17 C 202/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , o vypořádání společného jmění manželů

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu navrženého vypořádání jedné poloviny podílu na nemovitosti parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], hypotečního úvěru vedeného u [právnická osoba] a požadavku žalobkyně na finanční kompenzaci nad rámec částky přiznané ve výroku I. tohoto rozsudku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 30. 7. 2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů. Uvedla, že spolu uzavřeli dne 18. 5. 2004 manželství, které soud rozvedl rozsudkem, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2017. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání položky, které navrhla přikázat žalovanému, a to: - 1) podíl ve výši ½ na pozemku parc. [číslo] o výměře 976 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), vše zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec], - 2) motorové vozidlo [anonymizována dvě slova] (minibus) [registrační značka] a další movité věci (co do těchto položek však žalobu následně vzala zpět a řízení bylo v tomto rozsahu usnesením č.j. [číslo jednací] zastaveno, proto zde nejsou podrobněji uváděny), 3) hypoteční úvěr vedený u [právnická osoba], na základě smlouvy o úvěru č. 2003 [číslo] z 26. 7. 2010 na částku 2 500 000 Kč, ze kterého zároveň požadovala vyvázat. Dále v rámci vypořádání společného jmění manželů, („ SJM“), požadovala žalobkyně, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí: -) kompenzaci 200 000 Kč jako ½ osobního svého výlučného vnosu ze spotřebovaného stavebního spoření uzavřeného před vznikem manželství účastníků, který původně činil 400 000 Kč a byl investován do pořízení nemovitosti na adrese [adresa]. Nákup nemovitosti hradili částečně z půjček otce žalobkyně 40 00 Kč a 160 000 Kč, zbývající částku 240 000 Kč ze stavebního spoření žalobkyně a částka ze spoření 160 000 Kč byla následně užita na rekonstrukci. -) částku 175 000 Kč jako ½ aktuálního společného dluhu manželů dluhu vůči [anonymizováno] [celé jméno žalobce], v původní celkové výši cca 613 000 Kč, představující vícero půjček, ze které zbývá uhradit 350 000 Kč, -) částku 50 000 Kč jako ½ dluhu manželů z ústní smlouvy o půjčce uzavřené s [jméno] [příjmení], sestrou žalobkyně (z celkové částky, která byla do SJM zapůjčena 100 000 Kč). -) částku 53 000 Kč jako polovinu ceny vypořádání movitých věcí, stran kterých ale, následně vzala zpět žalobu zpět. Pokud žalovaný následně v řízení namítal že umořil společný dluh, který nebyl učiněn předmětem vypořádání, žalobkyně uváděla, že je též třeba vzít v úvahu, že tento byl čerpán na jeho spotřebu.

2. Žalovaný ve vyjádření z 2. 3. 2021 k nemovitosti a souvisejícímu hypotečnímu úvěru uvedl, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu s třetí osobou, na základě které dojde k převodu vlastnického práva. Žalobkyně souhlasila s prodejem nemovitosti, včetně obsahu kupní smlouvy a rozdělením kupní ceny. Během manželství mohlo dojít k zápůjčkám ze strany rodinných příslušníků žalobkyně, avšak žalobkyně stran těchto zápůjček nedoložila dostatečně svá tvrzení a žalovaný si nepamatuje, jaká byla povaha plnění poskytnutého od rodiny žalobkyně. Žalobkyně také neprokázala, že skutečně disponovala výlučnými prostředky ze stavebního spoření a že byly vloženy do SJM, které žádá vypořádat jako vnos. Na splátkách hypotečního úvěru uhradil žalovaný od zániku SJM částku 370 048,83 Kč. Zároveň si účastníci během trvání manželství vzali spotřebitelský úvěr od [právnická osoba], na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z 22. 3. 2016, přičemž k 31. 8. 2017 činil dluh vůči bance částku 533 736,74 Kč a žalovaný jej celý doplatil. Částky 370 048,83 Kč a 533 736,74 Kč jsou vnosy do SJM (žalovaný však tyto k vypořádání neuplatnil a v předmětném podání tak již učinit nemohl, neboť své vyjádření podal po uplynutí 3 let od právní moci rozvodu manželství). Účastníci byli dohodnutí, že dojde k vypořádání fikcí, proto je žaloba na vypořádání SJM překvapivá. Žalovaný nesouhlasil s vypořádáním SJM podle žalobkyně a uvedené nároky zcela neuznával a navrhl žalobu zamítnout.

3. Co do movitých věcí byl vzat návrh na vypořádání zpět a řízení bylo zastaveno.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti:

5. Manželství účastníků bylo rozvedeno soudem rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2017 (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 čj. 18 C 66/2016-34).

6. Ke dni 29. 7. 2020 byli jako vlastníci pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům na [list vlastnictví] v k.ú. [obec] u [obec], zapsáni žalovaný a jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného]. K nemovitosti vázlo zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 500 000 Kč pro [právnická osoba] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Mezi stranami bylo nesporné, že ačkoli byla nemovitost ve [obec] formálně psána ve vlastnictví žalovaného, fakticky měla spadat do SJM, neboť nebyla pořízena z jeho výlučných prostředků a manželé ji koupili za manželství.

7. Dne 11. 2. 2021 uzavřeli žalovaný a jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného] na straně prodávající a [jméno] [příjmení] na straně kupující kupní smlouvu, jejímž předmětem je výše specifikovaná nemovitost. Strany si sjednaly kupní cenu ve výši 1 960 000 Kč, přičemž část kupní ceny ve výši 181 500 Kč zaplatila strana kupující zprostředkovateli, a část ve výši 1 600 389,92 Kč se zavázala zaplatit na účet [právnická osoba], za účelem doplacení hypotečního úvěru strany prodávající. Zbývající část kupní ceny ve výši 178 110,08 Kč se strana kupující zavázala zaplatit straně prodávající a to konkrétně rovným dílem mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] (prokázáno kupní smlouvou z 11. 2. 2021). Mezi stranami bylo nesporné, že na základě kupní smlouvy uzavřené mezi [celé jméno žalovaného] a [jméno] [celé jméno žalovaného] na jedné straně a kupujícím [jméno] [příjmení] o převodu stavby ve [adresa], byla nemovitost ve [obec] skutečně prodána a byl plně doplacen hypoteční úvěr, který se k pořízení nemovitosti vázal. Obě strany s tímto způsobem vypořádání předmětné nemovitosti a hypotečního úvěru souhlasily. 8. [anonymizováno] [celé jméno žalobce] sepsal dne 29. 7. 2020 čestné prohlášení, kde uvedl, že v období od 19. 2. 2007 do 26. 10. 2010 půjčil žalobkyni a žalovanému finanční prostředky ve výši 613 000 Kč a po částečných splátkách činí aktuální dluh 350 000 Kč. Dne 19. 2. 2007 převedl žalobkyni na účet částku 40 000 Kč. Dne 4. 4. 2007 převedl žalovanému částku 160 000 Kč na jeho účet. Na jaře 2009 poskytl částku 8 000 euro (208 000 Kč podle aktuálního kurzu). Dále převedl žalovanému na účet částku 100 000 Kč v únoru 2010 a částku 80 000 Kč dne 19. 10. 2010. Dne 26. 10. 2010 převedl částku 1 000 euro (25 000 Kč). Žalobkyně a žalovaný mu platili ve splátkách a to konkrétně na jaře 2009 částku 52 000 Kč, dne 15. 4. 2010 částku 40 000 Kč, dne 4. 11. 2010 částku 121 000 Kč a dne 1. 4. 2015 částku 50 000 Kč (prokázáno čestným prohlášením [anonymizováno] [celé jméno žalobce] z 29. 7. 2020).

9. Dne 19. 2. 2007 dal [anonymizováno] [celé jméno žalobce] bance příkaz k úhradě částky 40 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Dne 4. 4. 2007 dal [anonymizováno] [celé jméno žalobce] bance příkaz k úhradě na účet č. [bankovní účet] částky 160 000 Kč (prokázáno příkazem k úhradě z 19. 2. 2007 a 4. 4. 2007). K tomu žalobkyně na jednání uvedla, že částka 40 000 Kč byla skutečně připsána na její účet. Žalovaný k tomu uvedl, že si nepamatuje číslo svého tehdejšího účtu.

10. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobce] (sestra žalobkyně) vypověděla, že před vstupem manželství dostala žalobkyně od svých rodičů částku 400 000 Kč, která byla původně na stavebním spoření. V prvních letech manželství žili žalobkyně a žalovaný z této částky, neboť žalovaný neměl žádný příjem a současně tyto prostředky používal pro své podnikání. Pravděpodobně byla část použita i na nákup nemovitosti. V průběhu manželství poskytla svědkyně a její rodiče několik půjček žalobkyni a žalovanému. Pokud jde o půjčky žalovanému, tak ty žalovaný nesplatil.

11. Svědek [jméno] [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] (otec žalobkyně) vypověděl, že žalobkyně dostala od něj a jeho manželky stavební spoření ve výši 400 000 Kč, stejně jako jejich ostatní děti. [ulice] spoření bylo ukončeno ke dni 2. 1. 2004 a částka byla připsána na účet žalobkyně. Svědek uvedl, že předpokládal, že částka byla vynaložena na dům ve [obec], část prostředků byla pravděpodobně vynaložena na nákup nemovitosti, který financovali i z půjček od svědka. Dle svědka samotných 400 000 Kč by na pořízení domu nemohlo stačit. Svědek potvrdil skutečnosti uvedené v čestném prohlášení, uvedl, že za dobu trvání manželství jim svědek poskytl půjčky v celkové výši 380 000 Kč a 9 000 euro, přičemž zbývá doplatit částku 169 000 Kč a 7 000 euro. K financování domu půjčil svědek účastníkům částku 40 000 Kč na zaplacení zálohy a dále částku 160 000 Kč k úhradě kupní ceny. Manželům poskytl i další půjčky na jaře 2009 ve výši 8 000 EUR v hotovosti v eurech poskytnuté za účelem koupě automobilu Volkswagen Passat v Německu, kdy toto bylo předáno žalovanému, v únoru 2010, půjčku 100 000 Kč žalovanému na účet za účelem rekonstrukce nemovitosti ve [obec], dne 19. 10. 2010 částku 80 000 Kč za stejným účelem, 26. 10. 2010 částka 1 000 EUR v hotovosti na investice žalovaného. Celkem půjčená částka v korunách byla 380 000 Kč a v eurech 9 000 eur, kdy tyto částky byly spláceny, a to částka 40 000 Kč poskytnutá 19. 2. 2007 byla splacena 15. 4. 2010 160 000 Kč poskytnuta 4. 4. 2007 byla splacena pouze částečně, a to 4. 11. 2010 částkou 121 000 Kč, částka poskytnutá na jaře 2009 byla splacena pouze co do 2 000 EUR a částka poskytnutá v únoru 2010 dne 1. 4. 2015 co do 50 000 Kč. Splatnost byla sjednána dohodou na období v řádech měsíců, maximálně let.

12. Žalobkyně v rámci svého výslechu uvedla, že před manželstvím disponovala částkou 400 000 Kč, kterou ze svého stavebního spoření před manželstvím převedla na svůj účet u Poštovní spořitelny a odtud přímo do investičního fondu investičního fondu [anonymizováno] na přelomu roku 2004 a 2005. Ve fondu byla pouze tato investice, nic nepřidávalo. Žalovaný se na této investici svými financemi nijak nepodílel. V dubnu 2007 kupovali účastníci nemovitost. Zálohu na koupi nemovitosti ve výši 40 000 Kč zaplatili manželé z půjčky od rodičů žalobkyně, neboť v investičním fondu byla delší výpovědní doba. Z investičního fondu průběžně manželé vybírali výnosy, celkem byl výnos asi přes 100 000 Kč. Z výnosů byly hrazeny nutné výdaje, což měla na mysli zřejmě sestra žalobkyně, pokud uváděla, že z úspor bylo hrazeno živobytí, neboť ona nevěděla, že peníze byly investovány. Z [anonymizováno] byly prostředky převedeny na účet žalovaného u [obec] spořitelny, který manželé užívali v té době jako společný, ale tam byly jen velmi krátce, neboť je manželé potřebovali užít na koupi nemovitosti, nějaké prostředky na účtu ještě zbyly, následně se ukázala potřeba oprav nemovitosti, které byly nákladné. [příjmení], která byly na běžném účtu v době, kdy tam byla převedena investice z [anonymizováno] nebyla významná, manželé neměli jinak naspořeno, proto si půjčovali. Částku 400 000 Kč použili k financování nemovitosti. Kupní cena nemovitosti byla 880 000 Kč, přičemž účastníci platili ½ a bratr žalovaného s jeho ženou platili ½, tj. každý hradil 440 000 Kč. V té době neměli nic jiného naspořeno, proto si museli půjčovat od rodiny. Rovněž si následně vzali hypoteční úvěr u ČSOB za účelem rekonstrukce nemovitosti a v té souvislosti zrušili bývalý účet žalovaného u [právnická osoba]. Postupně tak byly všechny účty, přes které byly převáděny prostředky vkladu žalobkyně zrušeny, proto je těžko dohledat zpětně předmětné transakce.

13. Soud v řízení provedl a i další listinný důkaz a to potvrzení o přijetí reklamace [obec] spořitelny stran vedení stavebního spoření žalobkyně, z kterého však nezjistil pro řízení žádné významné skutečnosti.

14. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění a skutkový stav byl tak dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci.

15. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

16. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 18. 5. 2004 a rozvedeno s právními účinky ke dni 7. 8. 2017. Před vstupem do manželství zřídili rodiče žalobkyni stavební spoření, jehož výše dosáhla částky 400 000 Kč. Žalobkyně předmětnou částku vybrala, vložila do investičního fondu, kde se zhodnotila a následně část využili na živobytí a část použili k financování rodinného domu. Kupní cena za dům byla sjednána na 880 000 Kč, přičemž jej účastníci kupovali napůl s bratrem žalovaného a jeho manželkou. Účastníci se zavázali uhradit 440 000 Kč. Zálohu na kupní cenu k rodinnému domu ve výši 40 000 Kč zaplatili z půjčky od rodičů žalobkyně. Následující část kupní ceny uhradili z půjčky od rodičů žalobkyně ve výši 160 000 Kč. Ze svých zdrojů museli uhradit částku alespoň 240 000 Kč. S ohledem na to, že si brali půjčky a neměli v té době nic naspořeno, vyjma částky ze stavebního spoření zhodnocené v investičním fondu, má soud za to, že nemovitost financovali právě z této částky. Za trvání manželství účastníci nabyli podíl ve výši ½ k rodinnému domu, na jehož rekonstrukci uzavřeli hypoteční úvěr. Po zániku SJM nemovitost prodali za částku výši 1 960 000 Kč a částkou 1 600 389,92 Kč doplacen hypotéční úvěr, jehož vypořádání se žalobkyně žalobou domáhala.

17. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

18. Podle § 736 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“), je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním.

19. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

20. Podle § 765 odst. 2 o. z. nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání, může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

21. Podle § 741 o.z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

22. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Podle odst. 2 téhož ustanovení Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

23. Podle § 3028 odst. 1, 2 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

24. Jelikož k zániku SJM došlo v posuzované věci po 1. 1. 2014, a až po účinnosti o. z. vzniklo účastníkům právo domáhat se vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu (§ 736 věta první, § 740 a § 765 odst. 2 o. z.), podléhá režim jeho vypořádání soudem příslušným ustanovením o. z. (zejména § 736 a násl. o. z.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] (dále také [spisová značka]), či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka]).

25. Mezi stranami bylo nesporné, že na základě kupní smlouvy byla prodána nemovitost navržená k vypořádání a z ceny byl plně doplacen hypoteční úvěr navržený k vypořádání, který se k nemovitosti vázal. Obě strany s tímto způsobem vypořádání nemovitosti a hypotečního úvěru souhlasily. S ohledem na to, že žalobkyně nevzala žalobu co do nemovitosti a hypotečního úvěru zpět, přičemž uvedené položky v mezidobí zanikly, soud žalobu v rozsahu těchto položek zamítl.

26. S ohledem na skutečnost, že co do movitých věcí byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno a hypoteční úvěr byl vypořádán prodejem nemovitosti, nezbyla z původního návrhu žádná součást SJM k vypořádání. Zůstaly pouze nároky žalované na kompenzaci.

27. Stran částky 200 000 Kč uplatňované z titulu vnosu do SJM ze strany žalobkyně měl soud za prokázané (zejména z výslechu žalobkyně a jejího otce), že žalobkyně disponovala před vstupem do manželství částkou 400 000 Kč, přičemž investice do nemovitosti z výlučných prostředků účastníků musela proběhnout, neboť otec žalobkyně účastníkům půjčoval částku 40 000 Kč na zaplacení zálohy a 160 000 Kč k uhrazení části kupní ceny, která celkově činila 880 000 Kč, přičemž účastníci měli uhradit ½, tj. 440 000 Kč. Zbývalo tedy uhradit 240 000 Kč na kupní cenu ze strany účastníků. Účastníci v té době nedisponovali žádným větším obnosem peněz, neboť žalovaný byl bez příjmu a jiné úspory kromě původní částky ze stavebního spoření žalobkyně k dispozici neměli. Žalovaný sice s tímto nesouhlasil, ale sám nebyl schopen uvést žádné konkrétní skutečnosti stran zdrojů financí, které účastníci na koupi nemovitosti užili. Žalobkyně naopak v průběhu účastnického výslechu věrohodně popsala postup vkladu přes konkrétní účty s odůvodněním absentujících písemných dokladů s ohledem na to, že účty byly již před lety zrušeny. S ohledem na uvedené má soud za to, že investice minimálně v částce 240 000 Kč z výlučných prostředků žalobkyně do předmětné nemovitosti byla prokázána. S ohledem na valorizaci domu, který byl prodán za cenu více než dvojnásobnou, než za kterou jej koupili, došlo k více než dvojnásobnému zhodnocení vkladu žalobkyně (dle § 742 odst. 1 o.z.). Soud vzal v úvahu, že v průběhu řízení byla nemovitost po zániku SJM vyvedena ze zrušeného SJM a z prodeje byl vypořádán společný dluh 1 600 389,92 Kč. Vklad žalobkyně do nemovitosti byl takto prodejem nemovitosti fakticky užit k úhradě dluhu, na kterém by se manželé jako na společném dluhu podíleli stejnou měrou. Pokud by tedy byl z nemovitosti odečten zhodnocený vklad žalobkyně a v této výši dluh zůstal k úhradě účastníkům, měli by se podílet účastníci na jeho úhradě stejnou měrou, a žalobkyni by tak polovina zhodnoceného vkladu, tj. prakticky s ohledem na zhodnocení minimálně vklad v původní výši zůstal zachován. S ohledem na to, že i plnění z výlučného majetku manžela na úhradu dluhu tvořícího SJM je třeba považovat za vnos (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR [spisová značka]) soud shledal, že žalobkyně se kompenzace vkladu ve výši 200 000 Kč žalobou domáhala důvodně a žalobě v tomto směru vyhověl.

28. Ohledně půjček ze strany rodiny žalobkyně, za které požadovala úhradu v 175 000 Kč a 50 000 Kč dospěl soud k závěru, že nárok na finanční kompenzaci v uvedených částkách žalobkyni nevznikl. Samotné dluhy k vypořádání jako součást SJM žalobkyně nenavrhla (žalobkyně byla právně zastoupena a jiné položky byly v petitu žaloby konkrétně navrženy k přikázání jednomu z manželů, nikoli však předmětné dluhy). Finanční kompenzaci v souvislosti s těmito by bylo možné požadovat, pokud by žalobkyně dluhy hradila z výlučných prostředků ve vyšší výši, než by na ni připadala, o takovou situaci však nešlo, neboť žalobkyně se však domáhala kompenzace aktuálních dluhů. Nad rámec soud uvádí, že i pokud by žalobkyně řádně navrhla uvedené dluhy k vypořádání, soud by je soud by je (v situaci, kdy nebyla namítána disparita podílů) v souladu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 6. 2021, sp.zn. 22 Cdo 753/2020) uložil uhradit oběma účastníkům napůl a nikomu by žádný kompenzační podíl by tak nebyl důvodný a výsledek by byl s ohledem na zákonnou fikci vypořádání SJM stejný jako v případě, kdy položky navrženy k vypořádání nebyly. Soud s ohledem na uvedené, žalobu v uvedeném rozsahu tohoto nároku zamítl.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že se náhrada nákladů řízení účastníkům nepřiznává. Žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch a ohledem na specifika vypořádání SJM, kdy nelze poměr úspěchu přesně vyčíslit i v situaci, kdy některé položky byly v mezidobí ze SJM vyvedeny, případně zanikly soud shledal, že úspěch stran v řízení byl srovnatelný a je na místě, aby si každý z účastníků nesl náklady, které v souvislosti s vedením řízení vynaložil. Takto soud rozhodl s ohledem na zachování principu spravedlivého vypořádání i s přihlédnutím k tomu, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením, ve kterém nelze (zpravidla) hovořit o úspěchu ve věci (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález]).

30. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.