16 C 122/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jany Hustedové a přísedících JUDr. Ivany Reguly Matějů a Dáši Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 216 338,- Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 150 489,04 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1.6.2023 do zaplacení.

II. Žaloba na základě, níž by byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci částku 65 541,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 1.6.2023 se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 87 212,21 Kč do 3 dnů do právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 8. 2023 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 245 338 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako řidič na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 11. 2022. Mzda byla sjednána ve výši , částka, měsíčně. Žalobce vykonával práci výhradně na území Spolkové republiky Německo, kde byla minimální mzda od dne 1. 10. 2022 stanovena ve výši , částka, za hodinu. Žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 jich vykonal devět v délce 168 pracovních hodin, v prosinci 2022 šest v délce 168 pracovních hodin, v únoru 2023 devět v délce 160 pracovních hodin, v březnu 2023 devatenáct v délce 184 pracovních hodin a v dubnu 2023 jednu v délce 40 pracovních hodin. Za listopad 2022 měl žalobce dostat mzdu ve výši 48 978,72 Kč [168 hodin x , částka, x 24,295 CZK (kurz EUR k 10.12.202)], za prosinec 2022 ve výši 48 353,76 Kč [168 hodin x , částka, x 23,985 CZK (kurz EUR k 10.01.2023)], za únor 2023 ve výši 45 379,20 Kč [160 hodin x , částka, x 23,635 CZK (kurz EUR k 10.03.2023)], za březen 2023 ve výši 51 689,28 Kč [184 hodin x , částka, x 23,41 CZK (kurz EUR k 10.04.2023)] a za duben 2023 ve výši 11 239,20 Kč [40 hodin x , částka, x 23,415 CZK (kurz EUR k 10.05.2023)]. Žalovanému za období listopadu 2022 do dubna 2023 byla uhrazena pouze částka 117 110 Kč, měl nárok na mzdu ve výši 127 500 Kč a dorovnání ve výši 205 640,16 Kč, žalobce dále požadoval i stravné. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 21. 4. 2023.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření uvedl, že žalobce působil primárně v České republice, vykonával i jízdy do Německa. Žalobce způsobil žalovanému škodu havárií vozidla a pokutami za porušení povolené rychlosti.

3. Zdejší soud rozhodl rozsudkem pro uznání den 26.9.2023, který byl odvolacím soudem zrušen, resp. bylo rozhodnuto, že rozsudek pro uznání se nevydává, neboť má za to, že podmínky pro vydání nebyly splněny, tj. že žalovaný kvalifikovaně sporoval výkon práce žalobce v Německu.

4. Na jednání dne 28. 11. 2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 29 307,84 Kč s přísl. a soud ohledně částky 29 307,84 Kč s přísl. řízení zastavil, takže ohledně této částky řízení nabylo právní moci dne 7.5.2024, neboť odvolání do tohoto výroku podáno nebylo. Soud při tomto jednání zároveň rozhodl v bodě II a uznal žalovaného povinným uhradit částku 216.030,16 Kč s přísl., jakož i v bodě III. rozhodl o nákladech řízení. Žalovaný podal do výroku II. a III. zavčas odvolání a Městský soud v Praze usnesením , Anonymizováno, ze dne 8.4.2025 rozsudek zdejšího soudu zrušil. V odůvodnění / bod 9,10/ je uvedeno, že zdejší soud je povinen důkazně prokázat konkrétní dny, kdy žalobce vykonával práci pro žalovaného v Německu a v těchto případech žalobci náleží jak hodinová , Anonymizováno, , tak i nárok na stravné a na ostatní odpracované hodiny náleží žalobci hodinová mzda 143,74 Kč vycházeje z neplatné pracovní smlouvy při sjednané mzdě , částka, . Žalobce má tak povinnost tvrzení, že žalobce v rozhodné době odpracoval celou, případně uvedenou část sjednané pracovní doby/40hodintýdně/ jako vyslaný pracovník, neboť samostatná existence předložených objednávek nedokládá realizaci práce, resp. výši odpracovaných hodin. Počet dnů pro výplatu stravného je rovněž třeba doložit, neboť z tvrzených 118 dnů, bylo objednávkami doloženo pouze 71 dnů. O vyslaného pracovníka se nejedná, pokud jel pracovník z České republiky do Německa do místa první nakládky, resp. pokud se po poslední vykládce zboží v Německu vracel z Německa do České republiky. Rovněž odvolací soud zmínil /bod18/, že žalovaná netvrdila a neprokázala vedení evidence pracovní doby, proto je třeba vycházet z toho, že žalobce v rozhodné době u žalované odpracoval 40 hodin týdně / , Anonymizováno, /.

5. Po zrušujícím rozhodnutí žalobce doplnil žalobu podáním dne 11.7.2025, kde uvedl, že jak fotografie, tak pokuty, jakož email od žalovaného ze dne 29.6.2023, resp. 24.4.2023, kde žalovaný potvrdil konkrétní dny práce provedené žalobcem, dokládají vykonanou činnost žalobce pro žalovaného. Pro bližší zjištění žalobce rovněž soudu dodal kartu řidiče na období od 1.2.203 do 2.4.2023 a navrhl, aby žalovaný soudu dodal tachograf vozidla reg. zn. , SPZ, k prokázání informace, kde konkrétně se vozidlo v rozhodné době pohybovalo. Je povinností žalovaného, tj. zaměstnavatele, aby vedl evidenci pracovní doby a pracovních prostředků, tj. záznamy jízdy vozidel a vyhodnocování tachografu, jakož vedl i evidenci místa výkonu své práce apod.

6. Mezi účastníky není sporu, že žalobce pro žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy, která byla ukončena, jakož že žalovaný žalobci vyplatil částku 117 110 Kč.

7. Z důkazů provedených na jednáních byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce a žalovaný jako právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku dne 1. 11. 2022 uzavřeli pracovní smlouvu, den nástupu do práce byl sjednán dne 1. 11. 2022, druh práce řidič, místo výkonu práce nebylo vyplněno, týdenní pracovní doba byla sjednána v délce 40 hodin týdně a odměna za práci žalobci náležela ve výši , částka, měsíčně a byla vyplácena 10. den v měsíci splatnosti mzdy (pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2022, výpis z obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze vložka 202512 oddíl C). Žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 v Německu strávil s výkonem práce 18 dnů, v prosinci 2022 15 dnů, v únoru 2023 17 dnů, v březnu 2023 23 dnů a v dubnu 2023 dva dny (přepravní listy, nakládky a vykládky, karta řidiče, jakož i pokutami, porušení žalobce dle nař. ES č., hodnota, , fotografiemi, email z 24.4.2023). Žalobce zaslal žalovanému dokument nazvaný Výpověď z pracovní smlouvy a výzva k plnění mzdy a stravného dne 11. 4. 2023 (nepodepsaná výpověď z 11.4.2023). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 21. 4. 2023 (předžalobní výzva ze dne 21.4.2023 spolu s doručenkou). Žalovaný k výzvě soudu ani po poučení nedodal požadovaný tachograf ani nedoplnil tvrzení ohledně rozvrhu přidělované práce, jakož i vyvrácení výkonu práce žalobce na základě objednávek na nakládku a vykládku.

8. Žalobce při jednání provedl k výzvě soudu změnu žaloby týkající se požadovaného příslušenství a soud změnu žaloby připustil.

9. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce pro žalovaného v období od dne 15. 11. 2022 do dne 2. 4. 2023 vykonal v Německu práci spočívající jak v dopravě zboží, tak i nakládky a vykládky zboží, v listopadu 2022 jich vykonal 18 dnů, v prosinci 2022 15 dnů, v únoru 2023 sedmnáct dnů, v březnu 2023 23 dnů a v dubnu 2023 2 dny. S ohledem na závazný názor odvolacího soudu/bod18 R NS ČR 21Cdo 3989/2011/ pak při 40 hodinové mzdě týdně, byly připočteny v listopadu 2022 4 dny práce v ČR, v prosinci 2022 5 dnů, v únoru 2023 3 dny v ČR. Vedle náhrady mzdy za období, kdy se žalobce vyskytoval v Německu mu bylo přiznáno stravné. Při výpočtu soud vycházel z ceny Eura k danému období, tj. 1Euro=24 Kč. Práce vykonaná v Německu byla odvozena od 12 Eur za hodinu, tj. 288Kč a v České republice 143,74 Kč za hodinu, a 45 Eur za stravné za den. Při osmihodinové pracovní době je výkon práce v Německu ohodnocen při zmíněném přepočtu na částku 2304,- Kč za den a stravné činí 1 080Kč za den a v České republice částku 1 149,92 Kč. Konkrétní výpočet je uveden v následující tabulce.11/2022– 18 dnů v , adresa, 472,-Kč4 dny v ČR -4 599,68 KčStravné 19.440,- Kč12/2022– 15 dnů v Německu 34560,-Kč5 dnů v ČR -- 5.749,60KčStravné 16 200,- Kč02/2023– 17 dnů v , adresa, ,-Kč3 dny v ČR - 3.449,76KčStravné 18 360,- Kč03/2023– 23 dnů v , adresa, 992,-KčStravné 24 840,- Kč04/2023–2 dny v , adresa, 608,-KčStravné 2 160,- Kč10. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Podle § 34 odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), pracovní smlouva upravuje nezbytné náležitosti, aby byla platná, mezi které patří uvedení druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána a den nástupu do práce.

11. Podle čl. 2 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES (dále jen „Směrnice“), pro účely této směrnice se "vyslaným pracovníkem" rozumí pracovník, který po omezenou dobu vykonává práci na území jiného členského státu než státu, ve kterém obvykle pracuje.

12. Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) směrnice členské státy zajistí, aby podniky uvedené v čl. 1 odst. 1 zaručovaly bez ohledu na právo rozhodné pro pracovní poměr pracovníkům vyslaným na jejich území pracovní podmínky týkající se dále uvedených záležitostí, které jsou v členském státě, ve kterém je práce vykonávána, stanovení minimální mzdy. Pro účely této směrnice vymezují pojem "minimální mzda" uvedený v odst. 1 druhé odrážce písm. c) vnitrostátní právní předpisy a/nebo zvyklosti členského státu, na jehož území je pracovník vyslán.

13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2287/2002, „Tzv. faktický pracovní poměr může vzniknout pouze v případě, jestliže ujednání o pracovní smlouvě je neplatné; vypořádání tohoto dílčího faktického vztahu se řídí pracovněprávními předpisy.“14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Mezi účastníky vznikl tzv. faktický pracovní poměr. Pracovní smlouva ze dne 1. 11. 2022 je neplatná dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, protože účastníci v pracovní smlouvě neuvedli místo výkonu práce, které je podle § 34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce podstatnou náležitostí pracovní smlouvy, kterou musí obsahovat každá pracovní smlouva. Mezi účastníky však došlo k dohodě o druhu konané práce a výši odměny, která žalobci za odvedenou práci náležela. Žalobce pro žalovaného v Německu práci fakticky provedl, jak soud zjistil z přepravních listů. Podle směrnice 96/71/ES (článek 2 a 3) jsou členské státy povinny zajistit, aby bez ohledu na rozhodné právo pro pracovní poměr zaručil zaměstnavatel tzv. vyslaným pracovníkům takové pracovní podmínky, které jsou stanoveny ve členském státu, kde je práce vykonávána. Pro oblast vysílání řidičů v silniční dopravě pak směrnice 2020/1057 upravila, že řidič provádějící kabotáž, jak je vymezena v nařízení (ES)č. 1072/2009 a (ES) č. 1073/2009 (tj. vnitrostátní přeprava pro cizí potřebu prováděná dočasně na území členského státu podnikatelem v silniční dopravě usazeným v jiném členském státě) je vyslaným pracovníkem podle směrnice 96/71/ES. Naopak za vyslaného pracovníka se nepovažuje řidič vykonávající jízdu bez nákladu, resp. s nákladem z místa usazení (místo sídla podnikatele) do místa první nakládky (vykládky) v jiném členském státě a jízda bez nákladu, resp. s nákladem z jiného státu zpět do místa usazení, neboť se jedná o tzv. dvoustrannou přepravu, na níž se pravidla pro vyslaného pracovníka nevztahují (článek 1 bod 3 směrnice 2020/1057). Pokud jde o vyslaného pracovníka ve smyslu shora uvedených směrnic pak v případě práce vykonávané v Německu má takový pracovník právo na minimální mzdu ve výši 12 eur za hodinu (§ 1 odst. 2 Zákona o minimální mzdě ze dne 11. 8. 2014 – BGBl. 1 S 1348, který byl naposledy změněn článkem 2 zákona ze dne 28. 6. 2023 BGBl. 2023 I. č., hodnota, , a § 2 odst. 1 Zákona o vysílání pracovníků ze dne 20. 4. 2009 BGB. I s. 799).

15. Soud na základě výše uvedeného má za to, že se žalobci podařilo prokázat, že má nárok na náhradu mzdy a stravného za měsíc listopad 2022 ve výši 46 071,6Kč + stravné ve výši 19 440,- Kč, za prosinec 2022 za mzdu ve výši 40 309,60 Kč a stravné 16 200,- Kč, za únor 2023 za mzdu 42 617,76 Kč a stravné ve výši 19 360,- Kč za mzdu za březen 2023 částku 52 992,- Kč + stravné ve výši 24 740,- Kč a za duben 2023 za mzdu ve výši 4 608Kč a 2 160,- Kč za stravné, celkový součet pak činí částku 267.599,04 Kč. Výkon práce žalobce pro žalovaného v zahraničí, resp. v Německu byl prokázán jak vykládkami a nakládkami, tak fotografiemi, tak pokutami, jakož i emailem od žalovaného. Vzhledem k tomu, že práce žalobce pro žalovaného byly převážně prováděny v Německu, jedná se o vyslaného pracovníka, neboť se do České republiky nevracel. Žalovaný však zaplatil žalobci za jeho práci pouze částku 117 110 Kč, což účastníci učinili nesporné, takže celkem žalobci náleží k doplacení částka 150 489,04 Kč včetně příslušenství, neboť žalobce je s výplatou mzdy a stravného v prodlení. S ohledem na provedenou změnu žaloby při posledním jednání, soud přiznal žalobci zákonné příslušenství ve výši 15% dle nař. vl. 351/2013 Sb. od dne 1.6.2023 s ohledem na ust. § 141 odst. 1 zák. práce, kdy mzda je splatná po vykonání práce, nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu, znamená to, že poslední splatný termín pro poslední výplatu byl na konci května 2023, takže všechny nevyplacené mzdy včetně stravného jsou již splatné. Žalovaný svojí nečinností nevyvrátil tvrzení a provedené důkazy žalobce Soud proto přiznal žalobci ve výroku I. doplacení mzdy a stravného v uvedené výši a ve výroku II. částku zamítl, neboť v této části se žalobci nepodařilo zcela prokázat úplný svůj požadovaný nárok.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 87 212,21 Kč, přičemž tato částka představuje 22,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 267 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do dne 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 245 338 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, sepis návrhu ve věci samé, účast na jednání odvolacího soudu dne 12.12.2023, přípis ze dne 04.09.2024, přípis ze dne 25.11.2024, účast na jednáních dne 19.03.2024, dne 15.10.2024 a dne 19.11.2024) a z částky 4 650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (účast na vyhlášení rozsudku dne 28.11.2024) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 216 030,16 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání odvolacího soudu dne 8. 4. 2025, vyjádření ze dne 11. 7. 2025 a ze dne 27. 8. 2025, účast na jednání dne 26. 6. 2025, dne 9. 9. 2025 a dne 14. 10. 2025) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v platném znění a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 149 130 Kč ve výši 31 317,30 Kč, za právní zastoupení tak žalobci náleží náklady ve výši 43 707,60 Kč. Dále soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za mediační jednání ve výši 500 Kč a za překlad přepravních listů ve výši 3 506,58 Kč a ve výši 39 498,03 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za žádné z vyčíslení nákladů řízení, protože se nejedná o úkon právní služby, a za poradu s klientem dne 14. 3. 2024 přesahující jednu hodinu, protože k této poradě není ve spise žádný důkaz.

17. Náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.