17 C 392/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupena anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno anonymizováno adresa o zaplacení 10 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované úhrady 10 000 Kč jakožto odškodnění za dehonestaci jeho osoby, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované, aby mu uhradila částku ve výši 10 000 Kč jakožto odškodnění za dehonestaci jeho osoby a problémy, které mu způsobila. Žalobce uvedl, že se dostal do finanční tísně a požádal žalovanou o dvě půjčky, aby se mohl postarat o svoje děti. V době, kdy požádal o půjčky, proti němu bylo vedeno několik exekucí a zároveň byl veden ve všech registrech dlužníků, takže ani nepředpokládal, že by mu půjčka byla schválena. Přesto mu obě půjčky byly bez problémů žalovanou schváleny. Žalobce uvedl, že první půjčku mu žalovaná poskytla dne 11. 6. 2015, a to ve výši 17 000 Kč, přičemž celkem i s poplatkem měl žalobce zaplatit 29 580 Kč. Žalobce splatil 19 580 Kč, přeplatil tak na jistině o 2 580 Kč, nicméně jeho údajný dluh má činit 10 000 Kč. Druhou půjčku mu žalovaná poskytla dne 4. 12. 2015, a to ve výši 9 000 Kč, přičemž celkem i s poplatkem měl žalobce zaplatit 15 982 Kč. Žalobce splatil 5 892 Kč, jeho nedoplatek tak činí 3 108 Kč, přičemž jeho údajný dluh má činit 10 000 Kč. Dle žalobce jeho celkový dluh vůči žalované činí 528 Kč (nedoplatek 3 108 Kč po odečtení 2 580 Kč přeplatku). Částku 528 Kč žalobce uhradil. Dle žalobce byla výše všech úroků nehorázná, lichvářská a za hranicí dobrých mravů. Nyní po něm společnost [právnická osoba] (právní nástupce žalované s ohledem na postoupení pohledávky) jakožto žalobce v jiném sporu požaduje částku 20 000 Kč, podle mínění žalobce zcela neoprávněně. Žalovaná jako právní předchůdkyně [právnická osoba] v době schvalování půjček nesplnila veškeré náležitosti, které měla, zejména povinnost prověřit schopnost žalobce splácet půjčku, k čemuž žalobce dále odkázal na judikaturu ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Žalobce má za to, že úrok v souladu s dobrými mravy by neměl přesahovat 20 %. Pakliže by žalovaná postupovala dle platných právních předpisů a prověřila, co jí tyto předpisy prověřit ukládají, nikdy by nemohlo dojít k poskytnutí půjčky. Žalovaná ani v jednom případě poskytnutí půjčky nepostupovala v souladu s právními předpisy a dobrými mravy, a proto jsou obě smlouvy absolutně neplatné. Žalobce se pokoušel domluvit na vyrovnání dluhu z půjček, tak, že dne 9. 9. 2019 žalobce navrhl žalované uhradit částku 1 000 Kč, což žalovaná neakceptovala. Dne 24. 9. 2019 žalovaný navrhl v telefonickém hovoru uhradit částku 5 000 Kč, přičemž ani tento druhý návrh žalovaná neakceptovala. Žalobce uvedl, že si v telefonickém hovoru ze dne 26. 9. 2019 vyžádal od žalované písemnou odpověď, ale tuto neobdržel. Oba hovory vedl s paní [příjmení], jejíž jednání považoval za nestandardní. Žalobce touto žalobou požaduje odškodnění ve výši 10 000 Kč za poškození dobrého jména. K tomuto mělo dojít z důvodu poskytnutí půjček žalovanou. Jméno žalobce bylo vedeno v různých registrech a evidencích, s ohledem na to mu jeho bankou byl zrušen jeho účet, následně mu jiná banka neumožnila zavedení nového účtu. Dále mu byly ze strany žalované posílány neustále dopisy, bylo mu telefonováno, a ze strany žalované byl navštěvován i osobně, a to i v bývalém zaměstnání, což jeho tehdejší zaměstnavatel nesl velice nelibě. Tímto vším byl žalobce ponižován a tedy i dehonestován. Pokud by žalovaná postupovala dle zákona a půjčku mu neposkytla, nemohlo by k jeho dehonestaci dojít. Tyto skutečnosti se rozšířily i mezi širší veřejnost, vznikaly různé lži a dezinformační teorie ze strany žalované, což žalobce rovněž považuje za dehonestaci. Toto vše ubližovalo jemu, ale také jeho rodině, příbuzným a známým.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 5. 7. 2021, ve kterém uvedla, že nárok uplatňovaný žalobcem v plném rozsahu neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná má za to, že žalobci nevznikl žádný zákonný ani smluvní nárok na zaplacení odškodnění, neboť žalovaná žalobci žádné problémy nezpůsobila, nijak jej nemínila dehonestovat, přičemž dle žalované ani k ničemu takovému nedošlo. Žalovaná uzavřela se žalobcem dvě smlouvy o půjčce, tak jak uvedl žalobce. Žalobce svůj dluh vůči žalované částečně uhradil v částkách, které sám uvádí, byl však v prodlení se splácením zbylé části dluhu, proto žalovaná předala jeho případ v rámci struktury žalované na oddělení vymáhání pohledávek. Pracovníci tohoto oddělení žalobce několikrát kontaktovali telefonicky, písemně či prostřednictvím SMS zpráv, s tím, aby žalobce své dluhy splatil, přičemž mu dle platných předpisů rovněž nabídli uzavření dohody o splátkách. Žalobce na výzvy nereagoval nebo další placení dluhu odmítal. Žalobce měl za to, že úroky, poplatky ani služby hotovostního výběru splátek hradit nemusí, přičemž žalované nabídl dopisem ze dne 9. 9. 2019 řešení spočívající v tom, že zaplatí 1 000 Kč, čímž uhradí celý dluh. Vzhledem k tomu, že obě půjčky byly po splatnosti a žalovaná již vydala na vymáhání půjček značné náklady, nebyl pro žalovanou akceptovatelný. Žalobce ve svém dopisu ze dne 9. 9. 2019 žádal žalovanou, nechť bezodkladně dá podnět k exekuci, pakliže nepřistoupí na jeho návrh, z čehož je patrné, že celou dobu věděl, že k vymáhání neuhrazených pohledávek může kdykoliv dojít, a to jak soudně, tak následnou exekucí, těžko se tak může dovolávat toho, že soudním řízením a následnou exekucí mu byly způsobeny problémy. Žalovaná následně dne 6. 12. 2019 postoupila pohledávky z předmětných půjček na společnost [právnická osoba], která s účinností od tohoto dne je nadále věřitelem žalobce. Pakliže společnost [právnická osoba] učinila vůči žalobci v rámci vymáhání jakékoliv kroky, toto nemůže být přičítáno k tíži žalované. Žalovaná úveruschopnost žalobce zkoumala. [ulice] zástupkyně žalované provedla pozorování domácnosti a sepsala s žalobcem kartu zákazníka a ověřila skutečnosti, které jí žalobce sdělil. Tyto informace posléze zaslala do informačního systému žalované, kde byly tyto informace automaticky vyhodnoceny. Žalovaná před uzavřením smluv se žalobcem zjistila osobní poměry žalobce, jeho bytové podmínky. Žalobce jí doložil ke svým příjmům pracovní smlouvu a výplatní pásky. K výdajům doložil nájemní smlouvu, SIPO, uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti a že poplatky za energie jsou hrazeny jeho bývalou manželkou, se kterou sdílí společnou domácnost. Pro případ, že by nemohl půjčku splácet, požádal o zařazení do pojistného programu [právnická osoba] Žalobce měl splácet nejprve 510 Kč týdně v hotovosti a následně 274 Kč týdně v hotovosti, tedy od konce roku 2015 celkem 784 Kč. Dle zadaných údajů následně proběhl skóring a půjčky byly schváleny. Žalobce při sepisování karty zákazníka zcela zamlčel, že by měl vícero dluhů po splatnosti nebo proti němu byly vedeny exekuce. Žalovaná má za to, že posoudila úveruschopnost dostatečně, přičemž v souvislosti s posuzovanáním schopnosti žalobce splácet nemohlo v žádném případě dojít k jeho dehonestaci. Žalovaná je přesvědčena, že žalobce v době, kdy smlouvy uzavíral, neměl v úmyslu uhradit více než jistinu a úmyslně využil žalovanou ke svému obohacení. Žalovaná má za to, že uzavřené smlouvy nejsou nemorální ani lichevní z důvodu výše RPSN, neboť nelze porovnávat nezajištěné spotřebitelské úvěry poskytované nebankovními společnostmi s bankovními úvěry. Žalovaná nikdy nehodlala způsobit žalobci jakékoliv problémy a dehonestovat jej, resp. poškodit jeho pověst na veřejnosti. Žalovaná pouze vykonávala svá práva jakožto věřitele, přičemž žalobu o zaplacení dluhu podal až její právní nástupce. Jednání žalované, tak není ani nepoctivé ani protiprávní. V rámci smluvních ujednání byl sjednán hotovostní výběr splátek, takže z logiky věci osoba pověřená výběrem splátek žalobci telefonovala, případně jej navštívila i na jiných kontaktních místech, které žalobce ve smlouvě uvedl, přičemž v daném případě žalobce uvedl i místo zaměstnání. Dle žalované žalobce nijak nekonkretizoval, jakým konkrétním neoprávněným zásahem do jeho přirozených práv se měla žalovaná dotknout jeho osobnosti takovým způsobem, že mu byla způsobena nemajetková újma, v důsledku které by mu mělo být poskytnuto zadostiučinění ve výši 10 000 Kč. Žalovaná má za to, že do žádného osobnostního práva žalobce nezasáhla a rozhodně mu nezpůsobila žádnou újmu svým jednáním, naopak má žalovaná za to, že to byl žalobce, který využil lsti, když zamlčel podstatné okolnosti týkající se jeho osobní a finanční situace.

3. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce a žalovaná uzavřely tvrzené smlouvy o půjčce, na které žalobce částečně hradil, přičemž ohledně zbývajícího dluhu se dostal vůči žalované do prodlení. Žalovaná jej pak o úhradu dlužné částky upomínala svými pracovníky oddělení vymáhání pohledávek prostřednictvím dopisů, telefonátů a osobních návštěv žalobce.

4. Mezi stranami zůstalo sporné, zda žalobci byla postupem žalované jakožto věřitele vymáhajícího svoji pohledávku za žalobcem způsobena újma spočívající v dehonestaci jeho osoby.

5. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

6. Žalovaná uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobci půjčku ve výši 17 000 Kč. Žalobce se zavázal sjednanou půjčku vrátit a uhradit navíc poplatky ve výši 12 580 Kč Celkem se žalobce zavázal žalované uhradit částku ve výši 29 580 Kč, a to v 58 splátkách po 510 Kč, kdy byl sjednán hotovostní režim splácení (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 11. 6. 2015). Žalobce před uzavřením smlouvy žalované uvedl, že je zaměstnaný, příjmy jeho domácnosti činí 8 119 Kč, výdaje jeho domácnosti činí 5 700 Kč, přičemž mimo výdaje domácnosti a na telefon uvedl pouze částku 2 000 Kč coby výživné. Jiné dluhy neuvedl. Jako adresu výběrního místa označil žalobce svoje bydliště. Žalobce dále žalované uvedl adresu svého pracoviště (prokázáno standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a kartou zákazníka ze dne 11. 6. 2015, kde je kolonka jiné dluhy proškrtnuta). Žalovaná dále uzavřela se žalovaným dne 4. 12. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které se zavázala poskytnout žalobci půjčku ve výši 9 000 Kč. Žalobce se zavázal sjednanou půjčku vrátit a uhradit navíc poplatky ve výši 6 660 Kč a pojištění ve výši 232 Kč Celkem se žalobce zavázal žalované uhradit částku ve výši 15 892 Kč, a to v 58 splátkách po 274 Kč, kdy byl sjednán hotovostní režim splácení (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 4. 12. 2018). Žalobce před uzavřením této smlouvy žalované uvedl, že je zaměstnaný, příjmy jeho domácnosti činí 14 000 Kč, výdaje jeho domácnosti činí 10 900 Kč, přičemž mimo výdaje domácnosti, na inkaso a na telefon uvedl pouze částku 2 000 Kč coby výživné a splátky půjčky žalované. Jiné dluhy neuvedl. Jako adresu výběrního místa označil žalobce svoje bydliště. Žalobce dále žalované uvedl adresu svého pracoviště (prokázáno standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a kartou zákazníka ze dne 4. 12. 2015, kde je kolonka jiné dluhy proškrtnuta). Žalovaná smlouvy o půjčce se žalobcem uzavřela jako podnikatelka, kdy předmět jejího podnikání byl zapsán v obchodním rejstříku ke dni uzavření smluv jako poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaná měla ke dni uzavření smluv zapsáno v obchodním rejstříku identifikační číslo [PSČ] [anonymizováno], v důsledku fúze sloučením se společností [právnická osoba] nyní podniká pod stejným názvem a s identifikačním číslem [tel. číslo] (prokázáno výpisem z obchodního rejstříku ke dni 26. 11. 2020). Proti žalovanému byla v době uzavření smlouvy vedena tři exekuční řízení, a to dvě zapsaná v roce 2012 a jedno zapsané v roce 2013 (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí ze dne 28. 2. 2017). Žalobce se dopisem ze dne 9. 9. 2019 obrátil na žalovanou, s tím, že nabídl smírné řešení spočívajícího v úhradě 1 000 Kč žalované, čímž by se vyřešil jeho dluh, který má vůči žalované ve výši 528 Kč a s nímž je v prodlení. V dopise žalobce bylo dále uvedeno, že pakliže žalovaná na jeho kompromis nepřistoupí, nechť bezodkladně dá podnět k exekuci (prokázáno vyjádřením žalobce k pohledávkám ze dne 9. 9. 2019). Žalovaná svoji pohledávku vůči žalobci postoupila společnosti [právnická osoba], která jí vymáhala v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. [spisová značka] Okresní soud ve věci rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací], kterým přiznal společnosti [právnická osoba] jako žalobkyni právo na zaplacení příslušenství z částky 528 Kč za období od 21. 1. 2020 do 2. 10. 2010. Co do zbývajícího nároku ve výši 20 000 Kč byla žaloba zamítnuta, neboť soud dospěl k závěru, že obě uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné. Co se týče dlužné částky ve výši 528 Kč, tato byla ze strany žalobce (který měl v daném řízení procesní postavení žalovaného) uhrazena až po podání žaloby dne 2. 10. 2020, tedy žaloba ze strany společnosti [právnická osoba] byla podána důvodně (prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]).

7. Soud neprovedl dokazování dalšími důkazy navrženými ze strany žalované vztahujícími se k postoupení pohledávky ze smluv o půjčce za žalovaným, neboť tato skutečnost již byla prokázána Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. [spisová značka] a skutkový stav byl dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela se žalovaným dne 11. 6. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobci půjčku ve výši 17 000 Kč. Žalobce se zavázal sjednanou půjčku vrátit a uhradit navíc poplatky ve výši 12 580 Kč Celkem se žalobce zavázal žalované uhradit částku ve výši 29 580 Kč, a to v 58 splátkách po 510 Kč, kdy byl sjednán hotovostní režim splácení. Žalobce před uzavřením smlouvy žalované uvedl, že je zaměstnaný, příjmy jeho domácnosti činí 8 119 Kč, výdaje jeho domácnosti činí 5 700 Kč, přičemž mimo výdaje domácnosti a na telefon uvedl pouze částku 2 000 Kč coby výživné. Jiné dluhy neuvedl. Žalovaná dále uzavřela se žalovaným dne 4. 12. 2015 smlouvu o půjčce, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobci půjčku ve výši 9 000 Kč. Žalobce se zavázal sjednanou půjčku vrátit a uhradit navíc poplatky ve výši 6 660 Kč a pojištění ve výši 232 Kč Celkem se žalobce zavázal žalované uhradit částku ve výši 15 892 Kč, a to v 58 splátkách po 274 Kč, kdy byl sjednán hotovostní režim splácení. Žalobce před uzavřením smlouvy žalované uvedl, že je zaměstnaný, příjmy jeho domácnosti činí 14 000 Kč, výdaje jeho domácnosti činí 10 900 Kč, přičemž mimo výdaje domácnosti, na inkaso a na telefon uvedl pouze částku 2 000 Kč coby výživné a splátky půjčky žalované. Jiné dluhy neuvedl. Proti žalovanému byla v době uzavření smlouvy vedena tři exekuční řízení. Žalobce nesplácel půjčku řádně a včas, v dopise ze dne 9. 9. 2019 uznal, že je v prodlení s úhradou částky 528 Kč a nabídl řešení v uhrazení částky 1 000 Kč. Žalovaná svoji pohledávku nejprve vymáhala samostatně v rámci svého vymáhacího oddělení, pracovníci žalované žalobci telefonovali a činili i osobní návštěvy žalobce za účelem výběru dlužných splátek, kdy mezi stranami byl sjednán hotovostní režim výběru splátek. Žalovaná svoji pohledávku vůči žalobci postoupila na společnost [právnická osoba], která jí vymáhala v rámci soudního řízení. Okresní soud v Klatovech ve věci rozhodl následně rozsudkem č. j. [číslo jednací], kdy přiznal společnosti [právnická osoba] jako žalobkyni právo na zaplacení příslušenství z částky 528 Kč za období od 21. 1. 2020 do 2. 10. 2010, co do zbývajícího nároku ve výši 20 000 Kč pak byla žaloba zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že obě uzavřené smlouvy jsou absolutně neplatné. Co se týče dlužné částky ve výši 528 Kč, tato byla ze strany žalobce uhrazena až po podání žaloby dne 2. 10. 2020, tedy žaloba ze strany společnosti [právnická osoba] byla podána důvodně.

9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: Dle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle odst. 2 citovaného ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Dle § 2951 odst. 2 o.z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Dle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil. Dle § 6 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání nebo protiprávního činu.

10. Po provedeném dokazování, na základě skutkových tvrzení obou účastníků a na základě shora uvedených zákonných ustanoveních soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobce se žalovanou uzavřel dvě smlouvy o půjčce, na základě kterých mu žalovaná poskytla finanční prostředky, které žalobce nesplácel řádně a včas. Žalobce se tak dostal do prodlení. V řízení bylo dále prokázáno, že ve smlouvě byl mezi žalobcem a žalovanou sjednán hotovostní výběr splátek. Žalovaná pak jako věřitel žalobce dlužné částky vymáhala skrze svoje pracovníky vymáhacího oddělení telefonicky či osobními návštěvami žalobce, ať už doma nebo na jeho pracovišti, což odpovídá standardnímu postup věřitele, pakliže se chce před soudním řízením domoci zaplacení své pohledávky, zvláště za situace, kdy byl sjednán hotovostní výběr splátek a smluvní strany si tak výslovně sjednaly osobní kontakt během splácení. Soud neshledal v takovémto postupu ze strany žalované zásah takové intenzity, který by byl způsobilý zasáhnout do osobnostní sféry žalobce a dehonestovat jej (žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly nepřiměřenosti postupu žalované, žalobce v řízení netvrdil). Okresní soud v Klatovech, dospěl stran nároků vyplývajících z uzavřených smluv o půjčce k závěru, že smlouvy byly vzhledem k nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti žalobce absolutně neplatné, nicméně žaloba byla i tak ze strany právní nástupkyně žalované podána důvodně, neboť žalobce dlužil právní nástupkyni žalované část dlužné jistiny, která mu byla poskytnuta a o kterou se vzhledem k neplatnosti smluv bezdůvodně obohatil. Dlužnou částku ve výši 528 Kč žalobce uhradil až po podání žaloby. Žalované tak v době před soudním řízením nepochybně svědčilo právo požadovat vrácení této dlužné částky, a pokud činila kroky k tomu směřující, činila tak jako oprávněný věřitel. Pohledávka žalované byla ještě před soudním vymáháním postoupena na její právní nástupkyni společnost [právnická osoba], přičemž soud přisvědčil argumentaci žalované, že ohledně postupu dalšího vymáhání pohledávek po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby nesla za další kroky své právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] jakoukoliv právní odpovědnost. Okamžikem účinnosti postoupení pohledávky neměla již žalovaná s dalším postupem společnosti [právnická osoba] nic společného. Co se týče argumentace žalobce, že žalobci byla způsobena dehonestace jeho osoby tím, že s ním žalovaná uzavřela smlouvu, aniž by řádně zkoumala jeho úvěruschopnost, takové jednání žalované by objektivně nemohlo samo o sobě představovat zásah do osobnostních práv žalobce. V řízení bylo prokázáno, že sám žalobce vůči žalované uvedl nepravdivé informace, a to, že nemá dluhy (ačkoli si sám musel být vědom, že to není pravda), úmyslně tedy o své majetkové situaci uvedl nepravdivé údaje s evidentním cílem dosáhnout uzavření smlouvy. Mezi stěžejní zásady soukromého práva patří zásada, že nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti. V daném řízení se však žalobce domáhá odškodnění za zásah do osobnostních práv, který měl být způsoben tím, že žalovaná žalobci na základě nepravdivých informací sdělených žalobcem (tedy z důvodu, nepoctivosti žalobce) poskytla půjčky a následně žádala jejich splacení, přičemž žalobce její postup požadoval za dehonestující, a to zjevně právě proto, že takto vyšla najevo, resp. v širší známost skutečnost že žalobce nesplácí dluhy. Žalobce uspěl v řízení u Okresního soudu v Klatovech z hlediska neplatnosti obou smluv, s ohledem na skutečnost, že žalovaná nedostatečně prověřila jeho úvěruschopnost. Z hlediska nároku, který uplatňuje v tomto řízení z titulu ochrany osobnosti je však situace zcela jiná. S argumentací, že žalobci byla poskytnuta na základě jím nepravdivě poskytnutých údajů půjčka a následně, když na něm byl věřitelem vymáhán dluh, se cítil být tímto jednáním dehonestován, nemůže žalobce uspět, neboť takovou situaci zapříčinil sám vlastním jednáním, a takto tedy nesl následky vlastních činů. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. neověřila, zda jsou jím tvrzené skutečnosti pravdivé), a to zejména v situaci, kdy bez ohledu na platnost předmětných smluv měl žalobce nadále dluh vůči žalované, který byl důvodně vymáhán. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy z hlediska úspěchu ve věci by měla právo na náhradu části nákladů podle míry úspěchu ve věci žalovaná, ta se však náhrady nákladů řízení při jednání výslovně vzdala.