17 C 369/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Stříbrnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 9 955 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 955 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 955 702 Kč od 19. 5. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 920 673,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen uhradit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 soudní poplatek ve výši 497 786 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen na nákladech řízení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku, jejíž výše bude určena samostatným usnesením, a to do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobou podanou dne 14. 12. 2017 se [celé jméno původního účastníka], [datum narození] (dále jen„ původní žalobce“), domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil povinnost žalovanému zaplatit mu 9 955 702 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opíral o smlouvu o půjčce, kterou s žalovaným uzavřel dne 12. 12. 2005 a na jejímž základě půjčil žalovanému částku 5 000 000 Kč (dále také jen„ smlouva“). Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit nejpozději do 31. 12. 2007 včetně úroku ve výši 15 % ročně z dlužné částky, který byl splatný vždy k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Pro případ nesplnění dluhu strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení. [příjmení] 5 000 000 Kč byla převedena na účet žalovaného dne 14. 12. 2005. Dne 30. 10. 2010 původní žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o splátkách s výslovným uznáním dluhu (dále také jen„ dohoda“), na jejímž základě žalovaný uznal svůj dluh v celkové výši 10 167 502 Kč a zavázal se ho uhradit částkou 20 000 Kč do 25. 11. 2010 a následně pravidelnými splátkami po 120 000 Kč vždy k 25. květnu a 25. listopadu příslušného roku až do úplného zaplacení. Podpisem této dohody počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. Žalovaný následně na dluh zaplatil 211 800 Kč, zbylou část dluhu ve výši 9 955 702 Kč stále dluží. Původní žalobce zároveň požadoval přiznat zákonný úrok z prodlení od 19. 5. 2015, neboť na dluh bylo naposledy plněno dne 18. 5. 2015.

2. Současně s žalobou původní žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků, jeho žádosti soud vyhověl usnesením ze dne 2. 3. 2018, jímž přiznal původnímu žalobci plné osvobození od soudních poplatků.

3. Žalovaný ve svých vyjádřeních předně namítl nedostatek procesní způsobilosti původního žalobce, který nejpozději v lednu 2017 nebyl schopen samostatně právně jednat, a tedy udělit plnou moc dne 5. 10. 2017 své právní zástupkyni. V té době již u původního žalobce existovala [anonymizováno] porucha, pro niž byl následně omezen na svéprávnosti, a to tím spíše, že návrh na omezení svéprávnosti byl podán již dne 24. 11. 2016. Rozsudkem byl následně omezen mj. co do způsobilosti uzavírat smlouvy, kam spadá i udělování plné moci, a bylo mu umožněno hospodařit pouze s jeho měsíčním příjmem. Plná moc je tedy neplatná a žalobu podala osoba bez procesní způsobilosti. V rámci opatrovnického řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. [ulice], dle něhož byla původnímu žalobci diagnostikována duševní porucha, v jejímž důsledku by mu hrozila závažná újma případným právním jednáním v době vyšetření. Původní žalobce si nadto v popisu svého zdravotního [anonymizováno] účelově protiřečí podle toho, co je pro něj výhodné. Žalovaný dal rovněž soudu podnět, aby odejmul původnímu žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť původní žalobce v průběhu let před podáním žaloby odklonil svůj majetek na blízké osoby a svou nemajetnost si zapříčinil svým nadstandardně nákladným způsobem života.

4. Žalobní nárok žalovaný označil za neoprávněný, neboť podpisy na smlouvě o půjčce a dohodě o uznání dluhu nejsou jeho vlastnoručními podpisy, nadto je zřejmé, že oba podpisy na daných dokumentech se výrazně odlišují a v řízení byly předloženy toliko kopie těchto listin. Přitom platí, že pravost a správnost soukromé listiny má prokazovat ten, kdo se jí dovolává, v tomto případě tedy žalující strana. Dohoda nebyla opatřena parafami, ačkoliv to bylo mezi účastníky běžné. Žalovaný však obecně nesporoval, že v minulosti nějaké dohody s původním žalobcem podepisoval. Dle čl. III odst. 6 dohody byla vystavena na úhradu celkové dlužné částky směnka, tedy byla vystavena směnka pro soluto, která nahradila původní závazek ze smlouvy o půjčce novým směnečným závazkem. Této skutečnosti si původní žalobce jakožto právnicky vzdělaná osoba musel být vědom. Žalovaný dluh v plném rozsahu splnil vystavením směnky pro soluto a původní žalobce se mohl domáhat svého nároku pouze řádným a včasným uplatněním směnky. To však neučinil, a proto jsou nároky ze směnky již promlčeny. V každém případě je pak promlčen nárok na zákonné úroky z prodlení v období od 19. 5. 2010 do 13. 12. 2014, neboť žaloba byla podána dne 14. 12. 2017 Smlouva o půjčce je dále neplatná, neboť byla uzavřena za stavu tísně a v rozporu s dobrými mravy. Tato skutečnost vyplývá ze samotného znění čl. I odst. 2 smlouvy, dle něhož je půjčka účelově určena na překlenutí momentální finanční tísně dlužníka, a ve smlouvě bylo sjednáno nepřiměřené úrokové zatížení dlužníka v celkové výši 43,75 % ročně. V dohodě o uznání dluhu konečně není řádně specifikován uznávaný dluh, neboť žalovaný měl uznat dluh na úroku za období od ledna 2007 do října 2010. Žalovaný přitom nevěděl, že dluh, který měl uznávat, je promlčen, úroky tedy nemohl platně uznat. Nadto je přesvědčen, že uhradil na dluh více, než tvrdí původní žalobce.

5. Dne 26. 10. 2018 původní žalobce zemřel a soud nadále pokračoval v řízení s žalobkyní jakožto jeho právní nástupkyní.

6. Žalobkyně ohledně námitky absence procesní způsobilosti zdůraznila, že v době podpisu plné moci byl původní žalobce plně svéprávný, ostatně ani na základě opatrovnického rozsudku nebyl omezen v udělování plných mocí. Žalobkyně odkázala na § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“ či„ nový občanský zákoník“), dle něhož nikdo nesmí utrpět nedůvodnou újmu mj. pro nedostatek rozumu nebo pro závislost svého postavení. Nadto z odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti plyne, že v době pohovoru se soudem se původní žalobce cítil zcela zdráv, a pohovor byl uskutečněn přibližně v době udělení plné moci. Při udělené plné moci tedy rozpoznávací schopnosti původního žalobce nebyly zásadním způsobem omezeny. Zpochybnění pravosti podpisů považuje žalobkyně pouze za obstrukci žalovaného, z obsahu smlouvy je nepochybné, že vystavená směnka měla pouze zajišťovací povahu, neboť vůle stran směřovala k úhradě dluhu převodem na účet v dohodnutých splátkách. Na této skutečnosti nic nemůže změnit zcela izolovaná věta, že směnka je vystavena na úhradu celkové dlužné částky. Žalovaný tvrzenou tíseň ničím neprokázal a ve smlouvě zmíněná„ finanční tíseň“ byla pouze právním důvodem uskutečněné půjčky. Žalovaný si mohl vypůjčit peníze od kohokoliv jiného a zcela jistě nebyl nucen uzavřít smlouvu s původním žalobcem v navrženém znění. I pokud by žalovaný v době podpisu nevěděl o tom, že uznává promlčený dluh, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta.

7. Žalovaný dále upřesnil svou finanční tíseň v době uzavírání smlouvy tak, že v roce 2004 si vzal půjčku od pana [jméno] [příjmení] ve výši 2 000 000 Kč, aby jejím prostřednictvím pomohl [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]“), uhradit dlužné nájemné. Žalovaný byl ředitelem [právnická osoba] [anonymizováno], která si pronajímala nebytové prostory za účelem provozování posilovny. Částku 2 000 000 Kč [právnická osoba] [anonymizováno] převedla společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [příjmení]“). Dne 30. 9. 2004 pan [jméno] [příjmení] (předseda představenstva [právnická osoba] [anonymizováno]) předal [jméno] [příjmení] akcie [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavu za danou půjčku. Žalovanému nebyla půjčka nikdy vrácena, což však žalovaný nemůže prokázat, neboť se jedná o negativní tvrzení. Dne 14. 12. 2005 žalovaný poskytl půjčku ve výši 2 000 000 Kč ve prospěch pana [příjmení], dopisem ze dne 11. 12. 2009 ho žalovaný vyzval k vrácení této půjčky, ovšem bezúspěšně. Z téhož dopisu vyplývá, že pan [příjmení] vystavil ve prospěch pana [příjmení] směnku znějící na 1 800 000 Kč, v níž žalovaný figuroval jako avalista. Městský soud v Praze vydal směnečný platební rozkaz dne 19. 10. 2009, dle něhož pan [příjmení] svůj dluh neuhradil a pan [příjmení] se zaplacení směnečného peníze začal domáhat po žalovaném. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný byl ve finanční tísni z důvodu svého ekonomického napojení na [právnická osoba] [anonymizováno], do níž investoval a z níž mu plynul jediný příjem. [příjmení] [jméno] [příjmení] se rovněž nacházela ve špatné finanční situaci, čehož si byl původní žalobce nepochybně vědom, neboť této společnosti dne 9. 3. 2005 poskytl půjčku ve výši 5 000 000 Kč. Nadto je zřejmé, že původní žalobce byl velmi zběhlý a své právnické vzdělání užíval způsobem, který lze přirovnat k lichvářským praktikám. Žalovaný nebyl schopen doložit další písemnosti, které v rozhodné době uzavíral s původním žalobcem, neboť právní vztahy byly řešeny i jen ústní formou, případně byly vystavovány směnky bez podpisu příslušných dohod. Žalovaný si však byl jist, že vystavil směnku na dluh, který je předmětem tohoto sporu, ovšem směnka mu nebyla vrácena a nedisponuje její kopií či skenem.

8. Dle žalobkyně žalovaný neprokázal svou finanční tíseň, neboť z jeho tvrzení toliko vyplynulo, že se účastnil vysoce rizikových transakcí, které mu ani jako řediteli společnosti (tj. jejímu zaměstnanci) nepříslušely. Nadto je zřejmé, že ve finanční tísni byla spíše [právnická osoba] [anonymizováno], půjčka byla zajištěna zástavním právem, a tedy věřitel mohl být uspokojen právě ze zástavy. Žalovaný neprokázal, že mu půjčka nebyla vrácena. Dále platí, že pokud žalovaný byl schopen půjčovat třetím osobám vysoké částky, jistě se nenacházel ve špatné finanční situaci. Přitom není možné, aby se žalovaný zbavoval peněž svým neprofesionálním a nerozumným jednáním a poté si půjčil s tím, že nebude-li splácet, prohlásí smlouvu o půjčce za neplatnou. Žalobkyni je známo, že žalovaný v době poskytnutí sporné půjčky pořizoval vybavení posilovny v částce 5 009 395 Kč bez DPH, což přibližně odpovídá právě výši zapůjčené částky. Půjčka, kterou původní žalobce poskytl [právnická osoba] [anonymizováno], mu byla vrácena dne 9. 12. 2005.

9. Ohledně vypracovaného znaleckého posudku žalovaný dodal, že nečinil sporným podpis na smlouvě o půjčce, ale pouze podpis na dohodě o uznání dluhu. Oba podpisy se však dle znalce v podstatných rysech odlišují, neboť znalec dospěl k závěru, že podpis na smlouvě nemohl být použit jako vzor k technickému padělání sporného podpisu. Více než polovina srovnávacích podpisů byla pouze kopiemi (27 podpisů z celkem 51), znalec přezkoumatelně neoznačil listiny se srovnávacími podpisy a u některých neuvedl, kdy byl podpis pořízen. Sporný podpis znalec porovnával s podpisy z odlišných období, u nichž chybí časová souvislost.

10. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů, znaleckého posudku a účastnického výslechu žalovaného a dospěl k následujícím zjištěním:

11. Dne 12. 12. 2005 původní žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě původní žalobce poskytl žalovanému 5 000 000 Kč. Dle čl. I bodu 2. byla půjčka účelově určena na překlenutí momentální finanční tísně dlužníka. Žalovaný se zavázal splatit danou částku jednorázově nejpozději do 31. 12. 2007 a dále měsíčně platit úroky z dlužné částky vždy k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Strany sjednaly úrok ve výši 15 % ročně a pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení (smlouvou o půjčce ze dne 12. 12. 2005).

12. Dne 14. 12. 2005 zaslal původní žalobce na účet žalovaného částku 5 000 000 Kč (výpisem z účtu původního žalobce ze dne 14. 12. 2005).

13. Dne 30. 10. 2010 uzavřel původní žalobce s žalovaným dohodu o splátkách s výslovným uznáním dluhu dlužníkem, v němž učinili nesporným, že žalovaný svůj závazek ze smlouvy o půjčce ke dni podpisu dohody nesplnil. Celková dlužná částku činila 10 167 502 Kč, z níž 5 000 000 Kč představovalo jistinu, 2 580 002 Kč úroky ve výši 15 % ročně z částky 5 000 000 Kč za dobu od ledna 2007 do října 2010 ponížené o částečné platby dlužníka ve výši 294 998 Kč, a 2 587 500 Kč smluvní pokutu za období od 1. 1. 2008 do 31. 10. 2010. Žalovaný se zavázal uhradit dluh částkou 20 000 Kč do 25. 11. 2010 a následně pravidelnými splátkami po 120 000 Kč splatnými vždy k 25. květnu a 25. listopadu příslušného roku až do úplného zaplacení, a to převodem na účet či v hotovosti. Účastníci dále sjednali ztrátu výhody splátek v případě neuhrazení byť jen jediné splátky ke dni splatnosti, v takovém případě však již dlužník nebyl nadále povinen hradit smluvní úrok a smluvní pokutu. Pokud by dlužník uhradil ke dni 31. 12. 2012 částku 7 500 000 Kč, zbylá část dluhu mu měla být prominuta.

14. Dle čl. III bodu 6 dohody dlužník s podpisem dohody vystavil na úhradu celkové dlužné částky směnku. V případě, že dojde k úhradě částky 7 500 000 Kč za výše sjednaných podmínek, věřitel se zavázal do 10 pracovních dní po zániku této dohody vrátit dlužníkovi směnku (dohodou o splátkách s výslovným uznáním dluhu dlužníkem ze dne 30. 10. 2010).

15. Z účtu [jméno] [příjmení] byla odeslána s poznámkou„ [celé jméno žalovaného] – splátka“ původnímu žalobci dne 24. 11. 2010 částka 20 000 Kč, dne 22. 7. 2011 částka 2 000 Kč, dne 10. 10. 2012 částka 5 000 Kč, dne 7. 11. 2012 částka 5 000 Kč, dne 18. 3. 2013 částka 5 000 Kč, dne 6. 4. 2013 částka 5 000 Kč, dne 9. 9. 2014 částka 5 000 Kč, dne 8. 10. 2014 částka 5 000 Kč, dne 17. 3. 2015 částka 5 000 Kč (výpisem z účtu původního žalobce).

16. Z účastnické výpovědi žalovaného soud zjistil, že se žalovaný s původním žalobcem znali od roku 1991 a vzájemně si půjčovali peníze, žalovaný půjčil peníze původnímu žalobci kolem roku 2001. Žalovaný následně rozjížděl se [právnická osoba] [anonymizováno] projekt, který bylo třeba financovat. Původní žalobce poskytl této společnosti půjčku, neboť se znal s předsedou představenstva panem [příjmení], následně však mezi nimi došlo ke konfliktu a původní žalobce chtěl půjčku vrátit. Půjčka byla vrácena, žalovaný však jakožto ředitel [právnická osoba] [anonymizováno] potřeboval projekt financovat, zejména hradit nájem ve výši půl milionu korun měsíčně, a proto si vypůjčil peníze od původního žalobce, které užil ve prospěch této společnosti. Jednalo se o částku 5 000 000 Kč, které užil na úhradu nájemného, tyto peníze si půjčil od původního žalobce, neboť banky mu nebyly v té době ochotny půjčovat. Žalovaný očekával, že se projekt podaří nastartovat a vložené prostředky se mu vrátí. Poté se však pan [příjmení] dostal do konfliktu s pronajímatelem prostor, kde společnost působila, nájemní smlouva byla vypovězena a projekt skončil. Žalovaný se snažil dluh splácet, v roce 2010 však narostl na částku 10 000 000 Kč a v té době podepsal původnímu žalobci směnku. I nadále se snažil dluh splácet, převážně v hotovosti, žalovaný nevěděl, z jakého důvodu zasílala platby původnímu žalobci jeho bývalá manželka, neboť v té době již byli rozvedeni. Původní žalobce a žalovaný si v minulosti běžně vystavovali směnky na vzájemné dluhy, žádné další dohody spolu se směnkou uzavírány nebyly. Žalovaný si nebyl vědom, že by podepsal dohodu o uznání dluhu ze dne 30. 10. 2010, nadto tato dohoda není parafována, ačkoliv s původním žalobcem stránky běžně parafovali. Žalovaný potvrdil, že smlouvu o půjčce ze dne 12. 12. 2005 podepsal (účastnickým výslechem žalovaného). 17. [příjmení] [jméno] [příjmení] převedla dne 30. 6. 2004 částku 2 000 000 Kč na účet [právnická osoba] [příjmení] (pokladním dokladem ze dne 30. 6. 2004).

18. Ing. [jméno] [příjmení] předal panu [jméno] [příjmení] [anonymizováno] kusů akcií [právnická osoba] [anonymizováno] v celkové hodnotě 2 000 000 Kč jako zástavu za půjčku žalovanému v hodnotě 2 000 000 Kč splatnou dne 31. 12. 2004 (potvrzením Ing. [příjmení] ze dne 30. 9. 2004).

19. Původní žalobce uzavřel dne 9. 3. 2005 se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o půjčce, na jejímž základě této společnosti půjčil 5 000 000 Kč. Splatnost dluhu byla sjednána do jednoho roku spolu s úrokem ve výši 15 % z dlužné jistiny. [příjmení] [jméno] [příjmení] smlouvu podepsala prostřednictvím Ing. [jméno] [příjmení], předsedy představenstva (smlouvou o půjčce ze dne 9. 3. 2005).

20. Původní žalobce uzavřel dne 9. 3. 2005 dohodu o ručení s Ing. [jméno] [příjmení] jako ručitelem, na jejímž základě se ručitel zavázal uhradit věřiteli částku 5 000 000 Kč na jistině a 750 000 Kč na úrocích, pokud [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto dlužník neuhradí věřiteli tento dluh sama. Závazek dlužníka vznikl na základě smlouvy o půjčce ze dne 9. 3. 2005 se splatností do 9. 3. 2006 (dohodou o ručení ze dne 9. 3. 2005).

21. Dne 9. 3. 2005 původní žalobce uzavřel s Ing. [jméno] [příjmení] smlouvu o zajišťovacím převodu družstevního podílu v Bytovém družstvu [část obce], [IČO], za účelem zajištění pohledávky původního žalobce vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 9. 3. 2005 (smlouvou o zajišťovacím převodu členských práv a povinnosti v Bytovém družstvu [část obce] ze dne 9. 3. 2005). Tytéž strany uzavřely dne 9. 3. 2005 rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnických práv k nemovitému majetku za účelem zajištění výše uvedené pohledávky původního žalobce (smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnických práv k nemovitému majetku ze dne 9. 3. 2005).

22. Původní žalobce poskytl dne 11. 3. 2005 [právnická osoba] [anonymizováno] 5 000 000 Kč, která tuto částku vrátila dne 9. 12. 2005 (výpisem z účtu původního žalobce ze dne 11. 3. 2005 a 9. 12. 2005).

23. Dne 15. 12. 2005 zaslal žalovaný částku 2 000 000 Kč Ing. [jméno] [příjmení] (výpisem z účtu žalovaného ze dne 15. 12. 2005).

24. Dne 11. 12. 2009 právní zástupce žalovaného zaslal dopis, jímž vyzval k vrácení částky 2 000 000 Kč, kterou poskytl dne 15. 12. 2005 bez určení data splatnosti. Zároveň se dotázal, zda již zaplatil dluh ze směnky, který měl vůči panu [jméno] [příjmení] ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný směnku avaloval a na den 7. 1. 2010 bylo u Městského soudu v Praze nařízeno jednání ohledně platnosti avalu. Dopis je zaslán neoznačenému adresátovi (dopisem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 11. 12. 2009).

25. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 rozhodl, že směnečný platební rozkaz ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. [číslo jednací], se ponechává v platnosti. V dané věci se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal po žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím s odkazem na směnku vlastní, kterou vystavil Ing. [jméno] [příjmení] dne 1. 9. 2008 se splatností dne 31. 1. 2009 a žalovaný převzal směnečné rukojemství. Směnečný dlužník dluh ze směnky neuhradil a směnečný věřitel se rozhodl nárok uplatnit vůči žalovanému (rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, č. j. [číslo jednací]).

26. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví soud zjistil, že znalec označil sporný podpis předpokládaného znění„ [celé jméno žalovaného]“ v rubrice s doložkou [celé jméno žalovaného] na originálu listiny dohoda o splátkách s výslovným uznáním dluhu ze dne 30. 10. 2010 za pravý spontánní podpis žalovaného. Znalec vycházel z celkem 51 srovnávacích podpisů žalovaného, přitom měl k dispozici originál sporného podpisu na dohodě a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo jednat o tzv. technický padělek (nebyly zjištěny stopy po kopírování, předkreslení, protlačení, gumování atd.). Podpis na smlouvě o půjčce nebyl užit jako vzor k technickému padělání sporného podpisu, a to mj. s ohledem na opačný slovosled těchto podpisů. Přibližně jedna třetina srovnávacích podpisů sestávala z kopií a dvě třetiny z originálů. Jednalo se o podpisy z delšího časového období od počátku 90. let do současnosti, což umožňovalo zmapovat vnitřní přirozenou variabilitu standardních podpisů žalovaného z delšího časového období. Veškeré podpisy mezi sebou vykazovaly vzájemnou tvarovou a konstrukční integritu. Některé kopie srovnávacích podpisů nebyly příliš vysoké kvality, i tak však byly využitelné. Sporný podpis vykazoval se srovnávacími podpisy pouze znaky shodné nebo podobné, přičemž tyto shody byly podpořeny nenarušenou kvalitou psacího tahu. S ohledem na to znalec stanovil kladný kategorický závěr zkoumání, neboť pro jinou hypotézu žádný ze znaků nesvědčil (znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, odvětví písmoznalectví, specializace ruční písmo ze dne 30. 5. 2022, [číslo]).

27. Při výslechu znalec dodal, že za nejdůležitější považoval podpisy ze září roku 2006 a 2008 a dále konkretizoval datum vyhotovení podpisů, u nichž toto opomněl uvést ve znaleckém posudku. Některé srovnávací podpisy byly v kopiích, ovšem tato skutečnost nebyla na překážku znaleckému zkoumání. Rozsah časového období srovnávacích podpisů byl výhodou, neboť umožnil vysledovat postupnou variabilitu podpisů žalovaného v průběhu času (výslechem znalce ze dne 15. 11. 2022).

28. Původní žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2017 (předžalobní upomínkou ze dne 8. 10. 2017 včetně 2x doručenky).

29. Z důkazu dokumenty ze sbírky listin společnosti [právnická osoba] soud nezjistil žádné pro věc podstatné skutečnosti.

30. Soud zamítl návrh na provedení důkazu účastnickým výslechem žalobkyně a rozhodnutím Policie ČR ze dne 25. 1. 2008, neboť tyto důkazy jsou pro řešení sporu nadbytečné.

31. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

32. Dne 12. 12. 2005 původní žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě původní žalobce poskytl žalovanému 5 000 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal vrátit do 31. 12. 2007 s úroky ve výši 15 % ročně. Půjčka byla účelově určena na překlenutí momentální finanční tísně dlužníka. Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky. Žalovaný obdržel tuto částku dne 14. 12. 2005. Dne 30. 10. 2010 strany uzavřely dohodu, na jejímž základě žalovaný uznal celkový dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 10 167 502 Kč a zavázal se jej uhradit částkou 20 000 Kč do 25. 11. 2010 a následně pravidelnými splátkami po 120 000 Kč pod ztrátou výhody splátek. Žalovaný vystavil zároveň na úhradu celkové dlužné částky směnku. Dle znaleckého posudku je podpis na dohodě o uznání dluhu pravým spontánním podpisem žalovaného. Žalovaný uhradil původnímu žalobci dne 24. 11. 2010 částku 20 000 Kč, poslední splátku z účtu své bývalé manželky zaslal dne 17. 3. 2015. Zbylý dluh neuhradil ani navzdory předžalobní upomínce.

33. Žalovaný byl ředitelem [právnická osoba] [anonymizováno], jejímž prostřednictvím chtěl realizovat projekt spočívající v provozování posilovny. Pan [anonymizována dvě slova] půjčil žalovanému 2 000 000 Kč se splatností 31. 12. 2004, za účelem zajištění této půjčky předal Ing. [jméno] [příjmení], předseda představenstva [právnická osoba] [anonymizováno], 20 kusů akcií této [právnická osoba] [anonymizováno] jako zástavu. [příjmení] [jméno] [příjmení] převedla dne 30. 6. 2004 částku 2 000 000 Kč na účet [právnická osoba] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] si na financování projektu půjčila od původního žalobce dne 9. 3. 2005 částku 5 000 000 Kč splatnou do jednoho roku, ručitelem dluhu byl Ing. [jméno] [příjmení], který zároveň sjednal ve prospěch původního žalobce smlouvu o zajišťovacím převodu družstevního podílu a vlastnických práv k nemovitému majetku. [příjmení] [jméno] [příjmení] vrátila půjčku dne 9. 12. 2005. Dne 12. 12. 2005 žalovaný uzavřel s původním žalobcem smlouvu o půjčce, která je předmětem sporu, neboť banky mu nebyly ochotny půjčit. Žalovaný dle svých slov peníze užil na úhradu nájemného, projekt však skončil neúspěchem. Žalovaný se snažil dluh splácet dál, vystavil původnímu žalobci směnku, podpisu dohody o uznání dluhu si však nebyl vědom. Dne 15. 12. 2005 zaslal žalovaný částku 2 000 000 Kč Ing. [jméno] [příjmení], dne 11. 12. 2009 právní zástupce žalovaného zaslal dopis, v němž vyzval k vrácení této částky. Dne 1. 9. 2008 vystavil Ing. [jméno] [příjmení] směnku znějící na 1 800 000 Kč ve prospěch [jméno] [příjmení], žalovaný převzal směnečné rukojemství. Na základě směnečného platebního rozkazu byl žalovaný povinen směnečný dluh uhradit.

34. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr:

35. Nejprve se soud zabýval otázkou splnění podmínek řízení ve smyslu § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tedy zda původní žalobce disponoval procesní způsobilostí pro zahájení a následné vedení tohoto řízení.

36. Předně je třeba vzít v potaz, že původní žalobce udělil plnou moc své zástupkyni v projednávané věci dne 5. 10. 2017 a žaloba byla podána dne 14. 12. 2017. V této době byl původní žalobce plně svéprávný, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že ačkoliv řízení o omezení svéprávnosti bylo zahájeno dne 24. 11. 2016, k pravomocnému rozhodnutí dané věci došlo až dne 15. 3. 2018, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 1. 2018, č. j. [číslo jednací]. Přitom platí, že do okamžiku právní moci rozhodnutí o omezení svéprávnosti je nutno na osobu nahlížet jako na plně svéprávnou, neboť teprve soud rozsudkem stanoví, zda a v jakém rozsahu svéprávnost této osoby omezí. Do okamžiku pravomocného rozsudku soudu nadto není určen opatrovník, a tedy neexistuje osoba oprávněná za dotyčného jednat. V době udělení plné moci a zahájení řízení tedy neexistovala osoba oprávněná právní jednání schválit a toto jednání by neměl pravomoc schválit ani soud, neboť původní žalobce byl v době uskutečnění právního jednání plně svéprávný.

37. Soud nezpochybňuje, že v souladu s judikaturou vyšších soudů (srov. žalovaným citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. [spisová značka]) by řízení bylo stiženo nedostatkem podmínek, pokud by původní žalobce udělil plnou moc své právní zástupkyni pod vlivem duševní poruchy, v jejímž důsledku by k danému právnímu jednání neměl dostatečné ovládací a rozpoznávací schopnosti. Uvedený nedostatek podmínek řízení by však měl v souladu s výše citovanými judikáty toliko odstranitelnou povahu, neboť ke zhojení této vady by postačovalo, aby po omezení svéprávnosti žalobce jeho opatrovník udělení plné moci dodatečně schválil. Taktomu bylo i v nyní projednávaném případě, neboť žalobkyně jakožto opatrovnice původního žalobce jeho jednání dodatečně schválila udělením plné moci ke dni 15. 3. 2018, tj. ke dni omezení svéprávnosti původního žalobce. Soud si je vědom skutečnosti, že udělení plné moci opatrovnicí nebylo schváleno opatrovnickým soudem, ačkoliv iniciování soudního řízení nelze obecně považovat za běžnou záležitost, a to tím spíše, pokud se týká takto vysoké částky. Zároveň však soud zohlednil, že původní žalobce dne 26. 10. 2018 zemřel, což z podstaty věci vylučuje, aby jeho právní jednání bylo dodatečně schváleno. Nadto platí, že pokud by řízení o schválení právního jednání bylo iniciováno před datem úmrtí původního žalobce, v důsledku jeho smrti by muselo být zastaveno.

38. Z výše uvedené plyne, že pokud by soud přistoupil na argumentaci žalovaného, ve své podstatě by zbavil původního žalobce možnosti uplatnit svůj nárok u soudu: v době udělení plné moci by jeho právní jednání nemohlo být schváleno, neboť původní žalobce byl plně svéprávný, a následně by dodatečnému schválení bránilo jeho úmrtí. Koncepce občanského zákoníku je však naopak vystavena na principu ochrany zranitelných osob, podle něhož nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu. Tato zásada, která je v obecné rovině vyjádřená v § 3 odst. 2 písm. c) o. z, se pak konkrétně projevuje mj. v ustanoveních upravujících právní jednání osoby omezené na svéprávnosti, jež zakotvují presumpci platnosti jednání opatrovance. V tomto smyslu dle § 65 odst. 1 a 2 o. z. platí, že jednal-li opatrovanec sám, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu a toto právní jednání se považuje za platné, pokud jej opatrovník schválil. V řešeném případě je nepochybné, že si původní žalobce nezpůsobil újmu udělením plné moci a uplatněním svého nároku u soudu, ale daným postupem naopak hájil své oprávněné zájmy. Ke dni právní moci rozsudku o omezení svéprávnosti žalobkyně plnou moc dodatečně schválila a po úmrtí původního žalobce v zahájeném řízení řádně pokračovala. Za této situace soud považuje za zcela nepřiměřené, aby soud zamezil původnímu žalobci v přístupu k soudu tím, že by zpětně shledal jeho právní jednání neplatné.

39. Pouze nad rámec výše uvedeného soud dodává, že dle odůvodnění rozsudku o omezení svéprávnosti zdravotní stav původního žalobce kolísal, neboť v době zhlédnutí soudem doznal výrazného zlepšení oproti období, kdy se původní žalobce podrobil vyšetření znalcem. Při zhlédnutí soudem dne 16. 8. 2017 se původní žalobce cítil zdráv a bez zdravotních problémů, které by ho omezovaly. V říjnu 2017 pak udělil své právní zástupkyni plnou moc. Ačkoliv tedy zdejší soud nevedl dokazování stran zdravotního stavu původního žalobce, lze podpůrně přihlédnout i k popisu jeho zdravotního stavu v rozsudku o omezení svéprávnosti, dle něhož v době udělení plné moci netrpěl natolik závažnými obtížemi, které by ovlivnily jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti.

40. Ze všech výše uvedených důvodů soud shledal, že řízení netrpělo nedostatkem podmínek řízení, pro nějž by muselo být zastaveno. O věci samé soud uvážil takto:

41. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

42. V řešeném případě se spor týkal smlouvy o půjčce ze dne 12. 12. 2005 a dohody o uznání dluhu ze dne 30. 10. 2010; rozhodné právní vztahy tedy vznikly před účinností nového občanského zákoníku (před 1. 1. 2014), a proto se řídí dosavadní právní úpravou.

43. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

44. Podle § 558 ObčZ uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

45. Dle § 110 odst. 1 ObčZ bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

46. Podle § 37 odst. 1 ObčZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

47. Původní žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu § 657 ObčZ, na základě které původní žalobce poskytl žalovanému 5 000 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 31. 12. 2007 spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny. Žalovaný nezpochybňoval pravost svého podpisu na smlouvě o půjčce, ovšem namítal její neplatnost ve smyslu § 37 ObčZ, neboť byl nucen smlouvu uzavřít s ohledem na tíseň, v níž se v dané době nacházel. Soud předně uvádí, že z hlediska posouzení této námitky nepovažoval za rozhodující, že dle znění čl. I. bodu 2. smlouvy byla půjčka účelově určena na překlenutí momentální finanční tísně dlužníka. Naopak se shodně s žalobkyní domnívá, že tento článek obsahuje toliko právní důvod půjčky, jímž byla potřeba žalovaného získat finanční prostředky. Ostatně je nepochybné, že pokud by se žalovaný ve finanční tísni nenacházel, jistě by neměl důvod peníze si půjčovat. Z logiky věci si subjekty půjčují peníze proto, že jim samým se nedostávají a zároveň mají ekonomickou či jinou potřebu penězi v daném okamžiku disponovat. Z izolované věty obsažené ve smlouvě o půjčce tedy nelze vyvozovat neplatnost smlouvy ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ.

48. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaný svou finanční tíseň neprokázal ani popisem okolností v době uzavření smlouvy. Z tvrzení žalovaného vyplynulo, že hlavním důvodem potřeby financí byl podnikatelský projekt, do nějž žalovaný investoval, a očekával, že se mu vložené investice navrátí. K tomu je však třeba uvést, že zvýšená potřeba financí v začátcích podnikání je zcela běžná, přičemž podnikatelé by si nepochybně měli být vědomi rizika případného neúspěchu a postupovat s přiměřenou opatrností tak, aby byli schopni dostát svým závazkům. Nadto je z popisu okolností zřejmé, že finanční potřebu měla především [právnická osoba] [anonymizováno], které původní žalobce rovněž poskytl půjčku, ovšem tato společnost půjčku řádně vrátila a tedy lze se domnívat, že finančními prostředky disponovala. Pokud se žalovaný následně rozhodl zajistit finanční prostředky sám, bylo nepochybně jeho povinností zhodnotit, zda je vhodné, aby se zavázal ze smlouvy o půjčce sám jakožto fyzická osoba, a zejména zda bude schopen půjčku vrátit. Žalovaný rovněž uváděl, že spornou půjčku užil na platbu nájemného, z provedených důkazů však vyplynulo, že v dané době byl nad rámec toho schopen sám půjčit 2 000 000 Kč Ing. [příjmení]. Co se týče půjčky, kterou si žalovaný vzal od pana [příjmení], v její souvislosti bylo sjednáno zástavní právo, a tedy dluh žalovaného mohl být uhrazen právě prostřednictvím zástavy. Ohledně dluhu ze směnky je pak třeba zdůraznit, že směnka byla podepsána dne 1. 9. 2008 a uplatněna dne 19. 10. 2009, chybí zde tedy časová souvislost s projednávaným případem.

49. S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že žalovaný uzavřel smlouvu o půjčce z důvodu podnikatelského záměru, který, jak sám uvedl, špatně manažersky odhadl. Ačkoliv lze mít pro tuto skutečnost pochopení, zároveň není možné riziko podnikání přenášet na věřitele, a následně se vyvázat z plnění svých závazků prostřednictvím zpochybňování platnosti smlouvy. Z toho důvodu soud námitku neplatnosti smlouvy neshledal nedůvodnou.

50. Soud konečně neshledal smlouvu neplatnou ani pro tvrzený rozpor s dobrými mravy. Předně je třeba zdůraznit, že smlouva o půjčce neměla spotřebitelský charakter a jak uvedeno výše, žalovaný ji uzavřel dobrovolně. Z žádného důkazu rovněž nevyplynulo, že by byl žalovaný nucen uzavřít smlouvu právě s původním žalobcem a výhradně v navrženém znění. Obsah smlouvy nadto nelze považovat za nikterak nestandardní, neboť jako cenu půjčky strany sjednaly úrok ve výši 15 %, smluvní pokuta a úroky z prodlení v zákonné výši plnily pouze sankční roli a v případě řádného splácení by nebyly vůbec požadovány. Ostatně ani výše smluvní pokuty 0,05 % denně z dlužné jistiny není jakkoliv přemrštěná. Konečně je třeba zohlednit i to, že v dohodě o uznání dluhu strany sjednaly prominutí části dluhu ve výši 2 667 502 Kč, pokud žalovaný splatí částku 7 500 000 Kč do 31. 12. 2012. Soud tedy v případě smlouvy o půjčce neshledal žádný rozpor s dobrými mravy.

51. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný uzavřel s původním žalobcem dne 30. 10. 2010 dohodu, na jejímž základě uznal dluh ze smlouvy o půjčce ve výši 10 167 502 Kč. Tato dohoda byla podepsána před uplynutím tříleté promlčecí lhůty (§ 101 ObčZ), neboť původní závazek byl splatný dne 31. 12. 2007. Uznávaný závazek byl taktéž v dohodě řádně označen, neboť dle jejího obsahu se částka 10 167 502 Kč skládala z jistiny ve výši 5 000 000 Kč, z částky 2 580 002 Kč představující úroky ve výši 15 % ročně z částky 5 000 000 Kč za dobu od ledna 2007 do října 2010 ponížené o částečné platby dlužníka ve výši 294 998 Kč, a smluvní pokuty ve výši 2 587 500 Kč za období od 1. 1. 2008 do 31. 10. 2010. Soud se na rozdíl od žalovaného domnívá, že smluvní úroky byly v uznání dluhu stanoveny jednoznačným způsobem, neboť dle smlouvy o půjčce byla jejich splatnost sjednána vždy k prvnímu dni kalendářního měsíce. Pokud tedy žalovaný uznal dluh na úrocích od ledna 2007 do října 2010, jednalo se nepochybně o úroky za měsíc leden 2007 a rovněž za měsíc říjen 2010. To platí tím spíše, že dohoda o uznání dluhu byla podepsána dne 30. 10. 2010.

52. Mezi stranami dále panoval spor ohledně charakteru směnky, kterou žalovaný vystavil v souvislosti s dohodou, ovšem dle soudu je z obsahu dohody jednoznačně zřejmé, že se jednalo o směnku zajišťovací. Je sice pravdou, že dle textu dohody byla směnka vystavena na„ úhradu celkové dlužné částky“, avšak z této izolované věty nelze vyvozovat, že se jednalo o směnku danou na placení, tedy o tzv. směnku pro soluto. Dle čl. III bodu 1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit dluh částkou 20 000 Kč do 25. 11. 2010 a následně pravidelnými splátkami po 120 000 Kč splatnými vždy k 25. květnu a 25. listopadu příslušného roku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s platbou byť jen jediné splátky, v takovém případě byl původní žalobce oprávněn požadovat zaplacení celé dlužné částky. Strany konečně v čl. III bodu 4 dohody sjednaly, že„ zaplacením celkové dlužné částky ve sjednaných termínech podle odst. 2 této dohody budou závazky dlužníka vypořádány“. S ohledem na výše uvedené soud považuje za nepochybné, že z celkového kontextu dohody a zejména z jejího čl. III jednoznačně plyne vůle stran uhradit dluh převodem peněz na účet, nikoliv jej uhradit směnkou pro soluto. Ostatně je zřejmé, že dluh ve výši 10 167 502 Kč nemohl být splacen po 120 000 Kč ve lhůtě tří let, a tedy pokud by skutečně byla vystavena směnka pro soluto, původní žalobce by nárok z ní plynoucí nemohl uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě. Ze všech výše uvedených skutečností je tedy nepochybné, že vystavená směnka měla toliko zajišťovací povahu.

53. V řízení byla konečně vyvrácena námitka žalovaného, jejímž prostřednictvím zpochybňoval pravost svého podpisu na dohodě. Soud za účelem ověření pravosti podpisu nechal vypracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví, v němž znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že sporný podpis je pravým spontánním podpisem žalovaného. Znalec svůj závěr přezkoumatelným a přesvědčivým způsobem odůvodnil, přičemž rovněž řádně reagoval na námitky žalovaného a svůj závěr ústně obhájil. Znalec zejména zdůraznil, že vycházel z rozsáhlého vzorku srovnávacích podpisů žalovaného, který mu umožnil zmapovat přirozenou variabilitu podpisů žalovaného v průběhu času a srovnávací materiál byl dostatečně kvalitní pro řádně zhodnocení zadaného úkolu (a to i za situaci, kdy některé ze srovnávacích podpisů byly v kopiích). Sporný podpis vykazoval se srovnávacími podpisy pouze znaky shodné nebo podobné, přičemž tyto shody byly podpořeny nenarušenou kvalitou psacího tahu. Z toho důvodu znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že žalovaný dohodu o uznání dluhu vlastnoručně podepsal.

54. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný s původním žalobcem podepsal dohodu o uznání dluhu ve smyslu § 558 ObčZ, v souvislosti s jejím uzavřením počala běžet nová desetiletá lhůta dle § 110 odst. 1 ObčZ. K tomu je třeba dodat, že v dohodě byla stanovena lhůta k plnění, a tedy i pokud by žalovaný neuhradil byť jen jedinou splátku, v důsledku čehož by se dluh stal splatným v den následující po splatnosti nezaplacené splátky, nová desetiletá promlčecí lhůta by počala běžet dne 26. 11. 2010. Žaloba byla podána dne 14. 12. 2017, nárok tedy promlčen není.

55. Žalobkyně uvedla, že žalovaný na dluh uhradil celkem 211 800 Kč, přičemž žalovaný navzdory poučení soudu neprokázal, že by na dluh zaplatil více. Soud proto žalobkyni vyhověl a přiznal jí žalobou požadovaný nárok ve výši 9 955 702 Kč (10 167 502 – 211 800). Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném i zaplacení úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 19. 5. 2015, neboť dle výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný na dluh naposledy provedl úhradu dne 17. 3. 2015. Soud přitom považoval za nepochybné, že byť byly splátky poukazovány z účtu bývalé manželky žalovaného, jednalo se o plnění na daný dluh, a to již proto, že v poznámce plateb bylo vždy uvedeno„ [celé jméno žalovaného] – splátka“. Ačkoliv je pravděpodobné, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu dříve, neboť dle výpisu z účtu hradil splátky nepravidelně a v nižších částkách, žalobkyně požadovala úrok z prodlení až od 19. 5. 2015 a soud je jejím návrhem vázán. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 920 673,70 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 955 702 Kč sestávající z částky 48 140 Kč za každý z patnácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne 24. 5. 2018, vyjádření ze dne 3. 10. 2019, účast na jednání soudu dne 8. 10. 2019 a 1. 9. 2020, další porada přesahující jednu hodinu dne 25. 10. 2020, vyjádření ze dne 30. 10. 2020, účast na jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 15. 4. 2021, účast na jednání soudu dne 14. 10. 2021, další porada přesahující jednu hodinu dne 8. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 9. 11. 2021, písemné vypracování závěrečného návrhu ze dne 11. 11. 2021, účast na jednání soudu dne 15. 11. 2022), a z částky 24 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění ze dne 8. 10. 2017) včetně šestnácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 750 970 Kč ve výši 157 703,70 Kč. Žalobkyni rovněž přísluší náhrada za složenou zálohu na znalecký posudek ve výši 12 000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

57. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za níže uvedené porady, neboť obecně považuje úkon další porady přesahující jednu hodinu ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) a. t. za účelný tehdy, pokud je nezbytné vylíčit rozhodující skutečnosti ve věci, a to zpravidla v reakci na nové skutečnosti sdělené protistranou. Přitom lze důvodně předpokládat, že porady obsahující toliko pokyny právnímu zástupci, jak dále v řízení postupovat, netrvají déle než jednu hodinu. Z toho důvodu soud nepřiznal žalobkyni náhradu za úkon porady -) dne 5. 6. 2018, neboť tato porada měla být uskutečněna v reakci na dvě vyjádření žalovaného ze dne 23. 5. 2018, které jsou však zcela stručné a v podstatě neobsahují žádné nové skutečnosti, -) dne 22. 8. 2018, neboť se měla týkat vyjádření žalovaného obsahující návrhy nikoliv ve věci samé, -) dne 15. 8. 2019, neboť měla proběhnout v reakci na vyjádření žalovaného ze dne 8. 7. 2019, přičemž podstatné skutkové okolnosti měla a mohla žalobkyně sdělit své právní zástupkyni při podání žaloby a k podání repliky postačoval ve své podstatě právní rozbor věci, -) dne 15. 3. 2020, neboť nelze považovat za potřebné ani účelné radit se s žalobkyní ohledně povinnosti zaplatit zálohu na důkaz v délce přesahující jednu hodinu, -) dne 20. 8. 2020, neboť se měla týkat vyjádření žalovaného ze dne 12. 8. 2020, které však neobsahuje žádná nová tvrzení, -) ze dne 25. 1. 2021, neboť měla proběhnout ohledně vyjádření žalovaného ze dne 14. 12. 2020, které pouze reaguje na podání žalobkyně ze dne 30. 10. 2020 a nepřináší žádné nové skutečnosti, o nichž by bylo nutno se radit, -) dne 20. 5. 2021, neboť se měla věnovat stížnosti žalovaného na nepřezkoumání podmínek řízení, přičemž se jedná o opakovaný argument, k němuž se žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně již dříve vyjádřila, -) dne 25. 5. 2021, neboť se měla týkat zcela stručného podání, v němž žalovaný toliko sdělil, že se mu nepodařilo dohledat příslušné doklady k platbám, -) dne 10. 6. 2021, neboť nelze považovat účelnou poradu ohledně námitky věcné nepříslušnosti jakožto čistě právní otázky, -) dne 15. 6. 2022, neboť se měla věnovat znaleckému posudku, který byl co do svých závěrů jednoznačný, žalobkyně vůči němu neměla žádné výhrady ani nekladla znalci otázky, a tedy porada přesahující jednu hodinu se nejeví účelná.

58. Dále pak soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon vyjádření ze dne 11. 5. 2020, neboť se netýká věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření ze dne 25. 8. 2020, neboť neobsahuje jakékoliv nové argumenty a jako takové nelze považovat za účelné, vyjádření ze dne 3. 6. 2021 obsahující vyjádření ke stížnosti žalovaného, k němuž nebylo třeba reakce žalobkyně, a to tím spíše, že neobsahuje žádné nové skutečnosti, vyjádření ze dne 4. 6. 2021, neboť jeho rozsah činí toliko dvě strany a neobsahuje jakákoliv nová tvrzení a ze dne 11. 6. 2021, neboť se týkalo námitky věcné nepříslušnost, tedy nikoliv věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t.

59. Původní žalobce byl osvobozen od soudního poplatku na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu ze dne 2. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek výrokem III. žalovanému, a to v intencích § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku vychází z položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků a činí 497 786 Kč Soudní poplatek je nutno uhradit na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 [číslo] pod variabilním symbolem [číslo].

60. Pro úplnost soud uvádí, že se nezabýval otázkou odejmutí osvobození od soudního poplatku původnímu žalobci, neboť se jednalo toliko o podnět žalovaného a k tomuto postupu soud neshledal důvod. Zároveň platí, že i kdyby žalující strana soudní poplatek uhradila, žalovaný by byl povinen jej žalobkyni nahradit, neboť žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a soudní poplatek představuje náklad řízení ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř.

61. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.