17 C 330/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 21 635 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % jdoucím od 9. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 635 Kč s úroky z prodlení jdoucími ve výši 11,75 % ročně z částky 20 195 Kč od 27. 2. 2022 do 8. 12. 2022 a dále z částky 4 195 Kč jdoucími od 9. 12. 2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 110,32 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 635 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 1. 2022. Uvedla, že na základě této smlouvy poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 16 000 Kč. Nesplacený dluh z této smlouvy představuje kromě jistiny poplatek za poskytnutí úvěru, který činil 3 590 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ za poplatek 110 Kč a za službu„ presto“ (expresní vyplacení úvěru) 495 Kč. Úvěr včetně poplatků byl splatný 26. 2. 2022. Žalovaná však žalobkyni nic neuhradila. S ohledem na prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo domáhat se po žalované příslušenství dluhu, kterým je zákonný úrok z prodlení od 27. 2. 2022. Dále žalobkyně po žalované požadovala částku 1 440 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za 90 dní prodlení žalované od 27. 2. 2022 do 28. 5. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 9. 1. 2024. Ač byli účastníci řádně předvoláni, nedostavili se k jednání soudu, ani včas nepožádali o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně se žalovanou uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 27. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 16 000 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 160 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 275 Kč splatit v jednorázové splátce ve výši 20 435 Kč se splatností dne 26. 2. 2022 Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně).

6. Žalobkyně před ověřením smlouvy prověřila totožnost žalované (kopií občanského průkazu žalované, autorizací ověření totožnosti).

7. Žalobkyně dne 27. 1. 2022 odeslala na účet žalované částku 5 000 Kč, dne 7. 2. 2022 odeslala žalované částku 7 000 Kč a dne 8. 2. 2022 odeslala částku 4 000 Kč (přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením [příjmení] [příjmení] ze dne 1. 12. 2023).

8. Žalobkyně zpracovala sjetinu s názvem výpis o posouzení úvěruschopnosti, kde uvedla, že čistý měsíční příjem žalované byl 35 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla 27 900 Kč. Výdaje na půjčky činily 1 500 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 1 500 Kč a vypočítané minimální výdaje 3 330 Kč. Disponibilní příjem tak činil částku 23 100 Kč, ze sjetiny se nepodává, na základě jakých konkrétních dokladů byly tyto skutečnosti zjištěny a ověřeny a jestli vůbec se jedná o reálné, či jen odhadované výdaje. Ve sjetině s názvem identifikované příjmy dále žalobkyně uvedla, že v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele 27 900 Kč (výpisem o posouzení úvěruschopnosti a identifikovanými příjmy).

9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou výzvou z 30. 11. 2022 k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Výzva byla žalované odeslána dne 30. 11. 2022 (předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2022 včetně podacího lístku).

10. Další důkazy ([anonymizováno] obecné principy posuzování a filozofie společnosti, sazebník platný od 1. 9. 2020 a souhlas se zpracováním osobních údajů) soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci.

11. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalované celkem částku 16 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 20 435 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit ve v jedné splátce ve výši 20 435 Kč do dne 26. 2. 2022. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

14. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

15. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Stran úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně dva dokumenty: výpis o posouzení úvěruschopnosti a identifikované příjmy, v nichž jsou vyčísleny příjmy a výdaje žalované. Z těchto důkazů však nelze zjistit, z čeho v nich tvrzené údaje dovodila, jak byly zjištěny a doloženy. Žádné důkazy, které by osvědčovaly konkrétní příjmy a výdaje žalované, žalobkyně nedoložila. Nepředložila ani důkazy, z kterých by vyplývalo, že při posuzování úvěruschopnosti žalované měla skutečně k dispozici ověřené informace o jejích skutečných měsíčních výdajích (např. výpisy z účtu s výdaji, nájemní smlouvu, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií apod.) a o jejích skutečných měsíčních příjmech (např. výplatní páskou, pracovní smlouvu nebo výpisy z účtu), které by následně porovnala. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neunesla tedy v tomto směru důkazní břemeno.

16. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti doložit, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 9. 1. 2024 nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009:„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

17. Soud tedy v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaná nevznesla námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek SD [anonymizováno] ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]).

18. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak žalobkyně má dle citovaného ustanovení nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč v době přiměřené možnostem žalované. Žalovaná zůstala v řízení pasivní, soud tedy neměl možnost zjišťovat její majetkové poměry a stran splatnosti jistiny vycházel ze skutečnosti, že pokud měla žalovaná v úmyslu se smluvně zavázat k vrácení jistiny včetně úroku ve lhůtě do 26. 2. 2022, pak tedy vrácení samotné jistiny k výzvě věřitele následující až po tomto datu odpovídalo jejím možnostem. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). V řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 30. 11. 2022, která byla žalované odeslána téhož dne. V souladu s § 573 o.z. byla výzva žalované doručena dne 5. 12. 2022. Následně běžela lhůta 3 dnů uvedená ve výzvě k zaplacení, a to až do dne 8. 12. 2022, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení, tj. dne 9. 12. 2022. Žalobkyni tak od tohoto data vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud je proto v tomto rozsahu přiznal.

19. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 16 000 Kč jdoucím od 9. 12. 2022 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

20. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 110,32 Kč, přičemž tato částka představuje 47,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,95 % a úspěchu žalované v rozsahu 26,05 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 635 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.