16 C 125/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jany Hustedové a přísedících JUDr. Jany Reguly Matějů a Dáši Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 112 450 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 105 400,- Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 700,- Kč od 11. 8. 2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21 400,- Kč od 11. 9. 2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 49 400,- Kč od 11. 10.2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 77 400,- Kč od 11. 11. 2023 do zaplaceníse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 105 400,- Kč od 11. 12. 2023 do zaplacenía částku 7 050,- Kč to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 33 688,53 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokátky, .

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6. 6. 2024 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 147 050 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2023. Mzda byla sjednána ve výši 28 000 Kč měsíčně a byla vyplácena zpětně k 10. dni v měsíci. Žalobci nebyla vyplacena mzda za měsíce červenec až listopad roku 2023 v celkové výši 140 000 Kč, žalobce proto dal dne 29. 11. 2023 výpověď. Okamžité zrušení pracovního poměru od žalovaného nebylo žalobci nikdy doručeno. Žalobce dále sám platil pojistné na , podezřelý výraz, pojištění za měsíce září až listopad roku 2023 v celkové výši 7 050 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 12. 3. 2024.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, ve svém vyjádření uvedl, že k rozvázání pracovního poměru došlo okamžitým zrušením ze strany žalovaného ke dni 1. 9. 2023 a od této doby žalobce pro žalovaného žádnou práci nevykonával. Žalovaný po dobu trvání pracovního poměru žalobce vždy žalobci platil mzdu a prováděl povinné odvody.

3. Žalobce vzal podáním ze dne 21. 1. 2025 žalobu zpět co do zaplacení částky 34 600 Kč s příslušenstvím, proto soud v tomto rozsahu žalobu usnesením ze dne 11. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , zastavil.

4. Z důkazů provedených na jednáních byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2023 na pozici Provozní, mzda ve výši 28 000 Kč má být vyplácena zpětně k 10. dni v měsíci (pracovní smlouva ze dne 1. 4. 2023, mzdový výměr ze dne 1. 4. 2023). Žalobce dal žalovanému výpověď, která byla dne 24. 11. 2023 doručena do datové schránky jednatele žalovaného (výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 11. 2023, zpráva DS žalovaného o doručení výpovědi). Žalovaný předložil soudu dokument nazvaný Rozvázání pracovního poměru, ve kterém se píše, že pracovní poměr mezi účastníky trval ode dne 1. 7. 2023, a že žalovaný ukončuje pracovní poměr žalobce ve zkušební době, dokument není podepsán žalobcem a na dokumentu jsou podepsání tři lidé, podle kterých žalobce dokument odmítl převzít a bezdůvodně opustil místo výkonu práce (ukončení pracovního poměru ze dne 1. 9. 2023). Žalobce zjistil, že žalovaný neprováděl povinné odvody za měsíce září až listopad roku 2023, proto sám zaplatil pojistné na , podezřelý výraz, pojištění v celkové výši 7 050 Kč (výpis z účtu VZP žalobce). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 12. 3. 2024 (předžalobní výzva včetně dokladu o odeslání).

5. Soud zamítl provedení důkazů navržených žalovaným na jednání dne 11. 2. 2025 - svědeckou výpověď p. jednatele , jméno FO, , nar. 22.3.1968, společníka p. , jméno FO, , nar. , právnická osoba, .1984, a , jméno FO, , nar. 16.11.1987. Žalobce byl dne 12. 12. 2024, tj. při prvním jednání poučen dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), k doplnění tvrzení a důkazů ohledně skutečnosti, kdy byla pracovní smlouva uzavřena, a že došlo k platnému ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Soudcovská lhůta byla dána do konce roku 2024, lhůta tedy marně uplynula dne 1. 1. 2025. Soud proto nepřipustil navržené důkazy z důvodu jejich opožděnosti, kdy žalovaný je navrhl až při třetím jednání.

6. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2023, což dokládá jak pracovní smlouva, tak mzdový výměr. Pracovní poměr skončil ke dni 30. 11. 2023 výpovědí žalobce, který svoji výpověď doručil žalovanému, resp. jeho jednateli. Žalobci náležela dle mzdového výměru mzda ve výši 28 000 Kč měsíčně splatná zpětně do 10. dne v měsíci. Žalovaný zaplatil žalobci za měsíce červenec a srpen roku 2023 mzdu v celkové výši 34 600 Kč, ohledně této částky v průběhu řízení žalobce vzal žalobu zpět. Žalovaný žalobci rovněž nezaplatil ničeho za období od září do listopadu roku 2023. Žalovaný žalobci dluží na mzdě (za měsíce červenec a srpen 2023 částku 2x 10 700 Kč jako rozdíl mezi smluvenou mzdou ve výši 28.000,- Kč – 17.300,- Kč již vyplacenou) a na náhradě mzdy za měsíce září až listopad 2023 dluží částku 105 400 Kč( 3x28.000,-Kč). Žalovaný za žalobce neodváděl povinné odvody za období od září do listopadu roku 2023 a vzhledem k tomu, že žalobce za toto období sám zaplatil pojistné na , podezřelý výraz, pojištění v celkové výši 7 050 Kč, tj. částku 2 350 Kč měsíčně, byl uznán žalovaný povinným uhradit vedle mzdy i tuto částku.

7. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Podle § 141 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Podle § 208 zákoníku práce nemohl-li zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny v § 207, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku; to neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby (§ 86 a 87). Podle § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné , podezřelý výraz, pojištění, zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Mezi účastníky vznikl pracovní poměr na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2023, a dle mzdového výměru ze dne 1. 4. 2023 měl žalovaný povinnost platit žalobci hrubou mzdu ve výši 28 000 Kč měsíčně. Účastníci si sjednali platnost mzdy zpětně k 10. dni v měsíci. Žalovaný porušil povinnost platit žalobci mzdu dle § 141 odst. 1 zákoníku práce, a za období od července do listopadu roku 2023 mu tak vznikl dluh ve výši 105 400 Kč na mzdě a náhradě mzdy. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by žalobce odmítl převzít okamžité zrušení pracovního poměru, tj. že tento dokument se dostal do sféry jeho dispozice, jakož že opravdu v době vyhotovení existoval. Soud má za to, že tedy i po 1.9.2023 pracovní poměr žalobce u žalovaného trval a žalovaný měl povinnost žalobci přidělovat práci, což nečinil. Jednalo se tak o překážky na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce, a žalobci proto náleží náhrada mzdy i za měsíce září až listopad roku 2023, kdy pracovní poměr žalobce u žalovaného skončil jeho výpovědí. Žalovaný dále porušil povinnost provádět za žalovaného odvody na veřejné zdravotní pojištění dle § 5 odst. 1 zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, žalobce za měsíce září až listopad zaplatil částku 7 050 Kč, tj. částku 2 350 Kč měsíčně, žalovaný je proto povinen ji žalobci nahradit.

9. Žalovaný neunesl důkazní břemeno, že pracovní poměr skončil již dne 1. 9. 2023. Žalovaný soudu předložil žalobcem nepodepsané Rozvázání pracovního poměru ze dne 1. 9. 2023, ve kterém je uvedeno, že žalobce opustil práci a odmítl listinu převzít. Žalovaný však důkazy k prokázání této skutečnosti (výslech svědků) navrhl až po uplynutí soudcovské lhůty, a proto soud tyto důkazy nepřipustil. Žalovanému se tak nepodařilo prokázat, že došlo k doručení Rozvázání pracovního poměru tím, že jej žalobce odmítl převzít dle § 334a odst. 2 zákoníku práce. Soud má proto za prokázané, že pracovní poměr skončil až dne 30. 11. 2023 výpovědí ze strany žalobce, která byla žalovanému řádně doručena, protože podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2004, sp. zn. , spisová značka, , „Písemnosti zaměstnance určené jeho zaměstnavateli lze doručit nejen prostřednictvím držitele poštovní licence, ale i pomocí každé fyzické nebo právnické osoby, která bude ochotna doručení provést, nebo osobním předáním statutárnímu orgánu zaměstnavatele, k tomu určenému zaměstnanci, popřípadě každému vedoucímu zaměstnanci, který mu je nadřízen.“ Doručením do datové schránky jednatele žalovaného se tak výpověď dostala do dispoziční sféry žalovaného.

10. S ohledem na výše uvedené soud žalobci přiznal požadovaný nárok na doplacení mzdy s příslušenstvím včetně proplacení již zaplaceného sociálního a , podezřelý výraz, pojištění, neboť má za to že žalobce svůj nárok důkazně prokázal a žalovanému se jeho nečinností nepodařilo zvrátit tvrzení a důkazy provedené. Nad rámec soud uvádí, že účastníci uvedli, že žaloby na neplatnost ukončení pracovního poměru ani v jednom případě nebyly podány u příslušného soudu, takže dvouměsíční lhůta dle §72 zák. práce marně uplynula.

11. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobce (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 688,53 Kč, přičemž tato částka představuje 52,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,53 %), kdy žalobce vzal žalobu zpět co do zaplacení částky 17 300 Kč s příslušenstvím, protože tuto částku mu žalovaný zaplatil ještě před podáním žaloby. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 882 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 147 050 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 12. 12. 2024) a z částky 3 510 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do dne 31. 12. 2024 a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 147 050 Kč sestávající z částky 7 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 21. 1. 2025, částečné zpětvzetí žaloby, účast na jednání dne 11. 2. 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 730 Kč ve výši 10 023,30 Kč.

13. Náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.