17 C 151/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce dlužníka anonymizována dvě slova ulice – ulice a číslo , anonymizována dvě slova a anonymizováno , v  anonymizováno , IČO sídlem adresa zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované a žalovaného oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 197 737,20 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 8 167,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 10. 2020 do zaplacení, ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 12. 2020 do zaplacení, ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, ve výši 9,25 % ročně z částky 1 361,20 Kč od 16. 3. 2021 do zaplacení.

II. Návrh žalovaných na vyslovení neúčinnosti částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu vymezeném výrokem I. tohoto rozsudku se zamítá.

III. Žaloba s tím, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně 189 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 643,80 Kč ve výši 9 % ročně od 5. 7. 2018 do zaplacení, z částky 13 322,80 Kč ve výši 9,75 % ročně od 1. 11. 2019 do zaplacení, z částky 42 172 Kč ve výši 9,75 % ročně od 2. 9. 2019 do zaplacení, z částky 63 945 Kč ve výši 9,25 % ročně od 1. 8. 2020 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 902,40 Kč - ve výši 8,5 % ročně od 16. 4. 2018 do zaplacení, od 16. 5. 2018 do zaplacení a od 16. 6. 2018 do zaplacení, - ve výši 9 % ročně od 16. 7. 2018 do zaplacení, od 16. 8. 2018 do zaplacení, od 16. 9. 2018 do zaplacení, od 16. 10. 2018 do zaplacení, od 16. 11. 2018 do zaplacení a od 16. 12. 2018 do zaplacení, - ve výši 9,75 % ročně od 16. 1. 2019 do zaplacení, od 16. 2. 2019 do zaplacení, od 16. 3. 2019 do zaplacení, od 16. 4. 2019 do zaplacení, od 16. 5. 2019 do zaplacení, od 16. 6. 2019 do zaplacení, od 16. 7. 2019 do zaplacení, od 16. 8. 2019 do zaplacení, od 16. 9. 2019 do zaplacení, od 16. 10. 2019 do zaplacení, od 16. 11. 2019 do zaplacení, od 16. 12. 2019 do zaplacení, od 16. 1. 2020 do zaplacení, od 16. 2. 2020 do zaplacení, od 16. 3. 2020 do zaplacení, od 16. 4. 2020 do zaplacení, od 16. 5. 2020 do zaplacení a od 16. 6. 2020 do zaplacení, - ve výši 9,25 % ročně od 16. 7. 2020 do zaplacení, od 16. 8. 2020 do zaplacení, od 16. 9. 2020 do zaplacení, od 16. 10. 2020 do zaplacení, od 16. 11. 2020 do zaplacení, od 16. 12. 2020 do zaplacení, od 16. 1. 2021 do zaplacení, od 16. 2. 2021 do zaplacení a od 16. 3. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 152 033 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 4. 2021 domáhal vůči žalovaným, aby jim soud uložil povinnost zaplatit žalobci 197 737,20 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu za rok 2016 až 2019 a neuhrazených plateb do fondu oprav od dubna 2018 do března 2021 souvisejících s užíváním jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], v k. ú. [obec], obec Praha zapsané na [list vlastnictví] na adrese [adresa žalované a žalovaného] (dále jen„ byt“). [příjmení] bytu bylo Bytové družstvo [ulice] – [ulice a číslo], 3, 5 a 7, v likvidaci, [IČO] (dále jen„ Bytové družstvo“). Vyúčtování za rok 2016 činilo částku 1 643,80 Kč, za rok 2017 částku 13 322,80 Kč, za rok 2018 částku 42 172 Kč a za rok 2019 částku 63 945 Kč. Vyúčtování byla splatná do 30 dnů od jejich doručení, žalobce však jejich splatnost vázal až na okamžik, kdy žalovaní na vyúčtování reagovali, a tedy se s nimi prokazatelně seznámili. Platby do fondu oprav žalobce požadoval od dubna 2018 do září 2020 ve výši 1 902,40 Kč a od října 2020 do března 2021 ve výši 3 263,60 Kč Tyto platby byly splatné vždy k 15. dni v měsíci.

2. Žalovaní ve vyjádření k žalobě namítli, že vyúčtování za rok 2016 až 2018 reklamovali u likvidátorky Bytového družstva, Mgr. [jméno] [příjmení], [IČO] (dále jen„ likvidátorka“), která však na jejich reklamace nereagovala. Vyúčtování za rok 2019 jim nebylo vůbec doručeno; splatnost všech vyúčtování tedy dosud nenastala. Co se týče příspěvku do fondu oprav, jeho výše byla stanovena v roce 2006 a vzhledem k tomu, že výše příspěvku může být upravena pouze členskou schůzí, žalobce nebyl oprávněn tento příspěvek jednostranně navýšit. Žalovaní uvedli, že evidují za Bytovým družstvem, resp. žalobcem, pohledávku přesahující 500 000 Kč z titulu náhrady nákladů řízení, která jim byla pravomocně přiznána v soudních řízeních, v nichž první likvidátorka Bytového družstva neúspěšně žalovala žalované o zaplacení tržního nájemného. Dopisem ze dne 20. 3. 2018 žalovaní oznámili žalobci, že přistoupí k jednostrannému zápočtu své pohledávky vůči žalobcově pohledávce na úhradu příspěvku do fondu oprav, a dopisem ze dne 10. 5. 2018 oznámili, že zápočet uplatní i vůči pohledávce na úhradu záloh spojených s užíváním bytu.

3. V replice žalobce dodal, že vyúčtování byla žalovaným zaslána poštou, a to vyúčtování za rok 2015 a 2016 dne 28. 4. 2018, vyúčtování za rok 2017 dne 20. 7. 2018 a vyúčtování za rok 2018 dne 17. 6. 2019. Na veškeré reklamace likvidátorka řádně reagovala a námitky shledala nedůvodné. K námitce nejasného počtu jednotek žalobce doplnil, že v části III jednotlivých vyúčtování je uveden ve sloupci„ I“ rozdílný počet jednotek u položek úklid, výtah, elektřina a odpad, neboť na nákladech spojených s provozem výtahu se podílí pouze jednotky nacházející se ve vyšších patrech. Dále se v Bytovém družstvu nachází nebytový prostor, který má samostatný přístup mimo společné prostory domu, a proto se nepodílí na nákladech spojených s úklidem domu. Počet celkových jednotek se na jednotlivých vyúčtováních liší, neboť v daných letech byl v Bytovém družstvu nahlášen rozdílný počet osob, nicméně rozdíl mezi celkovým počtem jednotek u úklidu na jedné straně a u elektřiny a odpadu na straně druhé je vždy 36, což odpovídá počtu nahlášených osob pro nebytový prostor. K námitce žalovaných, že ve vyúčtování za rok 2017 nebyla zohledněna nahlášená změna počtu osob ze čtyř na dvě, žalobce uvedl, že žalovaní tuto změnu nahlásili až dopisem ze dne 20. 3. 2018 a ani přes výzvu likvidátorky nedoložili, že by změnu nahlásili již v minulosti přímo Bytovému družstvu. Z toho důvodu bylo ve vyúčtování za rok 2017 počítáno stále se čtyřmi osobami, ve vyúčtování za rok 2018 a 2019 pak již se dvěma osobami.

4. K prokázání výše příspěvku do fondu oprav žalobce doložil usnesení náhradní 20. členské schůze Bytového družstva konané dne 20. 4. 2005, v němž schůze konstatovala setrvání na výši příspěvku 20 Kč za 1 m2, což v případě žalovaných odpovídalo částce 1 902,40 Kč. Takto stanovený příspěvek platil až do září 2020, neboť s účinností od 1. 10. 2020 byl změnovým listem záloh navýšen a nově činila výše příspěvku pro žalované 3 263,60 Kč. S ohledem na námitky žalovaných žalobce podáním ze dne 8. 4. 2022 přistoupil k částečnému zpětvzetí žaloby co do rozdílu mezi původní výší příspěvku do fondu oprav a jeho novou výší, tj. co do částky 1 361,20 Kč za měsíc, kterou žalobce původně požadoval uhradit za měsíc říjen 2020 až březen 2021. Tímto krokem mj. sledoval předejití zdlouhavého prokazování navýšení tohoto příspěvku.

5. Žalovaní s částečným zpětvzetím nesouhlasili, neboť dle nich nebyl spor ohledně okamžiku doručení změnového listu, ale ohledně samotné platnosti změnového listu. Změnový list byl navíc vydán až v květnu 2021, proto nemohl být doručen v roce 2020. Postup žalobce byl vůči žalovaným šikanózní, a i z tohoto důvodu bylo dle nich důležité, aby o otázce navýšení příspěvku soud meritorně rozhodl. Dále zdůraznili, že změnu počtu osob nahlásili již v roce 2016, k čemuž doložili obálku, která byla uložena na poště dne 9. 8. 2016. Bytové družstvo si ji však nevyzvedlo. K výzvě soudu žalovaní doložili výpis ze svého účtu k prokázání tvrzení, že v roce 2016 zaplatili na zálohách více, než je uvedeno ve vyúčtování za rok 2016. Dle výpisu z účtu žalovaní v roce 2016 na zálohách uhradili celkem 74 868 Kč, z toho na služby 52 441,60 Kč (oproti částce 52 039,20 Kč uvedené na vyúčtování) a 22 426,40 Kč na fond oprav.

6. Na jednáních žalobce zdůraznil, že žalovaní nikdy v minulosti nepřistoupili ke konkrétnímu zápočtu svých pohledávek, žalobce byl proto nucen podat žalobu, aby nedošlo k promlčení jeho nároku. Pokud by žaloba měla být zamítnuta s ohledem na zápočet pohledávek, navrhl, aby žalovaným nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť žalobce je v úpadku a jsou zde tedy okolnosti zvláštního zřetele hodné.

7. Žalovaní považovali nárok žalobce za nedůvodný, neboť vyúčtování nebyla splatná, z opatrnosti však učinili kompenzační námitku svých dvou pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka Bytové družstvo, a to pohledávku označenou jako P1.1 ve výši 119 162,86 Kč a pohledávku označenou jako P1.2 ve výši 124 375,52 Kč. Vzhledem k tomu, že tyto pohledávky nabyly splatnosti dříve než žalobcovy pohledávky, nedošlo k narůstání úroků z prodlení a žalovaná pohledávka zanikla zápočtem jako celek včetně příslušenství.

8. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím zjištěním.

9. Bytové družstvo je vlastníkem jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], v k. ú. [obec], obec Praha zapsané na [list vlastnictví] na adrese [adresa žalované a žalovaného]. Žalovaní jsou uživateli tohoto bytu (výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], shodnými tvrzeními účastníků).

10. Vyúčtováním za rok 2016 ze dne 27. 4. 2018 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 1 643,80 Kč, neboť žalovaní na zálohách uhradili 52 039,20 Kč a skutečný náklad činil 53 683 Kč. Příspěvek do fondu oprav žalovaní uhradili zálohově ve výši 22 828,80 Kč. Vyúčtování obsahuje přílohu s podrobným rozúčtováním celkových nákladů na odběrná místa – UT, Energie pro TV a SV (část II.), a celkových nákladů na odběrná místa – ostatní služby (část III). V části III. jsou vyúčtovány služby úklid, výtah, elektřina a odpad a sloupec„ I“ obsahuje počet celkových jednotek, tj. součet všech nahlášených osob v domě, které se podílejí na nákladech na danou službu. Přitom platí, že jedna jednotka je pro období celého roku (12 měsíců) rovna 12 jednotkám. U služby úklid je uvedeno ve sloupci„ I“ 527 jednotek, u služby výtah 383 jednotek, u služby elektřina a odpad 563 jednotek. Rozdíl jednotek nahlášených u služby úklid a u služeb elektřina a odpad činí 36. Ve sloupci„ K“ udávajícím počet nahlášených osob ze strany žalovaných (počet jednotek na prostor) je vždy uvedeno 48 jednotek, což odpovídá čtyřem osobám. Splatnost byla stanovena na 30 dnů od doručení vyúčtování. Vyúčtování bylo odesláno žalovaným prostřednictvím pošty dne 28. 4. 2018 (vyúčtováním služeb za období 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 ze dne 27. 4. 2018 s průvodním dopisem a přílohou k vyúčtování, 2x podacím lístkem).

11. Vyúčtováním za rok 2017 ze dne 19. 7. 2018 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 13 322,80 Kč, neboť žalovaní na zálohách uhradili 36 489,20 Kč a skutečný náklad činil 49 812 Kč. Příspěvek do fondu oprav žalovaní uhradili zálohově ve výši 22 828,80 Kč. Vyúčtování obsahuje přílohu s podrobným rozúčtováním celkových nákladů na odběrná místa (část II. a III.). U služby úklid je uvedeno ve sloupci„ I“ 504 jednotek, u služby výtah 360 jednotek, u služby elektřina a odpad 540 jednotek. Rozdíl jednotek nahlášených u služby úklid a u služeb elektřina a odpad činí 36. Ve sloupci„ K“ udávajícím počet nahlášených osob ze strany žalovaných (počet jednotek na prostor) je vždy uvedeno 48 jednotek, což odpovídá čtyřem osobám. Splatnost byla stanovena na 30 dnů od doručení vyúčtování. Vyúčtování bylo odesláno žalovaným prostřednictvím pošty dne 20. 7. 2018, obálky se vrátily jako nedoručené (vyúčtováním služeb za období 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 ze dne 19. 7. 2018, podacím lístkem ze dne 20. 7. 2018 a vrácenými obálkami adresovanými žalovaným).

12. Vyúčtováním za rok 2018 ze dne 13. 6. 2019 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 42 172 Kč a nedoplatek do fondu oprav ve výši 22 828,80 Kč, neboť tyto částky odpovídaly skutečným nákladům na služby a žalovaní na zálohách nic neuhradili. Vyúčtování obsahuje přílohu s podrobným rozúčtováním celkových nákladů na odběrná místa (část II. a III.). U služby úklid je uvedeno ve sloupci„ I“ 495 jednotek, u služby výtah 351 jednotek, u služby elektřina a odpad 531 jednotek. Rozdíl jednotek nahlášených u služby úklid a u služeb elektřina a odpad činí 36. Ve sloupci„ K“ udávajícím počet nahlášených osob ze strany žalovaných (počet jednotek na prostor) je vždy uvedeno 24 jednotek, což odpovídá dvěma osobám. Splatnost byla stanovena na 30 dnů od doručení vyúčtování. Vyúčtování bylo odesláno žalovaným prostřednictvím pošty dne 17. 6. 2019 (vyúčtováním služeb za období 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 ze dne 13. 6. 2019 a přílohou k vyúčtování, 2x podacím lístkem).

13. Vyúčtováním za rok 2019 ze dne 29. 6. 2020 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 63 945 Kč a nedoplatek do fondu oprav ve výši 22 828,80 Kč, neboť tyto částky odpovídaly skutečným nákladům na služby a žalovaní na zálohách nic neuhradili. Vyúčtování obsahuje přílohu s podrobným rozúčtováním celkových nákladů na odběrná místa (část II. a III.). U služby úklid je uvedeno ve sloupci„ I“ 504 jednotek, u služby výtah 360 jednotek, u služby elektřina a odpad 540 jednotek. Rozdíl jednotek nahlášených u služby úklid a u služeb elektřina a odpad činí 36. Ve sloupci„ K“ udávajícím počet nahlášených osob ze strany žalovaných (počet jednotek na prostor) je vždy uvedeno 24 jednotek, což odpovídá dvěma osobám. Splatnost byla stanovena na 30 dnů od doručení vyúčtování. Vyúčtování bylo odesláno žalovaným prostřednictvím pošty dne 1. 7. 2020, důkaz vyúčtováním za rok 2019 byl proveden na jednání soudu dne 22. 3. 2022 (vyúčtováním služeb za období 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ze dne 29. 6. 2020, 2x podacím lístkem).

14. Výše příspěvek do fondu„ údržby a oprav“ byla stanovena členskou schůzí na 20 Kč za 1 m2 od 1. 1. 2004 (usnesením náhradní 20. členské schůze Bytového družstva [ulice] – [ulice a číslo], 3, 5 a 7 ze dne 20. 4. 2005).

15. Dne 6. 12. 2017 žalovaní vyzvali likvidátorku, aby jim ve lhůtě 15 dnů zaslala vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za rok 2015 a 2016, která jim přes urgenci do té doby nebyla zaslána. V této souvislosti žalovaní uplatnili pokutu 50 Kč za každý započatý den prodlení (výzvou členů BD ze dne 6. 12. 2017 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

16. Dne 20. 3. 2018 žalovaní likvidátorce sdělili, že s platností od ledna 2016 včetně snížili počet osob pro rozpočítání nákladů na služby ze čtyř na dvě, a zároveň připomněli, že mají pohledávky za Bytovým družstvem v celkové výši 244 743,33 Kč, které představují pravomocně přiznané náklady řízení. Z toho důvodu vyzvali likvidátorku k jejich úhradě a informovali ji, že v opačném případě budou provádět zápočet veškerých budoucích plateb záloh na služby spojené s užíváním bytu a příspěvku do fondu údržby a oprav proti tomuto dluhu, a to až do jeho úplného umoření (reakcí členů BD ze dne 20. 3. 2018 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

17. Dne 23. 4. 2018 likvidátorka odpověděla, že žalovaní nezaslali oznámení o změně osob, a proto bylo ve vyúčtováních za roky 2015 a 2016 počítáno se čtyřmi osobami; zároveň žalované vyzvala k řádné úhradě záloh (dopisem likvidátorky ze dne 23. 4. 2018).

18. Dne 10. 5. 2018 žalovaní upřesnili, že změnu počtu osob nahlásili dopisem zaslaným na adresu sídla Bytového družstva a jeho doručení potvrdil na poslední schůzi v létě 2016 RSDr. [příjmení]. Pokud se jedná o zálohy na služby spojené s užíváním bytu a platby do fondu oprav, žalovaní zopakovali, že uplatňují zápočet proti pohledávce za Bytovým družstvem (reakcí členů BD ze dne 10. 5. 2018 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

19. Dne 4. 6. 2018 žalovaní reklamovali vyúčtování za roky 2015 a 2016, neboť nesplňovaly požadavky stanovené § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům (dále jen„ vyhláška č. 269/2015 Sb.“), u služeb účtovaných podle počtu osob nebylo zřejmé, jak byly vyúčtovány, suma zaplacených záloh za rok 2016 byla ve vyúčtování chybně uvedena, neboť žalovaní celkem na zálohách zaplatili 63 439,20 Kč, a tedy výsledkem by měl být přeplatek, nikoliv nedoplatek (reklamací vyúčtování ze dne 4. 6. 2018 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

20. Dne 2. 8. 2019 žalovaní reklamovali vyúčtování za rok 2018, neboť pro rozúčtování služeb byl použit chybný počet osob. Žalovaní zdůraznili, že již v roce 2016 nahlásili změnu počtu osob na dvě, a upozornili, že dosud nebyla vyřízena jejich reklamace vyúčtování za roky 2015 a 2016 a nebylo jim zasláno vyúčtování za rok 2017 (reklamací vyúčtování ze dne 2. 8. 2019 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

21. Dne 15. 8. 2019 likvidátorka žalovaným odpověděla, že vyúčtování za rok 2017 a 2018 bylo provedeno pro dvě osoby v souladu s jejich oznámením (dopisem likvidátorky ze dne 15. 8. 2019).

22. Na to žalovaní dne 1. 10. 2019 sdělili, že vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu za rok 2018 je skutečně počítáno za dvě osoby, nicméně žádali o vysvětlení, proč se liší počet jednotek v části III. vyúčtování u jednotlivých druhů služeb (úklid, elektřina, odpad). Tvrzení, že ve vyúčtování za rok 2017 byly počítány dvě osoby, se nezakládá na pravdě (dopisem ze dne 1. 10. 2019 včetně e-mailu, jímž byl tento dopis odeslán likvidátorce).

23. Dne 18. 10. 2019 likvidátorka žalovaným odpověděla, že ve vyúčtování za rok 2018 jsou jednotky u všech služeb stejné, v roce 2017 nebylo možné zohlednit změnu počtu osob, neboť tato změna byla učiněna až dodatečně, bylo proto nutné vycházet z nahlášeného počtu čtyř osob. V případě vyúčtování za rok 2015 a 2016 žalovaní svá tvrzení nedoložili, proto jednotlivé údaje nebyly zpochybněny (dopisem likvidátorky ze dne 18. 10. 2019).

24. Dle výpisu z účtu za rok 2016 žalovaní uhradili na bankovní účet Bytového družstva celkem 74 868 Kč, z toho na zálohách na služby 52 441,60 Kč a na zálohách na údržbu a opravu 22 426,40 Kč (výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období roku 2016).

25. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaní měli za Bytovým družstvem pohledávky, které přihlásili do insolvenčního řízení, a to pohledávku označenou jako P1.1 v celkové výši 119 162,86 Kč a P1.2 v celkové výši 124 375,52 Kč. Pohledávky představovali neuhrazené náhrady nákladů řízení, přičemž pohledávka P1.1 byly splatná ke dni 27. 1. 2018, pohledávka P1.2 ke dni 19. 1. 2018 (shodnými tvrzeními účastníků).

26. Žalovaní podali na žalobce stížnost, v níž uvedli, že ačkoliv byly žalobci známy jejich pohledávky za Bytovým družstvem, podal na žalované nyní projednávanou žalobu, namísto aby ponížil jejich přihlášené pohledávky o žalovanou částku s tím, že v případě nesouhlasu by se žalovaní bránili incidenční žalobou. Žalobci musí být s ohledem na pohledávky žalovaných zřejmé, že v tomto sporu neuspěje, a zároveň si je vědom toho, že Bytové družstvo nemá prostředky na náhradu nákladů protistraně. Tímto vědomě žalované poškozuje, neboť žalovaní zbytečně vynakládají nemalé finance na právní zastoupení, které jim nebudou nahrazeny. K tomu ostatně došlo již v řízení o nahrazení projevu vůle, v němž žalovaným navzdory plnému úspěchu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení z důvodu insolvence Bytového družstva (stížností žalovaných na insolvenčního správce).

27. Ve vyjádření ze dne 14. 3. 2022 žalobce uvedl, že žalovaní nikdy neprovedli konkrétní zápočet svých pohledávek vůči pohledávkám Bytového družstva a žalobce v tomto směru nemůže nahradit projev vůle žalovaných (vyjádřením žalobce ze dne 14. 3. 2022).

28. Z provedeného důkazu změnovým listem ze dne 15. 9. 2020, soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.

29. Soud zamítl důkaz výpisem z účtu žalovaných za období roku 2017 a 2018, neboť mezi stranami nebylo sporná výše úhrad za toto období, dále důkaz vyúčtováním za rok 2015, neboť toto vyúčtování není předmětem řízení, a konečně důkaz obálkou, která byla zaslaná dne 7. 8. 2016 ze strany žalovaného 2) Bytového družstvu, neboť pouze předložená obálka neprokazuje odeslání dopisu oznamujícího změnu počtu osob.

30. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

31. Bytové družstvo je vlastníkem jednotky [číslo] na adrese [adresa žalované a žalovaného], žalovaní jsou uživateli tohoto bytu. Vyúčtováním za rok 2016 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 1 643,80 Kč, příspěvek do fondu oprav žalovaní uhradili zálohově ve výši 22 828,80 Kč. Při vyúčtování služeb bylo u žalovaných počítáno se čtyřmi osobami. Vyúčtování bylo odesláno žalovaným prostřednictvím pošty dne 28. 4. 2018. Vyúčtováním za rok 2017 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 13 322,80 Kč, příspěvek do fondu oprav žalovaní uhradili zálohově ve výši 22 828,80 Kč. U žalovaných bylo počítáno se čtyřmi osobami, vyúčtování jim bylo odesláno prostřednictvím pošty dne 20. 7. 2018, obálky se vrátily jako nedoručené. Vyúčtováním za rok 2018 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 42 172 Kč a nedoplatek do fondu oprav ve výši 22 828,80 Kč, žalovaní na zálohách nic neuhradili. U žalovaných bylo počítáno se dvěma osobami, vyúčtování jim bylo odesláno prostřednictvím pošty dne 17. 6. 2019. Vyúčtováním za rok 2019 byl žalovaným vyúčtován nedoplatek na službách spojených s užíváním bytu ve výši 63 945 Kč a nedoplatek do fondu oprav ve výši 22 828,80 Kč, žalovaní na zálohách nic neuhradili. U žalovaných bylo počítáno se dvěma osobami, vyúčtování jim bylo odesláno prostřednictvím pošty dne 1. 7. 2020 a bylo provedeno k důkazu na jednání soudu dne 22. 3. 2022. V části III. všech vyúčtování jsou vyúčtovány služby podle osob, přičemž počet osob se u jednotlivých služeb liší. Rozdíl mezi počtem osob u služby úklid a u služeb elektřina a odpad vždy činí 36. Splatnost všech vyúčtování byla stanovena na 30 dnů od jejich doručení. Výše příspěvek do fondu„ údržby a oprav“ byla stanovena členskou schůzí na 20 Kč za 1 m2 od 1. 1. 2004. Žalovaní dne 20. 3. 2018 sdělili likvidátorce, že s platností od ledna 2016 včetně snížili počet osob pro rozpočítání nákladů na služby ze čtyř na dvě, na což likvidátorka odpověděla, že žalovaní nezaslali oznámení o změně osob včas. Dne 10. 5. 2018 žalovaní uplatnili zápočet svých pohledávek za Bytovým družstvem proti pohledávkám na zálohy, dne 4. 6. 2018 žalovaní reklamovali vyúčtování za roky 2015 a 2016, dne 2. 8. 2019 reklamovali vyúčtování za rok 2018. Likvidátorka reagovala na reklamace dopisem ze dne 15. 8. 2019 a 18. 10. 2019. Dle výpisu z účtu za rok 2016 žalovaní uhradili na bankovní účet Bytového družstva celkem 74 868 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaní měli za Bytovým družstvem pohledávky, které přihlásili do insolvenčního řízení. Žalovaní podali na žalobce stížnost, neboť podáním této žaloby vědomě žalovaným působí škodu tím, že jim s ohledem na insolvenci Bytového družstva nebudou nahrazeny náklady řízení. Žalobce na to odpověděl, že žalovaní nikdy neprovedli konkrétní zápočet svých pohledávek, proto byl žalobu nucen podat.

32. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

33. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“).

34. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

35. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně.

36. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

37. Podle § 4 odst. 1 zákona má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

38. Podle § 7 odst. 1 zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

39. Podle § 7 odst. 2 zákona poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

40. Soud se před posouzením věci samé nejprve zabýval otázkou částečného zpětvzetí žaloby a důvodností nesouhlasu žalovaných s tímto postupem.

41. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. platí, že jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. V řešeném případě žalobce vzal žalobu zpět v rozsahu rozdílu mezi původní výší příspěvku do fondu oprav (1 902,40 Kč za měsíc) a novou výší příspěvku do fondu oprav (3 263,60 Kč), tj. v částce 1 361,20 Kč za měsíc, kterou žalobce původně požadoval uhradit za měsíce říjen až prosinec 2020 a dále za leden až březen 2021. Svůj krok odůvodnil tím, že ačkoliv předložil soudu změnový list, kterým byl s účinností od 1. 10. 2020 navýšen příspěvek do fondu oprav, žalovaní tento důkaz sporovali. Částečným zpětvzetím žaloby tedy žalobce zamýšlel předejít zdlouhavému prokazování navýšení příspěvku do fondu oprav.

42. Žalovaní s částečným zpětvzetím nesouhlasili, neboť dle nich nebyl sporný okamžik doručení změnového listu, ale jeho samotná platnost. Dle žalovaných vůči nim žalobce postupuje šikanózně, meritorní rozhodnutí o celém předmětu řízení je tedy podstatné rovněž pro to, aby žalovaní mohli následně uplatnit vůči žalobci další nároky.

43. Výše uvedené námitky proti částečnému zpětvzetí soud neshledal důvodné. Předně je třeba připomenout, že § 96 odst. 3 o. s. ř. umožňuje soudu rozhodnout o neúčinnosti zpětvzetí žaloby jen z vážných důvodů a již tento obrat implikuje, že soud k danému kroku přistupuje jen ve výjimečných případech. Je tomu tak zejména proto, že rozhodnutím o neúčinnosti zpětvzetí je žalobce výrazně omezen ve svém dispozičním oprávnění, ačkoliv z obecného hlediska právě žalobce rozhoduje o tom, zda podá žalobu, zda bude v řízení pokračovat či naopak přistoupí k ukončení řízení jejím zpětvzetím.

44. Soudy vyšších stupňů v této souvislosti judikovaly, že„ relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5425/2014, či nález Ústavního soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn. III. ÚS 210/02). Platí tedy, že„ vážným důvodem pro nepřipuštění zpětvzetí žaloby se zpravidla rozumí okolnosti, z nichž lze dovodit, že zpětvzetím návrhu je žalovaný ohrožen ve svých oprávněných zájmech např. proto, že v případě zpětvzetí a následného zastavení řízení by se již sám nemohl s úspěchem domáhat rozhodnutí o sporném nároku, například při vypořádání společného jmění manželů“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1171/2002).

45. Žádné z výše popsaných výjimečných okolností však v této věci nejsou dány. Předně je třeba vzít v potaz, že žalovaní primárně vyjádřili nesouhlas s důvodem, pro který žalobce přistoupil ke zpětvzetí žaloby, neboť považovali změnový list za neplatný, nikoliv opožděně doručený. Tato námitka by však byla relevantní pouze v případě meritorního posouzení věci a sama o sobě nemůže být důvodem pro omezení žalobcova dispozičního oprávnění. Stejně nedůvodné pak soud hodnotil i další námitky žalovaných, neboť částečným zastavením řízení žalovaní nebudou nikterak omezeni v uplatnění svých případných dalších nároků vůči žalobci. Je třeba připomenout, že nynější řízení nemá nesporný charakter a nejedná se ani o sporné řízení, které by mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany (jako je tomu např. u sporů o zrušení společného nájmu, zrušení a vypořádání spoluvlastnictví či společného jmění manželů). Žalovaní tedy částečným zpětvzetím žaloby nejsou nikterak ohrožení na svých právech, ale naopak se jedná jednoznačně o postup v jejich prospěch.

46. S ohledem na výše řečené soud výrokem I. tohoto rozsudku zastavil řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. co do částky 8 167,20 Kč s příslušenstvím a výrokem II. zamítl návrh žalovaných na vyslovení neúčinnosti zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 3 o. s. ř.

47. Z věcného hlediska soud uvádí následující. Podstatou sporu byla otázka řádnosti vyúčtování služeb za roky 2016 až 2019 a příspěvků do fondu oprav od dubna 2018 do března 2021. V této souvislosti soud připomíná, že dle ustálené judikatury vyšších soudů se o řádné vyúčtování mající za následek splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování jedná tehdy,„ obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy, provedeného vyúčtování. Soud proto v řízení o zaplacení nedoplatku zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným. Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá bez ohledu na to, zda vyúčtování bylo reklamováno, neboť ani absence reklamace nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 26 Cdo 743/2021).

48. Zároveň je třeba zdůraznit, že povinností soudu není ex offo přezkoumat celkovou správnost a zákonnost vyúčtování, ale vždy se bude jednat o přezkum v mezích námitek vznesených žalovanou stranou. Pokud soud tyto námitky shledá nedůvodné, vyúčtování je nutno považovat za řádné a jako takové i splatné dle původního data splatnosti. Rovněž je nutno připomenout, že předmětem tohoto řízení není otázka včasného a úplného vyřízení reklamace jednotlivých vyúčtování, či nárok na pokutu za jejich případné opožděné doručení, a proto otázka vyřízení reklamace nebyla pro posouzení věci zcela rozhodující. I za této situace však soud dospěl k závěru, že žalobce, resp. likvidátorka Bytového družstva, na reklamace žalovaných reagovala a ke všem jejich námitkám se alespoň z obecného hlediska vyjádřila.

49. Žalovaní proti jednotlivým vyúčtováním vznesli následující námitky: vyúčtování za rok 2016 považovali za rozporné s § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb., na zálohách v roce 2016 uhradili více (celkem 63 439,20 Kč), a proto by měl být výsledkem vyúčtování přeplatek, při vyúčtování za rok 2017 bylo počítáno se čtyřmi osobami na místo se dvěma, a konečně nebylo jasné, jakým způsobem byly vyúčtovány služby podle osob.

50. Ohledně první námitky stran rozporu s § 6 vyhlášky č. 269/2015 Sb. soud uvádí, že žalovaní přes výzvu soudu svou zcela nekonkrétní výtku nikterak neupřesnili, a proto se jí soud nemohl blíže zabývat. Ze stejného důvodu nelze klást k tíži žalobce, že likvidátorka na tuto reklamační námitku podrobně nereagovala, neboť v dopise ze dne 18. 10. 2019 pouze sdělila, že žalovaní své tvrzení ničím nedoložili. Soud proto pouze z obecného hlediska dodává, že všechna vyúčtování obsahují přílohu s podrobným rozúčtováním celkových nákladů na odběrná místa – UT, Energie pro TV a SV (část II.), v níž jsou uvedeny údaje vyžadované shora citovanou vyhláškou.

51. Ohledně druhé námitky soud uvádí, že v řízení se neprokázala pravdivost tvrzení žalovaných, že na zálohách v roce 2016 uhradili více oproti částkám zaneseným na vyúčtování. Z výpisu z účtu žalovaných totiž beze všech pochyb vyplynulo, že žalovaní v roce 2016 uhradili na účet Bytového družstva celkem 74 868 Kč, z toho na zálohách na služby 52 441,60 Kč a na zálohách na údržbu a opravu 22 426,40 Kč. Dle vyúčtování za rok 2016 žalovaní uhradili na zálohách na služby 52 039,20 Kč a na zálohách na údržbu a opravu 22 828,80 Kč, celkem tedy 74 868 Kč. Z uvedeného vyplývá, že částka uhrazených záloh byla ve vyúčtování uvedena ve správné výši. V této souvislosti soud rovněž považuje za nutné zdůraznit, že povinnost prokázat řádnost vyúčtování sice stíhá primárně žalobce (kterého v tomto směru tíží břemeno tvrzení a důkazní), ovšem pokud žalovaní vznášejí námitky proti vyúčtování, je na nich, aby svá tvrzení rovněž prokázali. V opačném případě by byl žalobce nucen dokazovat negativní skutečnost, že žalovaní na zálohách uhradili méně. Ostatně v obdobném duchu argumentovala likvidátorka již v dopise ze dne 18. 10. 2019, v němž reagovala na reklamace žalovaných.

52. To samé pak platí ohledně námitky, dle níž žalovaní oznámili změnu počtu osob již v roce 2016, neboť i v tomto případě bylo jejich povinností své tvrzení prokázat. Vzhledem k tomu, že žalovaní v této souvislosti předložili soudu pouze poštovní obálku bez příslušného dopisu, který měl být v obálce odeslán, jejich tvrzení zůstalo neprokázáno. Z toho důvodu se soud ztotožnil s odůvodněním likvidátorky (srov. její dopis ze dne 18. 10. 2019), že žalovaní oznámili změnu počtu osob až po uplynutí rozhodného data pro vyhotovení vyúčtování za rok 2017.

53. Soud konečně neshledal důvodnou ani námitku žalovaných stran nejasnosti vyúčtování služeb účtovaných podle osob. Žalobce v této souvislosti zcela přesvědčivě vyložil, že v části III jednotlivých vyúčtování je uveden ve sloupci„ I“ rozdílný počet jednotek u položek úklid, výtah, elektřina a odpad, neboť na nákladech spojených s provozem výtahu se podílí pouze jednotky nacházející se ve vyšších patrech. Dále uvedl, že v Bytovém družstvu se nachází nebytový prostor, který má samostatný přístup mimo společné prostory domu, a proto se nepodílí na nákladech spojených s úklidem domu. Počet celkových jednotek se na jednotlivých vyúčtováních liší, neboť v daných letech byl v Bytovém družstvu nahlášen rozdílný počet osob, nicméně v průběhu řízení bylo prokázáno, že rozdíl mezi celkovým počtem jednotek u úklidu na jedné straně a u elektřiny a odpadu na straně druhé je vždy 36, což odpovídá počtu nahlášených osob pro nebytový prostor. Soud shora uvedené zdůvodnění považoval s ohledem na okolnosti daného případu za dostačující, neboť svou námitkou žalovaní požadovali pouze vysvětlení nejasnosti vyúčtování.

54. Soud má zároveň za prokázané, že všechna vyúčtování byla žalovaným doručena, což ostatně v případě vyúčtování za roky 2016 až 2018 žalovaní výslovně potvrdili. Žalobce přitom doložil podací lístky prokazující odeslání vyúčtování, z opatrnosti však vázal jejich splatnost až na uplynutí 30 dnů od okamžiku, kdy žalovaní na vyúčtování reagovali, a tedy se s nimi prokazatelně seznámili. Co se týče vyúčtování za rok 2019, žalobce jednak osvědčil jeho odeslání žalovaným dvěma podacími lístky, jednak toto vyúčtování bylo provedeno k důkazu při jednání dne 22. 3. 2022 za účasti zástupce žalovaných, a tedy bylo doručeno nejpozději v tento den (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1992/2014).

55. S ohledem na vše výše řečené soud dospěl k závěru, že všechna sporná vyúčtování lze v souladu s výše citovanou judikaturou považovat za řádná a tato vyúčtování rovněž byla žalovaným doručena. Splatnost vyúčtování za rok 2016 tedy nastala nejpozději dne 4. 7. 2018, za rok 2017 dne 31. 10. 2019, za rok 2018 dne 1. 9. 2019 a za rok 2019 dne 21. 4. 2022.

56. Žalovaní v průběhu řízení vznesli proti žalobcově pohledávce námitku započtení ve smyslu § 98 o. s. ř., a to svých dvou pohledávek za Bytovým družstvem, jejichž existence a výše nebyla mezi stranami sporná. Obě pohledávky vznikly z titulu pravomocně přiznané náhrady nákladů řízení, první ve výši 119 162,86 Kč se splatností dne 27. 1. 2018, druhá ve výši 124 375,52 Kč se splatností dne 19. 1. 2018. Žalovaní provedli zápočet první pohledávky v plné výši 119 162,86 Kč a na zbylou část žalobcovy pohledávky ve výši 70 407,14 Kč započetli část své druhé pohledávky. Vzhledem k tomu, že pohledávky žalovaných byly splatné dříve než žalobcovy pohledávky, žalované pohledávky zanikly podle § 1982 o. z. zápočtem vždy k datu jejich splatnosti, čímž nedošlo k narůstání úroků z prodlení.

57. S ohledem na výše uvedené soudu nezbylo než žalobu zamítnout, neboť žalobní nárok v době rozhodování soudu byl již splněn.

58. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným nárok na jejich náhradu, neboť žalovaní byli v řízení úspěšní, resp. nezavinili, že řízení bylo částečně zastaveno. Soud přitom v této věci neshledal důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř., pro něž by žalobci neměla být daná povinnost uložena. V této souvislosti vzal soud v potaz, že žalobci muselo být již při podání žaloby zřejmé, že jeho žaloba bude zamítnuta s ohledem na pohledávky žalovaných, jejichž existence a výše byla mezi stranami od počátku nesporná. To platí tím spíše, že žalovaní uplatnili poprvé zápočet svých pohledávek již v dopise ze dne 20. 3. 2018 a své stanovisko zopakovali dopisem ze dne 10. 5. 2018. Žalobce, resp. v té době likvidátorka, však toho nedbal a nadále vyzýval žalované k hrazení splatných záloh a následně podal tuto žalobu.

59. Zástupci žalovaných náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1, § 7 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 197 737,20 Kč, čemuž odpovídá částka 9 020 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce v řízení učinil za oba žalované celkem 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě dne 31. 5. 2021, vyjádření na výzvu soudu dne 17. 2. 2022, účast na jednání dne 22. 3. 2022, 17. 5. 2022 a 26. 7. 2022, vyjádření ke zpětvzetí žaloby dne 17. 5. 2022 a vyjádření ze dne 23. 7. 2022), odměna za společné úkony se v souladu s § 12 odst. 4 a. t. snižuje o 20 % na 7 216 Kč a takto snížená částka přísluší za jeden úkon učiněný za každého zastoupeného. Při osmi společných úkonech se jedná o částku 115 456 Kč (7 216 x 8 x 2).

60. Zástupce má rovněž nárok na paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za osm společných úkonů v celkové výši 2 400 Kč, přičemž tato náhrada se nenásobí počtem zastoupených osob (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014).

61. Zástupce má rovněž nárok na cestovné v celkové výši 7 791,11 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 3. 2022 náhrada 2 482,05 Kč za 280 ujetých km v částce 1 882,05 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 17. 5. 2022 náhrada 2 654,53 Kč za 280 ujetých km v částce 2 054,53 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 7. 2022 náhrada 2 654,53 Kč za 280 ujetých km v částce 2 054,53 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 791,11 Kč ve výši 1 636,13 Kč.

62. Celkem činí odměna zástupce 152 033 Kč s DPH a tuto částku soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal k rukám zástupce žalovaných. Lhůta byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.