranami (prokázáno dohodou o ukončení nájmu bytu [číslo] dle nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2018 ze dne 30. 11. 2018). 3/ Žalovaný dne 6. 12. 2018 výslovně písemně prohlásil, že uznává svůj dluh co do důvodu a výše ve výši 29 233,10 Kč vyplývající z Nájemní smlouvy na byt ze dne 21. 9. 2018, který vznikl jako součet nedoplatků nájemného a služeb za byt [číslo] ul. [ulice a číslo], [obec a číslo] – [obec] Smluvní strany se dohodly, že žalovaný dlužnou částku uhradí splátkami ve výši nejméně 3 000 Kč za každý měsíc, splatnými vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem prosinec 2018 Dohoda o uznání závazku se splátkovým kalendářem byla vlastnoručně podepsána oběma smluvními stranami (prokázáno dohodou o uznání závazku se splátkovým kalendářem ze dne 6. 12. 2018). 4/ Žalovaný na svůj dluh uhradil dne 20. 12. 2018 částku 1 500 Kč, dne 7. 1. 2019 uhradil 1 200 Kč, dne 22. 1. 2019 uhradil 3 300 Kč a dne 30. 4. 2019 započetla žalobkyně na dluh žalovaného přeplatek za služby za rok 2018 ve výši 568,99 Kč Smluvní úrok z prodlení činil ke dni 13. 3. 2019 2 643,50 Kč (prokázáno výpočtem smluvního úroku z prodlení na základě dohody o uznání závazku se splátkovým kalendářem ze dne 6. 12. 2018). 5/ Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínky žalobkyně ze dne 21. 11. 2018 a ze dne 13. 3. 2019 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 21. 11. 2018 a ze dne 13. 3. 2019, vč. obálky).

7. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených žalobkyní.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

9. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2246 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

11. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.

12. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

13. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

14. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 21. 9. 2018 nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. o. z., jejímž předmětem byl na jedné straně závazek žalobkyně přenechat žalovanému k užívání předmětný byt a na druhé straně závazek žalovaného hradit žalobkyni za užívání bytu nájemné ve výši 23 000 Kč měsíčně a zálohové platby na služby spojené s užíváním bytu ve výši 2 100 Kč měsíčně v souladu s § 2246 a § 2247 odst. 1 o. z. Žalovaný se taktéž zavázal složit kauci ve výši 23 000 Kč, která slouží k pokrytí případných nároků vyplývajících ze smlouvy dle § 2254 o. z. Smluvní strany si ujednaly pro případ prodlení nájemce s placením nájemného, záloh na služby či nedoplatků v čl. 5 smlouvy poplatek z prodlení ve výši 1 promile z dlužné částky za každý den prodlení v souladu s § 2254 odst. 1 o. z.

18. Účastníci řízení se dne 30. 11. 2018 dohodli na ukončení nájemního vztahu, žalovaný se zavázal uhradit veškeré dlužné nájemné, zálohy na služby a případný nedoplatek vyúčtování. Žalovaný v dohodě prohlásil, že má vůči žalobkyni závazky za období říjen a listopad 2018 ve výši 50 200 Kč a taktéž závazek uhradit smluvní úrok z prodlení k datu 30. 11. 2018 ve výši 2 033,10 Kč. Účastníci se dohodli, že složená kauce ve výši 23 000 Kč bude ke dni 30. 11. 2018 započtena na částečnou úhradu finančních nedoplatků žalovaného v souladu s § 2254 odst. 2 o. z.

19. Žalovaný podepsal dne 6. 12. 2018 uznání dluhu co do důvodu a výše 29 233,10 Kč ve smyslu § 2053 o. z. a účastníci se dohodli, že žalovaný dlužnou částku uhradí splátkami ve výši nejméně 3 000 Kč za každý měsíc, splatnými vždy do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem prosinec 2018. Žalovaný na svůj dluh uhradil dne 20. 12. 2018 částku 1 500 Kč, dne 7. 1. 2019 uhradil 1 200 Kč, dne 22. 1. 2019 uhradil 3 300 Kč a dne 30. 4. 2019 započetla žalobkyně na dluh žalovaného přeplatek za služby za rok 2018 ve výši 568,99 Kč Smluvní úrok z prodlení činil ke dni 13. 3. 2019 částku 2 643,50 Kč. Žalovaný však zbývající dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínky žalobkyně, čímž se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. Žalobkyně má tak právo vedle dlužné částky i na zákonný úrok z prodlení. Soud proto žalobě výrokem I. rozsudku vyhověl.

20. Počátek prodlení soud stanovil dnem následujícím po dni splatnosti každé jednotlivé splátky sjednaném ve splátkovém kalendáři, když ve smlouvě a ani v dohodě nebyla sjednána ztráta výhody splátek, resp. zesplatnění dluhu žalovaného ve smyslu § 1931 o. z. Žalovaný byl povinen uhradit k 20. dni v měsíci nejméně částku 3 000 Kč, přičemž prvními třemi platbami byly uhrazeny první dvě splátky splatné dne 20. 12. 2018 a dne 20. 1. 2019. Zápočtem 568,99 Kč byla uhrazena část splátky splatné dne 20. 2. 2019. Na ostatní splátky ve výši 3 000 Kč – tj. 4. splatná dne 20. 3. 2019, 5. splatná dne 20. 4. 2019, 6. splatná dne 20. 5. 2019, 7. splatná dne 20. 6. 2019, 8. splatná dne 20. 7. 2019, 9. splatná dne 20. 8. 2019 a 10. splatná dne 20. 9. 2019 ve výši 2 233,10 Kč již žalovaný neuhradil ničeho a tyto splátky se staly splatnými až dnem následujícím po jejich splatnosti. Z tohoto důvodu soud rozhodl o úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 12 362,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 134 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 22 664,11 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze čtyř úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé, replika z 9. 5. 2021) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 280 Kč ve výši 1 948,80 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

22. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

23. V posuzované věci vznikly státu náklady řízení v dosud neurčené výši, které je žalovaný podle § 148 odst. 1 o. s. ř. povinen státu nahradit podle výsledku řízení. Dle § 140 odst. 2 o. s. ř. jde o odměnu, náhradu hotových výdajů a případnou náhradu za daň z přidané hodnoty [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení], jež je [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že výše nákladů řízení, které má platit stát, nebyla v době vydání konečného usnesení známa, respektive náklady na opatrovníka nebyly v době vydání usnesení ještě pravomocně přiznány a vynaloženy, rozhodl soud výrokem III. v souladu s § 155 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. jen o základu náhrady nákladů řízení.