17 C 199/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli

I. Určuje se, že [celé jméno žalobkyně], narozena 25.12.1964, bytem [adresa], je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené 20.5.1941, posledního trvalého pobytu [adresa žalovaného], PSČ [PSČ], zemřelé dne 29.3.2019.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně ve výši 35 880 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou dne 27.7.2020 určení, že je dědičkou ze zákona po své matce, zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Žalobu podala v návaznosti na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28.5.2020, sp. zn. [číslo jednací], kterým bylo žalobkyni prostřednictvím JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., notářky, jakožto soudní komisařky pověřené k provedení řízení o pozůstalosti, uloženo, aby se ve lhůtě do dvou měsíců od právní moci předmětného usnesení domáhala u Obvodního soudu pro Prahu 10 určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé 29.3.2019, a to žalobou proti [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], jakožto závětnímu dědici a dědici ze zákona. Žalobkyně je dědičkou zůstavitelky z titulu zákonné dědické posloupnosti podle ustanovení § 1635 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, („ NOZ“). Žalobkyně je současně v postavení tzv. nepominutelného dědice dle ustanovení § 1642 a násl. NOZ, kterému náleží tzv. povinný díl z pozůstalosti. Zůstavitelka zemřela se zanechání pořízení pro případ smrti, a to jednak listiny o vydědění žalobkyně ze dne 21.5.1988 ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], č. NZ [anonymizováno] 1998, pro důvod údajného neposkytnutí pomoci v nemoci a nedostatku zájmu, a dále zanechala závěť ze dne 26.11.2009 ve formě notářského zápisu sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec], č. NZ [číslo], kterou Zůstavitelka určila univerzálním dědicem svého majetku manžela [celé jméno žalovaného]. Žalobkyně je přesvědčena, že je nepominutelnou dědičkou zůstavitelky a vydědění žalobkyně je neplatné, neboť nebyly naplněny zákonné předpoklady pro takový postup. Skutkový stav vylíčený zůstavitelkou v listině o vydědění, kde je uvedeno, že žalobkyně neposkytla zůstavitelce pomoc v nouzi, resp. v nemoci, v době 5 let předcházejících sepsání listiny o vydědění a současně neudržovala se zůstavitelkou kontakt v době 2 let před sepsáním listiny o vydědění, je v rozporu se skutečným stavem. Žalobkyně vždy projevovala zájem o svou matku a poskytovala jí potřebnou pomoc ve zdraví i v [anonymizováno], a to i v době rozhodné (5 let) před sepsáním listiny o vydědění. Žalobkyně se se zůstavitelkou setkávala v době [adresa] na adrese [adresa], který až do závěru roku 1998 společně vlastnily a užívaly. Žalobkyně s rodinou užívala první podlaží, zůstavitelka druhé podlaží, vchod a zahrada byly společné. Zůstavitelka tam jezdila na rekreace a víkendy, trávili čas společně (i s rodinou žalobkyně) na zahradě, chodili do restaurací, stalo se, že zůstavitelka v opilosti zapadla cestou z restaurace do sklepa a rodina žalobkyně jí poskytovala pomoc, vezli ji do nemocnice. Ve 2. polovině 90., let došlo k rekonstrukci společného domu, konkrétně v podlaží, které užívala zůstavitelka, byl vyzděn z terasy nový pokoj, na tomto se dohodla zůstavitelka s žalobkyní, žalobkyně s rodinou jí při tomto též pomáhala, probíhala též oprava střechy, z čehož je zjevné, že fungovalo běžné soužití a komunikace. Ve vzájemných vztazích byly neshody a vztahy nebyly optimální, nicméně do roku 1998 zůstavitelka s žalobkyní takto společně v domě pobývaly. V roce 1998 se zůstavitelka o své vlastní vůli z domu odstěhovala a odprodala spoluvlastnický podíl třetí osobě. Následně se zůstavitelka vyhýbala kontaktům se žalobkyní, odmítala telefonické hovory, resp. žalovaný ji zapíral či odmítal telefon předat, zůstavitelka sama tedy neprojevovala o kontakt zájem ani nechtěla pomoc od žalobkyně, z jejíž strany minimálně zpočátku po odstěhování zájem o kontakt byl. Pokud je v listině o vydědění uvedeno, že zůstavitelka měla být upoutána na lůžko např. po zlomenině klíční kosti, žalobkyně má za to, že v rozhodné době bylo zůstavitelce maximálně 57 let, byla v celku vitální, a pokud takový úraz skutečně měla, tento by způsobil nanejvýš omezení jedné horní končetiny. Zůstavitelka navíc žila ve společné domácnosti s žalovaným, jakožto svým manželem, který jí potřebnou péči poskytl. Zůstavitelka nadužívala alkoholické nápoje, dlouhodobě brala léky na nervy, a mívala (již od dětství žalobkyně) hysterické záchvaty. Žalobkyně o údajných [anonymizováno] obtížích zůstavitelky nevěděla, neboť pokud se průběžně pokoušela zůstavitelku telefonicky kontaktovat, žalovaný jí v tom bránil tím, že zavěsil telefon. Žalobkyně má pochybnosti, zda listina o vydědění byla učiněna svobodně a je projevem vážné, určité a srozumitelné vůle zůstavitelky a rovněž napadá platnost listiny o vydědění, resp. namítá její nicotnost ve smyslu ustanovení § 551 a násl. NOZ. Důvodné pochyby o platnosti listiny o vydědění jsou dle žalobkyně rovněž dány skutečností, že zůstavitelka nebyla s ohledem na svůj [anonymizováno] a [anonymizováno] stav v době pořízení listiny ve stavu způsobilém k právnímu jednání ve smyslu ustanovení § 581 NOZ. Žalobkyně má tedy za to, že byla vyděděna neplatně a současně nebyly naplněny zákonné důvody pro její vydědění a je tedy na ni proto nutno nahlížet jako na zákonného dědice, jemuž nelze odepřít právo na tzv. povinný díl z dědictví. V opačném případě by byla žalobkyně neprávem zkrácena na svých právech nepominutelného dědice. Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že zůstavitelka sepsala závěť, kterou pořídila o veškerém svém majetku výlučně ve prospěch žalovaného, neboť žalobkyni jako nepominutelnému dědici se má dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jejího zákonného dědického podílu v souladu s ustanovením § [číslo] odst. 2 ve spojení s § 1650 NOZ. Žalobkyně má za to, že též závěť byla ve smyslu § 49a zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, („obč.zák.“), pořízena neplatně, neboť ji zůstavitelka pořídila v omylu, když se nesprávně domnívala, že po právu vydědila žalobkyni listinou o vydědění ze dne 21.5.1998, na kterou odkazuje v textu závěti, takový omyl je pro pořízení závěti rozhodující a žalovaný též o omylu musel vědět.

2. Žalovaný uvedl, že nárok žalobkyně neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Skutečnosti uvedené v listině o vydědění jsou dle jeho mínění pravdivé. Žalobkyně a žalovaná společně vlastnily nemovitosti na [část obce], kterou získaly dědictvím po matce zůstavitelky. Nemovitost užívala žalobkyně s rodinou k bydlení a zůstavitelka se svým manželem k víkendovým pobytům. Nelze říci, že by se tam zůstavitelka s žalobkyní nepotkávaly, nicméně spolu nekomunikovaly. Po celou dobu trvání spoluvlastnictví byli zůstavitelka a její manžel vystaveni ze strany žalobkyně a jejího manžela neustálým obstrukcím a schválnostem, což jim ztěžovalo užívání jejich části nemovitosti. Po té, co došlo ze strany žalobkyně i k fyzickému útoku na zůstavitelku, kdy žalobkyně na zahradě sklízela zeleninu, házela ji po zůstavitelce a křičela na ni, že ji nenávidí, se zůstavitelka po domluvě s manželem rozhodla svoji část nemovitosti prodat, což následně učinila. Žalobkyně se o zůstavitelku ani v nejmenším nezajímala, a to ani o její dlouhodobé zdravotní potíže. Po roce 1995 ji nenavštívila na lůžkovém oddělení nemocnice, kde byla hospitalizována a při zdravotních potížích o ni nikterak nepečovala. Žalovaný je přesvědčen, že zákonné důvody pro vydědění žalobkyně existovaly jak při sepisu listiny o vydědění, tak při sepisu následné závěti zůstavitelky. Od roku 1998 žalobkyně neprojevovala o zůstavitelku žádný zájem, neměla přehled, kde se zůstavitelka léčila a jaké měla obtíže. Od přelomu tisíciletí se zůstavitelka léčila s obstrukční chorobou plicní. Dle lékařské dokumentace prosinci roku 1997 zůstavitelka upadla na pravé rameno, měla obvaz na čtyři týdny a užívala analgetika, v srpnu roku 2002 uklouzla na silnici a způsobila si tříštivou zlomeninu pravého zápěstí. K právním úkonům, konkrétně k sepsání závěti a listiny o vydědění byla zůstavitelka plně způsobilá, a pokud toto bylo zpochybňováno ze strany žalobkyně v kontextu údajného užívání alkoholických nápojů zůstavitelkou, považuje toto žalovaný pouze za snahu zůstavitelku dehonestovat. Žalovaný je přesvědčen, že uvedeným jednáním v listině o vydědění, měla mimo jiné zůstavitelka na mysli i jednání žalobkyně, která si od ní vyžádala souhlas s asanací garáže v jejich podílovém spoluvlastnictví, s příslibem, že místo této postaví dvougaráž, ve které bude moci parkovat i zůstavitelka. Následně se však ukázalo, že ji žalobkyně uvedla v omyl, aby z ní vylákala předmětný souhlas, neboť manžel žalobkyně na místě vystavěl garáž se zvětšenou kapacitou, aby tam mohl provozovat autodílnu a garážování vozu zůstavitelky nebylo umožněno.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně je dcerou zůstavitelky a žalovaný byl manželem zůstavitelky a účastníci jsou tak jedinými dědici, kteří byli zjištěni a kteří by mohli dědit v první dědické skupině. Dále bylo nesporným, že zůstavitelka pořídila listinu o vydědění sepsanou notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 21. 5. 1998 a závěť sepsanou notářským zápisem NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 26. 11. 2009. [příjmení] zůstalo, zda byla v dané době způsobilá předmětné úkony učinit a zda byly naplněny důvody v nich uvedené.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti.

5. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 28.5.2020, ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelé 29.3.2019, bylo žalobkyni uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní moci předmětného usnesení podala žalobu proti žalovanému na určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po zůstavitelce, do doby rozhodnutí o předmětných sporných skutečnostech bylo řízení o dědictví přerušeno. Usnesení bylo odůvodněno tím, že zůstavitelka zemřela se zanecháním závěti a listiny o vydědění, stran kterých dcera pozůstalé prohlásila, že jsou neplatné, nebyly učiněny svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, a zůstavitelka nebyla v době jejich pořízení způsobilá právně jednat, a dále že byla vyděděna neprávem. V průběhu řízení došlo mezi účastníky ke sporu o to, zda jsou pořízení pro případ smrti zůstavitelky platná, a dále zda byly dány důvody vydědění uvedené v listině o vydědění ze dne 21.5.1998, tedy zda je pozůstalá dcera dědicem ze zákona, resp. jí svědčí právo na povinný díl. Rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění sporných skutečností, tj. zda byly dány důvody pro vydědění, uvedené v listině o vydědění ze dne 21.5.1998 a zda jsou pořízení pro případ smrti zůstavitelky, a to listina o vydědění ze dne 21.5.1998 a závěť ze dne 26.11.2009 platná. Podání žaloby bylo uloženo pozůstalé dceři [celé jméno žalobkyně], jejíž dědické právo jako dědice ze zákona se jeví nejslabší, neboť listina o vydědění a závěť byly sepsány ve formě veřejné listiny a nemají žádné nedostatky (prokázáno Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. [číslo jednací] ze dne 28.5.2020 a protokolem ze dne 27.6.2019 ze spisu [spisová značka]).

6. Zůstavitelka, [jméno] [příjmení], pořídila listinu o vydědění sepsanou notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 21. 5. 1998, kde uvedla, že vydědila svou dceru [celé jméno žalobkyně], včetně jejích potomků, neboť po dobu posledních pěti let, kdy byla zůstavitelka několikrát dlouhodobě upoutána na lůžko (zlomená klíční kost, dlouhodobé virózy) jí dcera neposkytla pomoc, kterou od ní očekávala a ani jinak neprojevila zájem (telefonicky ani písemně, nenavštívila ji ani v bytě). Během posledních dvou let se dcera se zůstavitelkou vůbec nestýkala, bránila jí ve styku s vnoučaty, dárky, které jim zůstavitelka koupila, vyhodila. Starší vnuk, který zůstavitelce občas tajně telefonoval, už jí telefonovat nesměl. Zůstavitelka dále uvedla, že v roce 1997 a začátkem roku 1998 manžel její dcery poškozoval majetek zůstavitelky a jejího manžela, čehož si byla dcera vědoma a tím tomu aktivně napomáhala. Zůstavitelka s manželem toto hlásili na policii, která případ předala obecnímu úřadu, v této souvislosti se s dcerou musela zůstavitelka setkat, dcera na ni při těchto setkáních byla arogantní a verbálně agresivní, což se stalo nejméně třikrát. Od přátel a sousedů se zůstavitelka dozvídala, že ji i jejího manžela její dcera nehorázně pomlouvá a dokonce popírá, že by ji zůstavitelka s manželem do jejích 12 let vychovávala (prokázáno notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 21. 5. 1998).

7. Zůstavitelka dále pořídila závěť sepsanou notářským zápisem NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 26. 11. 2009, ve které ustanovila dědicem veškerého svého majetku manžela [celé jméno žalovaného]. Zároveň v závěti prohlásila, že má dceru [celé jméno žalobkyně], kterou vydědila listinou o vydědění, a to včetně jejích potomků (prokázáno notářským zápisem NZ [číslo] notářky Mgr. [jméno] [příjmení] dne 26. 11. 2009).

8. Žalobkyně se obracela na žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce s výzvou ke smírnému řešení sporu, kde uvedla, že trvá na svém postavení zákonného dědice a nesouhlasí s vyděděním, neboť dle jejího názoru k tomuto nebyly splněny zákonné podmínky a má tedy nárok alespoň na čtvrtinu svého zákonného podílu (prokázáno výzvou z 1.6.2020).

9. Žalobkyně společně se zůstavitelkou vlastnily nemovitost – dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], a to každá s podílem ½. Podíl zůstavitelky byl převeden na třetí osobu kupní smlouvou ze dne 21.7.1998 (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků a kupní smlouvy z 21.7.1998). V předmětné nemovitosti proběhla zděná přístavba 15,6 m2 v místě terasy v 2. nadzemním podlaží, přičemž jako stavebník byla vedena paní [jméno] [příjmení]. Oznámení o zahájení stavebního řízení bylo vydáno 28.3.1994, stavební povolení 13.4.1994 a kolaudační rozhodnutí k této přístavbě bylo vydáno dne 6.9.1995 (prokázáno oznámením o zahájení stavebního řízení, stavebním povolení a kolaudačním rozhodnutím).

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], manžela žalobkyně soud zjistil, že zůstavitelka, tedy svědkova tchýně, byla zpočátku proti tomu, když s žalobkyní začal chodit, jako nápadníka jej neschvalovala, nebyla jim ani na svatbě, po narození prvního syna, někdy na přelomu let 1987 a 1988 se však již normálně stýkali. Prakticky každou sobotu a neděli jezdili do nemovitosti na [část obce], kde pečovali zejména o zahradu, svědek sekal trávu, tchýně s tchánem se starali o záhony, dělali společně zahradnické práce, fungovali jako rodina. Svědek se tchýní i tchánem snažil vycházet, pomáhal jim, např. když chtěli sehnat auto, s tchánem chodili na houby či do hospody na pivo. Ve vztazích byly výkyvy, neboť tchýně byla náladová, pokud byla nějak nespokojená, snažil se to svědek napravit. V době, kdy zůstavitelka s manželem stavěli z terasy ložnici, aby ušetřili náklady, svědek dělal přípravné práce, boural schodiště, spolu s kamarády odstraňovali starou podlahu. Když ještě žila babička žalobkyně, obě rodiny (tedy svědek s žalobkyní a zůstavitelka s žalovaným) jezdili do nemovitosti na víkendy na [část obce]. Následně polovina připadla zůstavitelce a polovina žalobkyni a dál takto jezdili do nemovitosti pravidelně na prázdniny, trávili tam dovolené a víkendy. Dle dohody žalobkyně užívala přízemí a tchán s tchýní horní patro. Soužití fungovalo, chodili i společně na pivo. Po práci na zahradě chodili do kantýny na fotbalový stadion. Kdykoliv tchýně potřebovala, svědek s žalobkyní jí pomáhali. Žalovaný jakožto muzikant jezdil na zájezdy do ciziny, v takovém případě když tchýně potřebovala, vyzvedli jí ve [část obce] a dovezli na [část obce] nebo naopak. Ke změně došlo, po té, co zemřel pes, na kterého byla zůstavitelka fixována a ona to moc neunesla, začala být odtažitá. Začala se postupně z nemovitosti na [část obce] stěhovat, odvozili odtamtud vybavení, a potom žalobkyni přišlo od právního zástupce, že má předkupní právo, aby druhou polovinu domu odkoupila. Na rozmyšlenou měli dva měsíce, šli za panem [příjmení], který transakci řešil, jestli by bylo možno lhůtu prodloužit a on řekl, že má pokyn, že žalobkyni a svědkovi podíl na nemovitosti to prodat nesmí. To již zůstavitelka s manželem do nemovitosti na [část obce] nejezdili, přerušili kontakty, ale bylo to spíše z jejich strany. Zůstavitelka i hrob po své matce přepsala na žalobkyni (bez jejího souhlasu a bez jejího vědomí), aby tak zřejmě už neměla na [část obce] žádné vazby. Svědek s žalobkyní zkoušeli zůstavitelce telefonovat, i jejich starší syn se o to pokoušel, ale ona buď telefon položila, nebo řekla, že nemá čas. Když vzal telefon tchán (žalovaný), tak telefon položil. Svědek měl za to, že to bylo v nějaké souvislosti s tím, že zemřel tchýni zmiňovaný pes, a měl podezření, že se v té souvislosti snad mohla projevit i nějaká duševní porucha, neboť zůstavitelka byla vždy hodně náladová, ale poté se to ještě zhoršilo. V době, kdy ještě žila matka zůstavitelky, svědek pozoroval, že u zůstavitelky docházelo k nepřiměřenému užívání alkoholu. Stalo se, že jí na [část obce] cizí lidé přivedli od autobusu, že už nemohla ani chodit. Následně se stalo, že ve výčepu v hospodě na hřišti, spadla do sklepa, svědek po té volal sanitku, následně přemlouval doktory, aby jí to nepsali do zprávy, neboť ještě tou dobou, chodila učit. Svědek má povědomí o tom, že situace stran nepřiměřeného požití alkoholu se odehrála vícekrát, stávalo se to v době, kdy manžel zůstavitelky byl na zájezdech. Jednou zůstavitelka začala povídat, že jí snad někdo znásilnil, to bylo někdy v 90. letech, svědek s ní potom jezdil i na PČR, asi dvakrát s ní byl takto na výslechu. Po odstěhování z nemovitosti na [část obce] zůstavitelka neprojevila jakýkoliv zájem udržovat kontakt. Žalobkyně několik let zkoušela napsat jí třeba dopis, poslat pohled na Vánoce, ale zůstalo to bez odpovědi. Na návštěvu zůstavitelku nezvali, ani to nebylo prakticky možné, neboť jak slyšela, že volá svědek, žalobkyně nebo jejich syn, telefon pokládala. Nikdy tuto změnu v chování nevysvětlila. Svědek ví, že zůstavitelka měla úraz, v době poté, co se odstěhovali ze [část obce], toto ví z listiny o vydědění, a dále proto, že tehdy potkali známou v divadle (dceru bratra žalovaného), která jim během krátkého setkání před divadlem stručně sdělila, že má zůstavitelka zlomenou klíční kost, že o ni pečovala a že s manželem to zvládali. Jakákoliv snaha žalobkyně o kontakt vůči zůstavitelce však opět nepadla na úrodnou půdu, kontakt zůstavitelka odmítala a úplně se žalobkyně a její rodiny zřekla. Pokud je v listině o vydědění je uvedeno, že měl svědek poškozovat majetek paní [příjmení] k tomu svědek uvedl, že toto se vztahuje k situaci, kdy mezi jeho pozemkem a pozemkem, který následně měly ve spoluvlastnictví zůstavitelka a žalobkyně, nechali tchán s tchýní vybudovat zeď, aby na sebe neviděli. Jednalo se zabetonované trámy, které tvořily souvislou zeď, skrz kterou nebylo vidět. Zeď následně spadla a zůstavitelka uváděla, že ji shodil svědek, nicméně on to neučinil, zeď spadla na jeho auto a cestu. Zeď byla stará 8 až 10 let, nebyly v ní štěrbiny, opíral se tam vítr do plné plochy a ačkoliv svědek ji několikrát spravoval poté, co již byla vybudována, nadále se vyvracela, až se následně vyvrátila úplně. U domu na [část obce] byla garáž, svědek jí zboural, to povolila ještě babička žalobkyně, v době, kdy byla výlučná vlastnice. Povolila svědkovi, že si může postavit garáž na podnikání. Následně to potom dovolili i tchán a tchýně, neboť trvalo delší dobu, než garáž zboural a začal stavět. Po té řekli, že si tam budou dávat auto. Původně bylo ale domluveno, že svědek zůstavitelce dá na vedlejší cca o 150 metrů dál pozemek v jeho vlastnictví garáž plechovou a že tam budou s žalovaným parkovat. Svědek garáž koupil, nicméně když došlo k tomu, že by jí postavil a měli by tam parkovat, řekli, že by takto projeli moc benzínu. Svědek tedy garáž zajistil, ale zůstavitelka s manželem tam potom parkovat nechtěli.

11. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], [datum narození], syna žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně s rodinou se zůstavitelkou a jejím manželem fungovali celkem jako normální rodina, chodili na houby, na výlety, k vodě, dělali rybízové šťávy, sklízeli keře s rybízem, sekali trávu. Občas proběhla nějaká hádka mezi žalobkyní a zůstavitelkou, ale vztahy byly docela dobré. Pokud chtěl svědek v dětství jet někdy dědovi a babičce (tedy zůstavitelce), na víkend moc to nevycházelo, byl u nich jednou nebo dvakrát. Zůstavitelka s manželem se jednou rozloučili na společném víkendu v domě na [část obce] a pak už se tam nikdy neukázali. Prodali jednu polovinu domu, nic o tom neřekli, potom přišel nový majitel s tím, že ta polovina domu byla prodaná. Pak už se o rodinu žalobkyně nezajímali. Důvody svědek neznal, pouze si vybavil, že o posledním víkendu, než zůstavitelka s manželem odjeli, došlo ke konfliktu V nemovitosti na [část obce] dole, v podlaží které užívala rodina žalobkyně, neměli pevný telefon, zůstavitelka s manželem nahoře ano. Toho víkendu proběhla hádka, neboť se zůstavitelce nelíbilo, že žalobkyně si dovolila zařídit dole v přízemí telefonní linku. Poté, co se zůstavitelka s manželem odstěhovali, si ještě občas volali, i svědek volal, když to vzala babička, tak se s ním bavila, pokud to vzal pan [jméno], tak mu babičku ani nepředal. Babička na svědka ještě jedenkrát čekala před školou u sv. [jméno], popovídali si, ale pak už jí neviděl. Po té viděl zůstavitelku s manželem jednou na [část obce] u hřbitova, byli v autě, svědek na ně mával, běžel za nimi a zůstavitelka se začala v autě schovávat. Tehdy si svědek uvědomil, že nemají o kontakt zájem, neboť jej museli vidět a poznat, když k nim běžel. Svědkovi není známo, že by někdy zůstavitelka žalobkyni a její rodinu žádala o pomoc, po té, co se ze [část obce] odstěhovala a je přesvědčen, že o ni nežádala. Další zprávy o zůstavitelce svědek neměl.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato je tetou manžela žalobkyně a bývalou spolužačkou zůstavitelky. Zůstavitelka měla složitější povahu, již v dětství byla velmi urážlivá, namyšlená na sebe, svědkyně to vnímala tak, že pro zůstavitelku spolužáci nebyli dost dobří, jako kamarádi. Později v dospělosti se kontaktu se svědkyní, když tato přijela za žalobkyní, vyhýbala. Výchovu své dcery (žalobkyně) nechala zůstavitelka spíše na svých rodičích. Dcera její povahové rysy nepřevzala a vždy se jí snažila pomáhat, pokud to ona přijala. Svědkyni je známo, že zůstavitelce žalobkyně s manželem pomáhali, když šla do hospody na pivo a trochu tam přebrala, došli pro ni a doprovodili jí domů. Situace byla místním známá, svědkyně sama, ale u takové situace nebyla. Svědkyně jezdila na [část obce] za žalobkyní, resp. za dětmi. Od žalobkyně věděla, že zůstavitelka si stěžovala, že jí nechce dávat vnoučata. Žalobkyně tedy souhlasila, aby babička vzala jejího syna [jméno] do [anonymizováno], připravila ho na cestu a svědkyně zrovna tehdy o víkendu přijela, když měli odjet a byla překvapená, že [jméno] tam ještě je a babička nikde. Babička nepřijela a neomluvila se. Potom, když se měl narodit žalobkyni mladší syn, svědkyně se od žalobkyně dozvěděla, že ze strany zůstavitelky bylo veliké pohoršení, že budou mít druhé dítě.

13. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že zůstavitelka je jeho sestřenice. Svědek má informace od své matky, která jej informovala, co se v rodině děje. Matka svědka si žalobkyně velice vážila, sympatizovala s ní i s jejím manželem. Pokud jde o zůstavitelku, jí také měla ráda, nicméně zůstavitelka byla známá svojí svárlivostí. Matka svědka zemřela v roce 1994 dále již informace o vztahu zůstavitelky a žalobkyně neměl.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento je známým manžela žalobkyně. Svědek jezdil za panem [jméno] [příjmení], stavoval se za ním téměř každý víkend. Stalo se, že přijel a zazvonil, [příjmení] nebyli doma, paní [příjmení] (zůstavitelka) se zeptala, co chce, a když řekl, že hledá [jméno], úsečně odpověděla, že nejsou doma, a že má vypadnout. Se zůstavitelkou jinak občas hovořil, vycházeli všelijak. Koncem 90. let, svědek vnímal, že se situace trochu zhoršila. Zůstavitelka začala být dost nesnášenlivá vůči všem, což sám i zažil. Když podkal na obědě v [anonymizováno], manželem [příjmení], slušně pozdravil, oni neodpověděli, ačkoli seděli u vedlejšího stolu. Ke vztahu žalobkyně a zůstavitelky svědek uvedl, že pokud zůstavitelka řekla, že něco potřebuje, žalobkyně se jí snažila vyhovět v mezích možností, i její manžel se takto snažil.

15. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], soud zjistil, že svědek od roku 1996 do roku 1998 cca 2,5 roku pracoval v restauraci [ulice], [obec a číslo], [část obce], restaurace a vídal účastníky i zůstavitelku, když do této restaurace po celou tuto dobu chodili. Vztah paní [jméno] [příjmení] s paní [celé jméno žalobkyně], se jevil svědkovi z pozice, ze které jej mohl pozorovat jako normální rodinný vztah. Svědkovi je známa situace, kdy paní [příjmení] měla problém s alkoholem a spadla do sklepa, nějakým nedopatřením se dostala na schody, kde byly složeny sudy, kde ji našli skoro mrtvou. Přivolali paní [celé jméno žalobkyně] a jejího manžela, ti zavolali sanitku a odvezli jí do nemocnice. I po této události restauraci dále navštěvovali, někdy přišli mladí, někdy přišli starší, někdy i všichni dohromady.

16. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato byla sousedkou manželů [příjmení] na adrese V [anonymizováno] 4 zhruba od roku 1964. Pamatuje si, kdy žalobkyně v domě s matkou bydlela ještě jako dívenka, po té si našla partnera a s matkou se asi nějak nesnášela. Zůstavitelka následně svědkyni říkala, že dceru požádala, že by chtěla s nimi bydlet na [část obce] a došlo k neshodě, nějak se nepohodly a pak se nesnášely. Zůstavitelka říkala, že dceři volala, ale že to bylo bezvýsledné. Svědkyně na jednu stranu uváděla, že spíš to bylo od dcery, že tam zůstavitelku nechtěla a že manželé [celé jméno žalovaného] říkali, že to nešlo s dcerou a její rodinou vydržet. Svědkyně tomu porozuměla tak, že žalobkyně s rodinou [celé jméno žalovaného] na [část obce] nechtěla, a proto to s nimi nešlo vydržet. Svědkyně nevěděla, jak často manželé [celé jméno žalovaného] na [část obce] jezdili, měla za to, že krátkou dobu a pak říkali, že tam již nemohou být. Svědkyně též připustila, že s žalovaným hovořila o tom, že bude u soudu vypovídat.

17. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato je sousedkou manželů [příjmení], cca od roku 1992, kdy se přistěhovala na adresu V [anonymizováno]. Navštěvovali se, stýkali se, přáli si svátky, měla u nich i svůj náhradní klíč. V 90. letech byla paní [příjmení] v pořádku, svědkyně si nevybavila žádné její hospitalizace nebo úrazy, jednou, asi před 10 lety, měla zlomenou ruku. Alkohol ji požívat nikdy neviděla. Až poslední tří až čtyři roky měla paní [příjmení] problém s dýcháním a byla i hospitalizovaná v nemocnici [anonymizována dvě slova]. Svědkyni bylo známo, že zůstavitelka žalobkyni vydědila. [celé jméno žalovaného] se chystali, že na stáří budou bydlet v bytě na [část obce], pak ale po nějakém čase k něčemu došlo, paní [příjmení] byla smutná a veškeré kontakty s dcerou ustaly. Byl tam nějaký spor, zůstavitelka si stěžovala, že se k ní dcera nezachovala nejlépe a že ji vydědila. Konkrétně ale důvod neuvedla. [příjmení], který se týkal [část obce], svědkyně časově odhadovala cca do roku 1993, neboť po té co se nastěhovala a dělala garnýž, manželé [celé jméno žalovaného] říkali, že by se jim hodila na [část obce]. Měli radost, že se tam chystali udělat byt na stáří, a pak najednou tam nejezdili. O tom, jak to probíhalo, když tam předtím jezdili, se moc nebavili.

18. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek pana [celé jméno žalovaného] i paní [celé jméno žalobkyně] zná asi od roku 1990, kdy se přistěhoval na [část obce], krátce na to se skamarádili s panem [celé jméno žalovaného] a jeho ženou [jméno]. Paní [celé jméno žalobkyně] zná svědek pouze okrajově. Ví, že jejich vztahy s paní [příjmení] nebyly dobré, proto se také [celé jméno žalovaného] ze [část obce] odstěhovali. I poté se svědek s [anonymizováno] pravidelně navštěvoval. S ohledem na to, že svědek pracuje ve zdravotnictví, tak i pomáhal paní [příjmení] zařizovat různá vyšetření u lékaře, neboť ona pak trpěla plicním onemocněním, které bylo poměrně závažné a vyžadovalo pravidelnou lékařskou péči. Asi v roce 1995 nebo 1996 se [celé jméno žalovaného] stěhovali ze [část obce] do ulice V [anonymizováno] a tam se dále se svědkem scházeli například v kavárně. Vztah mezi paní [celé jméno žalobkyně] a paní [příjmení] se nikterak nerealizoval, že by mezi nimi docházelo ke kontaktu, svědek nezaznamenal. V době, kdy ještě manželé [celé jméno žalovaného] pobývali na [část obce], chodili se svědkem na fotbalové hřiště na pivo. Svědek uvedl, že vztah mezi zůstavitelkou a žalobkyní nebyl jako vztahem matky a dcery. Není si vědom, že by někdy přišly na hřiště společně, ale byla tam rozsáhlá společnost, je tedy možné, že tam někdy společně v rámci této společnosti seděly. U [anonymizováno] na [část obce] přímo v jejich domě, respektive na zahradě, byl svědek jen párkrát, když přišel [příjmení] vyzvednout a v té situaci byl tedy chvilku na zahradě. Dle informací, které od [anonymizováno] má, bylo soužití s žalobkyní takové a atmosféra taková, že se rozhodli dům na [část obce] opustit. Se svědkem o tom mluvili, trápilo je, že opustili nemovitost, kterou dávali nějak dohromady, konkrétní důvody ale svědek nezná, pouze vyrozuměl, tak atmosféra byla k soužití v jedné domácnosti nevydržení. Pan [celé jméno žalovaného] si stěžoval na něco v tom směru, že se postaví garáž a nakonec je z ní autodílna nebo něco jiného. Nesoulad byl trvalý a dalších 25 let se kontakt paní [příjmení] a paní [celé jméno žalobkyně] nerealizoval. Pokud se svědek bavil s paní [příjmení] o jejím vztahu s dcerou, paní [příjmení] říkala, že nemají kontakt, nemůžou na [část obce] a neví, jak to tam je. Svědek si nevybavuje, že by se ptal, zda třeba zkoušeli [anonymizováno] kontaktovat nebo jestli neuvažovali o tom, že se společně pojedou podívat na [část obce], nicméně to, že se matka s dcerou 25 let nestýkaly, dle něj o něčem svědčí. Působilo to dojmem, že [celé jméno žalovaného] mají obavu z toho, co by se dělo. O tom, že by se paní [příjmení] pokoušela paní [celé jméno žalobkyně] nějak kontaktovat, případně ji žádala o pomoc, svědek nic neví, není mu známo ani, že by naopak paní [celé jméno žalobkyně] nebo její rodina kontaktovali paní [příjmení]. Svědek nikdy neslyšel o tom, že by se manželům [příjmení] dcera paní [příjmení] ozvala, ale nevybavuje si, zda se na to někdy tázal. Svědek neví o tom, že by v době, kdy byli ještě na [část obce], měla paní [příjmení] problémy s alkoholem, chodili společně na pivo, měla dobrou náladu, ale ne, že by byla vyloženě opilá. Není mu známo, že by měla v opilosti nějaký úraz. [příjmení] [příjmení] asi z počátku kouřila, potom přestala.

19. Z výpovědí dalších svědků: [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tito byli sousedé manželů [příjmení], blíže se s nimi stýkali až v posledních 10 až 20 letech, pokud jim vůbec bylo známo, že paní [příjmení] dceru vydědila, důvod jim přesně znám nebyl ([jméno] [anonymizováno]), nebyli svědky toho, že by paní [příjmení] měla problémy s alkoholem, spíše naopak nepila vůbec. Bylo jim známo, že cca v posledních 10 letech měla obtíže s dýcháním. Svědci nezaznamenali, že by k manželům [příjmení] chodily nějaké jejich děti z jedné či druhé strany. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že ve [část obce] žije asi 50 let, takže se s [anonymizováno] potkávali, znali se od vidění, povídali si. Po té, co se stala sousedkou manželů [příjmení], bavili se víc. Věděla, že pan [celé jméno žalovaného] měl nějaké problémy se synem a pak, že měli nějaké problémy na [část obce] s partnerem dcery paní [příjmení], že tam došlo k nějakému konfliktu, kdy se [celé jméno žalovaného] odtamtud odstěhovali do [část obce] a pak už si s dcerou paní [příjmení] nevolali ani se nekontaktovali. Svědkyni nebylo známo, zda manželé [celé jméno žalovaného] o kontakt usilovali. Vyprávěli, že s dcerou paní [příjmení] měli pěkný vztah, ale že si našla partnera, který dělal problémy na [část obce], že snad je slovně napadal, byl tam i nějaký problém s garáží, prý je nějak podvedl. Od pana [celé jméno žalovaného] svědkyně ví, že dcera paní [příjmení] byla vyděděna. Svědkyně [jméno] [příjmení] se s [anonymizováno] zná asi 10 let, paní [příjmení] o dětech nikdy nemluvila, nebylo jí příjemné o tom mluvit. Jednou říkala, že se jí dcera nevydařila, že jí vydědila, měli domek na [část obce], dcera jí tam dělala zle, a že polovinu domku, co měli, prodala a odstěhovali se odtamtud do [část obce].

20. Na základě návrhu žalobkyně soud učinil dotaz na [anonymizováno] komoru stran listiny o vydědění pořízené žalovaným, k tomuto však bylo sděleno, že sdělení o pořízení zůstavitele pro případ smrti lze poskytnout pouze v případě smrti zůstavitele (sdělení notářské komory z 24. 03. 2021), Žalovaný uvedl, že skutečně svého syna vydědil, toto tedy bylo mezi stranami nesporné.

21. Soud dále k návrhu účastníků vyžádal zdravotnickou dokumentaci zůstavitelky od MUDr. [jméno] [příjmení], z [anonymizováno] [ulice] a polikliniky [příjmení]. Přičemž vyzval účastníky, aby po seznámení s touto dokumentací konkrétně označili konkrétní záznamy, které navrhují k důkazu. Žalobce v tomto směru důkazy nenavrhoval s poukazem na skutečnost, že v dané dokumentaci nejsou záznamy o dlouhodobých zdravotních problémech zůstavitelky, které by tuto upoutaly na lůžko v době do pěti let od pořízení listiny o vydědění, což by ve věci bylo relevantní a je tedy na žalovaném, aby prokázal, že takové okolnosti byly dány. Žalovaný poukazoval na skutečnost, že od přelomu tisíciletí se zůstavitelka léčila s obstrukční chorobou plicní. Dle zprávy FN [anonymizováno] [část obce] ze 7. 12. 1997 zůstavitelka upadla na pravé rameno, měla obvaz na čtyři týdny a užívala analgetika a dle zprávy z 10. 8. 2002 uklouzla na silnici a způsobila si tříštivou zlomeninu pravého zápěstí a dále navrhoval přibrat k posouzení zdravotního stavu zůstavitelky znalce z oboru zdravotnictví, aby se vyjádřil k tomu, v jakém časovém období byla jak nemocná a zda byla ve stavu, který ji omezoval. Soud důkaz znaleckým posudkem neprovedl a neprovedl důkaz ani předmětnou zdravotnickou dokumentací, neboť nebyla (ani po umožnění seznámení účastníků s předmětnou zdravotnickou dokumentací) dána dostatečná konkrétní a ve věci relevantní tvrzení, ke kterým by soud takové důkazy prováděl. Soud v v tomto směru přihlédl i ke skutečnosti, že podstatným tvrzením ze strany žalovaného stran neposkytnutí pomoci žalobkyní zůstavitelce by bylo nejen to, že skutečně došlo k epizodě, kdy zůstavitelka pomoc potřebovala, ale i to, že tato pomoc jí byla odepřena, přičemž podmínkou je, že sama byla ochotna takovou pomoc přijmout a že vůbec žalobkyně věděla či mohla vědět, že paní [příjmení] takovou pomoc potřebuje. Ze strany žalovaného však nebyly tvrzeny ani prokázány konkrétní okolnosti, kdy taková situace nastala a že skutečně byly dány uvedené podmínky, což ani ze spisu neplyne. Tvrzení uvedená v listině o vydědění stran dlouhodobého nezájmu a neposkytování pomoci zůstavitelce ze strany žalobkyně před sepsáním této listiny, se přitom v kontextu provedeného dokazování neukázala jako pravdivá.

22. Soud nevyžádal informace o správním řízení vedeném z podnětu zůstavitelky proti žalobkyni či jejímu manželovi od úřadu Městské části [obec] [část obce] a Obvodního ředitelství policie [obec] II, [ulice a číslo], neboť tyto se ve věci nejevily relevantní, měly se vztahovat k posouzení otázky důvodnosti vydědění, nicméně zde nebyl žádný konkrétní zákonný důvod vydědění, který by jimi měl být prokázat.

23. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 zák.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o.s.ř.“), a učinil z nich závěr o skutkovém stavu, který posoudil dle zákonných ustanovení citovaných níže.

24. Podle ustanovení § 3069 zák.č. 89/2012 Sb. (NOZ) se při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.

25. Podle § 3070 zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné.

26. Podle § 3072 zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

27. Dle ustanovení § 1673 NOZ odst. 1) proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic. Dle odstavce 2) téhož ustanovení, uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.

28. Podle ustanovení § 49 a zák.č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31.12.2013 (obč. zák.), je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

29. Podle § 469a odst. (1) zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Podle odstavce 3 téhož ustanovení, o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

30. Podle § 476 obč. zák. (1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. (2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná. (3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

31. Podle § 480 obč. zák. se (1) závěť zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti. (2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.

32. Podle § 38 obč. zák. (1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. (2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

33. Podle § 37 obč. zák. (1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. (2) Právní úkon, jehož předmětem je plnění nemožné, je neplatný. (3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

34. Podle § 551 NOZ o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 NOZ o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle § 553 (1) O právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. (2) Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Podle § 554 NOZ se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 581 NOZ není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

35. Dle ustanovení § 1646 NOZ, (1) Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který (a) neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi, (b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, (c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze anebo (d) vede trvale nezřízený život.

36. Dle ustanovení § 1650 NOZ má nepominutelný dědic vyděděný neplatně právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

37. Z provedeného dokazování soud zjistil, že do roku 1998 byly zůstavitelka a žalobkyně spoluvlastnicemi nemovitosti domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí], kde se o víkendech setkávaly, a to až do doby, než zůstavitelka nemovitost opustila a následně svůj podíl kupní smlouvou ze dne 21.7.1998 převedla na třetí osobu. V předmětné nemovitosti, v části, kterou užívala zůstavitelka, proběhla zděná přístavba 15,6 m2 v místě terasy v 2. nadzemním podlaží, a to v letech 1994 a 1995. S touto přestavbou zůstavitelce pomáhala rodina žalobkyně. Žalobkyně sama i její rodina se zůstavitelkou a žalovaným běžně komunikovali a fungovali jako rodina, a bylo-li třeba, zůstavitelce též poskytli pomoc. Tento závěr vyplynul nejen z výpovědi manžela a syna žalobkyně (kteří by mohli být v řízení zainteresování s ohledem na příbuzenský vztah k žalobkyni), ale zejména z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který k žádnému z účastníků neměl příbuzenský vztah, a o jehož věrohodnosti tak nemohou být z tohoto důvodu pochybnosti. Svědek jakožto zaměstnanec restaurace [ulice] od roku 1996 do roku 1998 (cca 2,5 roku) vídal účastníky, když společně navštěvovali předmětné restaurační zařízení a byl svědkem situace, kdy zůstavitelka, po požití alkoholu měla úraz ve sklepě a žalobkyně s jejím manželem jí zavolali sanitku a odvezli jí do nemocnice. Z uvedeného je zřejmé, že nemohou být zcela pravdivá tvrzení stran důvodů vydědění, jak je jak je zůstavitelka uvedla v listině o vydědění ze dne 21. 5. 1998, tedy, že po dobu posledních pěti let, kdy byla zůstavitelka několikrát dlouhodobě upoutána na lůžko (zlomená klíční kost, dlouhodobé virózy) jí dcera neposkytla pomoc, kterou od ní očekávala a ani jinak neprojevila zájem (telefonicky ani písemně, nenavštívila ji ani v bytě). Během posledních dvou let se dcera se zůstavitelkou vůbec nestýkala a bránila jí ve styku s vnoučaty. Skutečnost, že se žalobkyně se zůstavitelkou až do roku 1998 stýkala, byla v řízení jasně prokázána. Pokud jde o údajné neposkytnutí pomoci při dlouhodobém upoutání na lůžko, tvrzení uvedené v listině o vydědění bylo neurčité a blíže časově nespecifikované, ani žalovaný (ač manžel zůstavitelky, který s ní žil ve společné domácnosti) nebyl schopen po poučení soudu žádnou takovou situaci konkretizovat a ani z výpovědi svědků nevyplynulo, že by takové situace před pořízením listiny o vydědění někdy nastala. V návaznosti na zpřístupnění zdravotnické dokumentace, upozornil 6alovan7 na lékařskou zprávu, dle které 7.12.1997 byla zůstavitelka ošetřena z důvodu, že upadla na schodech na pravé rameno a měla obvaz na tři týdny. Soud k uvedenému důkazy neprováděl, neboť ani z předmětného tvrzení neplynulo, že by zůstavitelka v této souvislosti měla být odkázána na pomoc druhé osoby či upoutána na lůžko. Zejména však z provedeného dokazování vyplynulo, že v případě potřeby žalobkyně zůstavitelce pomoc poskytla, pokud jí tato potřeba byla známa. Vztahy mezi zůstavitelkou a jejím manželem a žalobkyní a její rodinou provázely zjevně neshody, přesto však je z provedených důkazů zřejmé, že do roku 1998 spolu komunikovali. Následný rozkol, kdy zůstavitelka s manželem opustili nemovitost na [část obce], a po té zůstavitelka prodala svůj podíl, nebyl ani provedeným dokazováním blíže objasněn. Svědkům navrženým ze strany žalovaného, pokud o situaci vůbec něco věděli, nebyl přesný důvod neshod žalobkyně a zůstavitelky znám. Vinu přičítali zjevně žalobkyni, což však bylo nepochybně ovlivněno tím, že měli informace ze strany zůstavitelky a jejího manžela. Z jejich výpovědí vyplynulo, že zůstavitelka s manželem nebyli spokojeni s tím, že nemohou parkovat v předělané garáži, ze které manžel žalované udělal autodílnu a že soužití s žalobkyní a její rodinou v jedné nemovitosti, kterou si původně zařizovali na důchod, zůstavitelka a její manžel interpretovali jako neúnosné. Podrobnosti však žádnému ze svědků nebyly známy, stejně tak nevěděli, jestli se zůstavitelka pokoušela o kontakt s žalobkyní nebo vůbec k tomuto byla vstřícná, pouze se domnívali na základě interpretace zůstavitelky, že je to žalobkyně, kdo nechce se zůstavitelkou komunikovat. Svědkové navržení ze strany žalobkyně naopak interpretovali vzájemný vztah žalobkyně a zůstavitelky jako problematický na straně zůstavitelky. Z výpovědi syna a manžela žalobkyně vyplynulo, že rodina žalobkyně nikdy přesně nezjistila, proč se zůstavitelka ze [část obce] odstěhovala, byla to však zůstavitelka a její manžel, kdo s nimi přestal komunikovat, a reagovat i na telefonáty. Pokud zůstavitelku následně potkal syn žalobkyně, tato se před ním v autě schovávala, načež i sám vyhodnotil, že zůstavitelka o kontakt nemá zájem. V případě pokusů o telefonický kontakt se zůstavitelka omlouvala, že nemá čas a pokud vzal telefon její manžel, tento jí nepředal. Na pohledy či dopisy jako přání k svátkům zůstavitelka nereagovala. Žalobkyně tedy nebyla dále informována o zdravotním stavu zůstavitelky a nemohla tak ani účinně projevovat o zůstavitelku zájem, když zůstavitelka kontakt přerušila a neakceptovala pokusy o jeho obnovení.

38. Podle judikatury - rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2004, sp. zn. [spisová značka] je třeba otázku, zda potomek o zůstavitele trvale neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Jedním z hledisek, které je třeba u tohoto důvodu vydědění vždy zkoumat, je to, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy; vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám i podstatně přispěl (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996 sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

39. Podle výše citovaných předpisů a to jak úpravy platné v době pořízení listiny o vydědění § 469a odst. 1 obč. zák., tak i nové úpravy § 1646 NOZ v daném případě připadají s ohledem na obsah listiny o vydědění v úvahu dva důvody, a sice, že potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc či o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že tvrzení uvedená v listině o vydědění stran konkrétního naplnění těchto důvodů nejsou pravdivá. Pokud jde o projevování opravdového zájmu, bylo prokázáno, že kontakt mezi žalobkyní a zůstavitelkou v době dvou let před pořízením listiny o vydědění probíhal, a to tak, že se vnějšímu pozorovateli jevil jako normální rodinný vztah. Pokud jde o tvrzení neposkytnutí pomoci, byť v tomto ohledu byla tvrzení nekonkrétní (a konkretizována nebyla ani žalovaným k poučení soudu dané v rámci řízení), ani tato se ve světle provedeného dokazování nejeví pravdivá, když není známo, kdy přesně měla nastat zůstavitelkou zmiňovaná situace, žalovaný k tomuto ani k výzvě soudu tvrzení nedoplnil a ani svědkové o takové situaci nic nevěděli a zároveň bylo prokázáno, že v případě úrazu jí dcera pomoc poskytla. Soud proto shledal, že důvody vydědění dány nebyly.

40. Pokud žalobkyně namítala nedostatek způsobilosti zůstavitelky k učiněným právním jednáním, s odůvodněním, že zůstavitelka nebyla s ohledem na svůj zdravotní a duševní stav v době pořízení listiny ve stavu způsobilém a tyto jsou tedy nicotné, že tyto nebyly učiněny svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, a dále pokud jde o námitku, že závěť byla ve smyslu § 49a zák.č. 40/1964 Sb. obč.zák., pořízena neplatně, neboť ji zůstavitelka pořídila v omylu, když se nesprávně domnívala, že po právu vydědila žalobkyni listinou o vydědění ze dne 21.5.1998, na kterou odkazuje v textu závěti a takový omyl je pro pořízení závěti rozhodující a žalovaný též o omylu musel vědět, soud toto neshledal důvodným. V řízení nebylo prokázáno (ač byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.), že by zůstavitelka nebyla způsobilá učinit právní jednání, či že by tato nebyla učiněna svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Soud se neztotožnil ani s interpretací žalobkyně, že nebyla-li žalobkyně platně vyděděna, má být závěť neplatná z důvodu, že při jejím pořízení zůstavitelka jednala v podstatném omylu. V řízení nebylo prokázáno, že by zůstavitelkou pořízená závěť byla neplatná, a sama žalobkyně ostatně v řízení uváděla, že primárně brojí proti listině o vydědění.

41. Podle Praktického komentáře k zákonu o zvláštních řízeních soudních, ASPI, k § 170 je pozůstalostní soud povinen ve výroku usnesení, jímž toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, odkazuje na sporné řízení, poučit o správné formulaci žalobního návrhu (nález [ústavní nález]). Pokud tak soud v pozůstalostním řízení neučiní, měl by tento nedostatek napravit soud ve sporném řízení ([spisová značka]). Soud ve sporném řízení ve výroku uvede, že žalobce je dědicem zůstavitele, případně zamítne žalobu nebo že žalovaný není dědicem zůstavitele, případně zamítne žalobu ([spisová značka], [spisová značka]). Výrok soudu je odvislý od formulace žalobního návrhu (pozitivní a negativní vymezení). Řešení předběžné otázky, které je pro toto rozhodnutí významné (např. posouzení platnosti závěti), nemůže být vyjádřeno ve výroku tohoto usnesení, ale pouze v jeho důvodech ([spisová značka], [spisová značka]). …Taková žaloba je žalobou o určení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá z právního předpisu ([spisová značka], [spisová značka]). Žalobce nemusí naléhavý právní zájem prokazovat.

42. V daném případě žalobkyně formulovala žalobní petit dle usnesení pozůstalostního soudu, nemusela tedy prokazovat naléhavý právní zájem. Usnesení pozůstalostního soudu bylo odůvodněno tím, že rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění sporných skutečností, tj. zda byly dány důvody pro vydědění, uvedené v listině o vydědění ze dne 21.5.1998 a zda jsou pořízení pro případ smrti zůstavitelky, a to listina o vydědění ze dne 21.5.1998 a závěť ze dne 26.11.2009 platná. Soud tedy v situaci, kdy neshledal důvody neplatnosti závěti a listiny o vydědění, nicméně shledal, že důvody pro vydědění dány nebyly, žalobě vyhověl a určil, žalobkyně je dědičkou ze zákona po zůstavitelce, neboť nebyla důvodně vyděděna, když důvody pro vydědění nebyly dány. Takto soud rozhodl s ohledem na skutečnost, že žalobkyně, v situaci, kdy nebyla vyděděna, je formálně dědičkou ze zákona po zůstavitelce, bez ohledu na skutečnost, že v daném případě nemusí reálně situace dědění ze zákona nastat.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 35 880 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne 18.2.2021, vyjádření ze dne 12.3.2021, účast na jednání dne 6.4.2021 přesahující 2 hodiny, účast na jednání dne 1.6.2021 přesahující 2 hodiny a účast na jednání dne 21.9.2021 přesahující 2 hodiny) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 000 Kč ve výši 5 880 Kč.

44. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku k náhradě nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř..