16 C 53/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Janou Hustedovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátkou se Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 30 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10 130 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 130 Kč od 24. 10. 2024 do 19. 2. 2025 a úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 10 130 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 183 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 130 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 24. 10. 2024 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 21. 7. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit. To však neučinil, přičemž na dluhu nezaplatil ničeho. Tím vznikl žalobkyni nárok též na smluvní pokutu ve výši 8 680 Kč a náklady na vymáhání dluhu ve výši 1 450 Kč, a to v souladu se sazebníkem, který byl přílohou předmětné smlouvy. Dlužnou částku žalovaný do dnešního dne neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř. dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Dne 21. 7. 2024 spolu účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru a k ní též dodatek. Na základě těchto smluv se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částky 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit, a to mimo jiné spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně (zjištěno z této smlouvy, jejího dodatku a fotokopie občanského průkazu a kartičky zdravotního pojištění žalovaného). Dne 21. 7. 2024 byla žalovanému zaslána na účet částka 15 000 Kč, dne 27. 7. 2024 pak částka 5 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedení těchto plateb). Dne 23. 10. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění dluhu (zjištěno z tohoto oznámení a z potvrzení o jeho odeslání). Dne 12. 2. 2025 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva se 7denní lhůtou k plnění od odeslání výzvy (zjištěno z této předžalobní výzvy a předmětného podacího archu).

6. S ohledem na právní posouzení soud ostatní důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost.

7. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru podle shora uvedených ustanovení. Z provedených důkazů je zřejmé, že ve vztahu k žalovanému byla předmětná smlouva, včetně jejího dodatku, vyhotovena, přičemž částky v nich uvedené mu byly fakticky zaslány na účet. Není přitom podstatné, že žalobkyně nedoložila tyto listiny podepsané, neboť takovou smlouvu lze uzavřít i ústně. Soud má tedy za prokázané, že smlouva (včetně dodatku) byla mezi účastníky uzavřena. Dospěl nicméně k závěru, že je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to vzhledem k výši úroku.

14. Dle databáze ARAD se v době zřizování úvěru pohybovala obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů okolo 9,02 % ročně. Smluvně sjednaný úrok byl tak více než padesátinásobný oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je v rozporu s dobrými mravy úrok, který je, byť jen dvojnásobkem či trojnásobkem, úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, ).

15. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze (viz rozsudek ze dne 16. 4. 2019, č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , rozsudek ze dne 24. 10. 2019, č. j. , Anonymizováno, , nebo rozsudek ze dne 12. 11. 2020, č. j. , Anonymizováno, ), kdy „ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.“.

16. S ohledem na výše uvedené shledal soud smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Sjednaný úrok sice žalobkyně nepožadovala, to však na povinnosti soudu posoudit smlouvu z hmotněprávního hlediska ničeho nemění.

17. S ohledem na to vše shora uvedené nemohlo žalobkyni vzniknout ani právo na zaplacení smluvních pokut či na náhradu nákladů na vymáhání dluhu.

18. Žalovanému byla poskytnuta částka 20 000 Kč a s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy se tak jedná o plnění poskytnuté bez právního důvodu. O tuto částku se tedy žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit. Jelikož neuhradil ničeho, je žaloba co do této částky důvodná. Ve zbytku byl návrh žalobkyně zamítnut.

19. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Splatnost je dána dle výzvy k zaplacení dlužné částky, když se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení. Výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 2. 2025 se lhůtou k plnění do 7 dnů o jejího odeslání. Nárok se tak stal splatným dne 20. 2. 2025.

20. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do 66,40 % uplatňovaného nároku (20 000 z 30 130) a má tedy právo na náhradu nákladů v rozsahu 32,80 % (66,40 – 33,60).

21. Při plném procesním úspěchu by soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení tvořenou soudní poplatkem ve výši 1 206 Kč a náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 700 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v částce 100 Kč za každý z výše uvedených úkonů právní služby, tedy v celkové výši 3 606 Kč. Při reflektování částečného úspěchu tak soud žalobkyni přiznal na náhradě nákladů částku 1 183 Kč (32,80 % z 3 606).

22. Soud žalobkyni nepřiznal náklady v jí požadované výši. Podaná žaloba je tzv. žalobou formulářovou, neboť je podána na ustáleném vzoru, přičemž žalobkyně se u zdejšího soudu skutkově i právně obdobných nároků domáhala již dříve. Předmětem řízení je peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, žalobkyni byla zároveň přiznána náhrada nákladů řízení, a tudíž jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení ve výši podle § 2 odst. 1 uváděné vyhlášky, tedy ve výši vypočtené shora.