17 C 221/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 42 049,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 155 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 155 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 37 894,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 21 906,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 129,40 Kč od 12. 1. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 4 155 Kč od 12. 1. 2022 do 11. 2. 2022 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 11. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 31 972,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a žalobkyně dne 8. 9. 2020 uzavřely Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 491 Kč vždy k 8. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 8. 10. 2020. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Úvěruschopnost žalované zjišťovala žalobkyně z předložených dokladů žalovanou, z veřejně dostupných údajů a z prohlášení žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 10. 11. 2020 částku 7 432 Kč, dne 17. 1. 2021 částku 4 400 Kč, dne 24. 2. 2021 částku 5 331 Kč a dne 1. 6. 2021 částku 13 682 Kč. Žalovaná tak nesplnila svoji povinnost platit sjednané splátky řádně a včas, když se dnem 9. 10. 2020 dostala do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 20. 6. 2021 a byla jí ze strany žalobkyně poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaná přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo nejpozději ke dni 11. 1. 2022 k zesplatnění úvěru a žalované následně vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celkovou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 32 284,40Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2022 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 111,33 % ročně za období od 9. 6. 2021 do 11. 1. 2022 v částce 21 906,18 Kč, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč představující poplatek za dvě upomínky a s vyčíslenou smluvní pokutou v částce 9 764,62 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou výzvou k plnění k úhradě dluhu, žalovaná na tuto výzvu nereagovala a na dlužnou částku neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 3 491 Kč. První splátka spotřebitelského úvěru připadala na den 8. 10. 2020. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované bezhotovostně a jako neúčelový, přičemž zápůjční úroková sazba činila 111,33 % ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru činil 0 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 190,39 % s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru byla vyčíslena na částku 104 730 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 9. 2020 a splátkovým kalendářem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo]).

6. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] vyplývá, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni vyměřený poplatek za poskytnutí úvěru, který představuje náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru a na veškeré činnosti žalobkyně s poskytnutím úvěru spojené, přičemž poplatek je započítán do měsíčních splátek úvěru. Žalovaná se zavázala, že bude hradit jednotlivé splátky úvěru řádně a včas v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru a pokyny žalobkyně. Za porušení smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany žalované se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky úvěru. Nesplní-li žalovaná povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jí žalobkyně k úhradě dlužné splátky a poskytne jí lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že žalovaná neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté žalobkyní, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Při prodlení s jakoukoliv úhradou splátky dle smlouvy o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, přičemž poplatek za upomínku činí částku 450 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou, byť i části kterékoliv jednotlivé měsíční splátky úvěru, je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení s tím, že smluvní pokuta činí částku 499 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru a žalovaná je v takovém případě povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně a žalovaná využívají k vzájemné komunikaci zejména telefonní čísla a e-mailové adresy uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, popř. provozovatele poštovních služeb či jiného doručovatele (prokázáno smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 9. 2020).

7. Žalobkyně dne 15. 9. 2020 poukázala na účet žalované částku 35 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 15. 9. 2020).

8. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, přičemž zjistila a ověřila, že v měsíci červenec 2020 dosáhla žalovaná čistého příjmu ze zaměstnání 20 817 Kč. Na počátku měsíce srpna 2023 činil zůstatek na účtu žalované u [právnická osoba], částku 1 209,49 Kč, přisána na účet byla během měsíce srpna částka 30 817 Kč, odepsána částka 25 886,79 Kč a zůstatek na konci měsíce srpna činil 6 139,70 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v Centrální evidenci exekucí a ve veřejně dostupných databází [anonymizováno] a [anonymizováno] (prokázáno výplatní páskou žalované zaměstnavatele [příjmení], spol. s.r.o. za období 7/ 2020, výpisem z účtu žalované u [právnická osoba], z 8. 9. 2020, výsledkem lustrace v Centrální evidenci exekucí a úvěrovou zprávou [anonymizováno] ze dne 8. 9. 2020).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila, vyzvala žalobkyně žalovanou upomínkou ze dne 20. 6. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 4 440 Kč a současně žalovanou upozornila, že dne 20. 6. 2021 začala plynout lhůta 30 dnů, ve které je možno dlužnou částku uhradit bez dalších sankcí, přičemž po uplynutí této lhůty se může stát celý úvěr splatným. Následně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 4 440 Kč, a to upomínkou ze dne 5. 7. 2021. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 17. 7. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 6 387 Kč (prokázáno upomínkou č. I ze dne 20. 6. 2021, upomínkou č. II ze dne 5. 7. 2021 a upomínkou č. III ze dne 17. 7. 2021). 10. [právnická osoba], v zastoupení žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami spotřebitelský úvěr v celém rozsahu ke dni 11. 1. 2022 zesplatnila s tím, že žalovaná k tomuto dni dlužila žalobkyni částku 56 138,34 Kč (prokázáno dopisem ze dne 10. 1. 2022).

11. Žalovaná žalobkyni celkem zaplatila částku 30 845 Kč, přičemž poslední platbu ve výši 13 682 Kč zaplatila žalobkyni dne 1. 6. 2021 (prokázáno výpisem z úvěru žalované).

12. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022 žalovanou k úhradě celkové dlužné částky. Výzva byla žalované odeslána dne 28. 1. 2022 (prokázáno výzvou k plnění z 27. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu z 28. 1. 2022).

13. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

14. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 35 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 104 730 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit ve 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 190,39 % ročně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

17. Žalobkyně se k výzvě soudu k otázce zkoumání úvěruschopnosti vyjádřila v podání z 26. 9. 2023 výslovně tak, že všechny doklady o prověření úvěruschopnosti žalované předložila již k žalobnímu návrhu, neuvedla dále žádné konkrétní zjištěné skutečnosti, pouze obecně argumentovala stran způsobu prověřování. Z předložených listin nevyplynulo, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě dat z veřejně dostupných databází ([anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] - [anonymizováno]) a z žalovanou poskytnutých dokladů (výplatní páskou za měsíc červenec 2020 a výpisem z účtu žalované za měsíc srpen 2020). Žalobkyně tedy zjevně nedostatečně zjistila příjmy a výdaje žalované, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když v rámci řízení ani netvrdila, že by pravidelné výdaje žalované jakkoliv zkoumala a soudu žádné listiny stran výdajů žalované nepředložila. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z účtu žalované za měsíc srpen a výplatní pásku za měsíc červenec, která se promítla do předloženého výpisu z účtu, avšak z výpisu z účtu za jeden měsíc skutečně nešlo dovodit, zda žalovaná byla schopna dlouhodobě splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy měla při uzavírání smlouvy postupovat obezřetněji, což by bylo na místě i vzhledem k nedávno ukončenému oddlužení žalované (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2019, čj. [spisová značka]).

18. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná žalobkyni celkem uhradila částku 30 845 Kč, proto žalované na jistině zbývá zaplatit částka 4 155 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat její majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně sice žalovanou k úhradě vyzývala upomínkami, ale k těmto upomínkám nedoložila žádné doklady o odeslání. V řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022, která byla žalované odeslána dne 28. 1. 2022. V souladu s § 573 o.z. byla výzva žalované doručena dne 2. 2. 2022. Následně běžela lhůta 14 dnů ode dne předání dopisu do poštovní přepravy uvedená ve výzvě k zaplacení, a to až do dne 11. 2. 2022, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení, tj. ode dne 12. 2. 2022. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 12. 2. 2022 a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že též úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 111,33 % p.a. se jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně sice argumentovala tím, že s ohledem na rizikovost a krátkodobost úvěru je výše úroku adekvátní a že se nejedná o roční úrok. S touto interpretací však nelze souhlasit, výše úroku je jako roční ve smlouvě výslovně vyjádřena a faktem zůstává, že žalovaná si zapůjčila částku 35 000 Kč a za 30 měsíců (tj 2,5 roku) měla vrátit částku 104 730 Kč, tj. částku téměř trojnásobnou. I z tohoto důvodu se tedy smlouva jeví jako neplatná.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 4 155 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 155 Kč od 12. 2. 2022 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaná, jež byla v řízení převážně úspěšná, by měla právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní.