16 C 38/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudcem JUDr. Janou Hustedovou ve věci žalobce; název žalobkyně, IČO, anonymizováno adresa, obec a číslo, anonymizována tři slova jméno příjmení, anonymizováno adresa, obec a číslo proti; žalovanému; celé jméno žalovaného, datum narození, anonymizováno adresa, obec a číslo - část obce o 14 535 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 845 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4 845 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení a částku 4845 Kč zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 845 Kč od 1.4.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, na základě níž by žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 2423 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 423 Kč od 1.9.2021 do zaplacení a částku 2 423 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 423 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 567,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno příjmení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 9. 12. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 535 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že územní celek je vlastníkem nemovité věci pozemku anonymizováno číslo zastavěná plocha a nádvoří, list vlastnictví, kat. území část obce, obec jehož součástí je stavba – garáž. Žalobce je pověřen správou nemovité věci. Dne 29. 11. 2017 žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o nájmu pozemku anonymizováno rok spisová značka, na základě které se žalovaný stal nájemcem předmětné nemovitosti, přičemž jako nájemce byl povinen hradit nájemné a sankce za prodlení s placením nájemného. Jelikož žalovaný nehradil řádně a včas, požaduje žalobce nájemné za rok 2020 ve výši 4 845 Kč splatné dne 31. 3. 2020, za rok 2021 ve výši 4 845 Kč splatné dne 31. 3. 2021, jelikož se žalovaný dostal do prodlení, požaduje žalobce rovněž sankce za prodlení ve výši 2 422,50 Kč za rok 2020 a 2 422,50 Kč za rok 2021. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Při jednání dne 23. 6. 2020 žalobce uvedl, že požaduje nájemné za roky 2020 a 2021 a smluvní pokutu za tyto roky. Žalovaný uvedl, že již nevlastní garáž a všechny dokumenty předal novému vlastníku. Namítl neúměrnost smluvní pokuty. Dále uvedl, že nájemné uhradil za roky 2017, 2018 a 2019 řádně, následně se dostal do finančních potíží s ohledem na pandemii a nájemné za roky 2020 a 2021 opravdu neuhradil. Uznal tedy dluh co do důvodu a výše v částce 4 845 Kč za rok 2020 a 4 845 Kč za rok 2021 s příslušenstvím od 1. 4. 2020 a 1. 4. 2021. Dále žalovaný uvedl, že od roku 2020 je bez zaměstnání, bydlí s rodiči, má děti ve střídavé péči.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 29. 11. 2017 smlouvu o nájmu pozemku anonymizováno číslo o výměře výměra, zastavěný zděnou garáží ve vlastnictví žalovaného, list vlastnictví Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě bylo sjednáno nájemné ve výši 4 845 Kč ročně se splatností do 31. 3. příslušného kalendářního roku. V článku anonymizováno smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného, bude-li v prodlení s placením nájemného více jak 10 dnů (smlouvou o nájmu pozemku anonymizováno rok spisová značka). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužného nájemného za roky 2020 a 2021 a smluvní pokuty za tyto roky (výzvou ze dne 13. 9. 2021). Finanční rekapitulací bylo prokázáno, že žalobce evidoval k 10. 9. 2021 celkový dluh žalovaného za roky 2020 a 2021 ve výši 14 535 Kč, z toho smluvní sankce 4 845 Kč. Rovněž vzal soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužných částek (předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2021).

4. Shora uvedené důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Soud provedl všechny důkazy a tyto důkazy soud hodnotil dle § 132 o.s.ř.

4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. Účastníci řízení uzavřely smlouvu o nájmu pozemku na dobu neurčitou dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.). Na jejím základě vznikla žalovanému povinnost hradit nájemné dle § 2217 o. z. ve výši 4 845 Kč ročně, které byl žalovaný povinen uhradit vždy do 31. 3. příslušného kalendářního roku. Jelikož žalovaný neuhradil nájemné za roky 2020 a 2021, dostal se do prodlení a soud žalobci přiznal i úrok z prodlení dle § 1968 věty první a § 1970 o. z., ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po dnech splatnosti. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě ohledně dlužného nájemného a že tento nárok žalovaný uznal, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

5. Ohledně smluvní pokuty soud postupoval dle § 2048 a násl. o. z. V článku V. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 50 % ročního nájemného, bude-li v prodlení s placením nájemného po dobu delší než 10 dní. Smluvní pokutu ujednanou ve výši poloviny nájemného soud považuje za nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy. Její nepřiměřenost soud shledává především v tom, že je stanovena sazbou 50 % z ročního nájemného po 10ti dnech prodlení. Z toho vyplývá, že délka prodlení nemá na výši smluvní pokuty vliv a zaplatí-li dlužník nájemné 11. den po splatnosti, bude povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 50 % nájemného stejně, jakoby byl v prodlení několik měsíců či let. Takové ujednání je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatné. Na základě těchto důvodů soud nepřistoupil k moderaci smluvní pokuty a nepřiznal ji jako celek. Rovněž je třeba vzít v potaz, že prodlení žalovaného bylo způsobeno pandemií anonymizováno, neboť do roku 2020 žalovaný nájemné řádně hradil a uložení povinnosti zaplatit takto vysokou smluvní pokutu by bylo vůči žalovanému značně nespravedlivé. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku anonymizováno rozsudku.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 567,80 Kč, přičemž tato částka představuje 33,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Náklady zastoupení advokátem nebyly žalobkyni přiznány, neboť je soud nepovažuje za účelně vynaložené. Soud vychází z toho, že u statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat v řízení před obecnými soudy právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nelze náklady na právní zastoupení advokátem považovat za náklady účelně vynaložené. (srovnej též nález název soudu sp.zn. ústavní nález ze dne 13. 8. 2012). Soud stanovil lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.