17 C 182/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 60 077,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 428 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 54 649,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 20. 11. 2024 do zaplacení, úrokem 1 695,12 Kč a úrokem 12,75 % ročně z částky 37 315,49 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 11. 2024 dosáhne částky 145 612 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 60 077,69 Kč s příslušenstvím, skládající se z pohledávky ve výši 45 989 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 989 Kč ve výši 12,75 % ročně od 20. 11. 2024 do zaplacení a pohledávky ve výši 14 088,69 Kč a úroku ve výši 71,04 % p.a z částky 37 315,49 Kč od 20. 11. 2024 do 13. 12. 2024 ve výši 1 695,12 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 37 315,49 Kč od 14. 12. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 11. 2024 dosáhne částky 145 612 Kč. Uvedla, že s žalovaným uzavřeli dne 18. 8. 2023 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku ze zapůjčené částky ve výši 71,04 % ročně zaplatit ve 48 měsíčních splátkách po 2 881 Kč. Schopnost žalovaného řádně splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (doklady o příjmech a prohlášení žalovaného), databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (databáze SOLUS a NRKI), jakož i z jiných zdrojů, též byl proveden tzv. scoring klienta. Bylo prověřeno, že žalovaný nebyl evidována v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smlouvou celý úvěr ke dni 18. 11. 2024 zesplatnila. Celkem na svém dluhu žalovaný zaplatil částku 34 572 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč (2 x 200 Kč). Dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, která tak činí 43 885,34 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od 20. 11. 2024, kterou žalobkyně kapitalizovala k datu 6. 10. 2025 částkou 14 088,69 Kč. Žalobkyně dále nárokuje úrok za poskytnutí úvěru z částky 37 315,49 Kč (původní jistina) ode dne 20. 11. 2024 do zaplacení, a to konkrétně ve výši 71,04 % ročně od 20. 11. 2024 do 13. 12. 2024 a ve výši 12,75 % ročně od 14. 12. 2024 do zaplacení. Zároveň požaduje 706 Kč (2 x 353 Kč) jako úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř., který se k jednání nařízenému na den 24. 2. 2026 bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Výše úvěru činila 40 000 Kč splatných ve 48 měsíčních splátkách po 2 881 Kč, RPSN 99,41 %, smluvní úrok 71,04 % ročně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, č. smlouvy , Anonymizováno, ze dne 18. 8. 2023, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 8. 2023 včetně rozpisu splátek, úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů na bankovním trhu, přílohou č. , hodnota, ke smlouvě, dodatkem č. , hodnota, , předsmluvním formulářem, dodejkou s datem uložení zásilky 23. 8. 2023 a základními informace o klientovi). Smlouva byla uzavřena skrze prostředky komunikace na dálku po ověření identity žalovaného (prokázáno oboustrannou kopií občanského průkazu žalovaného, důkazem o odeslání částky 1 Kč z bankovního účtu žalovaného, SMS informací o vyplacení ze dne 17. 8. 2023 s důkazem o přijaté SMS zprávě z téhož dne). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč dne 18. 8. 2023 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaný uhradil pouze 12 splátek v celkové výši 34 572 Kč (prokázáno kartou klienta k č. smlouvy , Anonymizováno, ). Následně byl proto žalobkyní opakovaně vyzván k zaplacení dalších splátek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (prokázáno výzvou k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 15. 10. 2024 a ze dne 14. 11. 2024). Žalovaný další splátky neuhradil a žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k jeho úhradě (prokázáno oznámením o zesplatnění úvěru s výzvou k okamžité úhradě dosud nesplacené části ze dne 18. 11. 2024). K zaplacení následně žalovaného vyzvala i předžalobní výzvou právního zástupce (prokázáno předžalobní výzvou ze dne 15. 9. 2025 a podacím archem ze dne 15. 9. 2025).

6. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho příjmech a výdajích a dospěla v dokumentu hodnocení klienta k závěru o jeho měsíčních příjmech 32 951 Kč a výdajích 9 950 Kč: 4 860 Kč životní minimum, 5 090 Kč na další splátky žalobkyni. Žádné další výdaje (doprava, bydlení, splátky) vyplněné nejsou. Pro rezervu je vyplněna částka 22 001 Kč. Dále je vyplněno, že je žalovaný zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, , v.o.s., pracuje na hlavní pracovní poměr, pracovní smlouva není na dobu určitou, jeho vzdělání je maturitní a bydlí v pronájmu (prokázáno hodnocením klienta a prohlášením klienta). Informace o příjmech žalovaného ověřila žalobkyně skrze bankovní potvrzení, přičemž v měsíci květnu 2023 mu byla připsána na účet mzda 34 124 Kč, v červnu 2023 ve výši 33 070 Kč, v červenci 2023 ve výši 31 659 Kč a v srpnu 2023 ve výši 33 650 Kč (prokázáno potvrzeními o příchozí úhradě). Žalobkyně měla k dispozici též výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc leden 2023, dle kterého žalovaný za toto období hospodařil s kladným přebytkem 7 842,38 Kč (příjmy 85 239,99 Kč, výdaje 77 400,39 Kč), přičemž v těchto příjmech jsou zahrnuty i další úvěry (, Anonymizováno, , a.s., ve výši 20 000 Kč), žalovaný si přeposílal různé finanční částky ve výši až 20 000 Kč mezi svými účty, jeho mzda činila 29 970 Kč, za dopravu Boltem a Uberem vynaložil částku přesahující 3 800 Kč, přičemž výši nákladů na bydlení není možné z výpisu ověřit (prokázáno výpisem z bankovního účtu žalovaného u , Anonymizováno, za období leden 2023). Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v nebankovním registru informací a v registru SOLUS (prokázáno výpisem z nebankovního registru klinických informací s datem dotazu 13. 8. 2023 a výpisem z registru SOLUS).

7. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. Soud zejména neprovedl navržené důkazy týkající se pojištění úvěru, neboť je považoval za nadbytečné.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (v aktuálně platném a u účinném znění od 29. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“9. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. , Anonymizováno, : „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , Anonymizováno, , bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“11. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostatečně netvrdila ani neprokázala skutečnosti, ze kterých by plynulo, že by úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění jeho dosavadních dluhů. Z žalobkyní předložených důkazů naopak vyplývalo, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána nebyla, neboť závěry stran výdajů žalovaného uvedené v hodnocení klienta neodpovídaly předloženému výpisu z jeho účtu.

12. Žalovaný uvedl čisté měsíční příjmy 32 951 Kč a výdaje 9 950 Kč (4 860 Kč životní minimum a 5 090 Kč na další splátky žalobkyni), s tím, že jeho rezerva tak činí 22 001 Kč. Žalobkyně vycházela z uvedeného přebytku 22 001 Kč. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tu žalobkyně dostatečně ověřila, když měla k dispozici pět příchozích mezd žalovaného, které rámcově odpovídají učiněnému zjištění v hodnocení klienta. Žalobkyně však dostatečně nezkoumala výdaje žalovaného. Měla k dispozici tvrzení žalovaného o tom, že jeho měsíční náklady představují životní minimum 4 860 Kč a splátky 5 090 Kč s tím, že jiné náklady nemá, avšak bydlí v pronájmu. Již tyto informace jsou samy o sobě rozporné, neboť bydlení v pronájmu je ze své podstaty úplatné. Při porovnání uvedených tvrzení s výpisem z účtu za leden 2023 je na první pohled zřejmé, že tvrzení v hodnocení klienta nejsou založena na realitě. Výdaje žalovaného totiž činily 77 400,39 Kč, což násobně převyšuje uváděné výdaje 9 950 Kč, a to i se zohledněním toho, že si některé částky žalovaný mezi svými účty přeposílá. V hodnocení klienta je u dopravy uvedeno, že na ní žalovaný žádnou částku nevynaloží, avšak za leden 2023 zaplatil žalovaný společnostem Uber a Bolt částku převyšující 3 800 Kč, což bezesporu není zanedbatelná částka. Rovněž není zřejmé, proč měla žalobkyně k dispozici výpis za leden 2023, když smlouva byla uzavřena v srpnu 2023, přičemž potvrzení o vyplacení novějšího výplaty na účet žalovaného k dispozici měla. Nové výpisy z bankovního účtu žalovaného v té době tedy evidentně existovaly. Výši nákladů na bydlení z výpisu z účtu za leden 2023 nijak ověřit nelze.

13. Soud na základě těchto zjištění uzavírá, že pokud žalobkyně řádně ověřila výši příjmů žalovaného (potvrzením o platbách), nebyl dán žádný důvod, aby tímto způsobem neověřila též skutečnou výši výdajů žalovaného, zejm. výdajů na bydlení a výdajů na ostatní splátky, a to především s ohledem na to, že tvrzená výše výdajů žalovaného se na první pohled jeví velice nízká a je navíc v přímém rozporu s ostatními předloženými dokumenty, zejména s výpisem z bankovního účtu žalovaného. Tyto informace a rozpor v nich měly být pro žalobkyni jako poskytovatele úvěru jednoznačným signálem k tomu, aby se úvěruschopností žalovaného zabývala důkladněji, tj. s odbornou péčí provedla přezkoumatelný závěr založený na zjištění příjmů, výdajů, jejich ověření a porovnání a rovněž aby se zabývala způsobem dosavadního splácení ostatních dluhů žalovaného a jejich skutečnou výší. Pokud tak žalobkyně neučinila a neověřila řádně skutečné výdaje žalovaného, resp. takový postup nebyl žalobkyní konkrétně tvrzen ani prokázán, nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně netvrdila ani neprokázala posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí před poskytnutím úvěru.

14. V důsledku výše uvedeného je třeba úvěrovou smlouvu posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 5 428 Kč, jelikož žalovaný čerpal částku 40 000 Kč a na splátkách uhradil 34 572 Kč. Nesplacená část jistiny ve výši 5 428 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 30 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu. Soud proto žalobkyni výrokem I přiznal částku 5 428 Kč.

15. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o.z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu výrokem II zamítnout.

16. Soud dodává, že dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. , Anonymizováno, , je účelem řádného posouzení úvěruschopnosti odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů. Nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru samo o sobě vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele (uplatnění sankce neplatnosti není podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky a nebrání mu ani případná skutečnost smlouva byla splněna). Jiný výklad by mohl povzbudit věřitele, aby neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to bez ohledu na situaci spotřebitele a na způsob, jakým úvěr splácí.

17. Nad rámec uvedeného soud shledal zjevně nepřiměřeným též smluvní úrok sjednaný ve výši 71,04 % ročně. Pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). I z tohoto hlediska by bylo pro rozpor s dobrými mravy možno shledat smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud se však otázkou neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu podrobněji nezabýval, neboť smlouvu shledal neplatnou dle § 87 SpotřÚ, jak je uvedeno výše.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaný, jež byl převážně úspěšný, by měl právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.