17 C 390/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení dědického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že je dědičkou po panu , jméno FO, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 30 492 Kč, a to do tří dnů k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po , jméno FO, („zůstaviteli“), a to v návaznosti, na to, že jí tak bylo notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, uloženo, v rámci projednání pozůstalosti po zůstaviteli. Žalobkyně a žalovaná jsou dcery zůstavitele, který zanechal závěť sepsanou , tituly před jménem, , jméno FO, pod čj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Touto závětí povolal jako dědičku celé pozůstalosti žalovanou a současně přikázal, aby na dědický podíl žalobkyně byla započtena částka ve výši 400 000 Kč. K započtení částky zůstavitel uvedl, že žalobkyně bez jeho vědomí z účtu založeného u , Anonymizováno, , a.s., čerpala částku 400 000 Kč. Uvedený účet byl založen z důvodu lepšího úročení na jméno žalobkyně a zůstavitel na něj převedl částku 650 000 Kč v roce 2013-2014 a z této částky vyčerpal 250 000 Kč. Žalobkyně považuje tvrzení v závěti za lživé a účelové, spatřuje v tomto záměr žalované, aby žalobkyně nic nezdědila. Žalovanou zůstavitel povolal správcem pozůstalosti. Žalobkyně prohlásila do protokolu soudního komisaře ze dne 16. 12. 2020, že závěť neuznává. Proto soud žalobkyni podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z.ř.s.“) odkázal k uplatnění svého práva žalobou. Zároveň jí byla lhůta k podání žaloby prodloužena do 15. 9. 2020. Žalobkyně žalobu podala 13. 8. 2020 a adresovala ji Obvodnímu soudu pro , adresa, k sp.zn. , spisová značka, . Výše specifikovanou závěť žalobkyně neuznává za platnou, neboť byla učiněna v důsledku psychického nátlaku, tedy bezprávné výhrůžky žalovanou na zůstavitele. Případně zůstavitel nebyl vzhledem ke svému , podezřelý výraz, stavu schopen posoudit, co podepisuje. Zůstavitel byl , Anonymizováno, , podezřelý výraz, . Nemohl se bez pomoci pohybovat. V posledním roce si stěžoval, že se závětí udělal chybu a že žalovanou vydědí za to, že mu zničila život. Nejednalo se tak o svobodné právní jednání zůstavitele. Žalobkyně má za to, že mu závěť byla pouze podstrčena k podpisu. Konkrétní okolnosti nátlaku žalované nejsou žalobkyni známy, měly by být známy partnerce zůstavitele , jméno FO, . Dne 16. 2. 2013 pořídil zůstavitel holografickou závěť, kterou odkázal svůj majetek rovným dílem mezi žalobkyni a žalovanou tak, aby byla zohledněna finanční výpomoc, kterou žalované v průběhu svého života poskytoval. Byt ve Strašnicích měla dostat žalovaná a chatu v Dolních Beřkovicích měla dostat žalobkyně. Krátce po sepisu závěti přišla žalovaná s tím, že chce 150 000 Kč na novou koupelnu. Žalovaná tehdy použila proti zůstaviteli vydírání a nátlaku. Volala mu i dvacetkrát denně. Manžel žalobkyně částku 150 000 Kč převedl žalované ze svého, neboť z účtu založeného pro zůstavitele nebylo možné vybírat peníze bez sankce. Žalovaná rovněž požadovala, aby jí zůstavitel zřídil dispoziční právo k jeho účtu u Trinity bank, což však zůstavitel odmítl. Žalovaná měla finanční problémy se splácením hypotéky na byt, které jí žalobkyně pomáhala řešit. V roce 2013 až 2016 se rodina žalobkyně intenzivně stýkala se zůstavitelem a jeho přítelkyní , jméno FO, , kdy společně opravovali po povodních chatu v Dolních Beřkovicích. Na konci roku 2016 došlo k přerušení kontaktu, neboť došlo k roztržce s žalovanou, které manžel žalobkyně odmítl vydat další peníze, neboť z účtu již veškeré peníze vyčerpala. Dalším důvodem byl komplikovaný rozvod syna žalobkyně. Zůstavitel měl kardiostimulátor, ale neléčil se na psychiatrii. Zhruba v roce 2018 nebo 2019 vyjádřila žalovaná přání, „aby už dědek chcípnul“. Peníze, které zůstavitel převedl na účet u , Anonymizováno, , a.s., vedený na jméno žalobkyně, zůstavitel žalobkyni daroval za to, že žalobkyně pomohla splatit žalované úvěr. Při sepisu závěti v roce 2017 u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou zůstavitel odkázal pozůstalost žalované, sepsal zůstavitel zároveň dvě darovací smlouvy, kterými daroval žalované byt na adrese , adresa, a chatu v Dolních Beřkovicích. Žalovaná vytvářela na zůstavitele nátlak, aby na ni veškerý majetek převedl. Syn žalované na zůstavitele vytvářel i fyzický nátlak. V minulosti syn žalované vykradl byt zůstavitele. Žalovaná zatajila před žalobkyní smrt zůstavitele a ani jí neposlala parte. Dále má žalobkyně za to, že žalovaná pozbyla způsobilost být dědičkou po zůstaviteli, když spáchala úmyslný , podezřelý výraz, , Anonymizováno, vůči partnerce zůstavitele , jméno FO, spočívající v tom, že odcizila věci z vlastnictví , jméno FO, z bytu zůstavitele. Žalobkyně závěrem navrhla, nebude-li žalobě vyhověno, aby byla věc vrácena soudnímu komisaři, neboť je nesprávně vymezen okruh účastníků (účastníkem dědického řízení měla být i přítelkyně zůstavitele , jméno FO, , neboť spolu se zůstavitelem žili ve společné domácnosti) a soudní komisař nesprávně vymezil, čeho se má žalobkyně u soudu domáhat.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznává. Uvedla, že žalobkyně nijak nedokládá, že by zůstavitel závěť podepsal pod nátlakem. Žalovaná neshledává důvod, proč by měla být závěť zneplatněna. Naopak je to žalobkyně, kdo se vůči zůstaviteli dopustil protiprávního jednání, když neoprávněně disponovala s financemi zůstavitele na účtu. Po smrti zůstavitele začala žalobkyně osočovat žalovanou z různých činů, kterých se měla žalovaná dopustit. Žalovaná má za to, že iniciátorem zneplatnění závěti je manžel žalobkyně , jméno FO, , který zároveň žalované po telefonu vyhrožoval. Přítelkyně otce , jméno FO, si svůj nábytek z chaty v Dolních Beřkovicích vyzvedla, neboť měla klíče. Žalované nejsou známy věci, které by patřily , jméno FO, v předmětné chatě. Zůstavitel chtěl závěť podepsat, neboť přišel ji podepsat k notáři, sám si jí uložil doma s tím, že je věc vyřešena podle jeho vůle. Zůstavitel nebyl omezen ve svéprávnosti a ani z lékařských zpráv v době sepsání závěti v roce 2017 se nepodávají zdravotní problémy, ze kterých by mohly vzejít pochyby o platnosti sepsané závěti. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

3. Na jednání dne 4. 5. 2023 upravil soud (postupem naznačeným komentářovou literaturou a judikaturou) petit, který formuloval soudní komisař, když žalobkyni odkázal k podání žaloby, a to tak, že z něj vypustil slova „ze zákona“. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitel sepsal závěť již v roce 2013 (ve prospěch obou účastnic), a tato nebyla v rámci pozůstalostního řízení zpochybněna, v případě, že by tedy došlo ke zjištění neplatnosti napadené závěti sepsané , tituly před jménem, , jméno FO, pod čj. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (což byl zjevně účel podané žaloby), bylo by zřejmě třeba postupovat podle závěti dřívější, nikoli podle zákonné dědické posloupnosti. Petit žaloby k jejímuž podání byla žalobkyně vyzvána v rámci pozůstalostního řízení, dle kterého se měla domáhat určení, že je „dědicem ze zákona“, se tak s ohledem na uvedené nejeví adekvátní, neboť byla-li by poslední závěť neplatná, žalobkyně by zřejmě byla dědičkou dle starší závěti. Soud se tedy dále zabýval žalobou s petitem ve znění určuje se, že , Jméno žalobkyně A, , narozená , Datum narození žalobkyně A, , bytem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, /23, je dědicem po , jméno FO, , r.č. , RČ, , posledně bytem , adresa, , zemřelém dne 25. 10. 2019.

4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti.

5. Zůstavitel sepsal dne 16. 2. 2013 vlastnoručně závěť, kterou odkázal svůj majetek rovným dílem žalobkyni a žalované za současného zohlednění finanční výpomoci, kterou za svého života žalované poskytl. Touto závětí zrušil předchozí závěť sepsanou na Státním notářství pro , adresa, dne 18. 2. 1987 (prokázáno závětí z 16. 2. 2013). Platnost této holografní závěti zůstavitele byla nesporná (prokázáno protokolem ze dne 16. 1. 2020 ve věci čj. , spisová značka, u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, ).

6. Žalovaná a zůstavitel uzavřeli dne 24. 5. 2017 smlouvu o darování nemovitosti, kterou se zůstavitel zavázal na žalovanou bezplatně převést pozemek parc.č.st. , Anonymizováno, /2, jehož součástí je stavba – rodinný dům č.p. 47 a pozemek parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada a pozemek parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahrada, vše zapsané na , Anonymizováno, č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (prokázáno smlouvou o darování nemovitosti z 24. 5. 2017). Téhož dne uzavřel zůstavitel s žalovanou smlouvu o darování nemovitosti a prohlášení o zřízení služebnosti. Uvedenou smlouvou se zůstavitel zavázal darovat žalované bytovou jednotku č. , Anonymizováno, umístěnou ve stavbě č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, postavené na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, , a související spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu stavbě č.p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, postavené na pozemcích parc.č. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl o velikosti, Anonymizováno, , Anonymizováno, na pozemku parc.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vše zapsané v katastrálním území , adresa, na LV č. , hodnota, , , Anonymizováno, . K takto specifikovaným nemovitostem zřídila žalovaná zůstaviteli služebnost bytu – právo doživotního užívání, a to jako právo věcné a bezúplatné (prokázáno smlouvou o darování nemovitosti a prohlášení o zřízení služebnosti z 24. 5. 2017).

7. Stejného dne jako výše specifikované darovací smlouvy pořídil zůstavitel závěť podle § 1494 odst. 2 zákona č. , Anonymizováno, Sb., občanský zákoník („o.z.“), formou notářského zápisu N , Anonymizováno, , NZ , Anonymizováno, ze dne 24. 5. 2017 sepsaného notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedenou závětí povolal žalovanou (svou dceru) za dědičku celé své pozůstalosti. Zároveň zůstavitel přikázal, aby na dědický podíl žalobkyně byla započtena částka 400 000 Kč, kterou měla bez jeho vědomí žalobkyně vyčerpat z účtu vedeného na jméno žalobkyně u , právnická osoba, . Bankovní účet byl založen na jméno žalobkyně z důvodu získání lepšího úročení. Zůstavitel v závěti uvedl, že na bankovní účet převedl částku 650 000 Kč v roce 2013 či 2014, přičemž z této částky vyčerpal 250 000 Kč. Zůstaviteli se nedostalo ze strany žalobkyně vysvětlení, co se stalo se zbývající částkou. Zůstavitel povolal žalovanou jako dědičku za správce celé jeho pozůstalosti (prokázáno notářským zápisem sepsaným , tituly před jménem, , jméno FO, dne 24. 5. 2017,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).

8. Soudní komisařka , tituly před jménem, , jméno FO, usnesením ze dne 17. 1. 2020, čj. , spisová značka, , uložila žalobkyni, aby do tří měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro , adresa, žalobu proti žalované, na určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po zůstaviteli. A to z důvodu, že v rámci dědického řízení bylo sporné, zda je závěť zůstavitele sepsaná ve formě notářského zápisu , tituly před jménem, , jméno FO, neplatná. Tedy zda je žalobkyně dědičkou ze zákona, tj. zda zůstavitel učinil takový projev vůle. Proto soudní komisařka podle § 170 odst. 1 z.ř.s odkázala žalobkyni k uplatnění svého práva žalobou. Jestliže by žalobkyně ve stanovené lhůtě žalobu nepodala, bylo by pokračováno v dědickém řízení. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 2. 2020 (prokázáno usnesením , spisová značka, ).

9. Žalobkyně ukončila spolupráci s advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , který jí zastupoval v dědickém řízení, pročež požádala o prodloužení lhůty k podání žaloby. Soudní komisařka žalobkyni vyhověla a usnesením čj. , spisová značka, lhůtu na určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po zůstaviteli, prodloužila do 13. 8. 2020 (prokázáno usnesením čj. , spisová značka, ). Soudní komisařka vyhověla i následující žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k podání žaloby na určení, že žalobkyně je dědicem ze zákona po zůstaviteli, když svým usnesením čj. , spisová značka, lhůtu prodloužila do 15. 9. 2020 (prokázáno usnesením čj. , spisová značka, ).

10. Účast žalobkyně v dědickém řízení po zůstaviteli byla ukončena usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 27. 1. 2021, čj. , spisová značka, . Usnesení soudu prvního stupně bylo odůvodněno tím, že žalobkyni bylo uloženo, aby ve stanovené lhůtě podala žalobu na určení, že je dědičkou ze zákona po zůstaviteli, avšak i přes prodlužování lhůty, podala žalobkyně žalobu až po lhůtě, pročež byla její účast v dědickém řízení ukončena. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kdy namítala, že žalobu podala včas. Městský soud v Praze jako soud odvolací vyhověl odvolání žalobkyně svým usnesením ze dne 22. 4. 2021, čj. , spisová značka, . Městský soud dospěl k závěru, že žalobkyně žalobu podala v rámci stanovené lhůty, proto usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se účast žalobkyně v dědickém řízení neukončuje (prokázáno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, čj. , spisová značka, ).

11. Z lékařské zprávy zajištěné žalobkyní pro toto řízení vyplynulo, že zdravotní stav zůstavitele po psychické i fyzické stránce se od roku 2015 trvale zhoršoval. Postupně se u něj začaly projevovat poruchy kognitivních funkcí, známky aterosclerotické encefalopathie, návaly agresivity, dysforie, neklidu a podrážděnosti. Trpěl závratěmi a opakovaně padal. Zůstavitel se snažil svůj kognitivní defekt zastírat a doporučená vyšetření odmítal. Následně podstoupil neurologické vyšetření, na jehož základě mu bylo zakázáno řízení motorových vozidel (prokázáno lékařskou zprávou z 27. 4. 2023 , tituly před jménem, , jméno FO, stran zdravotního stavu zůstavitele). V lékařské zprávě nebyly projevy kognitivního defektu nikterak blíže konkretizovány ani časově specifikovány. s ohledem na uvedené byla na návrh žalobkyně dále vyžádána od praktické lékařky zůstavitele jeho lékařská dokumentace.

12. Z lékařské dokumentace soud zjistil, že zůstavitel byl opakovaně vyšetřen a hospitalizován v nemocnici z důvodu motání hlavy a opakovaných pádů. Léčil se na kardiologii, přičemž trpěl ischemickou chorobou srdeční a měl kardiostimulátor. Na vyšetření dne 9. 10. 2018 byl zůstavitel plně orientovaný, s lékařkou spolupracoval a nebyly na něj zřejmé fatické poruchy či dysarthrie. Od roku 2018 se u zůstavitele objevovaly neurologické problémy v podobě mírných známek chronické cerebrovaskulární insuficience, ještě ke dni 29. 3. 2018 byl zůstavitel shledán schopným řízení motorových vozidel (prokázáno lékařskou dokumentací k osobě zůstavitele od , tituly před jménem, , jméno FO, ).

13. Z výpovědi svědka , jméno FO, (bratra zůstavitele, strýce žalobkyně a žalované) soud zjistil, že zůstavitel chtěl původně rozdělit své jmění mezi žalobkyni a žalovanou, ale následně svědkovi sdělil, že nechá vše žalované a žalobkyni nic, odůvodnil to tím, že žalovaná byla sama, její syn byl ve vězení. Syn žalované v minulosti zůstavitele i vykradl. Svědek nabyl z rozhovoru se zůstavitelem dojem, že zůstavitel se rozhodl přenechat své jmění žalované, neboť mu jí bylo líto. Svědek zcela neporozuměl tomu, proč byla žalobkyně opomenuta, zůstavitel hovořil o penězích, že žalovaná dostala 150 000 Kč na koupelnu, a poté se zmiňoval o účtu, který měl zřízen přes žalobkyni, do kterého se nemělo zasahovat, ale zůstavitel měl za to, že tam zůstalo méně peněz, než zůstat mělo. Když svědek zůstaviteli navrhl, aby své jmění mezi žalobkyni a žalovanou rozdělil, nebo nedával nikomu nic, zůstavitel na to jen zavrtěl hlavou a nijak to nekomentoval. Kromě částky 150 000 Kč na koupelnu měla žalovaná od zůstavitele dostat ještě částku 50 000 Kč. Rozdělení zůstavitelova jmění považoval svědek za nespravedlivé. Svědek se poslední roky se zůstavitelem vídal jednou až dvakrát ročně. Bavili se zejména o fotbale, měli spíše povrchní vztah. Zůstavitel měl problémy se srdcem. Občas si již nevybavil nějaké známé jméno, jak již byl starší, hovor s ním byl trochu zvláštní, přeskakoval z jedné věci na druhou, někdy mluvil o něčem jiném, býval emotivní a vzteklý, začal trochu blábolit. Z toho svědek vyvozoval, že zůstavitel již v 85 letech nebyl zcela v pořádku. Svědkovi nebylo známo, že by žalovaná na zůstavitele vyvíjela nátlak, aby učinil poslední pořízení v její prospěch. Pouze když byl zůstavitel po operaci kolene a žalovaná jej cestou z restaurace okázale podpírala, ostatní to kvitovali, že se o něj nikdy dřív nezajímala. Ze strany žalobkyně si svědek nebyl vědom žádného nekalého finančního jednání. Žalovaná byla zadlužená a žádala zůstavitele o peníze.

14. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (přítelkyně zůstavitele) soud zjistil, že se zůstavitelem žila ve společné domácnosti téměř 28 let. Žili prakticky ve třech domácnostech, v bytě zůstavitele, bytě svědkyně a na chatě. Žalovanou i žalobkyni zná, zejména ze začátku se stýkaly. K žalované zůstavitel příliš důvěru neměl, neboť jí nesvěřil klíče od bytu. Proto musela v den smrti zůstavitele žalovaná navštívit svědkyni, aby jí předala klíče od bytu, když zůstavitel nezvedal telefon. V roce 2013 sepsal zůstavitel závěť, dle které měly obě účastnice dědit společně. V roce 2017 žalovaná zůstaviteli opakovaně volala a žádala, aby vše převedl na ni. Slibovala mu, že se o veškerý majetek postará, aby se zůstavitel nemusel o nic starat a aby se ona po smrti zůstavitele nemusela dohadovat s žalobkyní. Žalovaná se opakovaně zůstavitele dotazovala, kdy půjdou k notáři závěť sepsat. S žalobkyní zůstavitel tou dobou nemluvil a souhlasil, že když to tak žalovaná chce, že to tedy udělá. Svědkyně nezaznamenala, že by ze strany žalované docházelo k nátlaku v podobě vydírání nebo vyhrožování s cílem přepsat na žalovanou veškerý majetek, žalovaná jen opakovaně telefonovala a zůstavitele přemlouvala. Zůstavitel následně s žalovanou zašel k notáři, kde podepsal závěť, kterou si následně doma uložil. Svědkyni po příchodu od notáře říkal, že to stálo hodně peněz, ale že tak žalovaná bude mít jednou o to méně. Svědkyně měla za to, že si byl plně vědom, co učinil, říkal, že vše nechal napsat na žalovanou. Pokud se svědkyně ptala na důvody, zůstavitel ji odbyl, nechtěl, aby mu do toho mluvila. Žalovaná se přitom o zůstavitele nestarala, ani když o to byla výslovně požádána. Když následně zůstavitel od žalované něco chtěl a ona se mu neozývala zůstavitel, říkal, že na ni neměl majetek přepsat, ale na návrhy, aby to zrušil, nereagoval. Se žalobkyní již několik měsíců před sepsáním poslední závěti zůstavitel nemluvil, nařkl ji z toho, že mu sebrala nějaké peníze, které si u ní chtěl uložit z důvodu vyššího úroku na bankovním účtu. Účet zřizoval manžel žalobkyně , jméno FO, . Zůstavitel na něj převedl částku 500 000 Kč. Poté z účtu chtěla žalovaná částku 150 000 Kč na koupelnu a případně nějaké splacení dluhů, žalobkyně jí toto poskytla. Rovněž byly z peněz na uvedeném účtu placeny opravy po povodních. Manžel žalobkyně v roce 2014 poskytl zůstaviteli na opravy třikrát částku 100 000 Kč, fakticky mu částku hradil ze svého, neboť účet, na kterém byly peníze zůstavitele, byl fixován na delší dobu. Zůstavitel platil z peněz, které měl doma splátky bytu žalované. Chodil kvůli tomu do banky, kde však jednou zjistil, že mu na účtu u ČSOB zbývají 4 Kč, což ho rozčílilo. Zřejmě si neuvědomil, že výše specifikovanou částku převedl na účet žalobkyně. Na splácení půjček poskytl zůstavitel žalované nejméně 50 000 Kč. Zůstavitel měl účet u Trinity bank, který chtěl do budoucna přepsat na žalovanou a zvažoval zřídit jí dispoziční právo k němu. Nakonec je nezřídil z důvodu, že by mohla vybírat z účtu peníze, čehož se bál. Uvedenou věc řešil před sepsáním závěti v roce 2017 v době, kdy již s žalobkyní nemluvil. Pokud se svědkyně v posledních letech bavila s žalobkyní, dostala za to od zůstavitele vynadáno. Žalobkyně se o nicméně zůstavitele zajímala, zůstaviteli předtím pomáhala (na rozdíl od žalované), například s opravami chaty po povodních. Žalovaná nespáchala žádný , podezřelý výraz, čin vůči někomu z rodiny zůstavitele. Pouze v roce 2007 vykradl zůstavitele syn žalované. Zůstavitel událost nahlásil i na policii, ale poté nepodal trestní oznámení kvůli tomu, že to byl jeho vnuk, který se k tomu později sám přiznal. Svědkyně měla v bytě ve Strašnicích a na chatě v Dolních Beřkovicích své osobní věci a dále věci, které kupovala se zůstavitelem společně, ale po smrti zůstavitele je nezískala od žalované zpět, ač se pokoušela o domluvu. V bytě po zůstaviteli zůstala částka 150 000 Kč, která byla vyplácena svědkyni jako příspěvek na péči, a částka 7 000 EUR. Žalovaná svědkyni částku 150 000 Kč nevydala. V posledních dvou letech zůstavitel už ven sám nevycházel, měl chodítko, chodil ven jen se svědkyní, jeho zdravotní stav se zhoršoval. Byl mu přiznaný od roku 2010 příspěvek na péči (I. stupeň), svědkyně se o něj starala. Lékařka na neurologii mu poté doporučila požádat o druhý stupeň. Psychiatra zůstavitel nikdy nenavštívil, ač mu to svědkyně doporučovala. Trpěl určitými výkyvy. Například šli se svědkyní něco vyřizovat, ale on si v tu chvíli nemohl vybavit, co šli vyřizovat. Obvodní lékařka jej poslala za neuroložkou, která mu po vyšetření zakázala řídit, což se stalo si v roce 2018. Zůstavitel bral větší množství léků, zejména léky na ředění krve, na srdce, na klouby, měl endoprotézu, uvažovalo se o její reoperaci. Psychický stav zůstavitele tyto léky neovlivňovaly. Nebral prášky na spaní.

15. Soud neprovedl důkaz výpovědí svědka , jméno FO, , který žalobkyni zastupoval v projednávané věci jako obecný zmocněnec zpočátku řízení a v rámci tohoto se v řízení vyjadřoval. Jeho výslech byl navrhován k otázce pohybů na účtu a okolností údajného trestného činu žalované vůči , jméno FO, , uvedené skutečnosti však nejsou pro rozhodnutí ve věci relevantní a soud měl skutkový stav za dostatečně objasněný pro rozhodnutí ve věci. Stejně tak soud neprovedl k doklady vztahující se k převodům z účtu, neboť tyto nebyly z hlediska předmětu řízení relevantní.

16. Soud rovněž zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oblasti neurologie, neboť jej považoval za nadbytečný. V lékařské dokumentaci praktické lékařky zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, nebyly shledány podklady, na základě kterých se vypracování navrženého znaleckého posudku jevilo jako důvodné. A to zejména v situaci, kdy z výpovědí svědků v rámci dokazování vyplynulo, že si byl zůstavitel vědom způsobu, jakým pořídil svou poslední vůli a setrvával na něm i v situaci, kdy jej s tímto svědci konfrontovali.

17. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná jsou sestry, jejichž otec (zůstavitel) sepsal dne 16. 2. 2013 vlastnoručně závěť, kterou jim odkázal svůj majetek rovný dílem tak, aby byla zohledněna finanční výpomoc žalované, kterou činil zůstavitel během svého života. Platnost této závěti (vyjma otázky jejího zrušení závětí pozdější) byla nesporná. Z důvodu lepšího úročení poslal zůstavitel částku ve výši cca 500 000 Kč na účet vedený na jméno žalobkyně u ČSOB, a.s. Následně došlo k neshodě mezi žalobkyní a zůstavitelem, kdy zůstavitel žalobkyni obvinil z toho, že čerpala z tohoto účtu peníze, ač tak činit neměla. Neshoda vyústila v ukončení kontaktu mezi žalobkyní a zůstavitelem. Žalovaná v dané době intenzivně přesvědčovala zůstavitele, aby přenechal veškerý svůj majetek jí. Zůstavitel tak následně učinil u notářky , tituly před jménem, , jméno FO, dne 24. 5. 2017, kde pořídil novou závěť, ve které povolal žalovanou jako svou jedinou dědičku celé své pozůstalosti a přikázal na dědický podíl žalobkyně započíst částku ve výši 400 000 Kč, kterou měla žalobkyně čerpat z účtu, který byl pro účely lepšího úroku veden na její jméno. V závěti zůstavitel uvedl, že na uvedený účet převedl částku 650 000 Kč, z které on čerpal 250 000 Kč, ale žalobkyně mu neozřejmila, jak bylo naloženo se zůstatkem ve výši 400 000 Kč. Závětí rovněž povolal žalovanou jako správce pozůstalosti. Smlouvami z téhož dne daroval žalované byt ve Strašnicích a chatu v Dolních Beřkovicích. Ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že zůstavitel si byl zcela vědom toho, že přenechal veškerý svůj majetek žalované a byl si vědom i důvodů proč tak učinil (žalovaná byla sama, její syn měl problémy s kriminalitou a v době sepsání závěti zůstavitel s žalobkyní nemluvil). Na svém rozhodnutí ohledně majetku vědomě setrval, ač někdy vyjadřoval nespokojenost s chováním žalované a pochyby zda učinil správně. Zůstavitel se nikdy neléčil na psychiatrii. Měl zdravotní problémy, zejména se srdcem a trpěl na opakované pády. Od roku 2018 se u něj začaly objevovat neurologické komplikace. V roce 2019 zůstavitel zemřel. V rámci dědického řízení zpochybnila žalobkyně pravost závěti ze dne 25. 4. 2017, pročež byla odkázána soudní komisařkou notářkou , tituly před jménem, , jméno FO, k uplatnění svého práva žalobou ve stanovené lhůtě. Lhůta k podání žaloby byla žalobkyni opakovaně soudní komisařkou prodlužována. Městský soud v Praze svým usnesením posléze rozhodl, že žalobkyně podala žalobu včas.

18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení a dospěl k níže uvedenému právnímu závěru:

19. Podle § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

20. Podle § 552 o.z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle.

21. Podle § 1494 odst. 1 o.z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Podle odst. 2 téhož ustanovení je závěť třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

22. Podle § 1537 o.z. zůstavitel může projevit poslední vůli ve veřejné listině.

23. Podle § 1538 o.z. kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

24. Podle § 1529 Podstatný omyl zůstavitele způsobuje neplatnost ustanovení závěti, kterého se týká. Podle § 1530 odst. 1 o.z. je omyl podstatný, týká-li se osoby, které se něco zůstavuje, nebo podílu či věci, které se zůstavují, anebo podstatných vlastností věci. Vlastnosti jsou podstatné, je-li zřejmé, že by zůstavitel v závěti tak neurčil, kdyby se v nich nebyl zmýlil.

25. Podle § 1481 o.z. je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

26. Podle § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

27. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

29. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V daném případě formulovala žalobkyně žalobní petit podle usnesení pozůstalostního soudu, nemusela tedy prokazovat naléhavý právní zájem (srov. NS , spisová značka, , NS , spisová značka, ) a žalobu na určení podala ve lhůtě stanovené soudní komisařkou. Po provedeném dokazování soud neshledal, že by napadená závěť ze dne 24. 5. 2017 byla neplatná. V předmětné závěti žalovaný za dědičku celé své pozůstalosti povolal žalovanou, přičemž nebyly shledány důvody, pro které by tak nemohl platně učinit ani nevyplynulo, že by tak učinil v podstatném omylu. Žalobkyně považovala závěť za neplatnou a argumentovala tím, že zůstavitel sepsal závěť pod nátlakem ze strany žalované. V řízení však nebyla prokázána žádná skutečnost, ze které by byl zřejmý nátlak dosahující takové intenzity, že by měl způsobit neplatnost závěti. Žalovaná se opakovaně dotazovala zůstavitele na jeho poslední pořízení a přesvědčovala jej k tomu, aby vše přenechal jí. Takové chování však nelze považovat za nějakou formu donucení, která by vylučovala svobodný a vážný projev zůstavitele, a zřejmě není u potenciálních dědiců ani chováním nikterak výjimečným. Dále argumentovala žalobkyně tím, že zůstavitel nebyl z důvodu svého špatného zdravotního stavu schopen posoudit, co podepisuje. Ze zdravotnické dokumentace zůstavitele a výpovědí svědků však nevyplynulo, že by měl v době sepsání závěti zůstavitel zdravotní problémy po psychické stránce, které by ovlivnily zůstavitelovu způsobilost učinit pořízení pro případ smrti. Z výpovědí svědků naopak vyplynulo, že zůstavitel si byl dobře vědom toho, jak o svém jmění pořídil a co ho k tomu vedlo a jakkoli nebyl s následným chováním žalované zřejmě zcela spokojen, závěť poté již nechtěl měnit. S ohledem na uvedené má soud za to, že nejsou naplněny podmínky § 581 o.z., neboť žalobce nejednal v duševní poruše a ani nebyly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti podstatně sníženy (srov. NS , spisová značka, ), a nelze tedy z tohoto vyvodit následek neplatnosti závěti. Rozhodnutí zůstavitele přenechat veškerý majetek žalované se může jevit jako nespravedlivé, ale tím se na platnosti závěti zůstavitele nic nemění. Úkolem soudu není korigovat vůli zůstavitele, v situaci, kdy se jednalo o projev jeho svobodné vůle. Pokud žalobkyně namítala, že údaje v závěti v příkazu k započtení na její dědický podíl ohledně prostředků, které měla za života zůstavitele obdržet, neodpovídají skutečnosti, ani taková nepřesnost či snad omyl zůstavitele by nezpůsobily neplatnost závěti jako celku. Takové okolnosti by mohly být významné pouze pro otázku nároku žalobkyně jakožto nepominutelného dědice na povinný díl dle § 1642 a násl. o.z. Spor o nárok nepominutelného dědice na povinný díl však není sporem o dědické právo, který by měl být řešen na základě žaloby podané ve smyslu § 170 z. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu , spisová značka, ). Pokud dále žalobkyně namítala, že se žalovaná měla dopustit trestného činu vůči partnerce zůstavitele, ani toto není pro rozhodnutí ve věci relevantní, neboť občanský zákoník sice v § 1481 o.z. zakotvuje vyloučení z dědického práva toho, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu, ale pouze proti taxativně vymezeným osobám, tj. zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu, a mezi tyto osoby partnerka zůstavitele nespadá.

30. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na vrácení věci soudní komisařce k dalšímu řízení, neboť probíhající řízení je samostatným nalézacím řízením, na které soudní komisař v souladu s § 170 z. ř. s. pouze účastníky odkazuje. Řízení bylo zahájeno žalobou žalobkyně a nejedná se tedy o nějaké pokračování dědického řízení (na tom nic nemění ani to, že v daném případě byla žaloba s ohledem na to, že byla soudu podána pod značkou dědického řízení, fakticky zapsána až na základě podnětu soudní komisařky).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, („o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 492 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z devíti úkonů v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 7. 2. 2023 přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne 21. 3. 2023 přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne 4. 5. 2023, účast na jednání dne 8. 6. 2023 a účast na jednání dne 25. 7. 2023) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 200 Kč ve výši 5 292 Kč.