16 C 175/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Hustedové a senátu složeném z přísedících jméno příjmení a jméno příjmení v právní věci žalobce (žalobkyně); název žalobkyně , IČO , sídlem adresa , obec a číslo část obce , zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem adresa , obec proti; žalovanému (žalované); celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa , obec a číslo - obec , zastoupen advokátem Mgr. jméno příjmení , sídlem adresa , obec a číslo - část obce určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovanému ze dne 23.6.2020 doručené dne 25.6.2020 je neplatné.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 24 617 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu den 19.8.2020 domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřžel s žalovaným dne 11.3.2013 pracovní smlouvu, na základě níž žalovaný vykonával pro žalobce práci na pozici technik II. Žalovaný podal výpověď z pracovního poměru datovanou 23.4.2020 a výpovědní doba započala dne 1.5.2020 a skončila dne 30.6.2020. Po uplynutí takřka celé výpovědní doby podal žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 23.6.2020, doručené žalobci dne 25.6.2020, tedy pouhé 3 pracovní dny před uplynutím výpovědní doby. Žalobce žalovanému předložil písemné vyjádření z 25.6.2020, které žalovaný odmítl převzít. Žalobce má za to, že hlavním důvodem žalobce je získání náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku ve smyslu ust. § 56 odst. 2 zák. práce a jedná se o zneužití práva/ RNS 21Cdo 716/2006 Žalobce má za to, že veškeré mzdové nároky žalovaného byly vyplaceny v souladu s pracovní smlouvou a to dle čl.5 odst. 1 ve výši 18 000Kč, resp. 21 700 Kč, tj. nárokové pevné mzdy. Další část mzda byla nenárokovou složkou, podmíněna kvalitou a množstvím odvedené práce/ čl.5 odst. 4 pracovní smlouvy, tedy byla na úvaze zaměstnavatele. Ani v pracovní smlouvě ani ve mzdovém výměru není uvedeno, v jaké výši a v jakém finančním rozpětí se bude prémie pohybovat. V souvislosti s usnesením vlády ze dne 12.3.2020 o vyhlášení nouzového stavu z důvodu pandemie COVID 19 došlo u žalobce k uzavření prodejen a práce byla prováděna na tzv. home office. Došlo ke snížení množství práce, takže všem zaměstnancům bylo oznámeno, že pro značný pokles objemu práce bude vyplácena prémie v nižší hladině. Žalovanému byla prémie za březen 2020 vyplacena ve výši 17600Kč brutto a za měsíc duben 2020 ve výši 18 300Kč brutto, tj. méně než v předchozích produktivních měsících, avšak byla srovnatelná např. s prémií za měsíc prosinec 2019. Žalobce ponížení prémií učinil u všech zaměstnanců, aby je nemusel propouštět s ohledem na snížení objemu práce.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, což vyjádřil v podání ze dne 3.11.2020 pracovní poměr žalobce, avšak má za to, že pracovní poměr zanikl okamžitým zrušením pracovního poměru dne 25.6.2020, kdy byly žalovanému odebrány pracovní pomůcky, zrušeny přístupy do prostor zaměstnavatele, jakož i do IT systémů, tedy nadále žalovaný nemohl vykonávat práci. V poslední výplatě za červen 2020 žalobce žalovanému strhl prémie a neproplatil 9 dnů nevyčerpané dovolené. Okamžité zrušení bylo doručeno týden po zaškolení nového nástupce na pozici IT technik. Žalobce od podání výpovědi žalovaným ze dne 23.4.2020 přestal komunikovat a nereagoval na výzvy o doplacení mzdy. Má za to, že mzdové nároky byly kráceny v rozporu s pracovní smlouvou, kdy zaměstnanec se nepodílí na riziku podnikatele. Odvolává se na ust. § 109 odst. 1,2 zák. práce. Od 1.1.2019 činila dohodnutá celková výše mzdy 45 000Kč hrubého, část označená jako základní mzda musela být zaměstnavatelem navýšena dle nař. vlády od 1.1.2020 z částky 19 850 Kč na částku 21 700Kč hrubého, zbytek mzdy činily prémie, které tvořily více než polovinu mzdy. Od. 1.1.2020 začal žalobce žalovanému prémie krátit, tj. zneužil svého postavení zaměstnavatele. Má za to, že pokud zaměstnavatel rozhodne odejmout pohyblivou složku mzdy jako takovou, nemůže tak učinit zpětně/ R NS ČR 21Cdo 5984/2017 Je třeba pohlížet na jednání dle svého obsahu / §555 odst. 1 o.z. a přihlížet k vůli stran, který je nejpříznivější pro zaměstnance /R NS ČR 21Cdo 2300/2017, 21Cdo 2273/2009, tedy je možné změny měsíční mzdy pouze do budoucna. Žalobce měl provozovny Eshop, takže měl větší obrat než v minulém roce. Krácení mzdy došlo najevo až při připsání mzdy na účet žalovaného, tedy předem mu snížení mzdy oznámeno nebylo.

3. Při prvním jednání konaném dne 5.1.2021 se soud pokusil o smírné vyřešení sporu, avšak bezvýsledně. Mezi účastníky není sporu, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 11.3.2013 a že žalovaný podal výpověď ze dne 23.4.2020 a dne 23.6.2020 okamžité zrušení pracovního poměru. [příjmení] mezi účastníky zůstalo, zda došlo k ukončení pracovního poměru dne 30.6.2020 uplynutím dvouměsíční výpovědní doby či dne 25.6.2020 na základě jeho okamžitého zrušení pracovního poměru. Soud provedl dokazování listinnými důkazy prokazující tvrzení žalobce, tj. pracovní smlouvu ze dne 11.3.2013, kde je v čl. 5 bod 1 upravena fixní měsíční hrubá mzda a v bodě 4 možnost obdržení prémie. Mzdový výměr ze dne 2.1.2019 dokládá výši fixní mzdy v částce19850 Kč, další mzdový výměr ze dne 2.1.2020 dokládá navýšení fixní mzdy na částku 21700 Kč. Žalovaný žalobci podal 2 výpovědi z pracovního poměru, 1. výpověď z pracovního poměru ze dne 23.4.2020 spolu s podacím lístkem, jejímž důvodem jsou etické a mravní důvody a 2. výpověď, resp. okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 23.6.2020 spolu s podacím lístkem, z důvodu bezdůvodného krácení mzdy o 5700Kč hrubého za každý kalendářní měsíc a to za březen a duben 2020. se k němu vyjadřoval podáním ze dne 25.6.2020, kde uvedl, že o ponížení mzdy byl žalovaný předem informován s ohledem na pandemii Covid 19, jakož i že se jedná o nenárokovou složku. Výplatní pásky za [číslo] 2020, 10,12/ 2019 dokládají vyplácenou mzdu žalovanému. Předávací protokol z 25.6.2020 dokládá, jaké pomůcky byly žalovanému svěřeny a jaké vrátil k datu 25.6.2020. Žalovaný od žalobce obdržel písemnou výtku ze dne 10.7.2020 pro nedostavení se do zaměstnání, [číslo], [číslo] a 30.6.2020 upozorňuje na pracovní povinnosti zaměstnance a odebrání prémiové složky ze červen 2020. Emailová korespondence proběhla mezi žalovaným a žalobcem, zejména dne 16.4.2020 žalobce prostřednictvím p. [příjmení] oznamuje všem zaměstnancům celoplošné snížení mezd zaměstnancům, se kterým žalovaný nesouhlasí., Soudu byla dodána dohoda o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus od Úřadu práce ze dne 15.4.2020 mezi Úřadem práce ČR a žalovaným uzavřená dne 15.4.2020 dalším jednání dne 20.4.2021 bylo dokazování doplněno výpisem z účtu žalovaného za období od ledna 2019 do května 2020 dokládají pravidelné obdržení vyplacené mzdy a výplatními páskami za leden – září 2019, listopad 2019 je prokázána jednotlivá měsíční jejich výše. Organizační struktura společnosti dokládá složení organizace včetně pracovních pozic. Výpisem z živnostenského oprávnění [jméno] [příjmení] je dokládáno, že je osobou s živnostenským oprávněním v oblasti obchodu a služeb. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že je u žalovaného zaměstnán jako eshop manažer na základě smluvního vztahu z ledna 2018, provádí i IT a marketing. Byl v podstatě nadřízeným žalovanému, který práci do března 2020 vykonával v pořádku. Problém začal v březnu 2020, kdy většina firmy šla na home office, prodejny byly uzavřeny, fungovaly jako výdejny. [příjmení] neurčoval jeho ocenění, pouze kontroloval práci. emailem bylo oznámeno, že je možnost, že dojde k ponížení mez. Sám obdržel méně. Zpočátku se vše řešilo telefonicky, později písemně. Účastníci neměli dalších návrhů na doplnění dokazování a soud rozhodl na základě výše provedených důkazů za použité § 132 o.s.ř.

4. Soud použil na daný případ ust. § 56 odst. 1 písm b/ z.č. 262/2006Sb. zákoníku práce, dle kterého může zaměstnavatel podat okamžitou výpověď, pokud mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti/ § 141 odst.1/. Dle tohoto ustanovení je mzda nebo plat splatnými po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku. Předmětem sporu tedy zůstalo, jaká výše mzdy žalovanému právoplatně náleží za odvedenou práci, neboť nebylo sporu, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán a že práci vykonával v rozhodném období, tj. v březnu a dubnu 2020, období, které bylo uvedeno v okamžitém zrušení pracovního poměru. Mzdový výměr ze dne 2.1.2020 dokládá fixní měsíční hrubou mzdu ve výši 21 700 Kč, která byla podepsána oběma stranami, tak jako pracovní smlouva ze dne 11.3.2013, ve kterém byla mzda upravena v čl. 5 v bodě 1 tak, že zaměstnanec za vykonanou práci náleží fixní měsíční hrubá mzda a prémie. Splatnost mzdy byla upravena v čl. 5 bod 3, tj. k 15 dni kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na mzdu nebo na některou její složku, v bodě 4 je uvedena možnost, tj. oprávnění k hrubé mzdě obdržet prémii, která je vyplácena měsíčně. Pro hodnocení zaměstnance je základním podkladem kvalita a množství odvedené práce a dále dodržování předepsaných postupů, přístup k plnění pracovních povinností a nařízení nadřízených pracovníků. V případě neplnění úkolů a povinností, budou zaměstnanci naopak prováděny srážky z prémie. V bodě 5 je uvedeno, že výše mzdy je výhradní dohodou smluvních stran. Výplatní pásky dokládají, že žalovanému byla vždy fixní mzda vyplacena a pravidelně mu byly vypláceny i prémie, avšak nikoliv v každém měsíci ve stejné části. Je veřejně známo, že Česká republika se ocitla od března 2020 v covidové situaci, která zapříčinila snížení podnikání, s čímž souvisely úpravy v zaměstnanecké sféře s ohledem na povinnost uzavření obchodů. Žalobce žalovaného, jakož i ostatní zaměstnance o tomto stavu informoval nejdříve ústně, později písemně emailem z 16.4.2020, který soud považuje jako jednostranné oznámení o snížení pohyblivé složky. Sám žalovaný se rozhodl v daném období pro ukončení pracovního poměru výpovědí dle § 50 odst. 3 zák. práce ze dne 23.4.2020, ve kterém uvedl etické a mravní důvody, z čehož je patrné, že žalovaný chtěl pracovní poměr ukončit a neměl již zájem dále u žalobce pracovat, tedy neuvádí zde, že by neobdržel odpovídající mzdu za březen 2020, tedy když již mohl podat příp. okamžité zrušení pracovního poměru. Z výplatních pásek za období je prokázané/žalovaným/ nesporné, že fixní mzdu žalovaný vždy obdržel, jakož i částečný ponížený bonus, tj. v březnu 2020 částku 17 600 Kč a v dubnu 18 300 Kč. Email z 16.4.2020 prokazuje, že o snížení mzdy byl žalovaný informován, byl informován již dříve ústně, což potvrdil svědek [příjmení]. [příjmení] jednostranného rozhodnutí snížení odměny není v zákoníku práce výslovně uvedena, tedy postačí rozhodnutí i ústní. Proto zde není namístě použití judikátu R NS ČR 21Cdo 5984/2017. Žalovaný byl včas informován ústně během března 2020, písemně během dubna 2020, že s ohledem na covidovou situaci zaměstnancům bude mzda o bonusy ponížena s tím, aby jim bylo zajištěno zaměstnání a nedocházelo k propouštění zaměstnanců. Soud se ztotožňuje s názorem žalobce, že u žalovaného by se mohlo jednat o zneužití práva R NS ČR 21Cdo 716/2016, kdy hlavním důvodem pro podání této výpovědi není zájem u žalobce setrvat nadále u žalovaného v práci, ale získat 2měsíční odstupné, tedy mít určitý prospěch od zaměstnavatele. Ostatní zaměstnanci žalobce byli srozuměni s jednostranným rozhodnutím zaměstnavatele v covidové době a z tohoto důvodu se podřídili rozhodnutí zaměstnavatele, v zaměstnání zůstali byť i za snížené bonusy. Dle názoru soudu se u bonusů jedná o pohyblivou složku, která není nároková, a tedy v případě jejího nevyplacení to nemůže být důvodem pro podání výpovědi dle § 56 odst. 1 písm. b/ zák. práce. Nikde v pracovní smlouvě ani organizační struktuře společnosti není uvedeno, jak vysoká prémie má být žalovanému poskytována, příp. jak by se k výpočtu její výše mohlo dojít. Jedná se tedy o částku neurčitou odvislou od rozhodnutí zaměstnavatele. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl a shledal okamžité zrušení pracovního poměru žalovaným za neplatné.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, žaloba, replika ze dne 3. 12. 2020, účast na jednání dne 5. 1. 2021, vyjádření ze dne 25. 1. 2021, účast na jednání dne 20. 4. 2021) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč, tj. celkem 22 328 Kč. A dále cestovní náhrada v celkové výši 1 892,16 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 1. 2021 náhrada 946,08 Kč za 100 ujetých km v částce 546,08 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2021 náhrada 946,08 Kč za 100 ujetých km v částce 546,08 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 3,9 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t., tj. celkem 1092 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 892 Kč ve výši 397,32, tj. celkem 24 617 Kč.