17 C 125/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 198 071,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 168 071,40 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky: 10 000 Kč od 16. 1. 2019 do 8. 4. 2019, 10 000 Kč od 16. 2. 2019 do 8. 4. 2019, 10 000 Kč od 16. 3. 2019 do 8. 4. 2019, s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky: 9 500 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 1. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 2. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 3. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky: 10 000 Kč od 16. 7. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 8. 2020 do zaplacení, 10 000 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, 322,60 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, 38 064,50 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení od 9. 4. 2019 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 98 029,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobkyně podala dne 26. 5. 2020 žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 99 500 Kč s příslušenstvím a to z titulu dlužného nájemného. Žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], zapsaného na [list vlastnictví]. Na část pozemku uzavřela dne 25. 3. 2015 s žalovanou nájemní smlouvu, přičemž sjednané nájemné činilo 10 000 Kč měsíčně splatných k 15. dni v měsíci. Naposledy zaplatila žalovaná nájemné za prosinec 2018. Dále eviduje žalobkyně tři anonymní vklady na částku 10 000 Kč ze dne 8. 4. 2019. Vklady byly označené jako nájemné SD [číslo] [ulice], nájemné SD [číslo] [ulice] a nájemné [číslo] [ulice]. Žalovaná žalobkyni stran těchto plateb nijak neinformovala a ani nereagovala na výzvu žalobkyně k identifikaci platby. Z toho důvodu považuje žalobkyně nájemné za první tři měsíce v roce 2019 za neuhrazené. Prohlášením o zápočtu ze dne 3. 2. 2020 započetla žalobkyně nájemné ve výši 60 500 Kč za měsíce duben a září 2020 a částečně za říjen 2020. Žalovaná tedy dluží na nájemném částku 10 000 Kč za každý měsíc od ledna do března 2019, částku 9 500 Kč za říjen 2019 a 10 000 Kč za každý měsíc od listopadu 2019 až do dubna 2020. Kč Tyto částky žalobkyně požadovala se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z jednotlivých dlužných plateb za nájem ve výši 10 000 Kč vždy od 16. dne v měsíci, tedy dne následujícího po té kdy bylo nájemné splatné. Pokud jde o zápočty na tuto pohledávku uplatňované jednostranně ze strany žalované, považuje je žalobkyně za neplatné, neboť započtení je možné pouze, pokud se jedná o splatnou pohledávku, přičemž pohledávky započítávané žalovanou splatné nebyly (doručovala je vždy současně s fakturou, před její splatností). Zároveň se jednalo o nejisté pohledávky, neboť plnění ze strany žalované, za které žádala po žalobkyni úhradu, a takto vzniklou pohledávku vůči žalobkyni započítávala, trpělo vadami. Žalobkyně v této souvislosti uplatňovala nárok na slevu, pohledávky žalované proto byly nejisté a nebyly způsobilé k započtení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 99 500 Kč za celkové dlužné nájemné a k zákonnému úroku z prodlení dne 17. 4. 2020. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala. Žalovaná podala výpověď dohodu dne 16. 1. 2019 v podatelně žalobkyně, kterou žalobkyně odsouhlasila. Žalovaná však nepovažovala svoji výpověď za vážně míněný úkon a z toho důvodu následně vypověděla jednostranně smlouvu o nájmu sama žalobkyně. Žalobkyně se dostavila dne 16. 4. 2019 k předání předmětu nájmu, avšak sběrný dvůr byl zavřený a na místo se dostavil pouze pan [příjmení], který neprokázal žádné oprávnění k zastupování žalované a proto starostka s pracovnicí odboru životního prostředí odešly. K pokusu o uzavření sběrného dvora následně došlo až 16.8.2019, k čemuž se vztahuje sepsaný protokol. Strany poté projevily vůli v plnění dle smluv pokračovat. Starostka uvedla, že proti jednateli žalovaného nemá žádnou osobní animozitu. Na konci roku 2018 proběhlo na radnici jednání, přičemž žalovaná sdělila, že chce ukončit provoz sběrného dvora a že jej převezme společnost s jiným identifikačním číslem. Starostka jim však sdělila, že takový postup není možný podle zákona o obcích. Předmětná nájemní smlouva skončila na základě výpovědi žalobkyně, jejíž platnost potvrdil i Okresní soud v Liberci a to dnem 1. 10. 2020. Na jednání ze dne 25. 2. 2021 navrhla žalobkyně rozšíření žaloby o dlužné nájemné splatné po podání žaloby a bezdůvodné obohacení. Konkrétně o dlužné nájemné ve výši 50 322,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z jednotlivých dlužných plateb za nájem ve výši 10 000 Kč vždy od 16. dne v měsíci, tedy ode dne následujícího po dni, kdy bylo nájemné splatné, takto bylo uplatněno nájemné za květen 2020 až září 2020, a dále za dne 1. 10. 2020, kdy nájem ještě trval. Dále byl takto uplatněn nárok z titulu bezdůvodného obohacení odpovídajícího výši nájemného za období od 2. 10. 2020 do února 2021 v částce 48 248,80 Kč, neboť po skončení nájemní smlouvy žalovaná dále užívala nemovitost. K tomu žalobkyně dále žádala úrok z částky 38 064,50 Kč od 27.1.2021 do zaplacení, a to v návaznosti na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručenou žalované 26.1.2021. Výši bezdůvodného obohacení žalobkyně určila podle výše sjednaného nájemného, tedy 10 000 Kč za 1 měsíc neoprávněného užívání. Žalovaná předmět nájmu nikdy neodevzdala, přestože proběhly pokusy o převzetí ze strany žalobkyně.

2. Žalovaná podala dne 7. 7. 2020 vyjádření k žalobě. Uvedla, že uváděla-li žalobkyně tři anonymní vklady, jedná se o vklady jasně označené jako nájemné sběrný dvůr [obec] O této skutečnosti informoval starostku města osobně tehdejší jednatel společnosti a později současný jednatel Tyto tři platby byly tedy žalovanou řádně uhrazeny. Žalovaná má za to, že dlužnicí je v této věci žalobkyně, neboť žalovaná fakturovala služby spojené s provozem sběrného dvoru a následně je započítávala na pronajaté prostory. Uvedla, že starostka Ing. [jméno] [příjmení] se dostavila dne 16. 4. 2019 na sběrný dvůr, kde vyzvala žalovanou k odstranění provozního řádu, označení sběrného dvora a soukromé reklamy. Toho dne tedy žalobkyně neoprávněně znemožnila provoz sběrného dvora bez předchozí výzvy či výpovědi. Po návštěvě starostky byl sběrný dvůr po dva týdny zavřený, neboť zaměstnanci byli konsternováni návštěvou starostky. Po výše uvedeném datu bylo ze strany žalobkyně uděleno několik výpovědí, která žalovaná považovala za šikanózní jednání. Žalovaná má rovněž za to, že splnila ohlašovací povinnost podle zákona o odpadech. Ze strany žalované je nesporné, že sběrný dvůr mohl být uzavřený, pokud se obsluze udělalo nevolně a musela k lékaři nebo pokud probíhaly činnosti, u kterých podle BOZP třetí osoby být nemohu. Sběrný dvůr nadále provozuje. Příčinou celé situace je dle žalované osobní konflikt starostky s jednatelem společnosti. <b>3. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti.</b> 4. Žalobkyně vlastní pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Uvedený pozemek na základě nájemní smlouvy pronajala žalované k podnikatelské činnosti výlučně v rámci živnostenského oprávnění žalované za účelem sběru odpadu a výkupu kovového odpadu a mimo jiné i za účelem sběru nebezpečného odpadu. V čl. II. smlouvy bylo uvedeno, že je uzavřena na dobu neurčitou, v čl. VI. že se nájem sjednává na dobu deseti let od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2024. V čl. I/4. smlouvy bylo stanoveno, že nájemce je povinen mít k podnikatelské činnosti příslušná živnostenská oprávnění. Součástí smlouvy je ujednaná výše nájemného na 10 000 Kč, které je splatné do 15. dne v měsíci na účet žalobkyně. Nájem bylo dle čl. VI. odst. 2 smlouvy o nájmu ukončit písemnou dohodou stran nebo písemnou výpovědí, pokud jeden účastník porušuje podmínky smlouvy nebo smlouvy o zabezpečení provozu sběrného dvora a ani po písemném upozornění druhého účastníka porušení podmínek neodstranil ve lhůtě 1 měsíce. Strany si sjednaly v bodě VI./3 šestiměsíční výpovědní lhůtu, která počíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení písemné výpovědi druhé straně (prokázáno smlouvou o nájmu [číslo] ze dne 25.3.2012).

5. Účastníci zároveň uzavřeli dne 23. 5. 2015 smlouvu o zabezpečení provozu sběrného dvora, kterou se žalovaná jako provozovatel zavázala zabezpečit pro žalobkyni jako objednatel sběr odpadu včetně nebezpečných odpadů. Provozní doba dvora byla sjednána pondělí až pátek 8,00 hod. až 16,00 hod a v sobotu 8,00 hod až 12,00 hod. Cena za služby poskytované dle této smlouvy provozovatelem byla sjednána ve výši 10 000 Kč měsíčně, splatnost byla sjednána na základě faktur provozovatele s 15 denní lhůtou splatnosti. Povinností obsluhy sběrného místa bylo vést písemnou evidenci odpadů a elektronicky ji jednou měsíčně zasílat na městský úřad a za období čtvrt roku rovněž v tištěné podobě (prokázáno smlouvou [číslo] o zabezpečení provozu sběrného dvora pro odběr komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálního odpadu).

6. Za rok 2018 hradila žalované částky dle nájemní smlouvy převodem na účet, vyjma jedné platby, která proběhla hotově. Žalobkyně žalovanou dvakrát upomínala, neboť nebyly zaplacené platby, které již byly po splatnosti (prokázáno knihou faktur za rok 2018).

7. Žalovaná vyfakturovala žalobkyni za provoz sběrného dvora částku 12 100 Kč za každý jeden měsíc od ledna 2019 do června 2019 (prokázáno fakturami č. 2019, 2019, 2019, 2019 2019, 2019). Za období od července do prosince 2019 vyfakturovala žalovaná celkovou částku ve výši 72 600 Kč za provoz sběrného dvora (prokázáno fakturou č. 2020).

8. Žalobkyně uhradila dne 21. 1. 2019 na účet žalované částku 12 100 Kč, jednou pod variabilním symbolem 2018 a podruhé pod variabilním symbolem 2019, který odpovídá faktuře žalované za leden 2019 (prokázáno výpisem z účtu za období od 19. 1. 2019 do 21. 1. 2019).

9. Za žalovanou byla dne 16. 1. 2019 podána výpověď z nájmu dohodou ke dni 31. 1. 2019. Uvedla, že agendu týkající se sběrného dvora bude nadále vykonávat [právnická osoba], s.r.o., která zažádá o uzavření nájemní smlouvy s žalobkyní a poté krajský úřad o nový souhlas s provozem sběrného dvora (prokázáno výpovědí z nájmu ze dne 9. 1. 2019). Žalobkyně souhlasila s ukončením smluvního vztahu s tím, že vyklizení proběhne nejpozději do 31. 3. 2019 (prokázáno ukončením nájemního vztahu ze dne 31. 1. 2019 a seznamem vypravení dokumentu s datem 4. 2. 2019). K tomu vypověděl svědek [jméno] [příjmení], který jednal s žalobkyní (v rámci své práce pro [anonymizováno] & [anonymizována dvě slova] jejímž klientem byla žalovaná), že se koncem roku 2018 dostavil na jednání s městem, kdy v rámci holdingu žalované mělo dojít k nějakým změnám uspořádání a v rámci slušnosti chtěli se zástupci města toto projednat. Na tomto jednání se svědek poprvé dozvěděl, že žalobkyně disponuje dokumentem, který měl být výpovědí žalované (svědek jej sám neviděl). Svědek zároveň věděl, že není pravdou, že by výpověď byla podána, neboť mě úzké kontakty s jednatelem žalované. Jednatele žalované o tomto informoval, ten však platnost výpovědi výslovně vůči žalobkyni nepopřel a žalobkyni stran tohoto nijak nekontaktoval, neboť sám neměl výpověď k dispozici a neviděl k tomu důvod (prokázáno výpovědí [jméno] [příjmení]). Zástupce žalované k tomuto na jednání u Okresního soudu v Liberci (ve věci, kde se žalovaná bránila neplatnosti později podané výpovědi), že společnost žalovaná se dostala do problémů a provoz chtěli po dohodě s městem převést na jinou společnost, dělali nové provozní řády, byla domluva na převodu, ale toto nedopadlo. V roce 2019 byla dána první výpověď, údajně měla být podepsána tehdejším jednatelem žalované, výpověď byla technická kvůli převodu na jinou společnost (prokázáno protokolem Okresního soudu v Liberci ze dne 17.2.2021, sp.zn. [spisová značka]).

10. Ke dni 5. 4. 2019 bylo ukončeno živnostenské oprávnění žalované k činnosti nakládání s odpady (vyjma nebezpečných) a nakládání s nebezpečnými odpady v provozovně [ulice a číslo], [obec]. Ke dni 5.4.2019 zároveň žalované zaniklo oprávnění k nakládání s odpady (vyjma nebezpečných) a následně nově vzniklo 29. 6. 2020 na dobu neurčitou (prokázáno údaji z veřejné části živnostenského rejstříku ke dni 16. 3. 2021). K tomu svědek [jméno] [příjmení] (předseda představenstva společnosti [právnická osoba], která byla poradcem v organizačních otázkách řízení žalované) vypověděl, že žalovaná nemá oprávnění k nakládání s nebezpečnými odpady, neboť jí žalobkyně neposkytla součinnost, ke které byla dle smlouvy povinna. Nesoučinnosti spočívala v nečinnosti žalobkyně, která neschválila nový provozní řád a z toho důvodu nezískala žalovaná předmětné povolení. Svědek zároveň uváděl, že žalovaná disponovala potřebnými oprávněními před fiktivní výpovědí a před tím, než bylo (v dubnu 2019) vyhlášeno městským rozhlasem, že sběrna bude uzavřena a než to bylo zveřejněno na stránkách města. Celý proces ohledně uzavření sběrného dvora žalobkyní označil za ryze osobní věc starostky Ing. [jméno] [příjmení]. Dle svědka byl provoz dvora po pokusu starostky žalobkyně sběrný dvůr uzavřít přerušen na více než týden, neboť na straně žalobkyně byly obavy zaměstnanců, po té situaci probrali, dospěli k závěru, že nemají důvod končit, a že by tím naopak porušili smlouvu, což by pak mohl být výpovědní důvod. Svědek uvedl, že již předtím žalobkyně neposkytla součinnost k tvorbě nových provozních řádů, nebyl však schopen uvést, zda jejich vypracování bylo pro zabezpečení provozu sběrného dvora v dané situaci nutné. Dále uvedl, že pokud jde o dluhy za nájem sběrného dvora žádný dluh žalované ani nemohl vzniknout, neboť se jednalo o vzájemné protiplnění. Žalobkyně zaplatila žalované na základě smlouvy o provozu a žalovaná stejnou částku zaplatila žalobkyni. V některých případech tak učinila v hotovosti a jindy zápočtem (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne 1. 3. 2022).

11. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že pracoval jako zaměstnanec žalované, u níž vykonával manuální práce na sběrném dvoře. Dne 16. 4. 2019 se na sběrný dvůr dostavila starostka žalobkyně a žádala, aby sundali cedule a sběrný dvůr zavřeli. Svědek uvedl, že došlo k dohodě s žalobkyní, že se sběrný dvůr uzavře, ale pracovníci v něm se nacházející mohou nadále pokračovat (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne 11. 1. 2022 a čestným prohlášením svědka ze dne 17. 4. 2019). Svědek 12. Dne 16. 8. 2019 se dostavila starostka Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] k předání předmětu nájmu. Za žalovanou na místě nikdo nebyl, pouze její nynější jednatel, který odmítal uvést, na základě jakého oprávnění se pohybuje po areálu. Žalobkyně sdělením ze dne 17. 7. 2019 odstoupila od nájemní smlouvy a vyzvala žalovanou k vyklizení předmětu nájmu do 15. 8. 2019 a k předání ke dni 16. 8. 2019 v 10:

0. Přítomný byl dále [jméno] [jméno] (zaměstnanec žalované), který o předání informován nebyl a více se odmítl vyjádřit. Sběrný dvůr byl k uvedenému dni v provozu. K faktickému předání nedošlo (prokázáno protokolem o předání předmětu nájmu ze dne 16. 8. 2019).

13. Žalobkyně zaslala dne 3. 2. 2020 žalované přípis, ve kterém vyjádřila vůli být nadále vázána smlouvami uzavřenými mezi žalobkyní a žalovanou. Uvedla, že poslední evidovaná platba za nájemné je za prosinec 2018. Dále eviduje tři vklady z dubna 2020, jejichž popis naznačuje, že by mohlo jít o úhradu nájemného. Proto vyzvala žalovanou, aby doložila, že provedla uvedené vklady. Současně upozornila žalobkyně na skutečnost, že žalovaná neplní povinnosti vyplývající ze smlouvy, neboť sběrný dvůr byl několik dní od října 2019 do února 2019 uzavřen, přestože měl být podle smlouvy o provozu otevřený. Z toho důvodu požadovala žalobkyně slevu ve výši 50 % za říjen a listopad 2019 a leden 2020 a slevu ve výši 100 % za měsíc prosinec. Zápočty ze strany žalované považuje žalobkyně za neplatné, neboť faktura žalované za červen až prosinec 2019 není dosud splatná, tudíž není započitatelná. Zároveň žalobkyně již uhradila fakturu za leden 2019 a z toho důvodu ji též nelze započíst. Na závěr učinila žalobkyně prohlášení o započtení, přičemž započetla svoji pohledávku vůči žalované ve výši 100 000 Kč (za nájemné za duben 2019 až leden 2020) proti pohledávce žalované za žalobkyní ve výši 60 500 Kč (za provoz sběrného dvora za únor až červen 2019) (prokázáno výzvou k řádnému plnění ze dne 3. 2. 2020).

14. Dne 13. 3. 2020 vypověděla žalobkyně nájemní smlouvu a smlouvu o zabezpečení provozu sběrného dvora s tím, že nájem skončí ke dni 1. 10. 2020 a smlouva o zabezpečení provozu sběrného dvora ke dni 30. 9. 2020. Výpověď odůvodnila tím, že žalovaná porušovala povinnosti vyplývající z obou smluv. Konkrétně nehradila řádně nájemné, neplnila ohlašovací povinnosti podle zákona o odpadech a nepředložila průběžnou evidenci odpadů za období 2018 - 2019. Žalobkyně vyzvala žalobkyni již dříve k nápravě, avšak bezvýsledně (prokázáno výpovědí smluv ze dne 13. 3. 200 včetně doručenky). Žalovaná se proti výpovědi bránila tak, že podala žalobu na určení neplatnosti výpovědi smluv dne 30. 9. 2020. Podle žalované nebyl důvod výpovědi dán, neboť řádně dodržovala povinnosti vyplývající ze smlouvy (prokázáno žalobou na neplatnost výpovědi smluv ze dne 30. 9. 2020). Okresní soud v Liberci rozsudkem čj. [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 žalobu zamítl a uložil žalované vyklidit předmět nájmu do 15 dní od právní moci rozsudku. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nedodržovala otevírací dobu sběrného dvora, neplnila ohlašovací povinnost podle zákona o odpadech, tedy opakovaně porušovala své povinnosti vyplývající ze smlouvy. Žalovaná ani nevznesla včas (ve lhůtě do 1 měsíce od doručení výpovědi) písemné námitky proti výpovědi a z toho důvodu ve smyslu § 2314 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jí zaniklo právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Liberci čj. [číslo jednací] ze dne 26. 4. 2021 a usnesením čj. [číslo jednací] ze dne 4. 4. 2022).

15. Dne 2. 4. 2020 zaslala žalovaná žalobkyni faktury za leden až březen 2020 a současně oznámila, že provádí zápočet oproti účtovanému nájemnému za totožné období ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka žalované převyšovala o 6 300 Kč pohledávku žalobkyně, vyzvala ji k úhradě uvedeného rozdílu. Splatnost příslušné faktury byla stanovena na 15. 4. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 2. 4. 2020).

16. Žalobkyně zaslala žalované dne 17. 4. 2020 předžalobní výzvou, kterou ji vyzvala k uhrazení částky 99 500 Kč z titulu dlužného nájemného, úroku z prodlení z uvedené jistiny, k řádnému a včasnému plnění ohlašovací povinnosti ve smyslu zákona o odpadech a k předložení průběžné evidence odpadů za roky 2018 – 2020. Dále požadovala slevu ve výši 15 % za březen 2020 za služby podle smlouvy o provozu. Konečně upozornila žalovanou na neplatnost jejího zápočtu (prokázáno výzvou k řádnému plnění ze dne 17. 4. 2020 včetně doručenky).

17. Za období duben až červen 2020 vyfakturovala dne 2. 6. 2020 žalovaná částku 30 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti účtovanému nájemnému za sběrný dvůr. Splatnost faktury byla stanovena na 15. 6. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 2. 6. 2020). Na tuto fakturu reagovala žalobkyně dne 16. 6. 2020, kdy žalovanou vyzvala řádnému plnění smluv, uplatnila nároky z vadného plnění žalované a upozornila na neplatnost započtení ze strany žalované (prokázáno výzvou k řádnému plnění smluv ze dne 16. 6. 2020 včetně doručenky).

18. Nastávaly situace, kdy byl sběrný dvůr uzavřen i v hodinách a dnech, kdy měl být podle smlouvy o provozu otevřený (prokázáno fotografiemi vrat sběrného dvoru v období od 12. 10. 2019 do 19. 6. 2020). K tomu vypovídal i svědek [jméno] [příjmení], který připustil, že sběrný dvůr mohl být uzavřený 45 minut až hodinu, když se otáčelo velké auto, jinak však byl v provozu. Zavřený byl po dobu cca 14 dnů po dni 16. 4. 2019, kdy dle svědka proběhl pokus předání sběrného dvora žalobkyní (prokázáno výslechem svědka [jméno] [příjmení] na jednání dne 11. 1. 2022).

19. Za následující měsíc červenec 2020 vyfakturovala dne 1. 7. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 15. 7. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 1. 7. 2020). Na fakturu reagovala žalobkyně dne 16. 7. 2020, kdy žalovanou vyzvala k řádnému plnění smluv, uplatnila nároky z vadného plnění žalované a upozornila na neplatnost započtení ze strany žalované (prokázáno výzvou k řádnému plnění smluv ze dne 16. 7. 2020 včetně doručenky).

20. Za následující měsíc srpen 2020 vyfakturovala dne 28. 8. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 11. 9. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 28. 8. 2020). Za následující měsíc září 2020 vyfakturovala dne 7. 9. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 21. 9. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 7. 9. 2020).

21. Žalobkyně znovu vyzvala žalovanou k řádnému plnění smluv dne 10. 9. 2020, přičemž v této výzvě argumentovala obdobně jako ve výzvě ze 17. 4. 2020. Žalovanou vyzvala k zaplacení částky 139 500 Kč z titulu dlužného nájemného (prokázáno výzvou k řádnému plnění smluv ze dne 10. 9. 2020 včetně doručenky).

22. Za následující měsíc říjen 2020 vyfakturovala dne 1. 10. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 15. 10. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 1. 10. 2020).

23. Žalobkyně znovu upozornila žalovanou na neplatnost jejího započtení přípisem ze dne 16. 10. 2020. Současně připomněla, že smlouva je vypovězená ode dne 19. 3. 2020 a ke dni 30. 9. 2020 ukončena. Dále vyzvala žalovanou k úhradě nájemného za září 2020 a 1. 10. 2020 ve výši 10 000 Kč a 10 000/ 31 Kč, včetně úroků z prodlení. Konečně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z toho, že žalovaná sběrný dvůr nadále užívá a nepředala jej žalobkyni (prokázáno vyjádřením k doručené faktuře ze dne 16. 10. 2020 včetně doručenky).

24. Za měsíc listopad 2020 vyfakturovala dne 2. 11. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 16. 11. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 16. 11. 2020 včetně doručenky). Za měsíc prosinec 2020 vyfakturovala dne 1. 12. 2020 žalovaná částku 10 000 Kč za provoz sběrného dvora a současně s fakturou doručila žalobkyni zápočet oproti nájemnému. Splatnost faktury byla stanovena na 15. 12. 2020 (prokázáno fakturou č. 2020 a zápočtem ze dne 1. 12. 2020 včetně doručenky).

25. Žalobkyně zaslala dne 26. 1. 2021 žalované vyjádření k doručené faktuře, ve kterém ji upozornila na skutečnost, že smlouva je již vypovězena a to ke dni 30. 9. 2020 a zápočty provedené žalovanou jsou neplatné. Dále žalovanou vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná dále užívala předmět vypovězené nájemní smlouvy a to za 30 dní v měsíci říjen, celé měsíce listopad a prosinec 2020 a 26 dní v lednu 2021 (prokázáno vyjádřením k doručené faktuře ze dne 26. 1. 2021 včetně doručenky).

26. Žalovaná podala hlášení podle zákona o odpadech za rok 2018 až dne 9. 6. 2019, tedy po zákonné lhůtě. Žalovaná vyplnila formulář o hlášení podle zákona o odpadech, avšak příslušný orgán hlášení za rok 2019 ze strany žalované neeviduje. Hlášení za rok 2020 podala dne 19. 3. 2021, tedy po zákonné lhůtě (prokázáno sdělením k žádosti o prověření splnění ohlašovací povinnosti ze dne 25. 11. 2021 a hlášením o produkci a nakládání s odpady za rok 2019).

27. Dne 13. 10. 2021 zaslala žalobkyně žalované vyjádření k doručené faktuře, kde žalovanou upozornila na skutečnost, že je smlouva na základě které jí fakturuje již déle než rok ukončena. Současně ji vyzvala i k vydání bezdůvodného obohacení, neboť dále užívala bývalý předmět nájmu (prokázáno vyjádřením k faktuře ze dne 13. 10. 2021).

28. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k názoru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění a skutkový stav byl tak dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci. Soud proto neprovedl důkaz výslechem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], starostky Ing. [jméno] [příjmení] emailem mediátorce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze strany žalované, fotografií, na které je starostka přítomna ve sběrném dvoře, sdělením k žádosti o prověření splnění ohlašovací povinnosti z 24. 2. 2021, a čestným prohlášením datovaným duben 2019. <b>29. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, který posoudil na dle zákonných ustanovení citovaných níže.</b> Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 2 o.z. Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna. Podle § 2295 o.z. Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

30. Žalobkyně pronajala žalované pozemek na základě smlouvy o nájmu, a to za účelem provozu sběrného dvora. Žalovaná jí v souladu s § 2201 o.z. a zněním smlouvy byla povinna hradit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Nájemní vztah skončil ke dni 1. 10. 2020. V řízení nebylo prokázáno ani namítáno, že by nájemní vztah skončil dříve, žalovaná se bránila výpovědi žalobou u Okresního soudu v Liberci avšak neúspěšně. V řízení bylo nesporné, že žalovaná výše specifikovaný areál dosud užívá.

31. Soud shledal, že je nárok žalobkyně ze smlouvy o nájmu a z titulu bezdůvodného obohacení za užívání předmětu nájmu žalovanou po skončení nájmu důvodný. Žalovaná argumentovala tím, že činila zápočty, kdy vůči pohledávkám žalobkyně z titulu dlužných plateb nájemného započítávala své pohledávky ze smlouvy o zabezpečení provozu sběrného dvora pro odběr komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálního odpadu vůči žalobkyni. K zápočtu však platně nemohlo dojít, neboť se nejednalo o splatné pohledávky ze strany žalované, neboť zápočty zasílala společně s fakturou, na které byl vždy pozdější termín splatnosti než datum započtení. Takový projev vůle žalované nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp.zn. [spisová značka]). Nárok žalobkyně tedy nezanikl. Soud nepovažuje námitky žalované stran provázanosti a vzájemnosti plnění ze smlouvy o nájmu a o zabezpečení provozu sběrného dvora pro odběr komunálního odpadu a nebezpečných složek komunálního odpadu za relevantní, neboť se nejednalo o synallagmatický vztah. Nárok ze smlouvy o nájmu nebyl navzájem podmíněným plněním ve vztahu k plnění ze smlouvy o provozu sběrného dvora. Jednalo se o dvě relativně samostatné smlouvy se samostatně sjednaným plněním, byť spolu plnění z obou smluv mohla fakticky souviset (smlouva o nájmu upravila podmínky nájmu sběrného dvora za sjednanou úplatu a smlouva o provozu sběrného dvora upravila závazek provozovat sběrný dvůr za sjednanou úplatu). Žalovaná sice argumentovala tím, že žalobkyně se pokusila dne 16.4.2019 provoz sběrného dvora uzavřít a následně byl provoz cca 14 dnů přerušen, i z výpovědi svědků však vyplynulo, že žalobkyně užívání fakticky nezabránila a provoz byl přerušen pouze z důvodu obav žalobkyně. Z dokazování navíc vyplynulo, že k nejasnosti situace stran skončení nájmu přispěla sama žalovaná, když měla k dispozici informaci, že žalobkyni byla podána z její strany výpověď, měla za to, že výpověď není pravá a žalobkyni o tomto neinformovala. Mezi stranami bylo sporné, kdy k návštěvě sběrného dvora, ze strany starostky, kterou svědkové popisovali, došlo. Svědkové uváděli datum 16.4.2019, z protokolu provedeného k důkazu naopak vyplýval datum 16.8.2019. Dle výpovědi svědka [příjmení] sice žalobkyně trvala na tom, aby byl dvůr předán a sňaty cedule, kterými byl označen, ale následně žalobkyně s pokračováním provozu souhlasila. Dle svědka [příjmení] si žalovaná sama přerušila provoz dvora z důvodu obav po pokusu o uzavření a následně si sama vyhodnotila, že v provozu bude pokračovat. Soud se rozpory v tomto směru podrobněji nezabýval. Neboť bylo nesporné, že předmět nájmu žalovaná nadále užívala a provozovala. Soud má za prokázané, že nájem trval do 1. 10. 2020 a po skončení nájmu žalovaná prostor nevyklidila, tedy svým dalším užíváním bývalého předmětu nájmu se obohatila na úkor žalobkyně. Výši bezdůvodného obohacení soud určil ve výši sjednaného nájemného (za analogického užití ustanovení 2999 odst. 2 o.z. a § 2295 o.z.) neboť shledal, že nebyl důvod ke zhoršení postavení pronajímatele v situaci, kdy dojde ke skončení nájmu a nájemce předmět nájmu nevyklidí a řádně nepředá. Proto soud žalobkyni přiznal nárok z dlužného nájemné a nárok z bezdůvodného obohacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. Neuhrazením dluhu ke dni splatnosti nájemného a výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení ze dne 26.1.2021 se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ode dne následujícího, výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Soud nevyhověl žalobkyni co do částky 30 000 Kč. Žalobkyně označila tři vklady každý ve výši 10 000 Kč za anonymní. Soud však považuje vklady, které byly označené jako„ nájemné [příjmení] [příjmení]“, za dostatečně identifikované. Žalobkyně si vklady ponechala, nikdo se o ně nepřihlásil a ani nepodnikla kroky k vrácení částky. Zároveň žalovaná v průběhu řízení tvrdila, že se jedná o platby, které uhradila žalobkyni za nájemné ve sběrném dvoře. Soud má tedy za prokázané, že žalovaná fakticky plnila nájemné za uvedené tři měsíce, když byly platby připsány na účet žalobkyně. Soud u této částky přiznal žalobkyni úrok z prodlení, neboť platby byly provedeny po splatnosti a proto na něj žalobkyni vznikl nárok.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 98 029,21 Kč, přičemž tato částka představuje 67 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 9 904 Kč a úhrady prvního setkání s mediátorem ve výši 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 500 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, 2 x vyjádření a 4 x účast na ú.j., z tohoto dvě v rozsahu přesahujícím 2 hodiny), včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 198 071,40 Kč sestávající z částky 9 060 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 49 208,80 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 112 568,80 Kč ve výši 23 639,45 Kč (které soud přiznal dle vyčíslení žalobce ze dne 6. 5. 2022).

34. Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.