17 C 396/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Novotnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o 27 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 10.12.2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 27 000 Kč jdoucího od 10.12.2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 970 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal žalobou zaplacení částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně od 10.12.2020 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne 30. 10. 2019 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou smlouva o spolupráci týkající se spolupráce na správě a vývoji software. Dle objednávky ke smlouvě o spolupráci měla být poskytována (a také byla až do srpna 2020) ze strany žalované žalobci za tuto spolupráci finanční odměna ve výši 40.000 Kč měsíčně dle jeho fakturace. Odměna byla sjednána 240 Kč hodina (žalovaná měla obavu, aby toto nebylo označeno za tzv. švarc systém, proto takto částka nebyla výslovně uvedena, ale byla vykalkulována tak, že se počítalo se 168 hodinami měsíčně, což by představovalo 40 000 Kč za měsíc, což je částka, která byla v objednávce uvedena). Za poslední měsíc, který zůstal neuhrazen, odpracoval žalobce 112,5 hod., což odpovídá částce 27 000 Kč, které vyfakturoval. Práce probíhala tak, že ze strany žalované dostal zadání, naprogramoval zadanou funkcionalitu, tuto odevzdal a ta byla následně přidána do struktury kódu a žalovaná toto dále testovala a následně dala žalobci další zadání. Žalobce odevzdanou funkcionalitu i testoval, a to před odevzdáním, poté toto bylo nahráno do vedlejší větve, tedy interní verze, kde probíhalo testování, to už neprováděl žalobce, ale tester žalované a následně pokud toto testování prošlo, tak se funkcionalita nahrála do hlavní - produkční verze. Na předmětném projektu spolupracoval žalobce s kolegou [jméno] [příjmení], kterému následně práci také předával a který byl s projektem tedy obeznámen. Funkcionality, odevzdával vždy dokončené, vyjma posledního dne spolupráce, kdy mu žalovaná zadala něco, co se již nedalo stihnout, což oznámil [jméno] [příjmení], načež tento sdělil, nechť práci žalobce rozdělá, že ji kolega dokončí. Nějaké chyby se v práci vždy vyskytly, neboť to souvisí s povahou práce, nicméně za celou dobu, co pro žalovanou žalobce pracoval, žalovaná práci na těchto opravách proplácela a nikdy nevznášela žádné požadavky na náhradu. Chyby žalobce následně odstraňoval a za čas strávený jejich opravou dostával zaplaceno. Takto to měli i nastavené ostatní kolegové. Spolupráce žalobce se žalovanou byla ukončena ke dni 30. 9. 2020 z důvodu vypovězení smlouvy žalobcem. Žalobce vystavil dne 2. 10. 2020 slevovou fakturu z obvyklé a smluvně domluvené částky ve výši 40.000 Kč Částku fakturace ponížil úměrně objemu jeho práce provedené v září pro žalovanou, tj. na částku 27.000 Kč, kterou požadoval zaplatit do 17. 10. 2020. Uvedená částka však nebyla zaplacena, žalobce proto prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou předžalobní upomínkou k plnění a pokusil se též o smírné řešení mimosoudní cestou, avšak bezvýsledně. Žalovaná nabízela uhradit pouze nepatrnou částku. Reakce žalované ze 7. 12. 2020 byla zástupci žalobce doručena dne 10. 12. 2020 a od tohoto dne žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaná se nechtěla smířit s tím, že žalobce na projektu již nechce pracovat, neuhrazení faktury následně žalobce vnímal jako jakousi odvetu za to, že s žalovanou ukončil spolupráci, neboť služby poskytoval žalované 11 měsíců a za dobu 10 měsíců žádnou fakturu žalovaná nereklamovala, nezaplatila až za poslední měsíc, a to ačkoli kvalita práce žalobce se nezměnila. Pokud žalovaná následně žádala 100 % slevu za práci za poslední měsíc, požadovala tuto neoprávněně. Při telefonické komunikaci, kdy se snažil žalobce s žalovanou smírně domluvit, bylo žalobci vyčteno cca 7 chyb. Pokud toto ověřoval ve verzi, kterou žalované zasílal, našel chybu pouze jednu, ostatní údajné chyby se nevyskytovaly, program byl v těchto ohledech funkční a jedinou chybu, která se vyskytovala, způsobil kolega, což lze dohledat, neboť v programu lze najít, kdo jakou změnu učinil. Žalobce svou práci na projektu vnímal jako práci na vývoji software, nikoli jako zpracování a odevzdání programu, byl placen za proces, resp. práci na předmětném vývoji, neřešily se chyby, vše bylo propláceno. Smlouva tedy svou povahou neodpovídala smlouvě o dílo. Odměna 240 Kč na hodinu je v oboru IT minimální, žalobce takto pracoval pro první společnost a na juniorní pozici, což odpovídalo i způsobu, jakým byla práce prováděna. K tabulce s přehledem chyb vytýkaných žalovanou založené v průběhu řízení, žalobce uvedl, že asi 90 % označených položek žalovaná neuznala k fakturaci z důvodu, že opravy nejsou předmětem fakturace, ačkoli, jak zaznělo ze strany žalované, pokud by žalobce pokračoval v práci, toto by proplaceno bylo. Pokud žalovaná v tabulce uvádí korekce do mínusových částek, pak to nedává smysl, neboť při takovém postupu, pokud by žalobce na věci vůbec nepracoval a nic neodevzdal, byl by na tom z hlediska takového propočtu lépe, předložený výpočet je tedy nesmyslný a účelový.

2. Žalovaná k věci uvedla, že dne 30.10.2019 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o spolupráci, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinnosti při spolupráci účastníků. Žalobce byl podle výslovného ujednání této smlouvy zavázán vykonávat montážní a jiné pomocné práce v oblasti informačních technologií na základě sjednané objednávky a žalovaná byla podle této smlouvy zavázána vykonávat vývojářské, poradenské a jiné pomocné práce v oblasti informačních technologií na základě sjednané objednávky. Účastníci se vzájemně zavázali platit si za vykonanou práci definovanou v objednávce částku stanovenou dle objednávky. Podle přijatého ujednání ve smlouvě o spolupráci mělo být příslušné finanční plnění placeno na základě faktury se splatností 15 dnů. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, kterýkoli z účastníků měl právo tuto smlouvu vypovědět písemnou výpovědí s výpovědní dobou 15 dnů počínající dnem následujícím po dni, ve kterém byla výpověď doručena druhému účastníkovi. Na podkladě uvedené smlouvy o spolupráci přijali účastníci emailem dne 31.03.2020 písemné ujednání, označené jako objednávka, kterým se žalobce zavázal pro žalovanou provést dílo spočívající ve vývoji software pro projekt [anonymizováno] a další projekty dle dohody účastníků. Ujednané dílo se žalobce zavázal provést v období měsíců květen 2020 až listopad 2020 nebo do dokončení projektu a žalovaná se zavázala žalobci zaplatit za provedené dílo cenu určenou odhadem ve výši 40.000 Kč měsíčně s tím, že přesná výše fakturace se může měnit v závislosti na výkonu žalobce. Dne 31.08.2020 doručil žalobce na emailovou adresu žalované výpověď smlouvy o spolupráci, přičemž v rozporu s ujednáním této smlouvy o výpovědní době ve své výpovědi jednostranně stanovil, že smlouvu vypovídá ke dni 30.09.2020 a že od 01.10.2020 už více nebude spolupracovat na projektech a plnění objednávek žalované společnosti. Dne 02.10.2020 žalobce doručil emailem žalované fakturu [číslo] ze dne 02.10.2020, znějící na žalobcem jednostranně určenou částku 27.000 Kč podle textu faktury za„ vývoj software září“, splatnou dne 17.10.2020. Žalovaná žalobci předmětnou fakturu vrátila s výhradou, že částka požadovaná k zaplacení neodpovídá době a kvalitě provedených prací, a aby proto žalobce snížil fakturovanou cenu na částku 3.249 Kč, což měla být částka po započtení žalovanou vypočtené slevy za provedené práce. Vady provedených prací žalovaná věcně definovala jako:„ PWA – nefunkční aktualizace, popis objektů, nefunkční verzování, nevhodné optimalizace,„ this is fake“ poznámky.“ Jednalo se přitom v té době jen o neúplné určení vad, neboť zjišťování rozsahu a vlastností toho, co žalobce pro žalovanou provedl, na straně žalované ještě probíhalo. Žalovaná vady takto vytkla v emailu ze dne 15.10.2020. Žalovaná nakonec musela většinu výsledků práce žalobce přepracovat, protože se jednalo o výsledky nevhodné nebo nevyužitelné z hlediska účelu, k němuž měly sloužit. Z provedené analýzy následně žalovaná uzavřela, že žalobce nemá právo na zaplacení žádné ceny za provedené práce v měsíci září 2020. Z toho důvodu také žalovaná v odpovědi svého zástupce ze dne 07.12.2020 odmítla úhradu žalobci na fakturovanou částku 27.000 Kč, čímž současně vyjádřila požadavek 100% slevy z ceny za práce žalobce v září 2020. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V průběhu řízení žalovaná dále uvedla, že se jednalo o zakázku na určitý projekt v předem určeném časovém rozmezí a nikoli opakující se činnost. Pokud jde o opravu chyb, tyto byly nahlašovány do interního systému, kam měl žalobce přístup a žalobce tyto opravoval a opravu též fakturoval. Žalované předkládal výpisy, kolik strávil času opravou které chyby, žalovaná tedy věděla, na čem pracoval. Přesná hodnota fakturace se mohla měnit na základě toho, co bylo odpracováno. Výkazy předkládal žalobce. Hodinová sazba 240 Kč/hodina, jak tuto uváděl žalobce, odpovídala. Při ukončení činnosti žalobce byly ze strany žalované chyby vytčeny už při výpovědi, pan [celé jméno žalobce] k tomu uvedl, že další opravy a práci na vývoji poskytovat nebude. Žalovaná musela tedy funkcionality, které nebyly 100 % funkční opravit, případně znovu implementovat. Z toho také vychází její přístup k fakturaci, kdy v situaci, kdy tuto ponížila o uvedené náklady a dostala se do záporných hodnot. Odstraňování chyb bylo v minulosti propláceno a pravděpodobně by bylo propláceno i nadále, kdyby bylo dále plněno v rozsahu, ve kterém měla objednávka proběhnout. V září žalobce opravoval několik chyb i z předchozích měsíců, kdy opravy nebyly úspěšné a proto toto žalovaná nebrala jako předmět k fakturaci. V minulosti se dařilo chyby opravovat v limitu rámce, na kterém byli dohodnuti, v září se však situace změnila. Ze strany žalované nebylo sporné, že v minulosti se nestalo, že by vykázané hodiny žalobcem například v případě oprav žalovaná seškrtala. Rozdíl v případě poslední faktury žalovaná spatřovala v tom, že dohodnutý byl větší rozsah díla, než byl splněn, a to i když žalovaná vzala do úvahy podanou výpověď, toto se týkalo šesté etapy, kdy smluvený rozsah měl probíhat od poloviny srpna asi do části října. Dle objednávky to byla poslední etapa. Část práce byla skutečně odevzdána neúplná s tím, že bylo domluveno, že na ni bude pokračovat jiný kolega žalobce. Žalobce následně nabízel opravy některých částí, nebyly to ale všechny a s žalovanou se neshodli na částce fakturace v případě opravy chyb (včetně faktury, která byla již vystavena). Některé vady byly nalezeny až po měsíci listopadu a následně byly ze strany žalované odstraněny. Pokud jde o vytýkané chyby a korekce fakturace vztahující se ke spornému období září 2020, žalovaná odkazovala na přehledovou tabulku zpracovanou v únoru 2021, založenou do spisu, kde uvedla též případné náklady na to, aby funkcionalita byla dopracována. Položky, které žalovaná v tabulce korigovala do mínusu, představují situace, kdy úkol nebyl splněn a musel být proveden někým jiným, přičemž zároveň byl již v minulosti ze strany žalobce fakturován. Tabulka byla zpracována až dodatečně, neboť v době zaslání předžalobní upomínky nebyla analýza plně provedena. Žalovaná nesporovala odpracované hodiny vykázané žalobcem za měsíc září 2020. Dle žalované odpovídala smlouva mezi účastníky svou povahou smlouvě o dílo, kterým byl vývoj software v souladu s objednávkou. Žalobce vystupoval jako podnikatel a dle toho s ním žalovaná též jako s profesionálem jednala.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce za měsíc září 2020 odvedl pro žalovanou práci v rozsahu 112,5 hod., což odpovídalo částce odměny 27 000 Kč, dle toho jak byla účastníky smluvena (kdy fakticky se jednalo o 240 Kč/hodina). Dále bylo nesporným, že v minulosti byla žalobci standardně takto proplácena veškerá práce, kterou takto odvedl a vykázal (tj. bez ohledu na to, zda obsahovala chyby), včetně práce na odstraňování chyb či nedostatků, které se v jím odvedené práci projevily a že vzájemná spolupráce probíhala do 30. 9. 2020. Mezi účastníky však zůstalo sporným, zda žalobci vznikl nárok na žalovanou částku s ohledem na žalovanou namítané chyby v předané práci a skutečnost, že již dále nebyly žalobcem s ohledem na podanou výpověď smlouvy nadále odstraňovány a z tohoto důvodu uplatněného nároku na slevu.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, kterými byly prokázány následující skutečnosti.

6. Mezi účastníky byla dne 30.10.2019 uzavřena smlouva o spolupráci, kterou upravili vzájemná práva a povinnosti při své spolupráci. Žalobce se touto smlouvou zavázal vykonávat montážní a jiné pomocné práce v oblasti informačních technologií na základě sjednané objednávky a žalovaná byla podle této smlouvy zavázána vykonávat vývojářské, poradenské a jiné pomocné práce v oblasti informačních technologií na základě sjednané objednávky. Účastníci se vzájemně zavázali platit si za vykonanou práci definovanou v objednávce částku stanovenou dle objednávky. Finanční plnění mělo být placeno na základě vystavené a doručené faktury se splatností minimálně 15 dnů. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s výslovným ujednáním, že kterýkoli z účastníků má právo tuto smlouvu vypovědět písemnou výpovědí s výpovědní dobou 15 dnů počínající dnem následujícím po dni, ve kterém byla výpověď doručena druhé smluvní straně (prokázáno Smlouvou o spolupráci ze dne 30.10.2019). Mezi účastníky bylo nesporné, že smlouvu v tomto znění uzavřeli, žalovaná pro žalobce žádnou smluvně předvídanou práci nevykonávala a práce, které pro žalovanou prováděl žalobce oba účastníci řadili výhradně pod jiné pomocné práce v IT.

7. V rámci uvedené smlouvy o spolupráci byla ze strany žalované jakožto objednatele vůči žalobci jakožto poskytovateli vystavena objednávka ze dne 31.3.2020, jejímž předmětem byl vývoj softwaru pro projekt [anonymizováno] a další projekty dle dohody s časovým odhadem minimálně od května 2020 do listopadu 2020 (včetně) nebo do dokončení projektu. Fakturace měla probíhat vždy za daný měsíc a cenový odhad byl stanoven na 40 000 Kč za daný měsíc, s tím, že přesná hodnota fakturace se může měnit v závislosti na výkonu poskytovatele, objednávka neobsahovala bližší popis projektu ani zadání konkrétních úkolů v rámci něj (prokázáno objednávkou ke smlouvě o spolupráci ze dne 31.3.2020). Mezi účastníky bylo nesporné, že předmětná objednávka byla vzájemně potvrzena emailem.

8. Bližší specifikace projektu [anonymizováno] byla určena v základním popisu funkcí a dat a dále šesti tzv. sprinty, které obsahovaly úkoly v rámci jednotlivých fází projektu s uvedením časového období (rozmezí např. cca 14 dnů), ve kterém by měly být úkoly zpracovány a rozpisem, kdo by se na kterém úkolu měl podílet (prokázáno základním popisem funkcí a dat k projektu [anonymizováno] a jednotlivými sprinty).

9. Emailem ze dne 31.8.2020 zaslal žalobce žalované výpověď smlouvy o spolupráci, a to ke dni 30.9.2020 s upřesněním, že od 1.10.2020 už nebude spolupracovat na projektech a plnění objednávek žalované (prokázáno emailovou výpovědí žalobce ze dne 31.8.2020).

10. Žalobce žalované dne 2. 10. 2020 vystavil fakturu [číslo] za vývoj softwaru za měsíc září na částku 27 000 Kč se splatností 17. 10. 2020 (prokázáno fakturou [číslo] ze dne 2. 10. 2020). Mezi účastníky bylo nesporné, že tato faktura byla žalované doručena dne 2.10.2020.

11. Na email ze dne 2.10.2020, kterým žalobce zaslal fakturu, reagovala žalovaná emailem z 15.10.2020, kde žádala o opravu tak, aby fakturovaná částka odpovídala době trvání smlouvy do 15.9.2020 a slevě 5 025 Kč za vady provedených prací, které se týkaly [anonymizováno] - nefunkční aktualizace, popis objektů, nefunkční verzování, nevýhodné optimalizace,„ this is fake“ poznámky, s uvedením, že se jedná jen o zběžný výčet vad. Seznam není finální a některé vady do slevy nezahrnuli a žalovaná tedy žádá o snížení fakturované částky na 3 249 Kč. Žalobce v reakci 16. 10. 2020 emailem sdělil, že spolupráce trvala do 30. 9. 2020, přičemž ještě 30. 9. 2020 mu ze strany žalované byly zadány úkoly řešení, na kterých pracoval, práci vykazoval a žalovaná ji přebírala. Kód byl přijat bez výhrad, žádné vady nebyly oznámeny, žalobci nebyl dán ani žádný prostor pro nápravu, vady žalovaná oznámila až se splatností faktury. Žalobce argumentoval tím, že byl placen za odpracovanou hodinu, projekt předal ještě ve vývojové fázi, kde chyby jsou součástí vývoje, že čas strávený na projektu odpovídá hodnotě kódu a přístup žalované tak vnímá jako pokus o podvod. Emailem z 21. 10. 2020 žalobce žalované sdělil, že v návaznosti na telefonát ze dne 19. 10. 2020 očekával návrh řešení a neobdrží-li jej ještě téhož dne, bude věc řešit soudní cestou. Emailem ze dne 24. 10. 2020 žalobce žalované sdělil, že při otestování poslední verze kódu, který má k dispozici ve vztahu k chybám vytčeným po telefonu shledal, že [anonymizováno] fungovalo jak má, chyba s neupdatovaným výkonem se v jeho verzi nevyskytuje, neupdatování služeb se v jeho verzi projevuje, ale za tuto nenese odpovědnost žalobce, neboť ji způsobil kolega [příjmení] při refractorování jiné funkce. Komentář„ this is fake“ byl zadán na základě dohody s vývojářem [jméno] [příjmení], kdy toto bylo zvoleno jako provizorní řešení v době, kdy se vývojář teprve rozhodoval, jak chce řešit požadavek, aby se daly výkony generovat jednorázově. O tomto žalobce informoval kolegu [příjmení], aby následně po dohodě s vývojářem dle jeho pokynů řešení změnil. Řešení bylo takto zavedené 3. 7. 2020, a proto ani nemůže být řádným důvodem reklamace fakturace za měsíc září. (prokázáno emailovou korespondencí účastníků ze dne 2.10.2020, 15.10.2020, 16.10.2020, 21.10.2020 a 24.10.2020).

12. Žalobce zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalované předžalobní upomínku datovanou 27. 10. 2020, a to dne 28. 11. 2020 datovou schránkou a dne 29. 10. 2020 prostřednictvím pošty (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 27. 10. 2020, podacím lístkem a vrácenou obálkou a obálkou datové zprávy). Žalovaná reagovala dopisem svého právního zástupce ze dne 7. 12. 2020, kde rekapitulovala dosavadní komunikaci (avšak pouze do emailu žalobce z 16. 10. 2020), uvedla, že v mezidobí byla většina práce žalobce přepsána, jelikož velká část byla nefunkční, že požadavku žalobce nevyhoví, má naopak za to, že žalovaná by měla nárok uplatnit slevu z ceny díla a vyzývá žalobce, aby upustil od svého neoprávněného platebního požadavku (prokázáno odpovědí na předžalobní upomínku datovanou 7.12.2020).

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek pracoval pro žalovanou, přičemž žalobce byl jeho kolega a jeden ze zkušenějších vývojářů. Provedenou práci svědek účtoval dle hodin, na konci měsíce se sečetlo, kolik bylo odpracováno na projektech. Faktura byla vždy bez problému proplácena. V rámci procesu probíhaly běžně změny a úpravy a tyto bylo zvykem proplácet, včetně práce na případných opravách. Až při odchodu žalobce tomu bylo v tomto případě jinak. Svědek pro žalovanou pracoval na živnostenský list, měl s žalovanou písemnou dohodu, ale ta byla vágní. Odměna byla ujednána v objednávkách, tyto byly každý měsíc. Pokud je svědkovi známo, fakturoval stejným způsobem jako třeba žalobce. Svědek již pro žalovanou nepracuje, ukončení činnosti na projektu bylo z jeho iniciativy, dohodli se s žalovanou na pracích, kterými se jeho účast ukončí. Svědek je odpracoval, zaslal žalované konečnou fakturu a stále mezi ním a žalovanou probíhá nějaká komunikace, faktura mu plně proplacena tedy nebyla. K ukončení činnosti došlo někdy na přelomu roku 2020 2021. Svědek s žalobcem spolupracovali na projektu [anonymizováno], což byl jediný projekt, na kterém svědek pracoval již dříve, než žalobce od žalované odešel. V práci na projektu svědek pokračoval se stejnou časovou investicí, na projektu tak odchodem žalobce částečně ubyla kapacita a pracovalo jich dále na projektu o jednoho méně. Svědkovi nebylo známo, že by se projevily nějaké zásadní nedostatky v práci žalobce po té, co tento odešel. V průběhu práce se mohou změnit požadavky klienta nebo se při testování odhalí něco, co se musí předělávat, ale to bylo běžně součástí práce, nebylo tam nic, co by bylo vyloženě špatně, že by to tedy nebylo se záměrem dokončení. Svědek si nebyl vědom, že by došlo na projektu k nějakému zpoždění, měl za to, že nikoli. Bylo obvyklé, že spolupracovalo na jednom projektu více kolegů, kde to bylo potřeba, tam se zorganizovali lidé. Žalobce pracoval i na jiném projektu, byla to mobilní aplikace. Práci přiděloval team leader [jméno] [příjmení], rozhodoval o tom, na čem se ten který den pracovalo, ten také vypracovával časové odhady na úkoly. Většinou byly předdefinovány úkoly v online systému a podle těch se dále postupovalo při vývinu systému. Faktury se proplácely i v případě, kdy byly přesaženy časové odhady. Ke změně zadání docházelo většinou ve spojení s testováním. Designy většinou předem nebyly, něco se udělalo a pak se to měnilo. Specifikace se upřesňovala v čase, instrukce se měnily a upřesňovaly. Opravy se prováděly často, ne že by něco bylo vyloženě špatně, ale bylo to běžnou součástí práce při vývoji projektu. K tabulce s přehledem prací a jejich reklamace zpracované žalovanou svědek uvedl, že se nejednalo o nějaký projekt, který by v reálu byl užíván v tom směru, že by běžel a chybou vývojáře došlo k nějaké nefunkčnosti. Nebyl důvod, aby uvedené chyby byly nějak postihovány, neboť to odpovídá přirozenému vývoji tohoto typu práce, kdy v průběhu probíhaly změny upřesnění specifikací. Každý den vývojář něco vyrobí, někdo jiný to zkontroluje, a pokud to nefunguje, vrací se to zpět k opravě. Tato práce byla běžně kompletně proplácena. Nestávalo se, že by byla strhávána fakturace za to, že by někdo jiný musel práce opravit. K převzetí práce po odchodu žalobce ze společnosti žalovaného, svědek uvedl, že žádný zásadní problém v naskočení do úkolů by nastat neměl, neboť se stávalo i to, že testeři zadali práci v opravě chyb v částech software, na kterých předtím předmětný vývojář nepracoval a neměl s nimi předtím nic dočinění a následně opravu této části řešil. Pokud jde o tzv. sprinty, na ty se dělí určité bloky odvedené práce, je to časové období, ve kterém mají být splněny nadefinované tasky. U každé společnosti to funguje trochu jinak, někde je to přísnější, někde je to volnější, v tomto případě to bylo například velmi volné. Nějaký sprint tedy byl, ale zadání bylo v podstatě vágní. Podle tohoto by nebyl schopen nikdo nic odpracovat, specifikace byla důkladnější v online systému, a dále toto řešili ústně v kanceláři, kdy práci zadával nebo s pracujícími řešil [jméno] [příjmení]. K takovému zadání docházelo třeba jednou denně. Pokud to nebylo předem dobře vydefinováno v online systému, v takovém případě by se dalo postupovat i podle něj. K otázce na jakou dobu dopředu bylo zadání v online systému, svědek uvedl, že mohlo být něco zadáno třeba na týden, bylo to ale podle urgentnosti, něco se řešilo ze dne na den, mohly tam být i úkoly od testerů, kdy některé věci vraceli zpátky vývojářům. Odlišovalo se to podle štítků, jak moc je to prioritní problém. K důkazům předloženým žalovanou ve vztahu ke svědkovi, svědek uvedl, že objednávku z 1. 11. 2020 skutečně s žalovanou uzavřel. Jako předmět objednávky bylo dokončení přiřazených vad projektu [anonymizováno] a [anonymizováno], týkalo se to tedy úkolů či vad, které projekty měly, a ohledně kterých se svědek s žalovanou domluvil, že je bude řešit. Takové objednávky v podstatě uzavírali každý měsíc v podobném stylu s nějakým cenovým odhadem a předmět byl formulován podobně vágně. K emailové komunikaci z konce roku 2020 a začátku roku 2021 svědek uvedl, že tato se vztahuje k jeho odchodu ze společnosti žalované, týká se úkolů, které svědek řešil, některé vlastní, některé, které převzal po žalobci, kdy žalovaná nesouhlasila s fakturací svědka za chyby, které měly v práci být. Toto svědka zarazilo, neboť nikdy s proplácením takovéto práce nebyl problém. Běžně práce fungovala tak, že vývojář něco vytvoří, toto se otestuje, specifikuje, vývojář samozřejmě také dělá chyby, ale vždy to bylo bráno jako součást běžné práce a svědek to tak vnímal i u [právnická osoba] [anonymizováno], kde nebyly žádné náznaky, že by tomu bylo jinak. Faktury za práci a čas strávený nad prací, která takové vady obsahovala, i nad opravou takových vad byly plně propláceny. Zde ale v době odchodu svědka žalovaná projevila nesouhlas s fakturací oprav. Pokud tedy svědkovi vrátil tester práce s tím, že tam byly nějaké chyby, žalovaná toto proplácet nechtěla, což by v podstatě znamenalo, že vývojář má pouze jednu šanci napsat toto správně. Vývojář se může maximálně snažit vyvarovat chyb, nikdy se ale nevyvaruje všemu. Pokud by vyvinul maximální úsilí, aby vše bylo zcela správně, tedy větší obezřetnost a kontrolu, takto strávený čas by neodpovídal žádným odhadům a byl by mnohonásobně vyšší. Účelnější postup je tedy napsat program a tento postoupit ke kontrole. Běžně se postupovalo tak, že co vývojář napsal, předložil testerovi a pokud tam byla chyba, tyto se opravovaly a vždy toto bylo propláceno, i tedy odstraňování případných vad, nebylo to tedy tak, že by snad byl nějaký pokyn, že vývojář může postoupit svou práci, až když projde maximální kontrolou. Hodnotu má i kód, který má v sobě nějakou chybu, je snazší ji opravit a i to, že je uděláno něco špatně, má svoji hodnotu, neboť je zjevné, že tudy cesta nevede.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tento pracoval na dohodu o provedení práce pro [právnická osoba] [anonymizováno] od 1. 9. 2019 do června 2021 a žalobce byl jeho kolega ze stejného týmu, pracovali na stejných projektech, svědek konkrétně na projektu [anonymizováno], vypomáhal občas na projektu [anonymizováno] a [anonymizováno]. Svědek pracoval jako aplikační tester, jemu tedy vývojář předal výstup své práce a svědek měl zkontrolovat tuto práci. Kontroloval, zda jsou splněny požadavky zákazníka dle projektové dokumentace a zda aplikace splňuje požadavky koncového uživatele. Žalobce byl vývojář, a to takzvaně frontendový, tj. zabýval se vývojem grafických částí aplikace, tedy částí uživatelských. Svědek tedy kontroloval i práci, kterou naprogramoval žalobce, k tomu však uvedl, že pojetí je trochu složitější, nedá se to vždy jen tak zkontrolovat, snad žádná aplikace není taková, že by byla úplně bez chyb. Svědek měl odměnu za odpracované hodiny, které zadával do systému a obdržel násobek hodinové mzdy a odpracovaných hodin. Placen byl čistě od hodiny, vždy ale práci musel splnit, toto se zadávalo do systému, kde to bylo možno zkontrolovat. Pokud jde o rozlišení, kdo učinil chybu v kódu, vždy bylo zadáno, kdo odpovídá za front end nebo back end, takže např. zjištěnou chybu na front endu svědek zadal jako chybu vývojáře front endu, konkrétně toho, kdo tam byl takto zapsán. Svědek sám udělal někdy též v testování chybu, jednou nebo dvakrát si něčeho nevšiml, ale většina jeho práce byla v pořádku. Může se stát, i to, že by se chyby objevily až v produkci, občas se to stává, je malá šance, že se podaří vychytat úplně všechny chyby. Může se stát, že svědek nějakou část prošel a něčeho si nevšiml nebo se může objevit chyba v části, kterou neprocházel. Neexistuje aplikace, kde by nebyly nějaké chyby, to v podstatě není zcela v lidských silách. Proplácen byl svědkovi čas na práci, i pokud nebyla práce zcela dokonalá, takových momentů, že by měl chyby, však nebylo mnoho. Žádné srážky ani postihy neměl. K dotazu, zda se nějak kvalita práce žalobce v posledním měsíci před jeho odchodem od žalované zhoršila, svědek uvedl, že když mluvil s jinými vývojáři, že si pak docela stěžovali na jeho práci. Žádný programátor však neodevzdával práci bez chyby, svědek vždy v odevzdaném programu nějaké chyby našel. Když odcházel žalobce, už se to delší dobu vědělo, že odejde, nějaké věci po něm svědek kontroloval, konkrétně si však již nic nevybavil. Odchody většinou byly poklidné a většinou vývojáři nějakým způsobem dále ještě i spolupracovali. Pokud jde o možnost nahradit vývojáře ze dne na den, svědek uvedl, že se systémem je to docela složité, když někdo nastupuje, musí se s ním seznámit, musí věc prostudovat, což by mohlo trvat možná i více než dva týdny za situace, kdy by někdo nastoupil z venku. Pokud jde o pana [příjmení] a pana [celé jméno žalobce], pan [celé jméno žalobce] byl zkušenější vývojář, byl ve firmě déle. Pokud jde o připravenost dokumentace k činnosti, kterou vykonával žalobce, svědek uvedl, že u projektu [anonymizováno] byla dokumentace od klienta velmi kvalitně připravená, pokud jde o projekt [anonymizováno] (byly k němu připravené designy), tam se snažil zpracovat dokumentaci svědek dle případů, kdy našel nějaké chyby, a to i po komunikaci s vedením, jak by to mělo vypadat. Pokud nebyly aplikace připraveny dle specifikace, svědek to většinou hlásil jako chybu, občas se to stávalo. Úkoly se zadávaly v systému [jméno]. [příjmení] dotace k úkolům byla zadávána pomocí sprintů a tasků. Práce nicméně svědka nicméně nebyla takto klasifikována. Svědek [příjmení] otestoval, pokud našel chybu, zadal ji jako issue v systému GitLab, popsal chyby v aplikaci, a jak k nim došel, aby vývojář věděl, o co se jedná, a snažil se specifikovat další vlastnosti aplikace. Odpovědnost za řešení chyby měl vývojář. Svědek toto po něm potom opět kontroloval. Pokud jde o očekávaný výsledek při předání k testování, tester by neměl dostat úplně nefunkční aplikaci, něco co by vůbec nešlo spustit, nefungovalo, v takové situaci by toto vracel. K otázce kontroly vlastní práce ze strany vývojáře svědek uvedl, že neví, zda k tomuto byly nějaké pokyny, ví však i o vývojářích, co si práci po sobě hodně kontrolovali, pak tam bylo složitější najít chybu. Pokud jde o reakci žalobce na podněty k opravě chyb, většinou reagoval kladně, ale nastal jeden případ, kdy svědek věc hodnotil, jak by správně tměla fungovat, žalobce s tím polemizoval (v komentáři uvedl, že svědek„ kecá“) nakonec se ukázalo, že svědek měl pravdu. Z obou pozic je rozdílný úhel pohledu, vývojář věci řeší z pohledu kódu, ale tester z pohledu toho, jak by to mělo fungovat.

15. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a věrohodnosti neměl pochybností. Soud v řízení dále provedl i další listinné důkazy (např. emaily účastníků z 20.12.2019 a 27.11.2019 stran projektu [anonymizováno] a navýšení cenového odhadu, nebo důkazy založené žalovanou se kterými konfrontovala svědka [jméno] [příjmení]: objednávku mezi [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] z 1.11.2020, dokument [anonymizována tři slova] propisovačkou nadepsaný„ nefunkční aktualizace“, dokument„ nepropisování změn – obyvatelé“, dokument propisovačkou nadepsaný„ nevhodné aktualizace“, dokument„ odstranit defaultní názvy“ nadepsaný propisovačkou„ this is fake - poznámky“, emailovou komunikaci mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou z [číslo] 15.2.2021) z těchto však nezjistil žádné pro řízení významné skutečnosti. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci v souladu s § 132 o.s.ř.

16. Další důkazy soud neprováděl, neboť dospěl k názoru, že z uvedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění a skutkový stav byl tak dostatečně objasněn pro rozhodnutí ve věci. Soud proto neprovedl důkaz předmětným programem a aplikací, předloženými výpisy ze systému žalované, ani znaleckým posudkem z oboru informačních technologií stran toho, co bylo ze strany žalobce zhotoveno v daném programu a zda práce odpovídala či zda byly důvodné korekce žalované provedené v jí předložené tabulce.

17. Soud po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky a v rámci ní učiněné objednávky prováděl žalobce pro žalovanou práce jako vývojář na vývoji software, které byly v souladu se vzájemnou dohodou propláceny částkou 240 Kč/hodina, a to v návaznosti na měsíční fakturaci. Strany si výslovně ve smlouvě sjednaly možnost výpovědi v 15 denní lhůtě. Smlouvou ani objednávkou v rámci ní učiněnou nebyly sjednané práce dostatečně definovány tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní práce mají být provedeny. Zadání bylo definováno též tzv. sprinty ani těmito však (dle výpovědi svědka [příjmení]) nebylo zadání dostatečně specifikováno tak, aby na základě těchto mohl vývojář bez dalšího postupovat a práci samostatně dokončit. Žalobce na vývoji software pracoval s dalšími osobami, jednatel žalované práci přiděloval a průběžně upřesňoval zadání. Práce byla dále průběžně specifikována interními pokyny v systému. Systém odměňování byl nastaven tak, že práce byla proplácena bez ohledu na její chybovost, přičemž v práci vývojáře nebylo ani možno se chyb plně vyvarovat. Žalovaná po celou dobu spolupráce (vyjma poslední faktury) proplácela žalobci fakturaci vyčíslenou jako násobek odpracovaných hodin zadávaných v systému a částky 240 Kč. Stejně postupovala i vůči vývojáři [jméno] [příjmení], kterému též proplácela odpracované hodiny bez ohledu na chybovost, včetně proplácení práce na odstraňování chyb. Stran částky za odpracované hodiny v září 2020 bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce skutečně odpracoval 112,5 hod., čemuž odpovídá částka odměny 27 000 Kč, dle toho jak byla účastníky smluvena Žalovaná tento nárok sporovala s ohledem na vytčené chyby v předané práci, skutečnost, že již dále nebyly žalobcem s ohledem na podanou výpověď smlouvy nadále odstraňovány a s odkazem na z tohoto důvodu uplatněný nárok na slevu z ceny díla.

18. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle zákonných ustanovení citovaných níže. Podle § 1746 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, („o.z.“) (1) zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 10 o.z. (1) nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejbližšího. (2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichž spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého života a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností. Podle § 2430 o.z. se příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2438 o.z. (1) příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. (2) Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět. Podle § 2586 odst. 1 o.z. Smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2592 o.z. zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. Podle § 2604 o.z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno. Podle § 2606 o.z. provádí-li se dílo postupně a lze-li jednotlivé stupně odlišit, může být předáno a převzato i po částech. Podle § 2610 o.z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Je-li dílo přejímáno po částech, vzniká právo na zaplacení ceny za každou část při jejím provedení. Podle § 2615 o.z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě.

19. Smluvní vztah mezi žalobcem a žalovanou založený na smlouvě o spolupráci soud hodnotil jako smlouvu nepojmenovanou dle § 1746 odst. 2 o.z. svou povahou se blížící smlouvě příkazní dle § 2430 o.z. a násl. Soud se neztotožnil s názorem žalované, že se jedná o smlouvu o dílo, neboť koncepce smlouvy o spolupráci této neodpovídala. Již z názvu i obsahu smlouvy se podává, že předmětem měla být vzájemná spolupráce nikoli žalobcem samostatně prováděné dílo. V samotné smlouvě o spolupráci ani v objednávce také není žádné dílo konkrétně specifikováno, obecně je pouze odkazováno na typ práce a práci na konkrétním projektu. Z dokazování vyplynulo, že práce byla průběžně zadávána a zadání bylo průběžně upravováno a měněno jak pokyny v interním systému tak pokyny jednatele žalované. Předem tedy nebyl sjednán konkrétní výstup. Ani způsob odměňování, který byl fakticky realizován, neodpovídá smlouvě o dílo. Zejména však smlouvě o dílo neodpovídá sjednaná možnost výpovědi smlouvy, která předpokládala, že kterákoli ze stran může spolupráci kdykoli ukončit s výpovědní dobou 15 dnů. Svou povahou by se vztah účastníků blížil spíše vztahu ze závislé činnosti, soud nicméně respektoval vůli obou stran při uzavření smlouvy, kdy tyto se shodovaly v tom, že se jednalo o vztah a spolupráci mezi podnikateli. S ohledem na uvedené má soud za to, že smlouva o spolupráci a smluvní vztah na ní založený se svou povahou blíží nejvíce smlouvě příkazní, kdy žalobce průběžně vykonával práci na základě pokynů žalované, přičemž byl odměňován sjednaným způsobem, bez ohledu na výsledek, resp. jeho kvalitu. Z praxe stran, která byla v řízení prokázána, jednoznačně plyne, že chybovost je součástí povahy práce, kterou žalobce pro žalovanou prováděl, za tuto nebyli vývojáři sankcionování a naopak jim byla proplácena i práce na odstraňování chyb (včetně vlastních). Tuto praxi pak bezdůvodně žalovaná změnila v situaci, kdy se žalobce v souladu se smlouvou rozhodl spolupráci ukončit. Argumenty žalované, že musela hradit práci jiné osoby na odstraňování chyb, jsou nerelevantní, neboť pokračovali-li by v práci žalobce, stejně tak by žalovaná proplácela úhradu za odstraňování chyb jemu (na místo třetí osoby), tak jako to činila po celou dobu předchozí spolupráce. S ohledem na uvedené tedy soud shledal, že není na místě zabývat se otázkou chybovosti práce žalobce za období září 2020, za které žádal úhradu (ani za období předchozí), neboť ze smluvní praxe stran jednoznačně vyplynulo, že žalobce byl odměňován za odpracované hodiny, bez ohledu na kvalitu odvedené práce, jak odpovídá též ustanovení o smlouvě příkazní, tj. § 2438 o.z. odst. 2 dle kterého příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. Žalobce řádně plnil zadané povinnosti a určitá chybovost vyplývala již z povahy jeho práce. V měsíci září odpracoval 112,5 hod., čemuž odpovídá částka odměny 27 000 Kč, která (ač řádně vyúčtována) mu nebyla proplacena. S ohledem na uvedené soud žalobě co do požadované jistiny vyhověl.

20. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila, žalobci vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., ode dne následujícího po dni, kdy měla být dle splatnosti vyznačené na faktuře dlužná částka uhrazena. Žalobce se domáhal úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně, k prvnímu dni prodlení žalované však procentuální výše zákonného úroku z prodlení v souladu s citovaným nařízením činila 8,25 %, soud proto nároku na úrok z prodlení, co do této výši vyhověl a ve zbytém rozsahu 1,5 % ročně z částky 27 000 Kč jdoucího od 10.12.2020 do zaplacení jej zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení až na poměrně nepatrnou část, kterou představuje zamítnutá část úroku z prodlení, úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 970 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 350 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 000 Kč sestávající z částky 2 180 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t.v (převzetí věci, žaloba, účast na ú.j. dne 20.7.2021 a 14.9.2021 vždy v rozsahu 2 úkonů a účast na ú.j. 9.11.2021 a 17.3.2021) a z částky 1 090 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá předžalobní upomínka bez právního rozboru a účast na vyhlášení rozsudku dne 24.3.2022) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t..

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť nebyly shledány okolnosti pro její prodloužení.