17 C 331/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobců: 1. celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobce 2. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce 3. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa 4. celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem adresa o náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby každému z nich žalovaná uhradila částku 176 240,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 23. 10. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni uhradit žalované náhradu nákladů řízení, každý ve výši 1 800 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobci se žalobou došlou soudu dne 16. 4. 2020 domáhali na žalované zaplacení částky pro každého z žalobců 176 240,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 23. 10. 2019 do zaplacení) jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] a v nepřiměřené délce souvisejícího exekučního řízení vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp.zn. [spisová značka], a dále jako náhrady škody způsobené exekučním řízením.

2. K nalézacímu řízení žalobci uvedli, že soud je zahájil na základě žaloby ze dne 18. 5. 2012 podané [právnická osoba] [anonymizováno], („ [anonymizováno]“), vůči žalobcům jako žalovaným, k pravomocnému rozhodnutí ve věci však obvodní soud dospěl až po sedmi letech. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 5 000 000 Kč s tím, že [anonymizováno] byl oprávněn se domáhat uspokojení této pohledávky pouze z výtěžku prodeje nemovitostí (pozemek parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], zapsané na [list vlastnictví] v k.ú. [obec]). V řízení bylo nutné posoudit toliko námitku promlčení, kterou žalobci namítali od počátku, měla být posouzena jako první, a pokud jí je přisvědčeno, není třeba konat další šetření a dokazování a žalobu rovnou zamítnout (srov. stanovisko NS ze dne 26. 4. 1983, [spisová značka] civ.) Veškeré úkony v nalézacím řízení (kromě těch vedoucích k objasnění otázky promlčení) tedy považují žalobci za nadbytečné a neúčelné, přestože byly činěny v přiměřených lhůtách. Obvodní soud pro Prahu 4 žalobě vyhověl rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016 a jeho rozhodnutí potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2017. Žalobci podali dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti. Nejvyšší soud nejprve usnesením ze dne 13. 6. 2018 vyhověl návrhu na odklad vykonatelnosti a následně rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 14. 8. 2018 zrušil výše uvedené rozsudky obvodního a městského soudu a věc vrátil obvodnímu soudu. Obvodní soud pro Prahu 4 po vrácení věci ze strany Nejvyššího soudu znovu rozhodl tak, že žalobu svým rozsudkem [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2018 zamítl a žalobcům přiznal právo na náhradu nákladů. Tento závěr potvrdil Městský soud v Praze rozsudkem [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2019, přičemž pouze změnil výrok ohledně výroku o nákladech řízení. Rozsudek byl žalobcům doručen dne 23. 4. 2019. Podle žalobců je délka řízení neúměrná projednávané problematice, čemuž svědčí i skutečnost, že po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem bylo o nároku pravomocně rozhodnuto do sedmi měsíců.

3. K exekučnímu řízení žalobci uvedli, že na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2016 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne 18. 10. 2017 byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3, č.j. [spisová značka] pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Sokolov. Exekuční řízení bylo vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Po zrušení exekučního titulu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14.8.2018, č.j. [číslo jednací] podali žalobci návrh na zastavení exekučního řízení, kterému soudní exekutor vyhověl usnesením ze dne 25. 6. 2019, č.j. [číslo jednací], přičemž žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení a žalobcům uložil uhradit náklady exekuce ve výši 24 260,50 Kč. Do části rozhodnutí ohledně nákladů žalobci podali odvolání, kterému Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] vyhověl tak, že uložil ponížené náklady exekuce zaplatit [právnická osoba]. Exekuční řízení bylo vedeno zbytečně po dobu více než tří let. Po tuto dobu nemohli žalobci nakládat s nájemním domem v hodnotě desítek milionů korun. Vzhledem k tomu, že exekuční řízení bylo vedeno na základě rozsudků, které soud později zrušil, jedná se o nesprávný úřední postup. V rámci exekučního řízení žalobcům soudní exekutor nepřiznal náhradu nákladů řízení.

4. Žalobci považují nalézací řízení trvající 7 let za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Mají za to, že ve věci nepostačí konstatování o porušení práva, ale je namístě i přiznat zadostiučinění v penězích, neboť řízení trvalo dlouho, v rozporu se zákonem se pro žalobce vyvíjelo nepříznivě a to dokonce tak, že byli vystaveni exekuci prodejem nájemního domu. Nezákonný proces zastavil až Nejvyšší soud. Výši přiměřeného zadostiučinění žalobci s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] vyčíslili na částku 90 000 Kč za sedmileté nalézací řízení a na částku 30 000 Kč za nadbytečné tříleté exekuční řízení. Současně žalobci uplatnili nárok na náhradu škody ve výši 56 240,80 Kč pro každého žalobce odpovídající vynaloženým nákladům na právní zastoupení v exekučním řízení, které představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., („ AT“), za přípravu a převzetí právního zastoupení, návrh na odklad vykonatelnosti z 21.6.2018 a návrh na zastavení exekuce z 30.5.2019 (a to pokud jde o 1. a 3. úkon, pouze ve výši ½ mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2, písm. e) AT), snížené dle § 15 AT o 20 %, z tarifní hodnoty 5 000 000 Kč, včetně nároku na 300 Kč za každý z uvedených úkonů dle §13 odst. 4 AT, včetně DPH. Žalobci jsou přesvědčeni, že návrh na odklad vykonatelnosti je úkon provedený v souvislosti s exekucí a nebýt zbytečně vedené exekuce k tomuto by nedošlo. Návrh na zastavení exekuce byl dle žalobců účelný, neboť soudní exekutor měl možnost řízení zastavit po dobu téměř 10 měsíců z moci úřední, ale neučinil tak, a exekuci zastavil až po iniciativě žalobců. Požadavek na zaplacení výše uvedených částek uplatnili žalobci u žalovaného žádostí ze dne 22. 10. 2019, žalovaný však tuto žádost nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobci domáhali zaplacení částky 176 240,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 23. 10. 2019 pro každého žalobce.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Současně potvrdila, že u ní žalobci uplatnili výše specifikovaný nárok dne 22. 10. 2019, žádosti však nevyhověla. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula celý průběh posuzovaného řízení. Uvedla, že posuzované nalézací řízení probíhalo 6 let a 11 měsíců na třech stupních soudní soustavy. Soud prvního stupně nejprve žalobě vyhověl a jeho rozhodnutí potvrdil odvolací soud. Dovolací soud obě rozhodnutí zrušil. Následně soud prvního stupně žalobu zamítl, což potvrdil i odvolací soud, který pouze změnil výrok ohledně nákladů řízení. Dle žalované nemůže žalobcům způsobovat nemajetkovou újmu (uvádět je do nejistoty ohledně jejich práv a závazků) svým průběhem řízení, o kterém neví. Ve vztahu k žalobkyni 1 posoudila žalovaná délku řízení na 6 let a 2 měsíce, ve vztahu ke 2. žalobci to bylo 5 let a 11 měsíců, ve vztahu k 3. žalobci to bylo 6 let a 4 měsíce a ve vztahu k 4. žalobci to bylo 5 let a 10 měsíců. V řízení nedošlo k žádným nedůvodným prodlevám a všechny úkony soud provedl v přiměřených lhůtách. K prodloužení řízení došlo kvůli zrušení původních rozhodnutí dovolacím soudem. Podle žalované se nejedná o nesprávný postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu, neboť Nejvyšší soud dovolání připustil s ohledem na to, že posuzovaná otázka nebyla dosud judikatorně řešena. Žalovaná řízení hodnotí jako složité, neboť soud musel ve vztahu ke [právnická osoba] zkoumat splnění podmínek řízení, žalobci vznesli protinávrh a námitku promlčení, byl vypracován znalecký posudek k posouzení pravosti podpisů původního dlužníka. Soud také řízení na dobu 7 měsíců přerušil. Mírné komplikace přinesla i opakovaná žádost žalobců o osvobození od soudního poplatku. Proto je délka nalézacího řízení dle žalované přiměřená. Stran exekučního řízení žalovaná uvedla, že probíhalo souběžně s nalézacím řízením (mimo 4 měsíců). V období, kdy exekuční řízení přesahovalo nalézací řízení, žalovaná neshledala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti za škodu. Po úspěšném podání návrhu na zastavení exekuce proběhlo odvolací řízení ohledně povinnosti k náhradě nákladů řízení. Nárok žalobců z titulu náhrady škody ve výši 56 240,80 Kč žalovaná nepovažuje za důvodný. A to z důvodu, že žalovaná neshledala příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem (nezákonným rozhodnutím) a tvrzenou škodou. K úkonu spočívajícím v přípravě a převzetí právního zastoupení nepředložili žalobci žádné podklady, kterým by prokázali, že k němu došlo. Současně jim za stejný úkon přiznal náhradu nákladů obvodní soud. K úkonu za návrh odkladu vykonatelnosti žalovaná uvedla, že náhradu za tento úkon přiznal též obvodní soud. Úkon návrhu na zastavení exekuce nepovažuje za účelný, neboť exekuce by byla zastavena i bez návrhu ve smyslu § 268 odst. 1 písm. b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („ o.s.ř“). Případný úrok z prodlení by se podle žalované měl počítat ode dne 23. 4. 2020 (nikoliv od 23. 10. 2019), kdy uplynula zákonná lhůta šesti měsíců pro mimosoudní uspokojení nároku uplatněného dne 22. 10. 2019. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázané následující:

8. Žalobou došlou Obvodnímu soud pro Prahu 4 dne 18. 5. 2012 se [právnická osoba] domáhala po žalobcích zaplacení částky 5 000 000 Kč, přičemž [anonymizováno] byl oprávněn se domáhat této částky pouze z výtěžku prodeje výše specifikované nemovitosti. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba], a společností [právnická osoba], byl dlužníkovi poskytnut úvěr ve výši [částka] s tím, že konečnou splatnost úvěru si strany sjednaly do 20. 3. 1997. Celá jistina zůstala ke dni splatnosti neuhrazená, dlužník svůj dluh dne 17. 12. 1998 a dne 12. 12. 2002 písemně uznal. Pohledávka byla zajištěna zástavní smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba], jako zástavním věřitelem a [jméno] [příjmení] jako zástavcem k výše specifikovaným nemovitostem. Ke dni 5. 5. 1993 převedla [jméno] [příjmení] nemovitosti na žalobce. Smlouva o úvěru byla postoupena na [právnická osoba]. Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, přičemž [právnická osoba] přihlásila svoji pohledávku do konkursního řízení a uplatnila právo na oddělené uspokojení z titulu zástavního práva. [anonymizováno] podala žalobu na určení existence výše uvedené pohledávky, níž bylo vedeno u Městského soudu v Praze řízení pod sp.zn. [spisová značka]. Nemovitosti byly z konkursní podstaty vyloučeny. Podle názoru [právnická osoba] nebylo zástavní právo promlčeno, neboť dlužník svůj dluh uznal ve dnech 17. 12. 1998 a 12. 12. 2002 (prokázáno žalobou č.l. 1-8).

9. Žalobce 4 ([celé jméno žalobce]) převzal žalobu osobně dne 5. 12. 2012, žalobci 3 ([celé jméno žalobce]) byla žaloba uložena 5. 12. 2012 na poště a následně vhozena do schránky dne 18. 12. 2012 (čl. 23). Dne 21. 12. 2012 se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vrátila žaloba zaslaná na adresu žalobkyně 1 ([celé jméno žalobkyně]) se sdělením [jméno] [příjmení], že žalobkyně na uvedené adrese nebydlí. Současně se vrátila i žaloba zasílaná žalobci 2 ([celé jméno žalobce]) z důvodu závady (č.l. 23-26). K doručení žaloby žalobkyni 1 došlo dne 1. 2. 2013 prostřednictvím datové schránky (čl. 29). Dne 31. 1. 2013 vyvěsil obvodní soud na úřední desce výzvu a dne 11. 2. 2013 sdělení k vyzvednutí žaloby pro 2. žalobce. Soud pátral po doručovací adrese žalobce 2 a na nově zjištěnou adresu vypravil dne 21. 5. 2013 žalobu, která byla žalobci 2 uložena na poště 27.5.2013 a vhozena do schránky 7.6.2013 (prokázáno č.l. 34, 41, 46, 48).

10. K žalobě se žalobkyně 1 vyjádřila podáním ze dne 15. 2. 2013. Později se dne 13. 6. 2013 vyjádřili všichni žalobci a také vznesli vzájemný návrh na určení, že nemovitost není zatížena zástavním právem, prostřednictvím svého právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Soud opakovaně vyzval právního zástupce žalobců k předložení plných mocí, přičemž tyto výzvy byly doručeny dne 28. 6. 2013 a dne 30. 7. 2013. Až dne 5. 8. 2013 právní zástupce plné moci skutečně doložil (prokázáno č.l. 30, 71, 76, 79, 82, 87).

11. Dne 6. 9. 2013 byla právnímu zástupci žalobců doručena výzva k uhrazení soudního poplatku a doplnění podání. K doplnění soud vyzval i [právnická osoba]. Žalobci ke dni 10. 9. 2013 zaplatili soudní poplatek (prokázáno č.l. 89-93 a 96). Dne žalobci 20. 9. 2013 doplnili své vyjádření, na které [právnická osoba] reagovala replikou dne 23. 9. 2013. Následně požádal obvodní soud o připojení spisu [spisová značka] Městský soud v Praze, který žádosti nevyhověl, neboť ve věci bylo podáno odvolání a spis měl být předložen Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením doručeným právnímu zástupci žalobců dne 15. 10. 2013 vyzval soud žalobce doplacení soudního poplatku a doplnění vyjádření. K vyjádření vyzval soud i [právnická osoba]. Dále dne 23. 10. 2013 doplnili žalobci své vyjádření a uhradili soudní poplatek. Na základě žádosti o prodloužení lhůty [právnická osoba] soud lhůtu o 30 dní skutečně prodloužil do dne 30. 11. 2013. Dne 20. 12. 2013 byla soudu doručena replika [právnická osoba] (prokázáno č.l. 99, 107, 113, 120, 128, 133, 140, 143 a 144).

12. Soud dne 20. 1. 2014 nařídil ústní jednání na 20. 3. 2014 a vyzval [právnická osoba] k doplnění vyjádření. Dne 9. 2. 2014 požádala [právnická osoba] o prodloužení lhůty k doplnění vyjádření, přičemž jí soud vyhověl. Na její vyjádření ze dne 19. 2. 2014 reagovali žalobci dne 19. 3. 2014. Nařízené jednání se dne 20. 3. 2014 uskutečnilo, avšak nebylo zahájeno a soud jej odročil za účelem připojení spisu Městského soud v Praze 3 Cm 32/2004, který se týkal incidenčního řízení. Po jednání požádal soud o zapůjčení spisu alespoň k nahlédnutí, případně pořízení fotokopií. Této žádosti Městský soud v Praze dne 9. 4. 2014 nevyhověl, neboť bylo ve věci podáno dovolání. Z toho důvodu obvodní soud usnesením ze 17.4.2014 řízení přerušil do rozhodnutí o dovolání (prokázáno č.l. 144, 153, 154, 160, 169, 181 a 190).

13. Dne 4. 11. 2014 obvodní soud znovu požádal městský soud o zapůjčení spisu. Usnesením ze dne 4. 12. 2014 rozhodl, že v řízení se pokračuje a dotázal se účastníků, zda mezi nimi není možné smírné řešení vzhledem k vydanému rozhodnutí Nejvyššího soud o dovolání v související věci. Referátem ze dne 6. 1. 2015 dal soudce pokyn k nařízení jednání na 4. 3. 2015. Na tomto jednání zahájil řízení ve věci, [právnická osoba] přednesla žalobu a byly řešeny podmínky řízení stran [právnická osoba], které žalobci zpochybňovali a zároveň namítali, že pohledávka nebyla řádně postoupena, neboť k tomuto absentovala plná moc. Soud do 30 dnů vyzval společnost k předložení dokladů prokazující, že splnila podmínky stran existence k datu vystavení plné moci k sepisu smlouvy o postoupení pohledávky a oprávnění osoby, která toto vystavovala. Za tímto účelem bylo jednání odročeno na 5. 5. 2015. Přípisem ze dne 5. 3. 2015 požádal soud Ministerstvo spravedlnosti o poskytnutí kyperského zákona o obchodních společnostech a o sdělení, zda je možné, aby kyperské instituce vydaly potvrzení o existenci společnosti ke dni 18. 5. 2012 a o tom, kdo byl k témuž datu oprávněn za ni jednat. Ministerstvo dne 31. 3. 2015 sdělilo, že k poslední změně ve vedení společnosti došlo dne 14. 3. 2012 a tyto osoby tedy byly ve vedení i ke dni 18. 5. 2012. Dne 24. 3. 2015 požádala [právnická osoba] o prodloužení lhůty k dodání požadovaných dokumentů, které obvodní soud vyhověl a ona je dne 1. 5. 2015 dodala. Jednání dne 5. 5. 2015 soud přerušil do 1. 6. 2015 za účelem prostudování listin založených [právnická osoba] a posouzení, zda se týkají způsobilosti žalobce. Dne 6. 5. 2015 sdělilo ministerstvo soudu, že je možné adresovat žádost o zaslání výpisu z obchodního rejstříku v rámci evropské soudní sítě na Kypr. Na jednání 1. 6. 2015 soud konstatoval, že přistoupí k pořízení překladu k podstatné části překladu kyperského zákona o obchodních společnostech za účelem prokázání toho, kdo a za jakých okolností byl oprávněn za společnost jednat a dále, že bude zadán znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Současně vyzval soud [právnická osoba] k založení originálů plné moci a uznání dluhu a odročil za tímto účelem jednání na neurčito (prokázáno č.l. 192, 195, 196, 197, 204, 205, 211, 212, 220, 227, 310, 313 a 317).

14. Společnost [anonymizováno] doplnila dne 1. 7. 2015 do spisu požadované originály a požádala o prodloužení lhůty pro k předložení plné moci advokáta Mgr. [příjmení], čemuž soud vyhověl. [příjmení] moc společnost doložila dne 16. 7. 2015. Soud požádal Kypr o podrobný výpis z rejstříku společnosti dne 18. 8. 2015. Následně ustanovil soud dne 20. 8. 2015 znalkyni v oboru písmoznalectví k posouzení pravosti podpisů na výše specifikovaných listinách. Žalobci složili dne 9. 9. 2015 zálohu na znalečné. Dne 6. 10. 2015 potvrdil Kypr přijetí dožádání. Asistentka soudce dne 1. 12. 2015 referovala spis k zaslání znalci. Znalkyně požádala dne 7. 1. 2016 o zajištění materiálu ke zkoumání pravosti podpisů. Načež soud vyzval Úřad městské části [obec a číslo] a [stát. instituce] k doložení těchto podpisů dne 12. 1. 2016. Po zapůjčení listin dne 25. 1. 2016 je soud zaslal znalkyni. Dne 18. 2. 2016 podala znalkyně znalecký posudek. Soud jí dne 4. 3. 2016 přiznal znalečné a vyzval účastníky k vyjádření k znaleckému posudku (prokázáno č.l. 319, 320, 323, 325, 327, 332, 334, 336, 337, 345, 347, 350, 352, 353, 355, 356, 360, 361, 363, 380 a 382).

15. Účastníci se shodně ve dnech 9. 3. 2016 a 16. 3. 2016 vyjádřili, že nežádají výslech znalce. Po vyplacení znalečného 6. 4. 2016 nařídil soud referátem z 24. 5. 2016 jednání na 27. 6. 2016. Na jednání vyhlásil soud rozsudek, kterým uložil žalovaným uhradit částku 5.000.000 Kč a zamítl vzájemný návrh žalovaných na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. Stran namítaného promlčení soud v odůvodnění uvedl, že pohledávka v době přihlášení do konkurzu nebyla promlčena a nemohlo tak být promlčeno ani zástavní právo, dle § 112 obč. zák. tak došlo ke stavení promlčení lhůty ohledně zástavního práva, která skončila až s koncem konkurzu v roce 2013 Lhůta k vypracování rozsudku byla prodloužena z důvodu složitosti a rozsahu věci dne 14. 7. 2016 do 31. 8. 2016. Rozsudek byl účastníků vypraven dne 23. 8. 2016. Žalobci podali dne 8. 9. 2016 blanketní odvolání. Asistentka soudce je vyzvala k zaplacení soudního poplatku, přičemž žalobci proti tomuto usnesení podali námitky. Soud napadené usnesení dne 6. 10. 2016 potvrdil a vyzval žalobce k doplnění odvolání (prokázáno č.l. 390, 391, 394, 404, 411, 417, 420, 425, 428 a 430).

16. Žalobci dne 19. 10. 2016 požádali o osvobození od soudních poplatků a dne 2. 11. 2016 doplnili své odvolání. Dne 8. 11. 2016 vyzval soud žalobce k doložení majetkových poměrů, které žalobci svými podání ze dne 23. 11. 2016 a 30. 11. 2016 doložili. Dne 24. 1. 2017 osvobodila asistentka soudce žalobce částečně od soudního poplatku a současně je vyzvala k úhradě. Proti usnesení se žalobci dne 15. 2. 2017 odvolali, neboť požadovali úplné osvobození od soudního poplatku. Dále podali dne 3. 3. 2017 proti usnesení o soudním poplatku námitky, soud dne 21. 3. 2017 změnil usnesení obsahující výzvu k soudnímu poplatku tak, že se nevydává (prokázáno č.l. 434, 438, 443, 447, [číslo], 561, 566, 568, 570, 574, 577 a 578).

17. Soud vyzval dne 24. 3. 2017 žalobce k doplnění odvolání proti usnesení o částečném osvobození od soudního poplatku a dne 31. 3. 2017 tak žalobci učinili. Dne 6. 4. 2017 předložil obvodní soud spis Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání, který rozhodnutí soudu prvního stupně dne 17. 5. 2017 potvrdil a usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobců dne 23. 5. 2017. Usnesením ze dne 11. 7. 2017 vyzval soud žalobce k úhradě soudního poplatku, který žalobci dne 19. 7. 2017 uhradili. Soud vyzval dne 21. 7. 2017 [právnická osoba] k vyjádření k odvolání, které společnost dne 9. 8. 2017 podala. Následně obvodní soud spis předložil dne 24. 8. 2017 Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání (prokázáno č.l. 579, 582, 590, 592, 595, 600, 601, 603, 607, 610 a 611)

18. Městský soud nařídil jednání na 18. 10. 2017, na kterém potvrdil rozhodnutí obvodního soudu. Rozsudek byl rozeslán 20. 11. 2017 a dne 22. 1. 2018 žalobci podali dovolání, návrh na odklad výkonu rozhodnutí a žádost o osvobození od soudního poplatku. Na základě pokynu soudu ze dne 29. 1. 2018 doložili žalobci své majetkové poměry dne 13. 2. 2018. Soud dne 22. 2. 2018 usnesením osvobodil žalobce od soudních poplatků. Následně vyzval 27. 2. 2018 [právnická osoba] k vyjádření k podanému dovolání, načež společnost požádala podáním ze dne 19. 3. 2018 o prodloužení lhůty. Soud lhůtu prodloužil do dne 30. 3. 2018, přičemž se společnost vyjádřila dne 28. 3. 2018. Spis předložil obvodní soud Nejvyššímu soudu dne 9. 4. 2018 (prokázáno č.l. 612, 614, 615, 617, 621, 639, 650, 697, 705, 709, 710, 724 a 731).

19. Nejvyšší soud svým usnesením ze dne 13. 6. 2018 rozhodl o odkladu vykonatelnosti (č.l. 733). Rozsudkem ze dne 14. 8. 2018, který byl vypraven a zástupci žalobců doručen 3. 9. 2018, Nejvyšší soud zrušil rozsudek městského a obvodního soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že dovolání je přípustné, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné závisí na vyřešení otázky hmotného práva, jaký vliv na běh promlčecí doby zástavního práva ve smyslu ustanovení § 112 obč. zák. má okolnost, že v průběhu konkurzu na majetek obligačního dlužníka, do kterého zástavní věřitel řádně přihlásil svou pohledávku zajištěnou zástavním právem, jsou nemovitosti tvořící předmět zástavního práva vyloučeny ze soupisu majetku konkurzní podstaty obligačního dlužníka, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Stran této otázky Nejvyšší soud učinil závěr, že je-li zástava pravomocně vyloučena ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadce, zástavní právo již nemůže být v rámci konkurzu realizováno a může být nadále uplatňováno jen v řízení o žalobě zástavního věřitele podané proti zástavnímu dlužníku. Pro stavení běhu promlčecí lhůty není za těchto okolností významné, že dále pokračuje konkurzní řízení. (čl.736, 738).

20. Obvodní soud nařídil dne 26. 9. 2018 ústní jednání na 26. 11. 2018. Současně vyzval strany k vyjádření ve věci samé v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu. Dne 30. 10. 2018 se vyjádřila [právnická osoba], přičemž dne 16. 11. 2018 dala asistentka soudce pokyn k přeposlání vyjádření druhé straně. Na ústním jednání dne 26. 11. 2018 vyhlásil soud rozsudek, kterým se žaloba zamítá a určuje se, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem. Rozsudek byl referován k vypravení dne 18. 12. 2018 a účastníkům byl doručen 21. 12. 2018 a 28. 12. 2018 (prokázáno čl. 747, 774, 781, 782 a 790)

21. Společnost [anonymizováno] se proti rozsudku dne 4. 1. 2019 odvolala. Soud vyzval společnost dne 10. 1. 2019 k úhradě soudního poplatku, který dne 18. 1. 2019 složila. Dále ji soud dne 21. 1. 2019 vyzval k doplnění odvolání, přičemž tak učinila 31. 1. 2019. Soud vyzval žalobce k vyjádření k odvolání dne 13. 2. 2019. Obvodní soud předložil spis Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání dne 5. 3. 2019. Městský soud nařídil jednání na 27. 3. 2019. Žalobci se dne 19. 3. 2019 vyjádřili k podanému odvolání. Městský soud svým rozsudkem 21 Cdo 1564/2018-738 ze dne 27. 3. 2019 potvrdil rozhodnutí obvodního soudu a částečně změnil náklady řízení. Právnímu zástupci žalobců byl rozsudek doručen dne 23. 4. 2019 (prokázáno č.l. 792, 796, 801, 806, 816, 819, 820, 830 a 833).

22. Z exekučního spisu [spisová značka] vedeného soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], má soud za prokázané následující skutečnosti:

23. Společnost [anonymizováno] podala dne 30. 11. 2017 exekuční návrh k vymožení povinnosti žalobců uložené obvodním soudem. Soudní exekutor vydal dne 18. 12. 2017 vyrozumění o zahájení exekuce, výzvu k dobrovolnému plnění, exekuční příkaz prodejem podílů na nemovitostech, Výzva, vyrozumění o zahájení exekuce a exekuční návrh včetně exekučního titulu byl žalobkyni 1 a žalobci 2 doručen 22. 12. 2017, žalobci 3 dne 31. 12. 2017 a žalobci 4 byly listiny vhozeny dne 22. 12. 2017 do schránky. Společnost exekutorovi dne 20. 12. 2017 sdělila, že jí žalobci nic neuhradili (prokázáno č.l. 19, 21, doručenkou 3-6).

24. Usnesením ze dne 12. 2. 2018 ustanovil exekutor znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí k ocenění spoluvlastnických podílů. Znalec zaslal dne 6. 6. 2018 znalecký posudek exekutorovi. (prokázáno č.l. 27 a znaleckým posudkem [číslo] 2018). Dne 21. 6. 2018 podali žalobci návrh na odklad výkonu exekuce, kterému exekutor usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 6. 2018 vyhověl tak, že provedení exekuce odložilo do doby pravomocného rozhodnutí o dovolání podaném povinnými a vedeném Nejvyšším soudem pod sp.zn. [spisová značka]. Usnesení bylo právním zástupcům účastníků doručeno 29. 6. 2018. Žalobci podali dne 30. 5. 2019 návrh na zastavení exekuce s argumentací rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2019. Usnesením datovaným 3. 6. 2019 exekutor [právnická osoba] vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s návrhem na zastavení exekuce. Společnost se vyjádřila dne 19. 6. 2019 tak, že souhlasí a zároveň souhlasí s návrhem, aby žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekučního řízení. Usnesením ze dne 5. 9. 2019 zastavil exekutor vedenou exekuci, přičemž náklady ve výši 24 260,50 Kč byly uloženy k úhradě žalobcům. Náhrada nákladů ve spojení s exekučním řízením se účastníkům nepřiznala. V odůvodnění bylo uvedeno, že žalobci se domáhali zastavení exekuce, společnost souhlasila a obě strany nepožadovaly náhradu účelně vynaložených nákladů, které jim s exekučním řízením vznikly. Rozhodnutí bylo účastníkům doručeno 26. 6. 2019 a 27. 6. 2019. Do výroku ohledně nákladů exekuce se žalobci dne 10. 7. 2019 odvolali. K odvolání se společnost vyjádřila dne 24. 7. 2019. Věc byla postoupena Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 23. 8. 2019 změnil výrok o nákladech tak, že náklady exekutorovi a náklady žalobců v odvolacím řízení bude hradit [právnická osoba] (prokázáno č.l. 37, 47, 51, 58 a doručenkami).

25. Z uplatnění nároku na náhradu škody ze dne 22. 10. 2019 a stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 17. 6. 2021 soud zjistil, že žalobci dne 22. 10. 2019 uplatnili u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 704 963,20 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou posuzovaných řízení. Žalovaný dne 17. 6. 2021 z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě nárok neuznal, neboť dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo 26. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

27. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, („ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], nebo nesprávným úředním postupem.

28. Podle § 6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Podle § 6 odst. OdpŠk je tímto úřadem, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení, Ministerstvo spravedlnosti.

29. Podle § 14 a OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

30. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

31. Dle § 31 odst. 2 OdpŠk může poškozený náhradu nákladů řízení uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

32. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k <i>a) celkové délce řízení,</i> <i>b) složitosti řízení,</i> <i>c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,</i> <i>d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a</i> <i>e) významu předmětu řízení pro poškozeného.</i> 33. Po právní stránce soud věc posoudil jako nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy způsobené při výkonu státní moci dle zákona o odpovědnosti za škodu. Nejprve se zabýval soud otázkou, zda jsou splněny podmínky řízení. Žalobci se návrhem podaným žalovanému dne 22. 10. 2019 domáhali zaplacení částky 704 963,20 Kč. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 4. 2020 se domáhali zaplacení stejné částky. Podle § 14 odst. 3 téhož zákona je uplatnění nároku na náhradu škody u příslušného orgánu podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 téhož zákona se poškozený může u soudu domáhat náhrady škody pouze tehdy, pokud do šesti měsíců jeho nárok nebyl plně uspokojen. V daném případě ke dni podání žaloby nárok žalobců, uplatněný u žalovaného ve výši 704 963,20 Kč uspokojen nebyl. V této části tedy podmínky byly řízení splněny.

34. Dále se soud zabýval otázkou, zda byla v daném případě naplněna podmínka, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to tím, že řízení nebylo skončeno v přiměřené lhůtě a docházelo v něm k průtahům řízení. Přiměřenost délky soudního řízení i právo na projednání bez zbytečných průtahů jsou součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), tak i právními předpisy mezinárodního původu, které jsou ve smyslu čl. 10 Ústavy součástí právního řádu a mají při aplikaci přednost před zákonem. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu. Otázku přiměřenosti délky řízení v posuzované věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a s příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva („ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73), že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti Itálii ze dne 8. 12. 1983, § 37), že jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (srov. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40) a že chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (srov. rozsudek ESLP ve věci [anonymizováno] proti Francii ze dne 10. 7. 2001, § 28). Při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti.

35. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že v posuzovaném nalézacím a exekučním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Nalézací řízení bylo zahájeno dne 18. 5. 2012 a skončilo právní mocí rozsudku Městského soud v Praze 23. 4. 2019, trvalo tedy celkem 6 let 11 celých měsíců, resp. 83 celých měsíců. Žalobci lze přisvědčit, že řízení začíná podáním žaloby, ovšem toto z hlediska posuzování přiměřenosti délky řízení a vzniku případné nemajetkové újmy platí pouze pro osobu, která žalobu podala a vystupovala v řízení jako žalobce, neboť od tohoto okamžiku čekala na rozhodnutí a mohla trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání žaloby, ale až od okamžiku, kdy se o podání žaloby a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Z provedeného důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 4 vyplynulo, že v předmětném řízení byli žalobci v postavení žalovaných a žaloba jim byla doručena v různých termínech, soud tak musel období, po které mohl jednotlivý žalobce průběh řízení vnímat a tento se jej mohl dotýkat, posoudit individuálně. Žalobkyni 1 byla žaloba doručena dne 1. 2. 2013 a tedy pro ni řízení trvalo 6 let a necelé 3 měsíce. Žalobci 2 byla žaloba uložena na poště 27.5.2013 a jelikož si ji nevyzvedl, následně vhozena do schránky 7.6.2013, počítáno od tohoto dne, kdy se skutečně mohl s žalobou seznámit, trvalo pro žalovaného 2 řízení 5 let a necelých 11 měsíců. Žalobci 3 byla vhozena žaloba do schránky dne 18. 12. 2012 takže pro něj řízení trvalo cca 6 let a 4 měsíce. Pro žalobce 4 řízení trvalo 6 let a necelých 5 měsíců, neboť žalobu převzal dne 5. 12. 2012 osobně. Exekuční řízení se částečně krylo s nalézacím řízením. Exekuční návrh byl žalobcům 1, 2 a 4 doručen dne 22. 12. 2017 a žalobci 3 dne 31. 12. 2017, poslední rozhodnutí vydal Městský soud v Praze dne 23. 8. 2019. Exekuční řízení tedy trvalo necelé dva roky. Soud nicméně při posuzování relevantní délky trvání řízení zohlednil, že žalobcům muselo být zřejmé, že bude exekuce neúspěšná již ve chvíli, kdy Nejvyšší soud zrušil exekuční titul dne 14. 8. 2018 a jeho rozsudek byl zástupci žalobců doručen 3. 9. 2018. Po této chvíli byli žalobci v minimální nejistotě ohledně svých práv.

36. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, bylo posuzované nalézací řízení složitější po skutkové i procesní stránce. Obvodní soud prověřoval procesní způsobilost [právnická osoba] k námitkám žalobců. Vzhledem k tomu, že se jednalo o právnickou osobu cizího státu (založenou dle kyperského práva a se sídlem na Kypru), bylo na dokazování procesní způsobilosti zvýšená potřeba časové dotace. Obvodní soud si nejprve vyžádal od Ministerstva spravedlnosti kyperský zákon o obchodních společnostech a dotázal se na vedení společnosti ke dni podání žaloby. Po odpovědi ministerstva provedl dožádání na Kypr (ohledně výpisu z obchodního rejstříku) a také nechal část kyperského zákona přeložit. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, konkrétně ve věci samé rozhodoval dvakrát Obvodní soud pro Prahu 4, dvakrát Městský soud v Praze a jednou Nejvyšší soud. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění svých práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na administrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.) tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Žalobci opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků, přičemž museli doložit své majetkové poměry, které soud následně zkoumal, např. pouze od podání blanketního odvolání žalobců dne 8.9.2016 do zaplacení soudního poplatku z tohoto odvolání dne 19.7.2017 uplynulo (s ohledem na žádost o osvobození od soudního poplatku, doplňování podkladů žalobci a následné odvolání žalobců do rozhodnutí, kterým byli osvobozeni od povinnosti hradit soudní poplatek pouze částečně), více než 10 měsíců, ačkoli soud řádně ve věci postupoval. Tato skutečnost se také podepsala na délce řízení. K prodloužení řízení vedlo i zpracování znaleckého posudku v oboru písmoznalectví. Po právní stránce bylo řízení relativně složité, neboť se jednalo o řízení na zaplacení částky z výtěžku prodeje nemovitostí na základě zástavní smlouvy. Žalobci namítali, že obvodní soud měl vyřešit otázku promlčení přednostně, avšak tak se skutečně stalo. Obvodní soud posoudil otázku promlčení tak, že při svém původním rozhodování námitku neshledal důvodnou, tímto postupem se neodchýlil od konstantní judikatury, neboť jak vyplynulo rozhodná otázka, pro jejíž odlišné posouzení Nejvyšší soud následně věc vrátil soud prvního stupně, dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena. Nejvyšší soud se přiklonil k jinému názoru stran stavení běhu promlčecí lhůty a rozhodnutí nižších soudů zrušil, s tím, že tato konkrétní otázka nebyla dříve judikatorně řešena. Složitost exekučního řízení se soudu jeví jako standardní.

37. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů), je možno konstatovat, že úkony v obou posuzovaných řízeních byly v zásadě činěny v přiměřených lhůtách. Žalobci ve svých podáních ani žádné konkrétní prodlevy či průtahy neoznačili. Pouze poukazovali na skutečnost, že po vynesení rozsudku Nejvyšším soudem trvalo celé řízení už jen 7 měsíců do pravomocného rozhodnutí. Tuto otázku však zdejší soud vyřešil, jak je výše uvedeno. Z počátku řízení Obvodní soud pro Prahu 4 opakovaně žádal Městský soud o připojení spisu [spisová značka], přičemž z důvodu nemožnosti připojení spisu (podání opravných prostředků) přerušil posuzované nalézací řízení na dobu 7 měsíců.

38. Pokud jde o jednání žalobců, tito k celkové délce řízení žádným zohlednitelným způsobem nepřispěli. K problémům s doručováním na počátku řízení (které i tak nelze přičítat žalobcům a byly by přičteny k procesní složitosti) došlo před dobou relevantní ve vztahu k žalobcům, a soud je tak ve svém hodnocení nijak nezohledňoval. Skutečnost, že právní zástupce žalobců založil po opakovaných výzvách soudů plné moci po necelých dvou měsících, nepovažoval soud ve světle trvání jiných procesních úkonů protistrany za výraznější přispění k délce řízení.

39. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce, tento soud hodnotil jako mírně zvýšený. Předmětem posuzovaného řízení byl spor o zaplacení z výtěžku z jejich nemovitosti, a nejednalo se tedy o řízení s typově zvýšeným významem, za která jsou judikaturou standardně považována řízení [anonymizováno], opatrovnická, ve věcech osobního stavu apod. Žalobci však čelili hrozbě prodeje nájemního domu a po určitou dobu s ním ani nesměli nakládat, přičemž tyto skutečnosti význam řízení zvětšují.

40. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudů v posuzovaném řízení) či nelze (zejména složitost řízení z hlediska skutkového a procesního) přičítat státu či která kladla zvýšený důraz na rychlost řízení (zvýšený význam řízení pro žalobce), dospěl soud k závěru, že posuzovanou dobu nalézacího řízení v délce, která byla pro žalobce rozhodná, tj. od 5 let a 11 měsíců až do 6 let a pěti měsíců (dle toho, o kterého žalobce se jedná), ani dobu exekučního řízení, kdy reálně žalobci mohli být v nejistotě stran způsobu jakým řízení skončí pouze od jeho zahájení, tj. od prosince 2017 do rozhodnutí Nejvyššího soudu o zrušení exekučního titulu v srpnu 2018, resp. jeho doručení zástupci žalobců dne 3. 9. 2018, celkem tedy po dobu cca 8 měsíců, nelze v daném případě považovat za dobu nepřiměřenou, a že tedy nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona o odpovědnosti za škodu. Argumentace žalobců, že exekuční řízení bylo vedeno zbytečně, neboť bylo ve výsledku zastaveno, je z tohoto hlediska bez relevance, neboť žalobci brojili proti samotné délce řízení, neuplatnili konkrétní újmu, která by vznikla jeho bezdůvodností. Celkově má soud za to, že v případě obou řízení byl průběh v zásadě plynulý, a pakliže zde byly časové úseky, ve kterých byla plynulost řízení mírně narušena, byly odůvodněny konkrétními okolnostmi a nedošlo v důsledku nich k zásadnějšímu prodloužení s ohledem na celkovou délku řízení. Soud má rovněž za to, že postup soudů byl koncentrovaný, a proto jej nelze klást žalované k tíži, když pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.).

41. Stran nároku na náhradu škody ve výši 56 240,80 Kč pro každého žalobce odpovídající vynaloženým nákladům na právní zastoupení v exekučním řízení, soud shledal, že takový nárok žalobců není dán, neboť předmětné náklady žalobci mohli a měli uplatnit v exekučním řízení, kde by se o nich standardně rozhodovalo. Pokud žalobci předmětné náklady neuplatnily v exekučním řízení, nemohou nyní tytéž náklady úspěšně uplatnit z titulu nároku na náhradu škody. Podle komentáře k zák. OdpŠk v systému ASPI (WK, [anonymizováno] [jméno] [jméno]): Podmínkou přiznání náhrady škody je nemožnost poškozeného náhradu nákladů řízení uplatnit v původním řízení na základě procesních předpisů. Odkaz na procesní předpisy znamená, že je možno náhradu škody přiznat jen u těch nákladů řízení, které procesní předpis nahradit neumožňuje. Pokud jejich náhradu procesní předpis umožňuje, je náhrada škody vyloučena, bez ohledu na to, že poškozenému v původním řízení přiznány nebyly, například z důvodu jeho procesního neúspěchu nebo čistě proto, že mu je rozhodující orgán v rámci své diskrece nepřiznal ([ústavní nález], [spisová značka]). Z toho důvodu dospěl zdejší soud v souladu s § 31 odst. 2 zákona o odpovědnosti škodu k názoru, že došlo k přetržení příčinné souvislosti, když náklady žalobci mohli úspěšně uplatnit v exekučním řízení a nelze je proto úspěšně uplatnit v rámci projednávané žaloby. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl.

42. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení celkem ve výši 1 800 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady nákladů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za šest úkonů, které v řízení učinil, a to vyjádření žalované k žalobě ze dne 18.6.2021 (za vyjádření ze dne 19.10.2021 soud úkon nepřiznal, neboť žalovaná se mohla vyjádřit v jednom podání), za účast na jednání dne 4.11.2021 a dne 18.1.2022 (každé jednání v rozsahu 2 úkonů, neboť obě přesahovala 2 hodiny) a dne 3. 3.2022, podle § 2 odst. 3 vyhlášky činí částka za úkon 300 Kč.

43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal okolnosti pro její prodloužení. Proto rozhodl o nákladech nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.