17 C 355/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 14 365,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně jdoucím od 25. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 365,47 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 204 Kč jdoucím od 12. 12. 2022 do 24. 7. 2023 a z částky 3 204 Kč jdoucím od 25. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 883,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 14 365,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 11. 2022. Uvedla, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Nesplacený dluh z této smlouvy představuje kromě jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč, poplatek za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatek za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za informační SMS servis ve výši 29 Kč. Úvěr včetně poplatků byl splatný 11. 12. 2022. Žalovaný však žalobkyni nic neuhradil. S ohledem na prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo domáhat se po žalovaném příslušenství dluhu, kterým je zákonný úrok z prodlení od 12. 12. 2022. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala částku 1 161,47 Kč představující kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za 90 dní prodlení žalovaného od 12. 12. 2022 do 12. 3. 2023.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne 9. 1. 2024 omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku dne 11. 11. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 900 Kč a poplatkem za volitelné služby ve výši 304 Kč splatit v jednorázové splátce ve výši 13 204 Kč se splatností dne 11. 12. 2022 Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně (smlouvou o spotřebitelském úvěru včetně popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně).

6. Žalobkyně před ověřením smlouvy prověřila totožnost žalovaného (autorizací ověření totožnosti a BankID výpisem).

7. Žalobkyně dne 11. 11. 2022 odeslala na účet žalovaného částku 10 000 Kč (přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a sdělením [právnická osoba] z 15. 12. 2023).

8. Žalobkyně zpracovala sjetinu s názvem výpis o posouzení úvěruschopnosti, kde uvedla, že čistý měsíční příjem žalovaného byl 23 000 Kč, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 102 606 Kč. Žalovaný bydlel sám v domácnosti, výši pravidelných měsíčních výdajů nesdělil. Žalobkyně jeho minimální výdaje vypočetla na částku 4 995 Kč. Disponibilní příjem tak byl vyčíslen na 18 000 Kč, ze sjetiny se nepodává, na základě jakých konkrétních dokladů byly tyto skutečnosti zjištěny a ověřeny, v případě výdajů je však zjevné, že se jedná pouze o odhadované výdaje. Ve sjetině s názvem identifikované příjmy dále žalobkyně uvedla, že v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele 102 606 Kč Příjem byl spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem (výpisem o posouzení úvěruschopnosti a identifikovanými příjmy).

9. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného výzvou z 14. 7. 2023 k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána dne 14. 7. 2023 (předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2023 včetně podacího lístku).

10. Další důkazy ([anonymizováno] obecné principy posuzování a filozofie společnosti, sazebník platný a souhlas se zpracováním osobních údajů) soud neprováděl, neboť měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci.

11. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud podle následujících právních ustanovení:

12. Soud věc posoudil po právní stránce podle následujících ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru („ zákon“). Podle § 2395 a násl. o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 13 204 Kč se žalovaný zavázal žalobkyni splatit ve v jedné splátce ve výši 13 204 Kč do dne 11. 12. 2022. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, proto jde dle § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu. Jedná se o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány v obchodních podmínkách, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá reálnou možnost je ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku (příp. jiných předpisů) před zneužitím postavení podnikatele.

14. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů je mimo jiné povinen ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona posoudit s náležitou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr. Posouzení se má primárně zakládat na informacích získaných od spotřebitele, subsidiárně je možné použít informace z jiných zdrojů, typicky z lustrace spotřebitele v příslušných databázích. Je přitom třeba dbát na to, aby byly dostatečným způsobem zjištěny nejen příjmy spotřebitele, ale rovněž jeho výdaje, a to včetně celkové dluhové zátěže.

15. Pokud by se žalobkyně dostavila na jednání, poučil by ji soud dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. stran povinnosti doložit, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Jelikož se však žalobkyně k prvnímu nařízenému jednání konanému dne 9. 1. 2024 nedostavila, vzdala se tak dobrodiní poučení. Soud není povinen poskytovat poučení žalobkyni písemně, obzvláště ne tehdy, je-li strana zastoupena advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]:„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“).

16. V posuzované věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně (poskytovatelka spotřebitelského úvěru) úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně dva dokumenty - výpis o posouzení úvěruschopnosti a identifikované příjmy, v nichž jsou vyčísleny příjmy a výdaje žalovaného s tím, že příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu. Z těchto důkazů však nelze zjistit, z čeho v nich tvrzené údaje dovodila, jak byly zjištěny a doloženy. Žádné důkazy, které by osvědčovaly konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně nedoložila. Nepředložila ani důkazy, z kterých by vyplývalo, že při posuzování úvěruschopnosti žalované měla skutečně k dispozici ověřené informace o jeho skutečných měsíčních výdajích (např. výpisy z účtu s výdaji, nájemní smlouvu, smlouvu s operátorem, smlouvu s poskytovatelem energií apod.) a o jeho skutečných měsíčních příjmech (např. výplatní páskou, pracovní smlouvu nebo výpisy z účtu), které by následně porovnala. Žalobkyně tedy neprokázala, že by před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Naopak z doložených sjetin je zjevné, že poměry žalovaného řádně nezjistila. Od žalovaného nezjistila jeho reálné výdaje (minimální výdaje vypočetla na 4 995 Kč, což je částka, která sotva může odpovídat, v situaci, kdy žalovaný musí hradit minimálně svou obživu a bydlení). Neodpovídající se jeví též zjištění stran příjmu, kdy doložený příjem žalobkyně uvádí mnohonásobně vyšší, než příjem uváděný žalovaným, z údajů není zřejmé, zda se jedná o pravidelný příjem a z čeho jej žalovaný čerpá, není ani zřejmé, zda se vůbec žalobkyně zabývala otázkou, zda nemá žalovaný další závazky, případně v jaké výši.

17. Proto soud v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. S ohledem na absolutní neplatnost posuzované smlouvy tak žalobkyně má dle citovaného ustanovení pouze nárok pouze na vydání poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Žalovaný zůstal v řízení pasivní, soud tedy neměl možnost zjišťovat jeho majetkové poměry a stran splatnosti jistiny vycházel ze skutečnosti, že pokud měl žalovaný v úmyslu se smluvně zavázat k vrácení jistiny včetně úroku ve lhůtě do 11. 12. 2022, pak tedy vrácení samotné jistiny k výzvě věřitele následující až po tomto datu odpovídalo jeho možnostem. Soud proto stran splatnosti jistiny vycházel z první výzvy k peněžitému plnění, která byla prokazatelně odeslána do sféry žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 14. 7. 2023, která byla žalovanému odeslána téhož dne. V souladu s § 573 o.z. byla výzva žalovanému doručena dne 19. 7. 2023. Následně běžela lhůta 3 dnů uvedená ve výzvě k zaplacení, a to až do dne 24. 7. 2023, kdy nastala splatnost částky. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. dne 25. 7. 2023. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 25. 7. 2023 dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a soud jej proto v tomto rozsahu přiznal.

18. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 10 000 Kč jdoucím od 25. 7. 2023 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

19. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o spotřebitelském úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 883,23 Kč, přičemž tato částka představuje 39,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 30,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 365,47 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.