17 C 291/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 59 370,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 537 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 39 833,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku 19 999,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 825,50 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 537 Kč od 23. 7. 2022 do 22. 2. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 11. 2022 původně domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 59 370,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný a žalobkyně dne 1. 9. 2021 uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet ve 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 988 Kč vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 1. 10. 2021. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného zjišťovala žalobkyně z předložených dokladů žalovaným, z veřejně dostupných údajů a z prohlášení žalovaného. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 30. 9. 2021 částku 5 000 Kč, dne 3. 11. 2021 částku 5 475 Kč, dne 1. 12. 2021 částku 4 985 Kč, dne 3. 12. 2021 částku 3 Kč, dne 29. 12. 2021 částku 5 000 Kč a dne 3. 3. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovaný tak nesplnil svoji povinnost platit sjednané splátky řádně a včas, když se dnem 2. 11. 2021 dostal do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 6. 4. 2022 a byla mu ze strany žalobkyně poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradil a dostal se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo nejpozději ke dni 22. 7. 2022 k zesplatnění úvěru a žalovanému následně vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celkovou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 47 362,50 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od 23. 7. 2022 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 111,35 % ročně za období od 2. 3. 2022 do 22. 7. 2022 v částce 19 999,72 Kč, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč představující poplatek za dvě upomínky a s vyčíslenou smluvní pokutou v částce 12 008,09 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky, přičemž žalovaný na tyto výzvy nereagoval. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného výzvou k plnění k úhradě dluhu, žalovaný na tuto výzvu rovněž nereagoval a na dlužnou částku nic neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 4 988 Kč. První splátka spotřebitelského úvěru připadala na den 1. 10. 2021. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému bezhotovostně a jako neúčelový, přičemž zápůjční úroková sazba činila 111,35 % ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru činil 0 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 190,44 % s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru byla vyčíslena na částku 149 640 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 9. 2021 a splátkovým kalendářem ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo]).

6. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] vyplývá, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni vyměřený poplatek za poskytnutí úvěru, který představuje náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru a na veškeré činnosti žalobkyně s poskytnutím úvěru spojené, přičemž poplatek je započítán do měsíčních splátek úvěru. Žalovaný se zavázal, že bude hradit jednotlivé splátky úvěru řádně a včas v souladu se smlouvou o spotřebitelském úvěru a pokyny žalobkyně. Za porušení smlouvy o spotřebitelském úvěru ze strany žalovaného se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky úvěru. Nesplní-li žalovaný povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej žalobkyně k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že žalovaný neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté žalobkyní, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Při prodlení s jakoukoliv úhradou splátky dle smlouvy o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, přičemž poplatek za upomínku činí částku 450 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou, byť i části kterékoliv jednotlivé měsíční splátky úvěru, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení s tím, že smluvní pokuta činí částku 499 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru a žalovaný je v takovém případě povinen uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně a žalovaný využívají k vzájemné komunikaci zejména telefonní čísla a e-mailové adresy uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, popř. provozovatele poštovních služeb či jiného doručovatele (prokázáno smluvními podmínkami ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 1. 9. 2021).

7. Žalobkyně dne 6. 9. 2021 poukázala na účet žalované částku 50 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 6. 9. 2021).

8. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž zjistila a ověřila, že v měsíci červenec 2021 dosáhl žalovaný čistého příjmu ze zaměstnání 61 782 Kč s tím, že jeho základní mzda činila částku 37 500 Kč. Na běžný účet žalovaného u [právnická osoba], byla v březnu 2023 připsána mzda od jeho zaměstnavatele ve výši 32 076 Kč, v dubnu 2021 ve výši 33 163 Kč, v květnu 2021 ve výši 35 160 Kč, v červnu 2021 ve výši 33 913 Kč, v červenci 2021 ve výši 36 488 Kč a v srpnu 2021 ve výši 61 782 Kč. Jiné pohyby na účtu žalovaného v období od 21. 8. 2020 do 26. 8. 2021 neproběhly. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v Centrální evidenci exekucí a ve veřejně dostupných databází [anonymizováno] a [anonymizováno] s tím, že měsíční splátky jeho úvěrů činily částku 11 835 Kč a proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce (prokázáno výplatní páskou žalovaného u zaměstnavatele [právnická osoba] za období 7/ 2021, výpisem z účtu žalovaného u [právnická osoba], výsledkem lustrace v Centrální evidenci exekucí a úvěrovou zprávou [anonymizováno] ze dne 1. 9. 2021).

9. Vzhledem k tomu, že žalovaný splátky řádně a včas nehradil, vyzvala žalobkyně žalovaného upomínkou ze dne 6. 4. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 5 937 Kč a současně žalovaného upozornila, že dne 6. 4. 2022 začala plynout lhůta 30 dnů, ve které je možno dlužnou částku uhradit bez dalších sankcí, přičemž po uplynutí této lhůty se může stát celý úvěr splatným. Následně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 5 937 Kč, a to upomínkou ze dne 21. 4. 2022. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného upomínkou ze dne 3. 5. 2022 k úhradě dlužné částky ve výši 11 375 Kč (prokázáno upomínkou č. I ze dne 6. 4. 2022, upomínkou č. II ze dne 21. 4. 2022 a upomínkou č. III ze dne 3. 5. 2022). 10. [právnická osoba], v zastoupení žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami spotřebitelský úvěr v celém rozsahu ke dni 22. 7. 2022 zesplatnila s tím, že žalovaný k tomuto dni dlužil žalobkyni částku 89 338,36 Kč (prokázáno dopisem ze dne 25. 7. 2022).

11. Žalovaný žalobkyni celkem zaplatil částku 30 463 Kč, přičemž poslední platbu ve výši 10 000 Kč zaplatil žalobkyni dne 3. 3. 2022 (prokázáno výpisem z úvěru žalované).

12. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 8. 2. 2023 žalovaného k úhradě celkové dlužné částky. Výzva byla žalovanému odeslána dne 8. 2. 2023 (prokázáno výzvou k plnění z 8. 2. 2023 včetně poštovního podacího archu z 8. 2. 2023).

13. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

14. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 111,35 % ročně a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 149 640 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit ve 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 190,44 % ročně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

16. Poskytovatel spotřebitelských úvěru je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

17. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v podání z 27. 9. 2023 výslovně uvedla, že všechny doklady o prověření úvěruschopnosti žalované předložila již k žalobnímu návrhu. Dále uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě dat z veřejně dostupných databází ([anonymizováno], [příjmení], [anonymizováno] - [anonymizováno]) a z žalovaným poskytnutých dokladů (výplatní pásky za měsíc červenec 2021 a výpisu z účtu žalovaného), neuvedla dále žádné konkrétní zjištěné skutečnosti, jak tyto zjistila a posoudila, pouze obecně argumentovala stran způsobu prověřování. Soud shledal, že žalobkyně totiž neporovnala příjmy a výdaje žalovaného, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když v rámci řízení ani netvrdila, že by výdaje žalovaného jakkoliv zkoumala a soudu žádné listiny stran výdajů žalovaného nepředložila. Žalobkyně sice soudu předložila výpis z účtu žalovaného za období od srpna 2020 do srpna 2021, ale na výpisu jsou uvedeny pouze 6 plateb mzdy zaměstnavatele žalovaného a žádné odchozí platby představující výdaje žalovaného, jež by žalobkyně mohla porovnat s příjmy. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr. Pokud žalobkyně zároveň prohlásila, že soudu takto byly předloženy všechny doklady o prověření úvěruschopnosti, nelze z uvedeného učinit jiný závěr, než že úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nedisponovala žádnými doklady k výdajové složce žalovaného.

18. Proto soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD EU ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 50 000 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku 30 463 Kč, proto mu na jistině zbývá zaplatit částka 19 537 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně sice žalovaného k úhradě vyzývala upomínkami I - III, ale k těmto upomínkám nedoložila žádné doklady o odeslání. V řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 8. 2. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne. V souladu s § 573 o.z. byla výzva žalovanému doručena dne 13. 2. 2023. Následně běžela lhůta 14 dnů ode dne předání dopisu do poštovní přepravy uvedená ve výzvě k zaplacení, a to až do dne 22. 2. 2023, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. dne 23. 2. 2023. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 22. 2. 2023 a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že též úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 111,35 % p.a. se jeví v rozporu s dobrými mravy. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Žalobkyně sice argumentovala tím, že s ohledem na rizikovost a krátkodobost úvěru je výše úroku adekvátní a že se nejedná o roční úrok. S touto interpretací však nelze souhlasit, výše úroku je jako roční ve smlouvě výslovně vyjádřena a faktem zůstává, že žalovaný si zapůjčila částku 50 000 Kč a za 30 měsíců (tj 2,5 roku) měl vrátit částku 149 640 Kč, tj. částku téměř trojnásobnou. I z tohoto důvodu se tedy smlouva jeví jako neplatná.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 19 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 537 Kč od 23. 2. 2023 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaný, jež byl v řízení převážně úspěšný, by měl právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní.