17 C 280/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manžela], narozeného [datum] a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum], které bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo], se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se domáhal návrhem podaným dne 6.10.2020 rozvodu manželství účastníků, které bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo] s odůvodněním, že manželství již neplní svou funkci, mezi manžely panují trvale neshody a problémy ve vzájemné komunikaci, čímž došlo k odcizení a narušení manželského soužití. Manželé spolu nežijí ve společné domácnosti již od 15.7.2019, kdy se manžel odstěhoval. S ohledem na odcizení, neschopnost se shodnout na společném chodu domácnosti a způsobu života je manžel přesvědčen, že manželství je nenapravitelně rozvráceno, a proto se domáhá rozvodu. Na jednání soudu dne 2.9.2021 manžel uvedl, že se o domluvu s manželkou stran rozvodu snažil již dva roky avšak bezúspěšně a jakkoli chápe její nepříznivý [anonymizováno] stav, nechce být zároveň rukojmím této situace, která mu brání začít nový život a nechce nefunkční manželství dále prodlužovat. Manželé se téměř nevídají, pokud se manžel například avizoval, že přijde vyzvednout psa, manželka se ptala, kdy se zastaví, a pak nebyla doma, nebylo tedy možné s ní ani o jejich situaci hovořit. Následně v prosinci 2021 pokud se manžel pokoušel s manželkou situaci řešit, chtěla manželka věc odložit s tím, že se v mezidobí narodila vnučka, a že se blíží [anonymizováno]. Manžel však je pevně rozhodnut pro rozvod manželství. Již v roce 2017 zvažoval manžel návrh na rozvod manželství, tehdy se manželé rozhodli, že zkusí ve vztahu pokračovat, intimní soužití bylo již tehdy velmi zřídkavé, manžel si své věci zajišťoval sám a nadále toto vnímal tak, že spíše žijí manželé vedle sebe než spolu. K datu posledního jednání (5.4.2022) spolu manželé již téměř 3 roky nebydleli a manžel dlouhodobě žil s novou partnerkou, k rozpadu manželství nicméně docházelo postupně po několik let před odstěhováním manžela ze společné domácnosti. Nový vztah vnímá manžel spíše jako následek, nikoli příčinu rozvratu a nelze proto učinit závěr, že by se jeden z manželů na rozvratu manželství podílel větší měrou. Nelze dojít ani k závěru, že by manželce byla rozvodem způsobena závažná újma, neboť manžel je v rámci svého návrhu na vypořádání společného jmění připraven přenechat manželce byt, ve kterém bydlí, aby tak pro ni v tomto ohledu byla zajištěna maximální kontinuita. Doba tří let, po kterou spolu manželé nežijí je ve smyslu podmínky § 755 odst. 2, písm. b) občanského zákoníku prakticky naplněna a manžel je přesvědčen, že nelze očekávat obnovení manželského soužití.

2. Manželka se poprvé k návrhu stručně vyjádřila 4.12.2020. Uváděla, že návrhu na rozvod se nepřipojí a ve vyjádření k návrhu jí brání její zdravotní stav a skutečnost, že prozatím nedošlo stran manželů k řešení smírným urovnáním, což by preferovala. Ačkoli manžel sděloval, že vzájemná jednání neprobíhají, manželka žádala 20. 1. 2021 o poskytnutí přiměřené lhůty k smírnému řešení s tím, že k jednání dojde, a s odůvodněním, že v její rodině došlo k úmrtí a dcera potratila a manželka se nadále potýká se špatným [anonymizováno] stavem. V průběhu řízení nebyla však ani nadále ze [anonymizováno] důvodů manželka schopna se k jednání dostavit a její právní zástupkyně argumentovala tím, že nepříznivý zdravotní stav manželky by měl být posouzen jako překážka rozvodu dle § 755 odst. 2, písm. b) občanského zákoníku. Manželka má za to, že nezapříčinila rozvrat manželství. Manželka s rozvodem nesouhlasila, ani s důvody, které manžel uvedl. Z pohledu manželky bylo manželství spokojené, než došlo k [anonymizováno] manžela, kde se seznámil se svou aktuální partnerkou a od manželky odešel dva dny po propuštění z nemocnice. Manželka potvrdila, že manžel jí sám sdělil, že se zamiloval a hodlá žít se svou novou známostí, že si do teď život moc neužíval a nyní by chtěl si život víc užívat a žít jinak. Dle manželky do [anonymizováno] manžela v manželství vše fungovalo, žili společně ve smyslu manželského soužití, trávili spolu i volný čas na dovolených, i pokud jde o intimní kontakty, tyto probíhaly dle manželky až do července 2019, kdy manžel odešel, kdy manželka zmiňovala, k takovému kontaktu došlo ještě i v průběhu hospitalizace manžela.

3. V průběhu řízení právní zástupkyně manželky navrhovala, aby řízení bylo přerušeno s ohledem na nepříznivý psychický stav manželky, soud však návrh zamítl s ohledem na skutečnost, že stav manželky se i s odstupem několika měsíců jevil dle [anonymizováno] zpráv konstantní a nabyly dány žádné indicie, že by se na straně manželky jednalo o stav pouze přechodný, který by se měl v dohledné době zlepšit.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Úřadem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (prokázáno oddacím listem).

6. Manželka je od mládí dispenzarizovaná na [anonymizováno] pro depresivně úzkostnou symptomatiku u senzitivně akcentované osobnosti na pravidelné medikaci, nikdy u ní nebylo dosaženo plného uzdravení. V posledních dvou letech došlo ke zhoršení psychického stavu ovlivněné mimomanželským vztahem manžela, které vyústilo v hospitalizaci na [anonymizováno] oddělení. Psychický stav [anonymizováno] je velmi křehký, dominuje depresivní nálada s plačtivostí. Na přelomu roku 2020 a 2021 byla dekompenzace umocněna potratem dcery a úmrtím matky. Manželka je na významné farmakologické podpoře a nebyla jí doporučena psychická zátěž, které by byla vystavena v rozvodovém řízení, doporučen klidový režim a časový prostor ke zklidnění a smíření s nastalou situací. V [anonymizováno] zprávě bylo zmíněno riziko suicidálního jednání (prokázáno [anonymizováno] zprávou z [anonymizováno] ambulance ze dne 1.2.2021). Stav manželky zůstával po dobu řízení prakticky nezměněn, v lékařské zprávě ze dne 5.5.2021 bylo uvedeno, že tendence ke zlepšování není i při soustavné lékařské podpoře a psychický stav pacientky nadále nedovoluje řešit další náročnou situaci spojenou s rozvodovým řízením, zcela identická zpráva byla vydána následně 9.2.2022, ve zprávě ze dne 26.8.2021 opět nedoporučena účast u soudního jednání pro riziko dekompenzace psychického stavu a ve zprávě ze dne 7.12.2021 a ze dne 24.3.2022 opět nebyla doporučena účast u soudního jednání a dáno ke zvážení, zda by řízení nemohlo pokračovat bez účasti pacientky s odůvodněním, že [anonymizováno] se obává účasti u soudu a jen při hovoru o této účasti u ní nastala významná dekompenzace (prokázáno lékařskou zprávou klinické [anonymizováno] ze dne 5.5.2021 a 9.2.2022 a z [anonymizováno] ambulance ze dne 26.8.2021 a ze dne 7.12.2021 a ze dne 24.3.2022). Manželka byla v souvislosti s uvedeným zdravotním stavem od 23.3.2021 v pracovní neschopnosti (prokázáno rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti z 23.3.2021).

7. Z výpovědi manžela soud zjistil, že manželé spolu žili asi 30 let. Z manželství se narodila dnes již zletilá dcera, zhruba do jejích do 12 let (cca roku 2003) manželství fungovalo, probíhaly jen občasné drobnější běžné hádky. Po roce 2003 se situace začala měnit, manželka byla vždy dost orientována na hodnoty, manželé řešili koupi nového bytu a v té souvislosti začaly hádky. V roce 2005 pořídili byt, kde nyní manželka žije. Manžel se domníval, že se situace zklidní a bude lépe, ale naopak vnímal, že se stupňovaly požadavky ze strany manželky, aby vydělával peníze a uspokojoval všechny potřeby. Manželka přestala ze zdravotních důvodů chodit do práce, neboť trpěla atopickým ekzémem. Pracovala ve [příjmení] nemocnici, a to, že musela v práci skončit, ji psychicky zasáhlo. Manžel sám tehdy říkal, že on vydělává dost peněz, že manželka může být doma, starat se o domácnost a vychovávat dceru. Manželka tehdy chtěla druhé dítě, manžel se na to necítil, byl rád, že dcera povyrostla, i to mohlo mít vliv na psychický stav manželky. [příjmení] o domácnost po roce 2005 neprobíhala podle manželových představ. Objevovaly se problémy, manželka užívala prášky na psychickou poruchu a konzumovala i alkoholické nápoje a potom probíhaly dramatické scény a hádky byly čím dál častější. Např. byli ve vinárně, kde si manželka dala o skleničku více a najednou se totálně změnilo její chování. Manžel následně dospěl k závěru, že to bylo asi tímto. Manžel zjistil, že manželka si na něj stěžovala známým, že jsem hrozný, lakomý, a tak podobně. Manželovi se nelíbilo, že manželka chodila v noci z domu a nevěděl, kde je, nebrala telefony, a dále že probíhaly již zmíněné scény. Manžel měl snahu, aby se stav zlepšil a manželství pokračovalo, což vždy chvíli fungovalo, ale o to horší potom byl pak návrat do nežádoucího stavu. Ze strany manželky probíhaly výčitky třeba do 3 hodin do rána, manžel v 6 hodin musel vstávat do práce, což bylo vyčerpávající, nicméně si je vědom, že k tomuto také přispíval, neboť kdyby nereagoval, asi by to bývalo bylo lepší. Pokud se manželka hádala a něčím manžela ranila i on na ní byl sprostý. Manžel to vnímá tak, že si prostě moc nerozuměli, posledních 10 let jejich vztah rozhodně nebyl harmonický. Stran životních hodnot a toho, co vnímají jako důležité, jsou manželé odlišní. Manžel na straně manželky vnímal určitou sobeckost, tj. že ona miluje jen do chvíle, než jí to přináší nějaký diskomfort. Takto to s přestávkami fungovalo až do roku 2017, kdy si manžel již uvědomil, že to asi fungovat nebude, ale nechtěl ještě opustit zaběhlé koleje, byt apod. Začal tedy trávit čas sám, našel si golf a další koníčky, jezdil na chalupu, kam už manželka s ním jezdit nechtěla. Společně trávili čas v podstatě už pouze na dovolených a i tam docházelo k velkým hádkám. V roce 2017 se manžel pevně rozhodl, že už ve vztahu pokračovat takto nechce. Manželka sama také říkala, že takový život nestojí za nic. Manželovo chování k ní ochladlo a spíš žili vedle sebe. Tehdy měli plán jet na rekreaci do [obec], což následně manželka odmítla a manžel potom navštívil právníka za účelem přípravy návrhu na rozvod. Následně si však i za účasti dcery řekli, že to tedy ještě zkusí. Manžel již nicméně rezignoval, nechával si např. prát košile v práci a pořídil si víc věcí, aby měl co na sebe. Už vše obstarával sám a účastníci spolu přestali žít jako manželé. Pokud poté manželské aktivity probíhaly, tak už pouze sporadicky. Manžel přestal reagovat i na hádky. Dospěl k tomu, že chování manželky je bohužel asi do určité míry dáno dlouhodobou [anonymizováno] a že tedy není možno takto změnit. V podstatě přistoupil na to, že budou takhle žít vedle sebe, i když věděl, že to asi není úplně správné, nechtělo se mu v tu chvíli opouštět, co vybudoval, opouštět byt a být sám. Žil tedy svými koníčky, pokud byl doma, trávil čas především v pracovně. Takhle to probíhalo do roku 2019, kdy ještě v únoru spolu jeli účastníci na dovolenou. Byl to takový příslib, že si spolu užijí dovolenou, ale spíš se to jako vždycky podřizovalo potřebám manželky, aby nebyl na její straně nějaký diskomfort. Manžel si v návaznosti na to uvědomil, že je mu to už úplně všechno jedno. V březnu 2019 pak šel na [anonymizováno] kyčle do [obec] a následně na rekonvalescenci do [příjmení] nemocnice, kde byl asi 3 neděle. Ačkoli neusiloval o to, navázat nějaký nový vztah, 2 dny před odchodem z nemocnice se sblížil se svou současnou partnerkou, která tam pracovala. Z počátku si chtěl takto jen zpříjemnit život, který byl po intimní stránce neutěšený. Partnerka měla manžela a děti, se kterými žila. Manžel se nechtěl dostat do nějakého nebezpečného postavení. Nicméně asi po dvou schůzkách na konci měsíce dubna, spolu začali s novou partnerkou víc a víc komunikovat, zjistili, že mají podobné osudy a dospěl k tomu, že je ještě čas to změnit a být spolu. Manželka manžela v minulosti mnohokrát podezřívala, zda nemá jiný vztah, na což jí říkal, že až bude mít, že jí to řekne. Když tedy manžel viděl, že nový vztah začíná být vážný, manželce to sdělil, což bylo někdy v [anonymizováno] 2019. Manželku to po psychické stránce velmi zasáhlo, zřejmě nečekala, že by manžel někdy něco takového udělal, neboť on v průběhu let pořád čekal, že se jejich vzájemný vztah změní, i když nastávaly situace, které by asi jiní již řešili radikálněji. Manžel manželce sdělil, že už s ní nechce žít a chce podat návrh na rozvod, nicméně že jej nebude podávat hned, zařizoval ještě hospitalizaci manželky. Čekal, až se její stav zlepší, že se nějakým způsobem domluví, chtěl jsem, aby řešení situace bylo férové. [jméno] však vyjádřil, že rozchod je napořád, že se nechce vracet zpátky a i kdyby současný vztah skončil a zůstal sám, už nechce pokračovat v tom, jakým způsobem předtím žili. Manželka si ale zřejmě stále myslela, že se manžel vrátí, po nějaké době, až se nového vztahu nabaží. Začátkem [anonymizováno] 2019 se manžel odstěhoval k nové partnerce a od té doby spolu až dosud bydlí. Manžel nechtěl na věci tlačit, návrh odložil na žádost až po svatbě své dcery, pořád čekal, že se s manželkou domluví, ale toto se nedaří, velmi dlouhou dobu se nice neděje. Pokud jde manžel navštívit dceru a vnučku v [obec], manželka tam není, manžel jí dlouhou dobu neviděl. V [anonymizováno] 2021 se manžel při setkání s manželkou pokoušel o domluvu stran rozvodu, reakci manželky vnímal jako manipulaci. Říkala, že jí to nemůže udělat, že to je hrozné a že on musím myslet na ní, manžel na to řekl, že to takhle dělal dlouho, ale že teď už musím myslet taky na sebe. Normální kontakty, kdy se účastníci chovali jako manželé, probíhali naposledy, když byl manžel v nemocnici. Manžel však již tou dobou rezignoval na jejich vztah, na to, že se něco změní. S manželkou spolu velmi zřídka žili jako manželé, což asi souviselo i s jejím psychickým stavem, do značné míry za to zřejmě mohla [anonymizováno] manželky, nicméně manžel si již dříve kladl otázku, zda kvůli tomu, že je manželka [anonymizováno], musí on obětovat zbytek života. V manželském vztahu si připadal jako„ kasička“, co všechno zařídí a obstará, nicméně manželka to takto zřejmě nevnímala. Pokud jde o intimní kontakty s manželkou, a manžel si nebyl zcela jistý, kdy ustaly, v únoru 2019 byli na poslední společné dovolené a manžel pochyboval, že tam ještě vůbec nějaký intimní kontakt proběhl.

8. Soud dle § 389 odst. 1 zák.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních upustil od výslechu manželky s ohledem na její zdravotní stav, který vyplynul lékařských zpráv, a to i s přihlédnutím k tomu, že zdravotní stav manželky se ani v průběhu více než roku nikterak nezměnil k lepšímu a lékař nadále doporučoval, aby řízení pokračovalo bez její účasti s ohledem na hrozící psychickou dekompenzaci.

9. Soud neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem stran [anonymizováno] stavu manželky, neboť tento shledal nadbytečným, a to i v kontextu posouzení uvedeného níže.

10. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a věrohodnosti neměl pochybností. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o.s.ř.

11. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Manželství obou účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. Z manželství se narodila dcera účastníků, která je již zletilá. Manžel vnímal manželství jako nevyhovující již více než 10 let, důvodem byly hádky, výčitky manželky pokračující i do brzkých ranních hodin, nepříjemné scény, rozdílné hodnoty manželů i psychické problémy manželky, které mohly vzájemné neshody do značné míry zapříčinit. V roce 2017 manžel zvažoval poprvé návrh na rozvod, dlouhodobě vnímal, že ve vztahu nejsou saturovány jeho potřeby a dospěl k závěru, že i s ohledem na psychickou nemoc manželky, nelze dosáhnout toho, aby vztah dle jeho představ fungoval. Návrh na rozvod manžel v roce 2017 ještě nepodal a pokračoval po dohodě v soužití s manželkou, byť na vztah již ze své strany rezignoval a vnímal situaci tak, že žijí vedle sebe. Pokud spolu trávili dovolenou spíše se vše podřizovalo potřebám manželky, aby nevnímala nějaký diskomfort a byla psychicky v pohodě. Své věci si již manžel obstarával sám, věnoval se svým koníčkům. V březnu 2019 byl manžel v nemocnici, kde se cca počátkem dubna 2019 seznámil se svou současnou partnerkou, postupně s ní navázal vztah a v červenci 2019 se k ní přestěhoval. Na setrvání v manželském vztahu nemá manžel žádný zájem, je pevně rozhodnut se rozvést a ve vztahu nepokračovat (a to ani za situace, kdyby současný vztah ukončil) takto se výslovně vyjádřil již v minulosti i vůči k manželce. Ta však zřejmě stále doufá v možnost obnovení manželského soužití, kterou manžel zcela vylučuje.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákonných ustanovení citovaných níže.

13. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2, písm. b) téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

14. V posuzovaném případě z výpovědi manžela vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., netvoří tedy manželské společenství. Od [anonymizováno] 2019 spolu manželé nebydlí, komunikují spolu minimálně, manžel navázal již v [anonymizováno] 2019 nový vztah a nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Pokud jde o rozvrat manželství, soud má za to, že nelze učinit jednoznačný závěr, že by tento byl způsoben převážně chováním jednoho z manželů, když z pohledu manžela manželství přestávalo postupně fungovat a již delší dobu žili manželé jen vedle sebe. Manžel však zároveň uváděl, že se snažil, aby manželka nepociťovala diskomfort a že by jej ani nepřekvapilo, pokud by ona ze svého pohledu vnímala fungování manželství odlišně. Soud nicméně shledal, že i kdyby byla splněna okolnost, že manželka se na rozvratu převážně nepodílela, nejsou dány podmínky pro postup dle § 755 odst. 2, písm. b) o.z., neboť dále nebylo prokázáno, že by rozvodem mohla být způsobena manželce zvlášť závažná újma a zejména nejsou dány žádné mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství. Manželství je fakticky nefunkční, manžel nemá žádný zájem vztah obnovit, má za to, že toto není možné a ve svém postoji setrvává od května 2019, kdy toto manželce oznámil. Podle lékařských zpráv je psychický stav manželky křehký, tato je na významné farmakologické podpoře a nebyla jí doporučena psychická zátěž, které by byla vystavena v rozvodovém řízení a je dáno riziko suicidálního jednání. Tento stav manželky zůstával po dobu řízení (tj. pod dobu delší jednoho roku) prakticky nezměněn bez tendence ke zlepšování. Za stávajících okolností má soud za to, že ani tímto nepříznivým zdravotním stavem nemohou být mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství dány v situaci, kdy manželé spolu dlouhodobě nežijí, prakticky spolu nekomunikují a manžel nemá žádný zájem v manželství setrvat a žije již téměř tři roky ve vztahu s jinou ženou. Za této situace naopak rozvod manželství, byť může být pro manželku náročné ho akceptovat, může přispět k tomu, že i manželka akceptuje danou situaci takovou jaká je (tj. že partnerský vztah manželů fakticky skončil) a zejména nebude nadále po psychické stránce zatěžována jejím protahovaným a odkládaným řešení. Akceptace této reality, byť může být pro manželku s ohledem na její stav náročnější, by z dlouhodobějšího hlediska snad mohla přispět i ke zlepšení jejího psychického stavu. Z pohledu manžela bylo manželství nefunkční již několik let, od roku 2017 si své potřeby zajišťoval samostatně, na poslední dovolené spolu manželé byli v [anonymizováno] 2019, manžel však již v té době byl ke vzájemnému vztahu lhostejný, od [anonymizováno] 2019 byl manžel v nemocnici a v [anonymizováno] 2019 se tam manžel seznámil se svou současnou partnerkou a začal postupně navazovat nový vztah, sám již tou dobou považoval manželství za dlouhodobě rozvrácené. Lze tedy konstatovat, že byla naplněna též výjimka z uplatnění § 755 odst. 2 b), tj. že manželé spolu nežijí (ve smyslu manželského soužití) po dobu tří let.

15. Soud vzal v úvahu skutečnost, že manželka s ohledem na svůj zdravotní stav nemohla vypovídat a skutková zjištění stran rozvratu manželství tak byla učiněna z výpovědi manžela, přičemž manželka dle svých tvrzení má na celou situaci jiný náhled. Soud však má za to, že ani případná výpověď manželky by na jeho závěru nemohla nic změnit. Manžel je pevně rozhodnut pro rozvod manželství, vztah fakticky ukončil a setrvává v jiném partnerském vztahu. Za situace, kdy ze strany manželky byl jako důvod pro zachování manželského stavu namítán pouze její nepříznivý psychický stav, který je však zjevně setrvalejšího rázu a u kterého nelze konstatovat, že by mu současná situace (tj. formální udržování fakticky nefunkčního manželství, o jehož rozvod manžel dlouhodobě usiluje) prospívala či by byla nápomocna v jeho zlepšení, nejsou dány okolnosti svědčící pro zachování manželství účastníků.

16. S ohledem na výše uvedené soud shledal, že jsou dány podmínky dle § 755 o. z., pro rozvod manželství a žalobě vyhověl. Příčinu rozvratu manželství soud spatřuje v rozdílných hodnotách manželů, rozdílných názorech na společné soužití, vzájemném odcizení a nefunkční komunikaci, kdy k tomuto zřejmě přispěl i nepříznivý zdravotní stav manželky, která trpí psychickým [anonymizováno].

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.