17 C 348/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 32 150,37 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 5 190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 29.8.2023 do 6. 12. 2023 a z částky 5 190 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a s úrokem 15 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 8. 2023 do 6. 12. 2023 a z částky 5 190 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 633,62 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 26 823,62 Kč od 13.4.2023 do 28.8.2023, z částky 21 823,62 Kč od 29. 8. 2023 do 6. 12. 2023 a z částky 21 633,62 Kč od 7. 12.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 5 326,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 619,47 Kč, úroku z částky 32 150,37 Kč ve výši 18,9 % ročně od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023 a ve výši 15 % ročně od 3. 5. 2023 do 28. 8. 2023, z částky 27 150,37 Kč 15 % ročně od 29. 8. 2023 do 6. 12. 2023, z částky 26 960,37 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 12. 2023 do zaplacení, a dále co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky z částky 5 326,75 Kč od 13. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 514,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku, 32 150,37 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 7. 5. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne spolu uzavřeli ke smlouvě dodatek [číslo] jehož podpisem požádal žalovaný o poskytnutí kontokorentu ve výši 40 000 Kč. Dne 8. 5. 2019 mu žalobkyně poskytnutí kontokorentu schválila a umožnila mu jej na jeho běžném účtu čerpat. Nedílnou součástí dodatku byly podmínky pro používání kontokorentu. Žalobkyně při poskytnutí kontokorentu vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a to jak z osobních informací poskytnutých přímo žalovaným, tak z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného – úvěrová zpráva z [anonymizováno], který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací, a dále informace z některých společností patřících do skupiny [anonymizováno] na základě souhlasu, který žalovaný udělil žalobkyni v rámcové smlouvě. Žalovaný však porušil podmínky poskytování kontokorentu, pročež v souladu s obchodními podmínkami přistoupila žalobkyně dne 3. 4. 2023 k zesplatnění kontokorentu. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2023. Při zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 32 150,37 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 1 619,47 Kč Vedle toho požadovala žalobkyně smluvní úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 32 150,37 Kč od 3. 4. 2023 do 2. 5. 2023, smluvní úrok ve výši 15 % ročně ode dne 3. 5. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z žalované částky ode dne 13. 4. 2023 do zaplacení. Žalovaný do podání žaloby nic nezaplatil.

2. Žalobkyně vzala svým podáním ze dne 27. 12. 2023 žalobu zpět co do částky 5 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 000 Kč ode dne 29. 8. 2023 do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 190 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 190 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, neboť žalovaný dne 29. 8. 2023 (tj. po podání žaloby) zaplatil částku 5 000 Kč a dne 7. 12. 2023 zaplatil částku 190 Kč. Proto soud řízení v uvedeném rozsahu dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. výrokem I zastavil.

3. Žalobkyně se z jednání před soudem konaného dne 9. 1. 2024 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

5. Žalobkyně jako banka a žalovaný jako klient dne 7. 5. 2019 uzavřeli rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] (prokázáno rámcovou smlouvou [číslo] o našich službách včetně platebních ze dne 7. 5. 2019; obchodními podmínkami účinnými od 15. 8. 2018 a 28. 11. 2022). Téhož dne uzavřeli žalobkyně a žalovaný k rámcové smlouvě dodatek [číslo] prostřednictvím kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent 40 000 Kč a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí dodatku byly Podmínky pro používání kontokorentu. Úroková sazba spotřebitelského úvěru – kontokorentu činila 18,90 % p.a. Žalovaný se zavázal splatit kontokorent do jednoho roku od prvního čerpání a k datu měsíční splatnosti úroků mít na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc (prokázáno dodatkem [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] podmínkami pro používání kontokorentu účinné od 19. 5. 2019 a 21. 4. 2022 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Před uzavřením dodatku prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného v databázi Bankovního registru klientských informací. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem ve výši 200 000 Kč z podnikatelské činnosti (prokázáno úvěrovou zprávou z 7. 5. 2019 a přehledem – žádost o úvěr).

6. Vzhledem k tomu, že žalovaný závažně porušil podmínky kontokorentu, přistoupila žalobkyně dne 3. 4. 2023 k zesplatnění kontokorentu. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 3. 4. 2023 a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 33 769,84 Kč do dne 12. 4. 2023. Výzva byla žalovanému odeslána dne 4. 4. 2023 (prokázáno výzvou k zaplacení dluhu – předžalobní výzva z 3. 4. 2023, poštovním podacím archem s datem podání 4. 4. 2023). Při zesplatnění byla dlužná pohledávka kontokorentu tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 32 150,37 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 1 619,47 Kč. Od uzavření dodatku stran kontokorentu žalovaný na smluvní úrok z kontokorentu zaplatil celkem částku 5 326,75 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu a výpisem z běžného účtu od 10. 4. 2022 do 18. 5. 2023).

7. Exekučním příkazem přikázáním pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb ze dne 23. 1. 2023 vydaným Pražskou správou sociálního zabezpečení – Územní pracoviště [obec a číslo] bylo žalobkyni přikázáno, aby z účtu žalovaného nevyplácela po dobu trvání exekuce peněžní prostředky do výše 10 275 Kč (vykonatelného nedoplatku) a 500 Kč (exekučních nákladů) a uvedené částky správě sociálního zabezpečení vyplatila (prokázáno exekučním příkazem z 23. 1. 2023). V souvislosti s exekucí byl zablokován účet žalovaného č. [bankovní účet] a účet č. [bankovní účet] od 24. 1. 2023 do 4. 8. 2023 (detaily exekuce). Z účtu žalovaného č. [bankovní účet] byla na exekuční příkaz uhrazena dne 4. 8. 2023 částka 3 204,18 Kč. Na účet žalovaného byla dne 29. 8. 2023 připsána částka 5 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na dluh žalovaného. Dne 7. 12. 2023 byla na účet žalovaného připsána částka 190 Kč, kterou žalobkyně rovněž započetla na dlužnou částku (prokázáno výpisem z běžného účtu od 29. 8. 2023 do 7. 12. 2023).

8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

9. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentu ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně žalovanému umožnila na jeho účtu čerpat kontokorent 40 000 Kč, přičemž smluvní úrok činil 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši těchto úroků a kontokorent splatit do jednoho roku od počátku jeho čerpání. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

11. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

12. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě dat z bankovního registru klientských informací a z žalovaným poskytnutých informací. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný v rámci žádosti o půjčku žalobkyni sdělil, že jako podnikatel dosahuje výdělku ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně však nepředložila žádný důkaz, z nějž by bylo možné učinit závěr, že ověřila, že žalovaný skutečně dosahoval měsíčního příjmu v takové výši (např. daňové přiznání, výpisy z účtu). Žalobkyně sice soudu předložila výpisy z účtu žalovaného za období po uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale ani z nich nevyplývá, že by žalovaný dosahoval tvrzeného příjmu. Ve své žádosti žalovaný žádné výdaje neuvedl, pročež žalobkyně stran výdajů žalovaného vycházela z částky 3 410 Kč dle své interní expertní analýzy. Tato částka zjevně neodpovídá standardním nákladům na živobytí dospělé osoby (bydlení, stravu, ošacení). Věřitel by v dané situaci neměl vycházet z minimální částky nezbytné pro přežití, ale z reálných nákladů spotřebitele, které běžně má, k tomu by měl vzít v úvahu jeho sociální i rodinnou situaci, jistotu zaměstnání, způsob bydlení apod. Z důkazů ani tvrzení žalobkyně se tedy nepodává, že by tyto skutečnosti jakkoli zkoumala. Žalobkyně v řízení ani netvrdila, že by skutečné výdaje žalovaného jakkoliv zjišťovala (např. nájemní smlouvou, výpisy z účtu s výdaji, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií), a že by je následně porovnala s příjmy, jak jí ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z předložených listin stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tedy dle soudu nebylo možno jakkoliv dovodit, zda je žalovaný schopen splácet spotřebitelský úvěr (kontokorent), když žalobkyně nezjistila a neověřila skutečné příjmy a výdaje žalovaného, resp. toto v řízení nedoložila.

13. Proto soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Přestože žalovaný nevznesl námitku neplatnosti smlouvy, přihlédl soud k neplatnosti smlouvy, neboť důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru. Ve znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platného a účinného od 29. 5. 2022 je výslovně uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle původního znění platného a účinného do 28. 5. 2022 (tedy v době uzavření smlouvy) mohl spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, i toto znění zákona však bylo nutno interpretovat tak, že soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou vyšších soudů, dle které důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele spočívá na poskytovateli úvěru, tj. soud je povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout i bez návrhu (srov. rozsudek [anonymizována dvě slova] ve věci C [číslo] a C [číslo], či nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy by tak žalobkyně měla dle citovaného ustanovení pouze nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 32 150,37 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný žalobkyni před podáním žaloby uhradil částku 5 326,75 Kč (žalobkyní započtených na smluvní úrok), proto mu na jistině zbývá zaplatit částka 26 823,62 Kč. Po podání žaloby zaplatil částku 5 000 Kč dne 29. 8. 2023 a částku 190 Kč dne 7. 12. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v průběhu celého řízení zcela pasivní, nemohl soud blíže zkoumat jeho majetkové poměry pro určení splatnosti jistiny. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 12. 4. 2023 výzvou k plnění ze dne 3. 4. 2023, která byla žalovanému odeslána následujícího dne prostřednictvím poštovní přepravy. Splatnost jistiny proto nastala marným uplynutím lhůty k plnění dne 12. 4. 2023 a dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením nesplacené části jistiny, tj. dne 13. 4. 2023. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 13. 4. 2023 do 28. 8. 2023 (kdy následující den žalovaný zaplatil částku 5 000 Kč) z částky 26 823,62 Kč, úrok z prodlení ode dne 29. 8. 2023 do 6. 12. 2023 (kdy následující den žalovaný zaplatil částku 190 Kč) z částky 21 823,62 Kč a úrok z prodlení z částky 21 633,62 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a v tomto rozsahu jí ho proto soud dle § 1968 a § 1970 o.z. přiznal, přičemž jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 21 633,62 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 26 823,62 Kč od 13. 4. 2023 do 28. 8. 2023, z částky 21 823,62 Kč od 29. 8. 2023 do 6. 12. 2023 a z částky 21 633,62 Kč od 7. 12. 2023, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

15. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku IV podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 514,20 Kč, přičemž tato částka představuje 34,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 287 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.