17 C 226/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 367,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 670 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 697,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 367,03 Kč od 16. 9. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 556,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 41367,03 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba., s žalovaným dne 17. 4. 2024 uzavřela smlouvu o úvěr č. hodnota, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr (včetně smluvního úroku ve výši 87,69 % p.a.) splatit v 36 měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na 12. 4. 2027. Žalovaný však zaplatil pouze 6 330 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Dlužná částka ve výši 41 367,03 Kč představuje 12 697,03 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok za období od 17. 4. 2024 do 15. 9. 2024) a 35 000 Kč (jistina), přičemž od těchto částek jsou odečteny částečné úhrady žalovaného ve výši 6 330 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný nic nezaplatil ani v návaznosti na předžalobní výzvu. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, navrhla žalobkyně, aby jí byla přiznána část jistiny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota. Výše úvěru činila 35 000 Kč splatných ve 36 měsíčních splátkách po 3 165 Kč, smluvní úrok 87,69 % p.a., RPSN 135,76 % (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o úvěru číslo smlouvy Anonymizováno ze dne 17. 4. 2024, oznámením o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo Anonymizováno dne 18. 4. 2024, dodatkem č. hodnota k návrhu smlouvy a předsmluvním formulářem včetně splátkového kalendáře). Smlouva byla uzavřena skrze prostředky komunikace na dálku po ověření identity žalovaného (oboustranná kopie občanského průkazu žalovaného a důkazem o odeslání částky z bankovního účtu žalovaného ve výši 1 844 Kč). Žalovaný čerpal úvěr ve výši 35 000 Kč dne 17. 4. 2024 (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru ze dne 17. 4. 2024 a sdělením mBank, a.s., z 24. 2. 2026).

6. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyžádala od žalovaného informace o jeho příjmech a výdajích a dospěla k závěru o měsíčních příjmech 19 655 Kč a výdajích 10 868 Kč: 4 860 Kč životní minimum, a 6 008 Kč na bydlení, 1 000 Kč rezerva. Dle tohoto výpočtu má žalovaný měsíční volné zdroje ve výši 7 787 Kč. Dále je vyplněno, že žalovaný pracuje na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba, v.o.s., žije u rodičů (prokázáno hodnocením klienta). Informace o příjmech žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně skrze potvrzení o provedení transakce, dle kterých žalovanému byla na účet v dubnu 2024 připsána mzda 27 697 Kč, v březnu 2024 podezřelý výraz ve výši 19 110 Kč, v únoru 2024 podezřelý výraz ve výši 12 158 Kč, v lednu 2024 podezřelý výraz ve výši 22 852 Kč (prokázáno potvrzeními o provedení transakce ze dne 16. 4. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v nebankovním registru informací, dle něhož měl žalovaný dluhy po splatnosti ve výši 25 502 Kč, jeho expozice (zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce, zbývající částky splátkových podezřelý výraz) činila 808 798 Kč (prokázáno výpisem z nebankovního registru klientských informací a SOLUS s datem dotazu 16. 4. 2024).

7. Vzhledem k tomu, že žalovaný sjednané splátky úvěru nehradil řádně a včas (dostal se se splátkou do prodlení delšího 65 dnů), zesplatnila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 15. 9. 2024. O zesplatnění žalovaného informovala dopisem (prokázáno dopisem o zesplatnění z 15. 9. 2024).

8. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 2. 2025 (prokázáno společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 13. 4. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení byl žalovaný informován v oznámení postoupení pohledávky. V tomto dopisu mu byla také odeslána předžalobní výzva, přičemž byl vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky včetně předžalobní výzvy a podacího lístku).

9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

10. Účastníci spolu uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, („o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v ohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 a § 87 zákona soud neshledal jako dostatečné, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjištění výdajové stránky žalovaného a příjmovou stránku zkoumala velmi omezeně, a to i v kontextu výsledku lustrace NRKI. Jelikož se žalobkyně nedostavila k soudnímu jednání, soud nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, že žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvlášť ne tehdy, je-li zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. Anonymizováno). Navíc, i kdyby se totiž ukázalo, že právní předchůdkyně své povinnosti podle § 86 a 87 zákona dostála, smlouva o úvěru by byla neplatná i tak, a to z důvodu excesivního sjednaného úroku, jak je uvedeno níže.

14. V posuzovaném případě činila smluvní úroková sazba 87,69 % ročně. Dle databáze ARAD Statistika úrokových sazeb – (Klientské úrokové sazby: Úroková sazba z nových spotřebitelských úvěrů, Míra v %, Procenta, Měsíční) činil smluvní úrok u nových spotřebitelských úvěrů v dubnu 2024 průměrně 8,84 % ročně. Ve smlouvě byla tedy více než 9 násobná smluvní úroková sazba oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoký smluvní úrok se jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. Anonymizováno. K obdobnému závěru stran rozporu s dobrými mravy dospěl soud i ohledně RPSN, která ve smlouvě činila 135,76 % ročně. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v dubnu 2024 9,14 %. Ve smlouvě byla tedy více než 14 násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Ačkoliv se výše citovaný judikát vztahuje k otázce úrokové sazby a nikoli RPSN jako takovému, má soud za to, že i k nepřiměřenosti RPSN je třeba v daném případě přihlédnout.

15. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 a násl. o.z. postoupena, nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve výši nesplacené jistiny úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně na jistinu úvěru 35 000 Kč zaplatil 6 330 Kč, má žalobkyně nárok na zaplacení částky 28 670 Kč, což je částka, jež byla žalovanému uložena k zaplacení výrokem I tohoto rozsudku a která je splatná v nové přiměřené době splatnosti. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnosti, jaká doba je pro vrácení jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona přiměřená možnostem žalovaného (jaké jsou jeho celkové majetkové poměry), tížila žalovaného. V případě nečinnosti žalovaného určil tuto lhůtu soud v délce 60 dnů, a to s přihlédnutím k tomu, aby byla tato lhůta dostatečná pro případné obstarání finančních prostředků k uhrazení dluhu.

16. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl výrokem II tohoto rozsudku z důvodů popsaných výše.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 556,20 Kč, přičemž tato částka představuje právnická osoba % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,9 %). Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Soud proto pro účel výpočtu úspěchu a neúspěchu ve věci vycházel z předmětu řízení ve výši 51 102,19 Kč, přičemž vyčíslil běžící úroky ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně tedy měla úspěch co do částky 28 670 Kč a žalovaný co do částky 22 432,19 Kč. Přiznané náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 655 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 367,03 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

18. Soud dospěl k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b a. t. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění žalovanou osobu a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu dle § 14b a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo provedení exekuce.