17 C 314/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 85 616,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 45 616,96 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 664,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 610,07 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do 28. 1. 2023 ve výši 8,25 % a úrokem z částky 40 000 Kč ve výši 22,62 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 85 616,96 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost [právnická osoba], (právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovanou dne 26. 6. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku navýšenou o 48 392 Kč (tj. 38 546 kapitalizované úroky za sjednanou dobu trvání smlouvy, 1 500 Kč za zpracování zápůjčky a 8 328 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení) uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, resp. neuhradila na splátkách nic. Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni ke dni 16. 12. 2022. Po postoupení pohledávky žalovaná nic nezaplatila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 85 616,96 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 000 Kč, poplatku ve výši 48 392 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 664,17 Kč (8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 18. 12. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do 14. 12. 2022, kapitalizovaných úroků ve výši 6 610,07 Kč (22,66 % ročně z částky 40 0000 Kč od 27. 3. 2023, tj od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do 14. 12. 2022), zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 22,62 % ročně z částky 40 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná nic nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelských úvěrů a žalovaná podepsaly dne 26. 6. 2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalované 40 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí částky poplatek ve výši 48 392 Kč sestávající z úroku ve výši 38 564 Kč, z poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a z poplatku za službu komfortního splácení 3 428 Kč a [anonymizováno] splácení ve výši 4 900 Kč. Celkovou dlužnou částku 88 392 Kč se žalovaná zavázala zaplatit v 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč (poslední splátka ve výši 4 192 Kč) s tím, že první splátka byla splatná do 26. 7. 2020 RPSN činilo 135,71 % a smluvní úroková sazba 86 % (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2020). Před uzavřením smlouvy byla s žalovanou vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení její úvěruschopnosti. Žalovaná v této souvislosti uvedla a svým podpisem stvrdila, že pobírá starobní důchod ve výši 9 850 Kč (což osvědčila výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky) jedná se o její jediný příjem, bydlí v nájmu, je svobodná, má nejvyšší dosažené vzdělání učňovské, své běžné měsíční výdaje odhaduje na částku 7 000 Kč. V kartě byly uvedeny další čisté příjmy domácnosti 6 000 Kč, aniž by bylo zjevné kdo je pobírá a o jaký příjem se jedná. Jako požadovaná výše úvěru byla uvedena částka 16 000 Kč (prokázáno zákaznickou kartou ze dne 26. 6. 2020). Žalované byla poskytnuta při podpisu smlouvy částka 40 000 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2020). Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nic nezaplatila (prokázáno tabulkou umoření k 19. 12. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně dne 14. 12. 2022 uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. O postoupení byla žalovaná informována dopisem ze dne 16. 12. 2022, kterým byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od jeho doručení. Dopis byl žalované odeslán dne 13. 1. 2023 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022, podacím lístkem z 13. 1. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku, žalovaná však na dlužnou částku již nic dalšího neuhradila (prokázáno výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 1. 6. 2023, podacím lístkem ze dne 2. 6. 2023).

6. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 48 392 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 88 392 Kč se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně splatit ve 21 měsíčních splátkách po 4 210 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 135,71 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

8. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

9. Z předložených listin nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě žalovanou uvedených skutečností (ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů) a následně byly tyto skutečnosti ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. K úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila pouze kartu zákazníka, z níž však nevyplývá, že by byly skutečně řádně ověřeny a porovnány příjmy a výdaje žalované, ale právě naopak. Žalovaná totiž své běžné měsíční výdaje odhadla na částku 7 000 Kč s tím, že její příjem ze starobního důchodu činí částku 9 850 Kč, tj. disponibilní částka činí 2 850 Kč [ulice] splátka ze smlouvy o úvěru však činila částku 4 210 Kč, z čehož vyplývá, že ani dle informací uvedených žalovanou, nebyla schopna žalovaná úvěr splácet. Pokud právní předchůdkyně kalkulovala též s dalším příjmem domácnosti, není zjevné, o jaký příjem se mělo jednat ani na základě čeho tento přisuzovala k dobru žalobkyni, když dle způsobu vyplnění karty se o její příjem nejednalo. Soud má též pochybnosti o tom, že by odhadované měsíční výdaje žalované odpovídají realitě s ohledem na to, že žalovaná minimálně musí hradit svou obživu a nájemné za bydlení v [obec], kdy částka 7 000 Kč se jeví na pokrytí takových nákladů extrémně nízká. S ohledem na výše uvedené právní předchůdkyně žalobkyně nemohla při řádném posouzení důvodně dospět k závěru, že by žalovaná byla schopna splácet spotřebitelský úvěr. Ostatně žalobkyně ani soudu nedoložila konkrétní listiny, z kterých při posuzování úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela. Nepředložila ani důkazy, z kterých by vyplývalo, že při posuzování úvěruschopnosti žalované měla skutečně k dispozici ověřené informace o jejích skutečných měsíčních výdajích (např. výpisy z účtu s výdaji, nájemní smlouvu, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií apod.) a o jejích skutečných měsíčních příjmech (např. rozhodnutím o starobním důchodu nebo výpisy z účtu), které by následně porovnala.

10. Soud proto v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek [anonymizována dvě slova] ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně, na kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dle § 1879 a násl. o.z., měla dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná žalobkyni nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat její majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 16. 12. 2022, která byla žalované odeslána dne 13. 1. 2023. V souladu s § 573 o.z. byla výzva žalované doručena dne 18. 1. 2023. Následně běžela lhůta 10 dnů ode dne doručení výzvy uvedená ve výzvě k zaplacení, a to až do dne 28. 1. 2023, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení, tj. ode dne 29. 1. 2023. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 29. 1. 2023 a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z [ustanovení pr. předpisu]

11. Nad rámec uvedeného je třeba uvést, že též úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 86 % se jeví v rozporu s dobrými mravy. Dle databáze [příjmení] (Statistika úrokových sazeb - nové obchody - úvěry: [ulice], Úroková sazba, Domácnosti - obyvatelstvo, Spotřebitelské (bez [anonymizována dvě slova] a karet), [anonymizováno], [příjmení] včetně stavebních spořitelen) činil úrok ve spotřebitelských věcech (vyjma kontokorentů) u nových obchodů v červnu 2020 průměrně 8,01 % ročně. Úrok sjednaný ve smlouvě je tedy více než desetinásobný a věřitel svůj profit ještě navýšil dalšími sjednanými úplatami. V tomto smyslu lze pro srovnání odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Ke stejnému závěru (v kontextu výše uvedeného) stran rozporu s dobrými mravy lze dospět i ohledně výše RPSN, která ve smlouvě činí 135,71 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v červnu 2020 činila 8,54 %. Ve smlouvě byla tedy více než patnáctinásobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Žalovaná si zapůjčila částku 40 000 Kč a za 21 měsíců měla vrátit částku 88 392 Kč, tj. za necelé dva roky měla vrátit částku více než dvojnásobnou. I z tohoto důvodu se tedy smlouva jeví jako neplatná.

12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 29. 1. 2023 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

13. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, poplatcích a dalších platbách.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. výrokem III tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, za situace, kdy žalovaná, jež byla v řízení převážně úspěšná, by měla právo na poměrnou náhradu nákladů podle míry úspěchu, avšak žádné náklady jí v řízení nevznikly, když byla po celou dobu řízení pasivní.