17 C 197/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 44 484,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 27 184,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2 657,35 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 19 513,37 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 378,49 Kč a úroku 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 44 484,01 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela s žalovanou dne 16. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč. Strany si sjednaly pevný úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, administrativní poplatek 2 770 Kč a poplatek za možnost splácení v hotovosti 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 16. 9. 2024. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas, zaplatila pouze 2 700 Kč dne 17. 7. 2023. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé jistiny. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka představuje jistinu 18 632,31 Kč, úrok 881,06 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 056 Kč, administrativní poplatek 2 571,78 Kč, poplatek za splátky v hotovosti 3 342,86 Kč, úrok ve výši 8 % p.a. z neuhrazené jistiny 18 632,31 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z neuhrazené jistiny 18 632,31 Kč a pevného úroku 881,06 Kč ode dne 21. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř., která se k jednání nařízenému na den 14. 4. 2026 bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. EC Financial, a.s., coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovanou dne 16. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy poskytla žalované 20 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku 37 184 Kč, neboť k zapůjčené jistině úvěru se zavázala zaplatit ještě 17 184 Kč jako náklady spojené s poskytnutím úvěru. Žalovaná se zavázala splácet ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč s tím, že pevná zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % ročně. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) za úvěr byla sjednána na 272,44 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 7. 2023 č. , hodnota, ). Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně po uzavření smlouvy dne 17. 7. 2023 celkem 2 700 Kč (prokázáno potvrzením o přijetí platby v hotovosti na přehledu transakcí). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 3. 2025 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 4. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, potvrzením o expedici zásilek, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, výňatkem ze seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny včetně výpisu z účtu a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na pohledávku již ničeho dalšího neuhradila (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě a podacím lístkem ze dne 17. 7. 2025).

6. Před uzavřením smlouvy byla vyplněna ručně žádost o úvěr, v níž je uvedeno, že žalovaná pobírá starobní důchod ve výši 17 452 Kč (který dokladuje výměrem), její náklady na bydlení činí 3 000 Kč a náklady na dopravu, jídlo a další osobní náklady činí 1 500 Kč, její celkové měsíční výdaje tak dosahují částky 4 500 Kč, bydlí v nemovitosti rodinného příslušníka, je svobodná, nemá žádné vyživované děti do 26 let, má dosažené střední vzdělání. V kolonce osobní bankovní účet není vyplněno, zda je jeho vlastníkem či číslo účtu. V žádosti je uveden pouze odkaz na důchodový výměr, ale na žádné další listiny. Kolonka na doložení příjmu výpisem z účtu není vyplněna (prokázáno žádostí o úvěr). Od června 2023 činí starobní důchod žalované 17 452 Kč (prokázáno oznámením o výměře důchodu ČSZZ z 10. 5. 2023).

7. Další důkazy soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. Soud zejména neprovedl navržené důkazy týkající se pojištění úvěru, neboť je považoval za nadbytečné.

8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („SpotřÚ“): „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“Podle § 86 odst. 1 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Podle § 86 odst. 2 SpotřÚ ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (v aktuálně platném a u účinném znění od 29. 5. 2022) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 75 SpotřÚ: „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“9. Podle rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 14 Co 115/2021: „Soud je povinen zkoumat, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nesplní-li poskytovatel zcela svoje povinnosti, má to za následek neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 SpotřÚ). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele soud zkoumá z úřední povinnosti, i bez výslovného návrhu dlužníka. Neplatnost smlouvy má tedy absolutní povahu.“10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, bod 17: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.“11. Soud v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru dospěl k závěru, že žalobkyně ani přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dostatečně netvrdila ani neprokázala skutečnosti, ze kterých by plynulo, že by úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru zkoumána řádně a s odbornou péčí, tedy že by byly řádně zjištěny a porovnány příjmy a výdaje žalované a způsob plnění jejích dosavadních dluhů. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena lustrací v NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR. Dále tvrdila, že žalovaná byla dotazována na své osobní poměry, které byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům s tím, že příjmy byly ověřeny důchodovým výměrem a výdaje výpisem z účtu. Soud se s argumentací žalobkyně neztotožnil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila totiž žalobkyně pouze ručně vyplněnou žádost o úvěr a důchodový výměr. Soud shledal, že žalobkyně zcela rezignovala na řádné zjištění výdajů žalované, když vycházela toliko z tvrzení žalované ohledně jejích výdajů, které se navíc jeví jako velmi nevěrohodné, když tvrdí, že její celkové výdaje (vyjma nákladů na bydlení) činí 1 500 Kč. Tato částka je nepřiměřeně nízká pro potřeby dospělé osoby žijící v hlavním městě , adresa, . Ačkoliv žalobkyně uvedla, že výdaje byly ověřeny výpisem z účtu žalované, tak se z vyplněné žádosti o úvěr nepodává, že by žalovaná předložila výpis z účtu a sama žalobkyně na jednání uvedla, že jinými důkazy k úvěruschopnosti vyjma žádosti o úvěr a důchodového výměru nedisponuje. V žádosti bylo dále uvedeno, že náklady na bydlení žalované činí 3 000 Kč, což rovněž zůstává pouze v rovině tvrzení. Soud uzavírá, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť výdajová stránka žalované zůstala pouze v rovině tvrzení, tvrzená výše nákladů žalované se jeví jako krajně nevěrohodná, přičemž nebyla jakkoliv ověřena. Žalobkyně dostatečně netvrdila ani neprokázala posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí před poskytnutím úvěru.

12. V důsledku výše uvedeného je třeba úvěrovou smlouvu posoudit podle § 87 SpotřÚ jako absolutně neplatnou a žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, má nárok pouze na vrácení nesplacené části jistiny ve výši 17 300 Kč, jelikož žalovaná čerpala částku 20 000 Kč a na splátkách uhradila 2 700 Kč. Nesplacená část jistiny ve výši 17 300 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, je v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení nesplacené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 SpotřÚ přiměřená možnostem žalované (jaké jsou její celkové majetkové poměry), tížila žalovanou. V situaci, kdy žalovaná zůstala nečinná určil tuto lhůtu soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce 60 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu. Soud proto žalobkyni výrokem I přiznal částku 17 300 Kč.

13. S ohledem na výše odůvodněný závěr o nesplnění povinnosti podle § 75 a § 86 SpotřÚ mající za následek absolutní neplatnost smlouvy a s ohledem vztah speciality SpotřÚ k právní úpravě bezdůvodného obohacení dle o.z. soudu nezbylo než v rozsahu přesahujícím nesplacenou jistinu žalobu výrokem II zamítnout.

14. Soud dodává, že dle rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. ledna 2024, sp. zn. C-755/22, je účelem řádného posouzení úvěruschopnosti odpovědné jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů. Nedodržení toho postupu poskytovatelem úvěru samo o sobě vede k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru a je nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele (uplatnění sankce neplatnosti není podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky a nebrání mu ani případná skutečnost smlouva byla splněna). Jiný výklad by mohl povzbudit věřitele, aby neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Z uvedeného vyplývá, že pokud poskytovatel úvěru (tak jako v posuzovaném případě) s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, je smlouva o úvěru absolutně neplatná, a to bez ohledu na situaci spotřebitele a na způsob, jakým úvěr splácí.

15. Nad rámec uvedeného soud shledal zjevně nepřiměřeným též RPSN sjednané ve výši 272,44 % ročně. V červenci 2023 činilo dle databáze ARAD běžně RPSN u spotřebitelských úvěrů 10,04 %. RPSN ve smlouvě je tedy více než 27 násobné oproti obvyklé praxi finančních ústavů v červenci 2023. Pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). Citovaná judikatura se sice vztahuje k úroku, soud má nicméně za to, že jej lze aplikovat i na RPSN v projednávané věci. Žalované totiž byla poskytnuta částka 20 000 Kč a za 14 měsíců měla vrátit téměř dvounásobek této částky. I z tohoto hlediska by bylo pro rozpor s dobrými mravy možno shledat smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Soud se však otázkou neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu podrobněji nezabýval, neboť smlouvu shledal neplatnou dle § 87 SpotřÚ, jak je uvedeno výše.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaná, jež byla převážně úspěšná, by měla právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly.