17 C 110/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 300 121,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 300 121, 27 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 601,39 Kč, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 5 193,05 Kč, s úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 300 000 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 3 869,86 Kč od 30. 11. 2020 do 16. 12. 2020, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 300 730,6 Kč od 17. 12. 2020 do 23. 1. 2021 a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z částky 300 121,27 Kč od 24. 1. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 71 538 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 300 121,27 Kč se smluvním úrokem ve výši 12,5 % ročně z dlužné jistiny a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 20 % ročně z titulu Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2014 (dále také jen„ smlouva“). Na základě smlouvy žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky formou povoleného přečerpání účtu do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. S účinností od 20. 8. 2015 byl úvěrový limit navýšen na 300 000 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 30. 10. 2020. Žalovaná uhradila na dluh dne 31. 8. 2020 částku 869,86 Kč, dne 16. 12. 2020 částku 139,26 Kč a dne 23. 1. 2021 částku 609,33 Kč Tyto platby byly započteny na dlužné poplatky v celkové výši 1 050 Kč. Z této částky tak žalobkyně požaduje zbylou část 121,27 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne 16. 4. 2021 uvedla, že nezpochybňuje uzavření smlouvy, ani čerpání finančních prostředků, dovolává se však obdobné ochrany, jakou právní řád poskytuje spotřebitelům. Žalovaná sice není spotřebitelem, ovšem jde o malou společnost jediného vlastníka bez zaměstnanců, žalobkyně je naproti tomu druhou největší bankou v České republice, která dle svých prohlášení dobrovolně přijala systém sociálních a ekologických hledisek, známý jako tzv. společenská odpovědnost firem. Přesto žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, v níž mj. zakotvila smluvní úrok z prodlení ve výši 20 % ročně, což svou podstatou odpovídá lichevnímu ujednání ve smyslu § 1796 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Dále je třeba zdůraznit, že jednatel žalované podstoupil dne 17. 2. 2020 operaci [anonymizováno] pro akutně vzniklou disekci aorty s poruchou vědomí a s ohledem na svůj zdravotní stav není schopen vykonávat jakoukoliv práci přinášející duševní či fyzickou zátěž a trpí stupňujícími se depresemi. Za této situace se žalovaná obrátila na žalobkyni s možností odkladu splátek, to však žalobkyně neumožnila a naopak trvala na výši splátek, která byla pro žalovanou nesplnitelná. Žalobkyně nadto v souladu se smlouvou měla možnost smlouvu vypovědět, to však neučinila. Žalobkyně žalované nedoručila oznámení o zesplatnění úvěru, neboť dle sdělení pošty bylo na adresu žalované v období od října 2020 do prosince 2021 doručeno pouze jediné doporučené psaní, a to předžalobní výzva zástupce žalobkyně. Dluh tedy není splatný. Pro případ vyhovění žalobě žalovaná navrhla, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

3. Žalobkyně v replice dodala, že se snažila o smírné řešení situace, žalovaná telefonicky odsouhlasila splátky ve výši 20 000 Kč, po odeslání návrhu na uzavření smíru se však stala nekontaktní. K argumentaci žalované žalobkyně doplnila, že žalovaná jakožto právnická osoba nemůže být považována za spotřebitele, ani se coby podnikatel nemůže dovolat ustanovení o lichvě. Sazbu úroků z prodlení ve výši 20 % ročně nelze považovat za nemravnou, neboť v judikatuře vyšších soudů je za přijatelnou považována i sazba úroků z prodlení ve výši 0,5 % denně, tedy přes 180 % ročně. Sazba úroků z prodlení ve výši 20 % ročně odpovídá bankovním standardům a nikterak se nevymyká běžné obchodní praxi.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 16. 8. 2022, jednatel žalované však den před konáním jednání zaslal soudu žádost o jeho odročení ze závažných zdravotních důvodů. Soud proto jednání odročil na 13. 10. 2022 a zároveň vyzval žalovanou, aby doložila potvrzení o zhoršení zdravotního stavu. Jednatel žalované na výzvu nereagoval a v den jednání zaslal soudu další žádost o jeho odročení s ohledem na zhoršení zdravotního stavu. Vzhledem k tomu, že se již jednalo o druhou omluvu zaslanou bezprostředně před konáním jednání a žalovaná důvody své žádosti navzdory výzvě soudu nedoložila, soud věc projednal ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním.

6. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 15. 8. 2014 smlouvu o úvěru [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 100 000 Kč. S účinností od 20. 8. 2015 byl úvěrový limit navýšen na 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala za čerpané prostředky až do výše úvěrového limitu platit žalobkyni úrok ve výši 12,5 % ročně a v případě prodlení hradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky. Povinností žalované bylo vždy nejpozději do 360. dne po čerpání úvěr splatit a minimálně po dobu následujícího jednoho pracovního dne úvěr nečerpat (smlouvou o úvěru [číslo], dodatkem [číslo] ke smlouvě o úvěru [číslo]).

7. Součástí smlouvy byly úvěrové obchodní podmínky, dle jejichž [číslo] písm. b) byla žalobkyně oprávněna písemným oznámením zaslaným klientovi prohlásit, že všechny pohledávky z poskytnutého úvěru nebo jejich část se stávají splatnými, přičemž klient je povinen uhradit své dluhy vůči bance ke dni v prohlášení uvedenému a smluvní vztah končí úplným splacením všech dluhů vyplývajících ze smlouvy (úvěrovými obchodními podmínkami ČSOB).

8. Žalovaná finanční prostředky dle smlouvy čerpala až do výše úvěrového limitu 300 000 Kč a tyto prostředky ve sjednané lhůtě nevrátila (výpisem z úvěrového účtu).

9. Dne 1. 11. 2020 zaslala žalobkyně žalované oznámení o zesplatnění úvěru, a to na adresu [adresa], [obec a číslo], v němž jí oznámila, že prohlásila všechny své pohledávky z úvěru za splatné ke dni 30. 10. 2020 (oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 1. 11. 2020 včetně dodejky).

10. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 300 000 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 601,39 Kč za období od 1. 8. 2020 do 29. 11. 2020 a dále úrokem ve výši 12,5 % ročně z částky 300 000 Kč běžícím od 30. 11. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 193,05 Kč ke dni 29. 11. 2020 a dále běžícím ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2020 (výpisem z úvěrového účtu, tabulkou obsahující výpočet smluvních úroků).

11. Žalobkyně žalované rovněž účtovala poplatky za služby spojené se správou úvěru, a to dne 30. 10. 2020 částku 350 Kč, dne 30. 9. 2020 částku 350 Kč a dne 31. 8. 2020 částku 350 Kč, celkem 1 050 Kč. Tato částka byla ponížena platbou ze dne 31. 8. 2020 na 869,86 Kč, dále na dlužné poplatky byla započtena platba ze dne 16. 12. 2020 ve výši 139,26 Kč, ze dne 23. 1. 2021 ve výši 609,33 Kč. Výsledná částka dlužných poplatků tak činí 121,27 Kč (smlouvou o úvěru, sazebníkem ČSOB ve znění k 1. 4. 2016, výpisem z úvěrového účtu).

12. Zástupce žalobkyně zaslal žalované na adresu jejího sídla dle obchodního rejstříku předžalobní upomínku, v níž jí oznámil, že žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 30. 10. 2020, a vyzval žalovanou k neprodlené úhradě dluhu (předžalobní upomínkou ze dne 8. 12. 2020 včetně podacího archu, shodnými tvrzeními účastnic).

13. Žalobkyně se hlásí ke společenské odpovědnosti firem, ve výroční zprávě z období pandemie onemocnění Covid-19 mj. uvedla, že se chová odpovědně v této nelehké době a klientům nabízí odklad splátek (výroční zprávou o společenské odpovědnosti skupiny ČSOB).

14. Jednatel žalované podstoupil dne 17. 2. 2020 operaci [anonymizováno], při níž mu byla provedena náhrada aortální chlopně biologickou protézou, náhrada kořene aorty a ascendentní aorty protézou. Dne 9. 3. 2020 byl jednateli žalované implantován kardiostimulátor (propouštěcí zprávou [anonymizováno] nemocnice v [část obce] ze dne 3. 3. 2020 a 12. 3. 2020).

15. Soud zamítl důkaz přehledem doručovaných písemností na adresu žalované za období říjen 2020 až prosinec 2021, neboť mezi stranami je nesporné, že oznámení o zesplatnění ze dne 1. 11. 2020 nebylo zasláno na adresu sídla žalované, ale na adresu sídla jejího bývalého jednatele. Tento důkaz je tedy pro řešenou věc nadbytečný.

16. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

17. Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 15. 8. 2014 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 100 000 Kč, následně navýšeného na 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala za čerpané prostředky až do výše úvěrového limitu platit žalobkyni úrok ve výši 12,5 % ročně a v případě prodlení hradit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 20 % ročně z dlužné částky. Žalovaná peněžní prostředky až do povoleného limitu načerpala, s jejich splácením se však dostala do prodlení. Žalobkyně proto prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 30. 10. 2020 a příslušné oznámení o zesplatnění zaslala na adresu [adresa], [obec a číslo]. Zesplatnění žalobkyně oznámila žalované rovněž v předžalobní upomínce zaslané na adresu jejího sídla. Žalobkyně se přihlásila ke společenské odpovědnosti firem, jednatel žalované v únoru a březnu 2020 podstoupil operaci [anonymizováno].

18. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

19. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

23. Podle § 421 o. z. za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.

24. Podle § 1797 o. z. podnikatel, který uzavřel smlouvu při svém podnikání, nemá právo požadovat zrušení smlouvy podle § [číslo] odst. 1, ani se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § [číslo].

25. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu 100 000 Kč, resp. 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala za čerpané prostředky platit žalobkyni úrok ve výši 12,5 % ročně. Soud zdůrazňuje, že jak žalobkyně, tak žalovaná vystupovaly ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku. Žalované nadto svědčí postavení podnikatele i na základě § 421 o. z., neboť se jedná o obchodní společnost zapsanou do obchodního rejstříku. Na žalovanou proto nelze pohlížet jako na spotřebitele a daný právní vztah nelze hodnotit jakožto spotřebitelský ve smyslu § 1810 o. z. Z téhož důvodu se pak žalovaná nemůže s úspěchem dovolávat § 1796 o. z., tedy ochrany před lichevním jednáním protistrany, neboť dle 1797 o. z. podnikateli právo dovolat se tohoto ustanovení nesvědčí. Nadto v řešeném případě, jak bude uvedeno níže, smlouva o úvěru nezakládá hrubý nepoměr vzájemného plnění.

28. Žalovaná dlužnou částku nesplácela řádně a včas, a to ani navzdory zaslaným upomínkám. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 30. 10. 2020. Soud nepřehlédl, že žalobkyně zřejmě administrativním pochybením zaslala příslušné oznámení o zesplatnění na adresu [adresa], [obec a číslo], tedy nikoliv na adresu sídla žalobkyně, ale na adresu sídla jejího bývalého jednatele. Soud však zároveň zohlednil znění čl. 18 písm. b) obchodních podmínek, dle něhož je banka v případě prodlení klienta se splácením dluhu po dobu delší než pět pracovních dní oprávněna prohlásit veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné, a to ke dni, který uvede v prohlášení. Tuto skutečnost je povinna dlužníku písemně oznámit. Za této situace tedy soud shledal dostačujícím, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru v předžalobní upomínce, která z materiálního hlediska nahradila oznámení o zesplatnění ze dne 1. 11. 2020.

29. Žalobkyně doložila, že ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 300 000 Kč a dlužné poplatky 121,27 Kč. Tuto skutečnost žalovaná ostatně ani nesporovala. Žalobkyně má dále nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 12,5 % ročně z dlužné jistiny a smluvního úroku z prodlení ve výši 20 % z dlužné jistiny. V této souvislosti soud připomíná, že strany smlouvy si jakožto dva podnikatelské subjekty sjednaly ve smyslu § 1970 o. z. úrok z prodlení, a to ve výši, kterou nelze hodnotit jako jakkoliv nestandardní či dokonce v rozporu s dobrými mravy. Úrok z prodlení dosahující sazby 20 % ročně naopak odpovídá bankovním standardům a nevymyká se běžné obchodní praxi. Nadto je třeba připomenout, že v případě řádného splácení dluhu by dané ujednání nebylo vůbec aplikováno.

30. Soud nikterak nezpochybňuje, že jednatel žalované se může nacházet v nesnadné osobní a potažmo finanční situaci, ovšem tato skutečnost by mohla být zohledněna tolika při určení způsobu úhrady dluhu, tedy zejména umožněním jeho zaplacení prostřednictvím splátkového kalendáře. Ze spisu přitom vyplývá, že žalobkyně byla této možnosti otevřena a s žalovanou o sjednání splátkového kalendáře opakovaně jednala. Ostatně i při jednání před soudem dne 13. 10. 2022 sdělila, že byla připravena uzavřít smír včetně splátkového kalendáře. Žalovaná se však k jednání nedostavila a o tuto možnost se tedy svým postojem sama připravila. Žalovaná nadto svou finanční a majetkovou situaci nikterak blíže nespecifikovala, a to navzdory písemné výzvě soudu ze dne 20. 5. 2022, v níž byla vyzvána k jejímu popsání a doložení. Tato výzva zůstala bez reakce a vzhledem k tomu, že žalovaná v obchodním rejstříku nezveřejňuje příslušné účetní dokumenty, soud si o majetkových poměrech žalované nemohl utvořit žádnou konkrétní představu. Soudu proto nezbylo než stanovit dle § 160 odst. 1 o. s. ř. povinnost k úhradě přiznané částky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ze stejného důvodu nebyly dány předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř., neboť břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru tíží účastníka, který se tohoto mimořádného institutu dovolává.

31. O náhradě nákladů řízení soud proto rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 538 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 006 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 300 121,27 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 25. 5. 2021 a ze dne 9. 6. 2022, účast na jednání) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 200 Kč ve výši 10 332 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.