17 C 361/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní titul Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená titul . jméno jméno , advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalované domáhala úhrady částky [částka] se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 7,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby jí uhradil částku ve výši [částka] spolu s příslušenstvím, a to z titulu žalobkyně ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně svůj nárok dovozovala ze smlouvy sjednané dne [datum] mezi žalovanou a původním věřitelem společností [právnická osoba] (v žalobě sice původně žalobkyně uvedla, že smlouva byla dne [datum] uzavřena [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], soud nicméně vycházel z pozdějšího podání žalobkyně ze [datum], kde tato tvrzení fakticky opravila, jak je uvedeno výše). Na základě předmětné smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], která měla být splacena spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] dne [datum]. Zápůjčka byla poskytnuta na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] Smlouva o zápůjčce byla sjednána elektronicky přes webové stránky [webová adresa]. Žalovaná zápůjčku v poskytnuté výši čerpala, avšak po datu splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Žalobkyně po žalované požaduje zaplatit dlužnou částku na jistině ve výši [částka] a dále nesplacený poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z prodlení z celkové částky [částka], a to od [datum]. Žalobkyně pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní.

2. Žalovaná se žalobě nevyjádřila.

3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) když žalobkyně se z jednání omluvila, aniž včas požádala z důležitého důvodu o odročení a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce, datované [datum], kde jako účastníci byli uvedeni společnost [právnická osoba] a žalovaná, soud zjistil, že na základě této listiny označené jako smlouva o zápůjčce se měla společnost [právnická osoba] zavázat žalované poskytnout půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaná měla zavázat vrátit spolu s poplatky ve výši [částka]. Na smlouvě absentuje podpis žalované. Na smlouvě je uvedeno číslo bankovního účtu žalované, a to [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila svoji tvrzenou pohledávku na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum] [titul]. [jméno] [jméno]). Bankovní účet [bankovní účet] není veden na jméno žalované, neodpovídá ani rodné číslo či adresa (prokázáno sdělením ČSOB ze dne [datum]). Další důkazy soud neprováděl, neboť s ohledem na skutečnost, že bylo prokázáno, že účet, na který měly být poskytnuty prostředky, není účtem žalované a s ohledem na absenci žalobkyně u jednání, nebylo možno této poskytnout ani příslušné poučení, jevilo se další dokazování z hlediska předmětu řízení nadbytečné.

6. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. z.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 obč. z. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Dle § 3 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Věřitelem se rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen„ ZSÚ“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru dopadá jeho úprava na některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen„ spotřebitelský úvěr“). Podle § 524 obč. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

7. Po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních soud shledal, že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně neprokázala pasivní legitimaci žalované. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaná měla vůči ní dluh, kterého se žalobou domáhá. Žalobkyně neprokázala, že předmětná smlouva o zápůjčce byla s žalovanou skutečně řádně uzavřena, když nebylo prokázáno, jakým způsobem a že skutečně žalovaná smlouvu uzavřela. Sjetina nadepsaná„ Smlouva o Zápůjčce“ navíc působí krajně nevěrohodně i s ohledem dataci [datum] a užitý výraz„ zápůjčka“, který nebyl tehdy platným a účinným občanským zákoníkem užíván, neboť byl zaveden až zák. č. 89/2012 Sb. V řízení byl k návrhu žalobkyně proveden důkaz dotazem na banku, přičemž z odpovědi soud zjistil, že číslo účtu, na který žalobkyně tvrdila, že žalované její právní předchůdkyně zaslala poskytnuté prostředky je veden na jméno jiné osoby, jiného rodného čísla a adresy. Soud tak dospěl k závěru, že žalobní tvrzení žalobkyně byla nepravdivá, když uvedla, že poskytnuté peněžní prostředky zaslala žalované na její účet. V řízení naopak bylo prokázáno, že žalovaná nebyla v rozhodné době majitelkou účtu, na který měly být finanční prostředky připsány. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání (a to ačkoli, ji soud na nesoulad důkazu vyžádaného od banky s žalobními tvrzeními písemně upozornil a musela tedy předpokládat, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní neunáší), soud ji nemohl poučit a vyzvat dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů stran toho, že pohledávka vůči žalované skutečně vznikla. Žalobkyně tak neunesla své břemeno tvrzení a důkazní, a proto soud žalobu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v řízení měla plný úspěch žalovaná. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, když byla po celou dobu řízení nečinná. Soud tak nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků.