16 C 187/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Hustedové a přísedících JUDr. Jany Reguly Matějů a Dáši Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o 133 625,64 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se ohledně částky 9 835,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení zastavujeII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 123 790 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 43 243,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta, .

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10. 11. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 133 625,64 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici obchodního zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2023. Mzda stanovená platebním výměrem ze dne 11. 9. 2023 ve výši 34 400 Kč měsíčně byla splatná do 15. dne následujícího měsíce. Žalovaná zaslala žalobci dne 12. 6. 2024 dohodu o skončení pracovního poměru a zápočtový list, žalobce na dohodu nepřistoupil. Žalobce byl od dne 12. 6. 2024 až do skončení pracovního poměru v pracovní neschopnosti. Žalovaná nezaplatila žalobci mzdu za květen 2024, žalobce proto ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením ze dne 26. 7. 2024, které bylo žalované doručeno dne 30. 7. 2024. Žalobce tak po žalované požaduje mzdu za měsíc květen 2024 a za červen za dny 1. 6. 2024 až 11. 6. 2024 ve výši 46 440 Kč, náhradu mzdy za pracovní neschopnost ve dnech 12. 6. 2024 až 25. 6. 2024, náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu odpovídající výpovědní době v délce dvou měsíců ve výši 68 800 Kč a náhradu výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem práce ve výši 9 835,64 Kč, tj. celkem žalobce požaduje částku 133 625,64 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes předžalobní upomínku ze dne 21. 10. 2024.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, ve svých vyjádřeních uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo žalované nikdy řádně doručeno, protože žalobce jej adresoval fyzické osobě, panu , jméno FO, , k ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením tak nedošlo. Žalovaná neuhradila žalobci mzdu za květen 2024 a za červen za dny 1. 6. 2024 až 11. 6. 2024 a náhradu mzdy za pracovní neschopnost ve dnech 12. 6. 2024 až 25. 6. 2024, protože mezi účastníky probíhala jednání za účelem mimosoudního vyřešení sporu. Žalobce nespecifikuje výdaje vzniklé v souvislosti s výkonem práce ve výši 9 835,64 Kč.

3. Žalobce na jednání dne 6. 11. 2025 vzal svůj žalobní návrh zpět ohledně náhrady výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem práce ve výši 9 835,64 Kč s příslušenstvím.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li vzat návrh zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

5. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, postupoval soud dle § 96 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. a řízení ohledně částky 9 835,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 8. 11. 2024 do zaplacení zastavil.

6. Soud učinil z důkazů provedených na jednání následující skutková zjištění: Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici obchodního zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2023, mzda byla stanovena mzdovým výměrem ze dne 11. 9. 2023 ve výši 34 400 Kč měsíčně a byla splatná do 15. dne následujícího měsíce (pracovní smlouva ze dne 11.9.2023, mzdový výměr ze dne 11.9.2023, výpis z obchodního rejstříku oddíl C vložka 380811). Žalobce byl od dne 12. 6. 2024 do dne 31. 7. 2024 dočasně práce neschopný (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti z 12.6-31.7.2024). Pracovní poměr skončil okamžitým zrušením pracovního poměru, které bylo doručováno žalované dne 30. 7. 2024, a to z důvodu nezaplacení mzdy za měsíc květen 2024, žalovaná dále žalobci neuhradila mzdu za červen za dny 1. 6. 2024 až 11. 6. 2024 a náhradu mzdy za pracovní neschopnost ve dnech 12. 6. 2024 až 25. 6. 2024 (okamžité zrušení pracovního poměru z 26.7.2024 včetně podacího lístku, kopie obálky o vrácení nevyzvednuté zásilky, ve které je obsaženo okamžité zrušení pracovního poměru, vyjádření žalovaného ze dne 3.2.2025-uznání). Účastníci se snažili vyřešit spor mimosoudně (výzva právní zástupce žalobce před žalobou z 3.7.2024, emailová korespondence z podzimu 2024, email tz 20.6.2025).

7. Z 8 screenshotů interbankingu žalobce soud neučinil žádná skutková zjištění důležitá pro toto řízení, kdy přiložené důkazy se týkaly náhrady výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem práce, a v této části byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno.

8. Na základě výše provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 11. 9. 2023 pracovní smlouvu, na jejímž základě byl žalobce u žalované zaměstnán na pozici obchodního zástupce. Mzda byla stanovena mzdovým výměrem ve výši 34 400 Kč měsíčně a byla splatná 15. dne následujícího měsíce. Žalovaná neuhradila žalobci mzdu za měsíc květen 2024, žalobce proto ukončil pracovní poměr okamžitým zrušením dne 30. 7. 2024. Žalobce byl od dne 12. 6. 2024 do dne 31. 7. 2024 v pracovní neschopnosti. Žalovaná žalobci neuhradila mzdu za červen za dny 1. 6. 2024 až 11. 6. 2024 a náhradu mzdy za pracovní neschopnost ve dnech 12. 6. 2024 až 25. 6. 2024.

9. Pokud jde o právní posouzení věci, soud postupoval podle následujících ustanovení:

10. Podle § 113 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, mzda se sjednává ve smlouvě nebo ji zaměstnavatel stanoví vnitřním předpisem anebo určuje mzdovým výměrem, není-li v odstavci 2 stanoveno jinak.

11. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

12. Podle § 191 věty první zákoníku práce zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu jeho dočasné pracovní neschopnosti podle zvláštních právních předpisů.

13. Podle § 192 odst. 1 věty první zákoníku práce zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na , podezřelý výraz, podle předpisů o , podezřelý výraz, pojištění. Podle odst. 2 věty druhé cit. ust. náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku.

14. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1). Podle odst. 2 cit. ust. zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby. Pro účely náhrady mzdy nebo platu se použije § 67 odst. 4.

15. Podle § 67 odst. 4 zákoníku práce pro účely odstupného se průměrným výdělkem rozumí průměrný měsíční výdělek.

16. Podle § 337 odst. 2 zákoníku práce písemnost je zaměstnavateli doručena, jakmile ji zaměstnavatel převzal. Jestliže zaměstnavatel odmítne převzít písemnost, neposkytne součinnost nebo jinak znemožní doručení písemnosti v místě sídla nebo v místě podnikání zaměstnavatele, považuje se písemnost za doručenou okamžikem, kdy k takové skutečnosti došlo.

17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalobce byl u žalované zaměstnán na pozici obchodního zástupce na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 9. 2023 dle § 33 odst. 1 zákoníku práce. Žalovaná měla v souladu s pracovní smlouvou povinnost vyplatit žalobci mzdu stanovenou dle § 113 zákoníku práce ve mzdovém výměru ve výši 34 400 Kč měsíčně do 15. dne následujícího měsíce, tuto povinnost však žalovaná porušila, když žalobci včas nezaplatila mzdu za květen 2024. Žalobce tak v souladu s § 141 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, a to pro nezaplacení mzdy za květen 2024, žalovaná dále nezaplatila žalobci mzdu za červen 2024, a to za období od dne 1. 6. 2024 do dne 11. 6. 2024. Ušlá mzda za květen 2024 činí částku 34 400 Kč a za červen 2024 částku 12 040 Kč. Pokud jde o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru, soud má za to, že žalobce doručil okamžité zrušení pracovního poměru řádně, když jej zaslal poštou do sídla žalované, jako adresát je uveden , jméno FO, a žalovaná, žalovaná dne 30. 7. 2024 nebyla zastižena, písemnost byla uložena a žalovaná ji nepřevzala, v souladu s § 337 odst. 2 zákoníku práce se písemnost považuje za doručenou. Žalobce má dle § 56 odst. 2 ve spojení s § 67 odst. 4 a § 51 odst. 2 zákoníku práce v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tj. v délce dvou měsíců ve výši 68 800 Kč. Žalobce byl od dne 12. 6. 2024 do dne 31. 7. 2024 v pracovní neschopnosti dle § 191 zákoníku práce, a podle § 192 zákoníku práce mu za prvních čtrnáct dnů (období od dne 12. 6. 2024 do dne 25. 6. 2024) náleží náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku, tj. celkem ve výši 8 550 Kč.

18. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci mzdu za květen 2024 a za období od dne 1. 6. 2024 do dne 11. 6. 2024, náhradu mzdy v době pracovní neschopnosti za období od dne 12. 6. 2024 do dne 25. 6. 2024 a náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu dvou měsíců v souvislosti s ukončením pracovního poměru.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný z 92,64 % (tedy žalobce byl neúspěšný v poměrně nepatrné části), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 243,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 346 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 133 625,64 Kč sestávající z částky 6 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, porada s žalobcem dne 30. 9. 2025, účast na jednání dne 6. 11. 2025) a z částky 3 230 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní výzva) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 320 Kč ve výši 6 577,20 Kč. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne 4. 6. 2025, ze dne 18. 7. 2025 a ze dne 21. 10. 2025, protože se nejednalo o právní úkony ve smyslu § 11 a. t., ale pouze o vyjádření ohledně mimosoudního vyjednávání účastníků.

20. Náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.