16 C 43/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Janou Hustedovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 169 899,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 102 353 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 67 546,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 158 876 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 68,82 % ročně z částky 134 470,87 Kč od 30. 12. 2025 do 18. 1. 2026 ve výši 4 935 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 134 470,87 Kč od 19. 1. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30. 12. 2025 dosáhne částky 485 971,20 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 916,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 169 899 Kč, spolu s úrokem z prodlení, jak je vymezen ve výroku II tohoto rozsudku. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 29. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, které mu poskytla částku 137 000Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit, a to spolu s úrokem ve výši 68,82 % ročně. Před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dlužnou částku nesplácela dle sjednaných splátek, čímž jí vznikla povinnost zaplatit též smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení v celkové výši 11 023,60 Kč. Žalovaný zaplatil na úvěr pouze 1 937,72 Kč. Do dnešního dne zbytek žalované částky nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žádal odročení jednání s ohledem na to, že dne 18.6.2026 insolvenční soud vydal vyhlášku, kterou bylo dne 17.6.2026 zahájeno insolvenční řízení vůči jeho osobě. Soud jednal dle § 101/30 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, neboť o jeho insolvenci nebylo doposud rozhodnuto.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutečnosti.

4. Žalobkyně je oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry (zjištěno z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ze dne 23. 5. 2018). Žalovaný požádal dne 29. 5. 2025 u žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 137 000 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, a jeho dodatku č. , hodnota, ze dne 29. 5. 2025). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného (zjištěno z fotokopií dokladů žalovaného).

5. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že má měsíční příjmy ve výši 55 300 Kč, které doložil výpisem z účtu, ze kterých se podává, že od společnosti , právnická osoba, . mu chodí měsíční výplata přibližně 55 500 Kč. Výdaje žalovaný žádným způsobem nedoložil, pouze tvrdil, že činí 40 095 Kč, a to 4 860 Kč na životním minimu, 4 000 Kč spoření, 4 000 Kč na splátky třetím osobám, 11 235 Kč na splátky žalobkyni, 13 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na další výdaje. Dále uvedl, že je svobodný a má nejvyšší dosažené vzdělání maturitní (zjištěno z hodnocení klienta ze dne 29. 5. 2025 a předmětných potvrzeních o obdržených platbách). Žalobkyně provedla výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), ze kterého zjistila, že žalovaný žádal již 5x o úvěr, s expozicí 1 993 153 Kč, limitem kreditních karet 419 000 Kč a s žádnými dluhy po splatnosti (zjištěno z tohoto výpisu).

6. Žalovaný prohlásil, že je srozuměn se zněním smlouvy a svými povinnostmi, je si vědom plateb, k nimž je povinen, nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a uvedl žalobkyni pravdivé informace (zjištěno z tohoto prohlášení).

7. Žádost o úvěr byla schválena (zjištěno z oznámení o schválení úvěru). Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkem částku 404 976 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 68,81 % ročně, RPSN činilo 95,25 %. Vedle tohoto si smluvní strany ujednaly smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, s níž bude žalovaný v prodlení déle než 30 dní, v maximální výši 2 999 Kč ročně. Za každou splátku v prodlení se též zavázal nahradit náklady vzniklé v souvislosti s takovým prodlením, a to v paušální výši 200 Kč. V případě prodlení delšího 65 dní vznikalo právo žalobkyně celý dluh zesplatnit. Po zesplatnění vznikal žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny za každý den prodlení (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2025 a jejího dodatku č. , hodnota, z téhož dne). Dluh měl žalovaný splácet ve 48 splátkách ve výši 8 437 Kč od 20. 6. 2025 do 20. 5. 2029 (zjištěno ze splátkového kalendáře). V předsmluvním formuláři byl žalovaný informován o podstatných skutečnostech úvěru (zjištěno z tohoto formuláře). Žalovaný dne 29. 5. 2025 smlouvu odsouhlasil zasláním SMS kódu (zjištěno z dokumentu Podpis na dálku a důkazu o přijaté SMS). Žalobkyně zaslala žalovanému částku 137 000 Kč dne 29. 5. 2025 na účet č. 02052478013/0800 (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru a ze základních informací o klientovi). Žalovanému byla smlouva zaslána poštou, on si ji však nevyzvedl (zjištěno z předmětné dodejky).

8. Ve dnech 20. 8., 20. 11. a 20. 12. 2025 byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužných splátek s upozorněním, že dluh může být zesplatněn (zjištěno z těchto výzev). Dne 28. 12. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému, že v důsledku jeho prodlení byl celý dluh zesplatněn, přičemž mu byla stanovena splatnost 10 dnů od odeslání výzvy (zjištěno z tohoto oznámení). Dne 16. 2. 2026 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva (zjištěno z předžalobní výzvy a předmětného podacího archu).

9. Žalovaný zaplatil žalobkyni na předmětný dluh celkem částku 34 647 Kč (zjištěno z karty klienta a z tvrzení žalobkyně, když jde o tvrzení pro žalovaného příznivější).

10. Zjištěný skutkový stav shrnuje soud takto. Účastníci spolu na žádost žalovaného uzavřeli smlouvu, na základě, které poskytla žalobkyně žalovanému částku 137 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 68,81 % ročně, přičemž se zavázal, že v případě prodlení zaplatí 499 Kč za každou takovou splátku jako smluvní pokutu a případně též 200 Kč za každou takovou splátku, jako náhradu nákladů vzniklých v důsledku prodlení. Dále se zavázal k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky od zesplatnění úvěru. Žalovaný před uzavřením smlouvy doložil pouze výpis z účtu s předmětnými platbami, dále vyplnil formulář, kde uvedl své výdaje jako životní minimum a náklady na bydlení s tím, že je svobodný. Žalobkyně prolustrovala žalovaného v systému NRKI. , adresa, 000 Kč byla žalovanému následně po odsouhlasení smlouvy zaslána na účet dne 29. 5. 2025. Žalovaný z dluhu uhradil pouze 34 647 Kč, přičemž byl následně opakovaně upomínán na dlužné splátky, až byl jeho dluh ke dni 8. 1. 2026 zesplatněn. Dne 16. 2. 2026 mu byla zaslána předžalobní upomínka.

11. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Účastnici spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Soud dospěl k závěru, že smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku. Dále má soud též za to, že byť žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak nedostála požadavkům, jež na takové zkoumání klade zákon a soudní praxe. Žalovaný vyplnil formulář, kde uvedl své příjmy a výdaje, přičemž své příjmy sice doložil, stran výdajů však vycházela žalobkyně pouze z jeho tvrzení. V systému NRKI bylo přitom uvedeno, že celkem dluží téměř 2 000 000 Kč a zkoumání jeho poměrů mělo být tedy o to důkladnější.

23. Dle databáze ARAD se v době zřizování úvěru pohybovala obvyklá úroková sazba okolo 8,16 % ročně. Smluvně sjednaný úrok byl tak více než osminásobný oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004).

24. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. , Anonymizováno, , nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, ), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů“.

25. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy.

26. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, tak dle ustálené soudní praxe je třeba, aby úvěrující zkoumal úvěruschopnost přesvědčivě, přičemž jeho závěrem musí být, že úvěrovaný nebude mít zjevný problém dluh uhradit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , Anonymizováno, ). Za situace, kdy bylo v systému NRKI zjištěno, že má několik dluhů, bylo namístě jeho tvrzení pečlivě prověřit. Na tuto svou povinnost však žalobkyně zcela rezignovala.

27. Co se týče rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , Anonymizováno, , tak tento výklad byl překonán judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Konkrétně jeho rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, č. , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , uvádí, že úprava posouzení úvěruschopnosti nesmí být vykládána tak, aby motivovalo úvěrující k obcházení této povinnosti. Dále pak i sám Nejvyšší soud v aktuálnější judikatuře uvádí, že není možné vycházet z objektivně nepodložených osobních prohlášení dlužníka o jeho poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázi dlužníků (srov. např. rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 15. 1. 2025).

28. Nelze proto dospět k závěru, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně. Úvěrová smlouva je tedy absolutně neplatná též podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

29. S ohledem na to vše shora uvedené nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvních pokut, náhradu nákladů na vymáhání dlužných splátek či smluvních úroků z prodlení.

30. Žalovanému byla poskytnuta částka 137 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. V rámci splácení již žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 34 647 Kč a zbývá mu tedy zaplatit 102 353 Kč. Co do této částky je tedy žaloba důvodná. Ve zbytku byl návrh žalobkyně zamítnut.

31. Soud určil splatnost vydání bezdůvodného obohacení v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož byl žalovaný v řízení naprosto pasivní, neměl soud žádné podklady, ze kterých by mohl vycházet a lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako 3denní.

32. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 60,20 % uplatňovaného nároku (102 353 z 169 899) a má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 20,40 % (60,20 – 39,80).

33. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudní poplatkem ve výši 8 495 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 7 900 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby a náhradou 21% DPH ve výši 5 260,50 Kč, tedy v celkové výši 38 805,50 Kč. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 7 916,30 Kč (20,40 % z 38 805,50).